Přeskočit na obsah

Ludvík Hugo Belcredi

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Ludvík Hugo Belcredi
Narození1. března 1921
Líšeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí19. srpna 1981 (ve věku 60 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHrobka Belcrediů
Choť(1949) Miloslava, rozená Králová (1929–2020)
Děti1. Karel (* 1950)
2. Ludvík (* 1954)
RodičeKarel Belcredi (1893–1972) a Therese, roz. Kálnoky de Köröspatak (1893–1969)
Příbuzníbratr: Richard Mořic Belcredi (1926–2015)
sestra: Marie Tereza, provdaná Lobkowiczová (1922–1978)
bratr: Hugo Andrian-Belcredi (1923–2012)
bratr: Egbert Belcredi (1938–2012)
strýc: Richard Belcredi (1891–1956)
děd: Ludvík Egbert Belcredi (1856–1914)
babička: Marie z Frankensteinu (1859–1938)
praděd: Richard Belcredi (1823–1902)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ludvík Hugo Belcredi (1. března 1921 Líšeň – 19. srpna 1981 Brno),[1] celým jménem Ludvík Hugo Egbert Richard Jiří Josef Belcredi pocházel z dříve šlechtického rodu Belcredi. Na rozdíl od svých rodičů a sourozenců po komunistickém puči v roce 1948 neemigroval.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Ludvík Hugo Belcredi se narodil 1. března 1921 v Líšni jako první potomek a první syn Karla Jiřího Belcrediho (1893–1972) a Theresy Kálnoky de Köröspatak (1893–1969).[pozn. 1] Měl tři bratry a jednu sestru. Byl adoptován strýcem Richardem Belcredim (1891–1956).[1]

Dětství prožil na zámku v Brně-Líšni. Chodil na zemědělskou fakultu a po druhé světové válce, během níž byla na jejich majetek uvalena vnucená správa,[3] vedl rodinný velkostatek.[2] V roce 1945 přestavěl cihelnu a vybudoval z ní moderní podnik. Na modernizaci si půjčil peníze a do roku 1948 splatil polovinu částky. Po znárodnění půdy na 50 ha si pronajal část zabaveného majetku a i nadále na něm hospodařil a získal ocenění z nejvyšších míst.[2] V červenci 1949 mu byl udělen diplom Antonína Zápotockého za to, že jako první na Moravě splnil dodávku obilí.[3] Následně byl hned v srpnu 1949 zatčen, protože se údajně nezapojil do budovatelského úsilí a bez soudu byl převezen do tábora nucených prací v Hodoníně u Kunštátu.[3] Pobyt v lágru mu podkopal zdraví, vrátil se podvyživený a s těžkým zánětem kloubů.[3] Po propuštění z vězení, kde strávil dva roky, pracoval jako skladník, vrátný a průvodčí v tramvaji v Brně.[3] Po ukončení práce průvodčího pracoval v menze vysokých škol a zde se stal po nějakém čase vedoucím menzy.[4]

V době politického uvolnění – v 60. letech směl vyjet do zahraničí, strávil rok v Německu a ve Francii, kde podstoupil dvě operace očí. V 70. letech mu StB nabídla, aby emigroval, to ale odmítl.[5]

Ovládal němčinu, francouzštinu, italštinu, řečtinu a latinu.[3]

Zemřel po neúspěšné operaci.[6] Pohřeb se konal v Líšni a stal se jakýmsi protestem proti komunistickému režimu.[7]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Ludvík Hugo Belcredi se oženil 9. prosince 1949 ve Křtinách s Miloslavou Královou (9. prosince 1929 Líšeň – 12. ledna 2020 Brno).[1] Bylo to v době, kdy byl uvězněn v pracovním táboře. Po svatbě ho směla navštěvovat a nosit mu jídlo, neboť z jeho příbuzných v Československu nikdo nezůstal.[3] Komunistický režim po svatbě Miloslavě nedovolil dokončit vysokou školu.[8][3] Nejdříve pracovala doma pro Drutěvu.[9] Od 60. let až do důchodu pracovala jako úřednice na poště.[9] Měli spolu dva syny:

  • 1. Karel (* 29. 12. 1950), lékař
    • ∞ (20. 10. 1979 Brno) Marie Krčilová (* 2. 1. 1953 Brno), jejich potomci:
    • Natálie (* 2. 3. 1980 Brno), doktorát na Mendelově univerzitě v Brně, akademický pracovník na Mendelově univerzitě, má dvě děti Charlotu a Alexe
    • Robin (* 18. duben 1981 Brno), má dva syny Tobiase a Gabriela
  • 2. Ludvík (* 25. 6. 1954 Brno), archeolog
    • I. ∞ (27. 6. 1981 Nové Město nad Metují, rozvedeni v roce 2010) Jiřina Dobešová (* 28. 5. 1957 Náchod), jejich potomci
    • Kristiana (* 16. 11. 1981 Brno), operní režisérka, má dvě dcery Celestinu a Theodoru a syna Ludvíka
    • Denisa (* 7. červenec 1985 Brno), má dva syny Sebastiena a Jindřicha Eduarda
    • II. ∞ (4. 5. 2019 Brno-Líšeň) Irena Sehnalová, roz. Sedláková (* 15. 2. 1973 Brno)

Synové restituovali zámek v Líšni, 1600 hektarů lesa a společně se strýcem Hugem Adrianem-Belcredim (1923–2012) také zámek v Jimramově.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Rodiče Karel Jiří Belcredi (24. září 1893 Líšeň – 18. září 1972 Vídeň) a Therese Kálnoky de Köröspatak (14. listopadu 1893 Olomouc – 8. října 1969 Vídeň) uzavřeli sňatek 5. června 1920 v Letovicích.[1]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 56. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 
  2. ↑ a b c VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 146. Dále jen Paradoxy české šlechty. 
  3. ↑ a b c d e f g h DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. S. 57. Dále jen Osudy českých šlechticů. 
  4. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 148
  5. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 149
  6. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 150
  7. ↑ a b Paradoxy české šlechty, s. 151
  8. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 147
  9. ↑ a b Osudy českých šlechticů, s 58

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DOČEKAL, Boris. Hrabě Ludvík Belcredi. Otec odmítl emigrovat. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995–2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 49–51.
  • VOTÝPKA, Vladimír: Paradoxy české šlechty, nakladatelství Paseka s.r.o, Praha a Litomyšl, rok vydání: 2005, 2013, ISBN 978-80-7432-351-5, stran 376, 2. vydání, kap. 4
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludvík_Hugo_Belcredi&oldid=24116152“