Luca della Robbia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Luca di Simone della Robbia (červenec 1400 - 20. února 1482) byl italský sochař činný v renesanční Florencii v 15. stol. Proslavil se především svými glazovanými polychromními terakotami a tuto techniku také zdokonalil. Je zakladatel celé dynastie pokračovatelů, svými pracemi vyjadřuje svůj smysl pro vytříbenost a harmonii. Často zobrazuje Madonu a využívá kruhový formát a lunety. Byl také dobrým podnikatelem, který dokázal rychle zbohatnout.

Život[editovat | editovat zdroj]

Podle Vasariho byl Luca vyučen u florentského zlatníka Leonarda di Ser Giovanni (1358-1371) a poté, co dospěl do věku 15 let, byl vzat do Rimini. P. Guarico také naznačoval, že je možné, že pracoval na Jadranu s florentským mistrem Niccolò di Pietro Lamberti (1370–1451).[1] První zmínka o Lucovi je z roku 1427, kdy se zapsal do vlnařského cechu Arte della Lana a byl zmíněn jako spolupracovník Lorenza Ghiberti (1378–1455) na východních dveřích florentského baptisteria. Podle Antonia Billi (italský humanista 16. stol.) také dříve asistoval na severních dveřích. Jeho práce pro baptisterium ho spojuje s ladným stylem a pečlivým provedením jeho sochařství. Dvacátá léta 15. stol. byla pro něj obdobím silného zájmu o umění Donatella (1386–1466), který byl základem pro jeho vývoj. Luca se spojil s Arte dei Maestri di Pietra e Legname (cech sochařů a řezbářů) a od roku 1435 byl evidovaný jako sochař.

Umělecké práce[editovat | editovat zdroj]

Cantoria - Zpěvácká tribuna, Santa Maria del Fiore
Zpoěvácká tribuna, detail

První důležitá zakázka byla mramorová Zpěvácká tribuna (Cantoria, zadána r. 1431, osazena r. 1438) pro zpěváky ve florentském dómu Santa Maria del Fiore. Je to jeho první samostatná práce, která však byla vytvořena pod dohledem Filippa Brunelleschiho. Tribuna byla instalovaná nad portál severní sakristie pod varhanami dómu. V roce 1688 byla tribuna bezohledně rozebrána a některé architektonické články byly druhotně použity jako stavební materiál. Dnes je možné vidět tribunu v Muzeu dómu spolu s Donatellovou tribunou, která představuje její protějšek. Tribuna zahrnuje deset vysokých reliéfních panelů zpodobňující skupinu mladých muzikantů a tanečníků ilustrující verše ze žalmu 150, které jsou napsány na ozdobné liště. Reliéfy byly vytvořeny mezi lety 1432–1437. Kompozice je statická a symetrická, na rozdíl od živých tančících putti Donatella, který vytvořil pro katedrálu protější zpěváckou tribunu. Vasari tvrdí, že Lucovo dílo je vybroušené a uhlazené, což způsobuje, že při pohledu z dálky nepůsobí tak výrazně jako dílo Donatellovo. Cantoria ukazuje Lucu jako zručného sochaře, a jak Alberti napsal v roce 1436, jako jednoho z hlavních postav florentského uměleckého „znovuzrození“. Lucova Cantoria je považovaná za mistrovské dílo renesančního naturalismu docíleného skrze hluboké pochopení antického umění, které Luca studoval v Pise a snad také v Římě.

Úspěch tribuny a vliv Brunelleschiho zaručil Lucovi sebejistotu a hlavní roli ve výzdobě Florentské katedrály. Mezi lety 1437 a 1439 vytesal 5 mramorových šestiúhelníků Svobodných umění (Museo dell'Opera del Duomo ve Florencii) pro kampanilu dómu ve Florencii. Reliéfy doplňují řadu sedmi Svobodných umění Andrei Pisana. Lucovy reliéfy zobrazují Donata, jak vyučuje gramatiku, Platóna a Aristotela jako filozofy (logika a dialektika), Orfea, muže hrajícího na loutnu, zastupujícího rétoriku (hudba a poezie), Ptolemaia/Tubalkaina (agstrologie/hudba), Euklida a Pythagora (geometrie a aritmetika).

V roce 1437 byl Luca přijat komisí na práci na dvou mramorových oltářích s narativními scénami, pravděpodobně pro florentský dóm (původně svěřené Donatellovi). Luca vytvořil jen reliéfy Svatého Petra osvobozeného z vězení a Krucifix svatého Petra (Museo del Bargello, Florencie), v kterých jsou zřejmé odkazy na Masaccia. Jiná důležitá zakázka byl návrh náhrobku pro šlechtice Uga, Margravio di Toscana (†1001) v kostele Badia Fiorentina. V roce 1440 Luca připravil terakotový model, dnes ztracený. Hrobku zhotovil sochař Mino da Fiescole roku 1481. Pro Brunelleschiho produkoval Luca terakotové vlysy pro Starou sakristii (zv. Sagrestia Vecchia) v San Lorenzo ve Florencii a výzdobu pro interiér kaple Pazzi při Santa Croce ve Florencii (1443).

Během čtyřicátých let 15. stol. se Luca stal přítelem Filippa Brunelleschiho, který začal používat práce della Robbia na zdobení jeho budov. Podle Vespasiano da Bisticci často navštěvoval dům humanisty Niccola Niccoli s Brunelleschim, Donatellem a Ghibertim. Jeho vztah s učenci ve Florencii naznačuje také přátelství se spisovateli Leon Battista Albertim a Antoniem Manettim a fakt, že jeho patron byl bankéř Niccoló di Vieri de´Medici, blízky přítel Albertiho a Niccoli.

Práce s terakotou[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně v raných 20. letech 15. stol. už Luca pracoval na sochách z terakoty. Tento materiál vzkřísil Donatello a Ghiberti, ale Luca techniku uplatnil v sochařství a zdokonalil ji. Hlína byla lehce opracovatelná, jen musel zabránit zubu času, aby se hlína uchovala co nejdéle. Luca použil sklovitou polevu z cínu, leštěnce olovnatého, antimonu a dalších minerálů a směsí, a socha pak byla vypálená ve zvláštní peci. První doložená socha pochází z roku 1441–1443, byla vytvořena pro výzdobu mramorového tabernáklu ve florentském Sant Egidiu (dnes Santa Maria a Peretola). V této technice terakotu pokrývá skleněná glazura, nejčastěji modré a bílé polychromie. Intenzivní barvy a svítivost skla zlepšily výrazový efekt sochařské formy, a také dobře slouží jako ochranný povrch. Lucova první monumentální práce v této technice byla zakázka pro florentský dóm, dvě velké lunety nad dveřmi do sakristie (Zmrtvýchvstání, 1442–1444 a nad protějšími dveřmi druhé sakristie je Nanebevstoupení, 1446–1451) a dva andělé držící svícen (1448–1451). Mezi další práce z této doby patří Navštívení (1448, Pistoia, S Giovanni Fuorcivitas); a četné reliéfy Madony (Florencie, Bargello; Paříš, Mus. Jacquemart-André; Mus. Osp. Innocenti). Některé odlitky byly reprodukovány (například v Tulsa, OK, Philbrook A. Cent.; New York, Met.; Vienna, Ksthst. Mus.).

V polovině 15. stol. Luca pracoval téměř výhradně v terakotě s cínovou glazurou a spolupracoval se svým synovcem jménem Andrea di Marco della Robbia. Tyto práce se rychle staly populárními po celé Evropě, také proto, že měly umírněnou cenu a lehký přenos (mohly být poslány rozmontované). V roce 1446 Luca zbohatl natolik, že byl schopný koupit obrovský dům se zahradou na Via Guelfa ve Florencii, kde byla až do dvacátých let 16. století jeho dílna. Jedna z nejdůležitějších prací v cínové glazuře byla výzdoba kaple Pazzi v Santa Croce (Brunelleschi, 1470) obsahující 13 kruhových medailonů s Apoštoly. Některé lze přičíst synovci Andrea della Robbia, a čtyři reliéfy s Evangelisty jsou jiného stylu, a tedy z jiné ruky. Reliéfy pozůstávají z bílé figury a modrého pozadí. Nade dveřmi do kaple je medailon se sv. Andreasem, pak následují medailony s dvanácti apoštoly na stěně interiéru kaple. Pozoruhodný je také strop kupole z pestrobarevných kruhových kazet.

V roce 1445 Luca navázal obchodní styky s Michelozzo di Bartolomeo a Maso di Bartolomeo pro zakázku bronzových dveří severní sakristie florentské katedrály, předtím zadané Donatellovi. Dveře byly dokončeny roku 1475 a obsahují 10 reliéfních panelů vyhotovených podle návrhu Lucy z roku 1464 – 1465. V každém rohu jejich rámce umístil mužskou hlavu, pokaždé jinou. Orámování je zdobné. Obsahuje sedící světce (Madona, Jan Evangelista, Matouš, Lukáš, Marek, Ambrož, Hieronymus, Řehoř, Augustín, Jan Křtitel) obklopené stojícími anděly. Práce mají archaizující tendence. Jiná produkce uskutečněná ve spolupráci s Michelozzo a Maso, která pokračovala minimálně do roku 1451, zahrnuje glazovanou terakotovou lunetu Madony se sv. Dominikem, Tomášem Akvinským, Albertem Velikým a Petrem Mučedníkem (1450-1451, Urbino, Pal.Ducale). Luca se podílel i na výzdobě kaple Crocifisso v S Miniato al Monte, Florencie (1448), dodal glazované sochy včetně lunety Madony s anděly (Berlin, Bodemus.) pro kapli Castello del Trebbio, Florencie. Tato neobvyklá technika byla také použita pro polychromní terakotové orámování hrobky biskupa Benozza Federighi (1454-1456; Florencie, Santa Trínita), což byla také Lucova poslední mramorová práce.

V roce 1461 Luca, ve spolupráci s Andreem, vytvořil strop kaple kardinála Jakuba Portugalského (Firenze, S Miniato al Monte) s medailóny ukazujícími kardinálovy ctnosti (Pevnost, Střídmost, Obezřetnost, Spravedlnost). Cosimo Il Vecchio zadal Lucovi výzdobu kanceláře v paláci Medici, kde zhotovil valenou klenbu a dlažbu. Práce se však nezachovaly. Byla to už barevná terakota. V práci jeho posledních deseti let života byl Luca zaměstnaný abstraktnějším a více symbolickým jazykem vycházející z gotických elementů, jak je vidět například u Narození (London, V&A), dvou lunet (Firenze, Pal. Parte Guelfa and Bargello) a rondelu Madony s dvěma anděly (Firenze, Bargello). Své práce posílal Luca della Robbia i do Španělska a Francie.

Luca della Robbia zemřel ve věku dvaaosmdesáti let. Andrea della Robbia, syn Lucova bratra Marca, po smrti strýce převzal vedení v rodinné dílně, kde pracovali i jeho synové. Luca byl pochován v rodinné hrobce v kostele San Pier Maggiore. Kostel byl však stržen v 2. polovině 18. století, hrob se tedy nezachoval. Život sochaře Lucy della Robbia zpracoval už Giorgio Vasari ve svém díle Le vite de´ piú eccelenti pittori scultori e architettori z roku 1550. Vasari čerpal z práce Antonia Billiho, zejména informace o jeho pracích pro florentský dóm. V druhém vydání (r. 1568) Vasari životopis Lucy přepracoval a rozšířil skoro na trojnásobek.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jméno Robbia má původ ve slovním spojení rubia tinctorum (lat. červené zbarvení, rostlina používaná jako textilní barvivo). Luca della Robbia byl synem Simona di Marco della Robbia, který byl členem vlnařského cechu.

  • Andrea della Robbia (1435-1525), synovec, zdědil rodinný podnik
    • Giovanni della Robbia (1469–1529), spolu s bratrem Lucem ml. zdědil dílnu a pokračoval v rodinné tradici
    • Marco della Robbia (1468–1534), se stal dominikánským mnichem v klášteře San Marco ve Florencii, i přesto tvořil
    • Luca della Robbia il Giovane (1475-1548), s bratrem Giovannim zdědil dílnu a byl odpovědný za adaptování této produkce do vkusu 16. stol.
    • Francesco della Robbia (1477–1527), se v roce 1495 stal dominikánským mnichem v klášteře San Marco ve Florencii, ale udržoval spojení s rodinnou dílnou
    • Girolamo della Robbia (1488–1566), pokračoval v rodinné tradici, trávil velkou část svého života ve Francii, pracoval pro královský dvůr, často spolupracoval s Lucem ml., který se k němu připojil v roce 1529

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Luca della Robbia, Madona s dítětem, 1446-1449
  • Madona se dvěma anděly (1429, Oxford, Ashmolean)
  • Zpěvácká tribuna zv. též Cantoria, mramor (1431 – 1438, Firenze, Mus. Opera Duomo)
  • Dva andělé nesoucí svícen, bronz, (1438, Paris, Musé Jacquemart-André)
  • 5 šestiúhelníků Svobodných umění, mramor (1437 – 1439, Firenze, Mus. Opera Duomo)
  • Reliéf Svatého Petra osvobozeného z vězení a Krucifix svatého Petra, mramor (1437, Firenze, Bargello)
  • Tabernákl sv. Trojice, mramor, bronz a glazovaná terakota (1441 – 1443 dnes Firenze, S Maria a Peretola)
  • Bronzové dveře severní sakristie florentské katedrály, (1445)
  • Zmrtvýchvstání (1442 – 1444) a Nanebevstoupení (1446 – 1451), glazovaná terakota, lunety nad dveřmi do sakristie, Florentský dóm
  • Výzdoba kaple Pazzi v Santa Croce, 13 medailonů s Apoštoly a se sv. Andrejem, kupole, glazovaná terakota (1443, Florencie)
  • Navštívení (1445, Pistoia, S Giovanni Fuorcivitas)
Pistoia, Navštívení
  • Madona s dítětem, 1446-1449, Lo Spedale degli Innocenti ("Ospedale dei bambini abbandonati"), Florencie
  • Dva andělé držící svícen, glazovaná terakota, (1448 – 1451, Firenze, Duomo)
  • Luneta Madony se sv. Dominikem, Tomášem Akvinským, Albertem Velikým a Petrem Mučedníkem (1450 - 1451, Urbino, Pal.Ducale).
  • Tabernákl Madony, výzdoba glazovanou terakotou, vlysy a kazetování, Sv. Pavel a Lukáš, reliéf Madony, architektura Michelozzo (1453 – 1456, Firenze, Chiesa di Santa Maria dell' Impruneta)
  • Hrobka biskupa Benozza Federighi, mramor, glazovaná terakota (1454 - 1456; Firenze, Santa Trínita)
  • Tabernákl s Krucifixem, glazovaná terakota (kolem pol. 15. stol., Firenze, Chiesa di Santa Maria dell' Impruneta)
  • Strop kaple kardinála Jakuba Portugalského s medailóny, glazovaná terakota (1461, Firenze, S Miniato al Monte)
  • Hrobka biskupa Guillaume II. Filastre (1463 - 1469)
  • Oltář Madony se sv. Kosmasem a Damianem pro Badia Fiesole (1466, Firenze, Misericordia).
  • Rám zrcadla, glazovaná terakota (Wien, sbírka Figdor)
  • Luneta z Via dell´Agnolo, glazovaná terakota (Firenze, Museo Nazion.)
  • Oltář Madony se sv. Jakubem Velikým a Blažejem, glazovaná terakota, (Pescia, kaple arcibiskupského paláce)
  • Madona v nice, glazovaná terakota (New York, Sbírka G. T. Bliss)
  • Madona z Friedrichových sbírek, glazovaná terakota (Berlin, Kaiser-Friedrich-Museum)
  • Madona ze S. Maria Nuova, glazovaná terakota (Firenze, Mus. Nazion.)
  • Luneta Mugello, glazovaná terakota (Berlin, Kaiser-Friedrich-Museum)
  • Madona s jablkem, glazovaná terakota (Berlin, Kaiser-Friedrich-Museum)
  • Madona degli Innocenti, glazovaná terakota (Firenze, Ospedale degli Innocenti)
  • Erb lékařů a lékárníků, glazovaná terakota, (Firenze, Or San Michele)
  • Portrét dívky, bysta, glazovaná terakota (Firenze, Mus. Nazion.)
  • Portrét chlapce, bysta, glazovaná terakota (Berlin, Kaiser-Friedrich-Museum)
  • Madona se šesticí andělů (e.g. Detroit, MI, Inst. A.; New York, Met.; Paris, Louvre)
  • Tondo dei Cappuccini, glazovaná terakota, (Firenze, Mus. Nazion.)
  • Madona André, glazovaná terakota (Paris, Musé Jacquemart-André)
  • Madona Demidoff (San Donato), glazovaná terakota (Toledo, U.S.A. Art Museum)
  • Luneta ze San Pietra s Madonou a dvěma anděly (Firenze, Palazzo di Parte Guelfa)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. De skulptura, 1504

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SALVINI, Robert. Luca della Robbia, Documents atheneaum photographiques, Paris 1944.
  • GENTILINI, Giancarlo. Luca della Robbia, in: TURNER, Jane ed., Dictionary of art 26, Raphon to Rome, ancienit, II: architecture: London 1996, str. 442 – 447.
  • PLANISING, Leo. Lucca della Robbia, Wien 1939.
  • VASARI, Giorgio. Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. Překl. J. VLADISLAV. Praha 1998.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]