Lubomír Man

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lubomír Man
Narození 23. března 1930 (87 let)
Povolání spisovatel
Alma mater Masarykova univerzita
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Lubomír Man (* 23. března 1930, Záblatí) je český spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Záblatí u Bohumína 23. 3. 1930. Po mobilizaci v r. 1938 se jeho rodina uchýlila k příbuzným na Vysočině (Velké Meziříčí, Budišov, Třebíč), kde LM dokončil základní školní docházku. Po válce se rodina vrátila zpět do Záblatí a LM začal chodit do bohumínského gymnázia, kde v r. 1949 maturoval. Studoval pak na Pedagogické a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně tělesnou výchovu a anglickou literaturu a anglický jazyk. Během studií začal reprezentovat ČSR ve skoku dalekém. Od roku 1950 do roku 1956 byl stálým členem národního mužstva ČSR a dvakrát se stal vicemistrem ČSR. V roce 1956 získal druhé místo na Sportovních hrách Světového kongresu mládeže a studentstva v Praze. Učil na několika středních školách na Ostravsku, na Vysoké škole báňské, rok pracoval v zahraniční redakci ČTK v Praze. Po několika letech publicistiky do nejrůznějších tiskovin (Nová svoboda, Svět práce, Rudé právo, Červený květ, Mladý svět), začal v roce 1967 psát svou literární prvotinu Vysoký cíl.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Vysoký cíl (1973, 1992, 1995, 2008)
  • Hurá do poháru (1975)
  • S devatenáctkou do Bernu (1976, 1992, 2009, 2011)
  • Čekání na rychlou stopu (1980, 2007)
  • Jak vyhrát pomerančovou mísu (1995)
  • Sen na dosah (1999)
  • Hrrr na ně! (2003), (2014)
  • Psáno ze vzteku (od Topolánka k Nečasovi) (2012)
  • Braň se!!! Nevzdávej to! (od Schwarzenberga k Zaorálkovi) (2014)
  • Kdyby tak tohle řekl Putin (2017)

Televizní scénáře[editovat | editovat zdroj]

  • Hitlerova vůle
  • Hoši od Bobří řeky

Jedna kniha (Vysoký cíl) byla zpracována pro rozhlas, jiná (Hurá do poháru) pro televizi. Vysoký cíl byl v roce 1996 převeden na Slovensku do zvukové podoby pro slepce, v Česku o rok později. Do zvukové podoby pro slepce byla převedena i kniha S devatenáctkou do Bernu (2015) a kniha Hrrr na ně! (2016). Mezinárodním úložištěm dat Wikimedia Commons byla kniha Hrrr na ně! zařazena do seznamu 40 Knih roku světové produkce v r. 2003.{Wikimedia Commons: Kniha roku 2003). Otevřenou encyklopedií Wikipedie pak byla Hrrr na ně! vybrána do seznamu 60 nejzákladnějších českých knih pro děti a mládež. (Kategorie: České knihy pro děti a mládež - Wikipedie). V anketě Mladého světa o nejoblíbenějšího spisovatele mezi učni, provedené na losem vybraném učilišti (elektrotechnické v Lipníku nad Bečvou), se Lubomír Man umístil na děleném čtvrtém místě.{Mladý svět, č.16 r.1988}. V anketě České televize Kniha mého srdce získal mezi autory Ostravska přítomnosti i minulosti nejvyšší počet hlasů.{Kniha mého srdce, Česká televize). V roce 2014 byl na základě svých pracovních úspěchů a činů přijat do mezinárodní společnosti Oxford Encyclopedia.

Své politické i jiné názory zveřejňuje v LUKu, v Literárních novinách, v Haló novinách, na www. outsidermedia.cz, na www.parlamentnilisty.cz, na www.novarepublika.cz, na www. vasevec.cz, na www.nezakladnam.cz a na několika dalších blozích. Jeho stať o smrti ruského špiona Litviněnka převzala z českých serverů i největší světová informační síť World News com., vycházející v 60 jazycích, i oficiální tisková služba Ruské federace Rusko dnes (Rossija segodnja). Stať Proč nesmím vědět, co řekl Putin? pak ve čtyřech světových jazykových mutacích převzala celostátní ruská informační agentura News front (Novostnoj front).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]