Louis Antoine Fauvelet de Bourrienne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Louis Antoine Fauvelet de Bourrienne
Louis Bourrienne.jpg
Narození 9. července 1769
Sens
Úmrtí 7. února 1834 (ve věku 64 let)
Caen
Místo pohřbení Caen
Bydliště Hôtel Bourrienne (1798–1830)
Alma mater École de Brienne
Ocenění rytíř Čestné legie
Řád polární hvězdy
Děti Émilie Louise Fauvelet de Bourrienne
Příbuzní Henri Louis Alphonse Massieu de Clerval (vnuk)
Funkce Prefect of Police of Paris (14. března 1815 – 20. března 1815)
Minister of State
poslanec francouzského Národního shromáždění
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Antoine Fauvelet de Bourrienne (9. července 1769 Sens7. února 1834 Caen) byl francouzský hrabě, císařský sekretář, státní ministr a policejní prefekt.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 9. července v Sens. Studoval na vojenské škole v Brienne, kde se mimo jiné seznámil s Napoleonem Bonaparte, který studoval tamtéž. Následně absolvoval práva v Paříži a získal místo tajemníka vyslance ve Württembersku. Když roku 1789 vypukla Velká francouzská revoluce, bylo vyslanectví ve Württembersku zrušeno a Bourrienne přišel o místo. V důsledku toho trpěl finanční krizí a žil v chudobě, a to až do roku 1797, kdy se opět setkal se svým starým známým Napoleonem. Ten se Bourienneho ujal a přidělil mu místo svého osobního sekretáře. Bourrienne se na této pozici osvědčil, provázel Napoleona do Egypta a po státním převratu a vzniku císařství byl povýšen do funkce státního rady, přičemž funkce osobního Napoleonova sekretáře mu byla ponechána. Kvůli přijímání úplatků byl však brzy zbaven funkcí. V roce 1804 dostal druhou možnost a byl Napoleonem vyslán do Hamburku, aby vyjednal připojení hanzovních měst k říši. Protože ale vyšly najevo jeho nové úplatkářské aféry, byl z Hamburku odvolán. Po Napoleonově abdikaci přivítal a podpořil restauraci Bourbonů a dal se do jejich služeb, respektive do služeb ministra Talleyranda. Získal místo generálního ředitele Francouzských pošt a brzy poté místo ministra policie. Z této pozice prováděl krutý teror proti Napoleonovým přívržencům. Po útěku Napoleona z Elby byl Ludvíkem XVIII. vyslán do Hamburku a po Waterloo byl jmenován státním radou, posléze státním ministrem a členem sněmovny. Zastával silně ultraroyalistické názory a byl velkým stoupencem Bourbonů. Neustále ovšem trpěl finanční krizí a roku 1728 kvůli dluhům uprchl do Belgie. Zde sepsal své paměti, s nimiž slavil ve Francii úspěch a na čas tak vyřešil svou finanční situaci. Od 1732 se u něho začala projevovat závažná psychická choroba, kvůli které byl internován v ústavu pro psychicky choré v Caen, kde 7. února 1834 také zemřel.[1][2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b WINTR, Stanislav. Napoleon Bonaparte – jeho maršálové a ministři. I.. vyd. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-372-5. Kapitola Louis Antoine Fauvelet de Bourrienne, s. 278-283. (česky) 
  2. a b Louis-Antoine Fauvelet de Bourrienne. www.britannica.com [online]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WINTR, Stanislav. Napoleon Bonaparte – jeho maršálové a ministři. I.. vyd. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-372-5. Kapitola Louis Antoine Fauvelet de Bourrienne, s. 278-283. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]