Lodivod mořský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxLodivod mořský
alternativní popis obrázku chybí
Lodivod mořský
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádostnoploutví (Perciformes)
Čeleďkranasovití (Carangidae)
Rodlodivod (Naucrates)
Rafinesque, 1810
Binomické jméno
Naucrates ductor
(Linné, 1758)
Synonyma
  • Gasterosteus ductor Linnaeus, 1758
  • Hemitripteronotus quinquemaculatus Lacepède, 1801
  • Naucrates fanfarus Rafinesque, 1810
  • Naucrates indicus Lesson, 1831
  • Naucrates noveboracensis Cuvier, 1832
  • Nauclerus compressus Valenciennes, 1833
  • Seriola dussumieri Valenciennes, 1833
  • Seriola succincta Valenciennes, 1833
  • Nauclerus abreviatus Valenciennes, 1833
  • Nauclerus brachycentrus Valenciennes, 1833
  • Nauclerus triacanthus Valenciennes, 1833
  • Nauclerus annularis Valenciennes, 1833
  • Nauclerus leucurus Valenciennes, 1833
  • Naucrates cyanophrys Swainson, 1839
  • Naucrates serratus Swainson, 1839
  • Thynnus pompilus Gronow, 1854
  • Naucrates polysarcus Fowler, 1905
  • Naucrates angeli Whitley, 1931[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lodivod mořský (Naucrates ductor), zastarale pilot pruhovaný,[3] je kranasovitá ryba, jediný zástupce rodu Naucrates. Vyskytuje se cirkumpolárně v teplých epipelagických vodách subtropického a tropického pásu, nicméně zejména následování velkých mořských živočichů (mořské želvy, žraloci aj.) může lodivody mořské přivést i do chladnějších vod mírného pásu.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Formální popis druhu obstaral švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758.[2] Rodové jméno Naucrates pochází z řeckého naykrates, což ve volném překladu znamená „vládce moří“.[2][4]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Lodivod mořský má cirkumpolární rozšíření primárně v tropických mořích a oceánech,[2][5] avšak příležitostně se vyskytuje i v chladnějších vodách. V západním Atlantiku byl zaznamenán od poloostrova Nova Scotia na jih podél pobřeží Severní Ameriky přes Mexický záliv a Karibské moře až k Argentině.[6] Ve východním Atlantiku se vyskytuje od Britských ostrovů[7][8] na jih podél břehů západní Evropy a Afriky až k Namibii. Obývá i Středozemní a Černé moře. Je široce rozšířen i v Pacifiku od ostrova Vancouver po Ekvádor, Havaj a západní Pacifik. V Indickém oceánu se vyskytuje od východní Afriky přes Indii po Indonésii, Filipíny a Austrálii.[6] Vyhledává otevřená moře do hloubky 300 m.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Žralok dlouhoploutvý s hejnem lodivodů mořských

Lodivod mořský má protáhlé tělo jemných křivek, nepříliš bočně zploštělé. Hřbetní ploutev má 4–6 tvrdých paprsků a 25–29 měkčích ploutevních paprsků, řitní ploutev obsahuje 3 tvrdých paprsků a 15–17 měkčích ploutevních paprsků. Postranní čára je holá, nenápadná, bez šupin. Barva těla bývá stříbrná až světle modrá s 6–7 širokými příčnými tmavými pruhy.[2][9] Tyto pruhy s věkem blednou, až se úplně vytratí a starší lodivodi jsou tak cele světlí.[9] Řitní ploutev, druhá hřbetní ploutev a konečky srpovitě vykrojené ocasní ploutve mají bílá zakončení. Délka těla se pohybuje kolem 40 cm, maximálně dorůstá k 70 cm.[2]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Tato nápadně pruhovaná ryba buduje semiobligátní, komenzální vztahy s velkými živočichy jako jsou mořské želvy, žraloci, rejnoci i další velké druhy ryb. Může se zdržovat i v těsné blízkosti lodí či u plavajícího dříví, které následuje. Mladí, nedospělí jedinci jsou spojováni hlavně s mořskými řasami a medúzami. Ve všech případech se krmí na živočiších, kteří jsou s těmito velký živočichy a předměty spojováni. V případě lodí se jedná např. o zbytky jídel vyhozených z paluby.[6] U větších živočichů se krmí zbytky z jejich jídel, jejich parazity nebo exkrementy, avšak mohou i lovit menší rybky a bezobratlé živočichy.[9]

Při pohybu vodou lodivodi využívají vlny, které vznikají, když větší živočich proplouvá vodou, aby tak šetřili s energií.[9] Někdy mohou dokonce plout na vlně, která vzniká před plovoucím živočichem nebo lodí. To může někdy vést až k dojmu, že loď nebo živočicha někam vedou.[4] Dospívá kolem věku 1 roku, může se dožít nejméně 4 let, velmi pravděpodobně více.[9]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Lodivod mořský je častým nechtěným, vedlejším úlovkem komerčních rybářských operací. Je poměrně často loven i maloměřítkovými rybářskými loděmi ve Středozemním moři, zejména na Maltě. Žádné z těchto aktivit však neohrožují celkovou populaci, takže Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje druh za málo dotčený.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. a b c d e f g Naucrates ductor, Pilotfish : fisheries, gamefish, aquarium [online]. Fishbase [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HANEL, Lubomír. Ryby (2). 1. vyd. Praha: Albatros, 2000. (Svět zvířat; sv. IX). ISBN 80-00-00830-0. S. 44. 
  4. a b PETRUSEK, Adam. Lodivodi: Věrní průvodci (nejen) žraloků [online]. Vesmir.cz, 2006 -06-15 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  5. ALI-BASHA, Nour; SAAD, Adib; HAMWI, Nader. First record of pilotfish Naucrates ductor (Linnaeus 1758), Carangidae, in the syrian marine waters (Levantine Basin). Marine Biodiversity Records. 2021-02-23, roč. 14, čís. 1, s. 7. Dostupné online [cit. 2023-01-21]. ISSN 1755-2672. DOI 10.1186/s41200-021-00202-y. (anglicky) 
  6. a b c d Naucrates ductor [online]. he IUCN Red List of Threatened Species 2015: e.T190452A115322218, 2016 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2015-4.RLTS.T190452A16643992.en. (anglicky) 
  7. Strange and Unusual British Fish Records [online]. British Sea Fishing, 2013-07-21 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. QUIGLEY, D. T. G.; FLANNERY, K.; O'SHEA, J. Pilot-Fish Naucrates ductor (L.) in Irish Waters: Further Records and a Review of Irish Records. The Irish Naturalists' Journal. 1997, roč. 25, čís. 11/12, s. 419–424. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. ISSN 0021-1311. (anglicky) 
  9. a b c d e CORREIA, João Pedro Santos; DE VAISSIER FERRO MAURÍCIO, Francisco; DA ROSA, Rui Miguel Guedes. Capture, husbandry and long-term transport of pilotfish, Naucrates ductor (Linnaeus, 1758), by sea, land and air. Environmental Biology of Fishes. 2018-06-01, roč. 101, čís. 6, s. 1039–1052. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. ISSN 1573-5133. DOI 10.1007/s10641-018-0757-8. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]