Lipanové pásmo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kosí potok na soutoku se Mží

Lipanové pásmo, hyporhithral, je v systému rybích pásem přechodný úsek mezi zónou horského potoka, pásmem pstruhovým, a zónou nížinné řeky. Původní členění vodních toků Antonína Fryče z roku 1871 lipanové pásmo zahrnovalo do pásma pstruhového, k oddělení došlo až později.[1] Vůdčím druhem ryb je lipan podhorní.

Lipanové pásmo volně navazuje na pásmo pstruhové. Zahrnuje potoky a menší řeky, které mají v porovnání s pásmem pstruhovým nižší rychlost proudu a menší spád. Voda je dostatečně nasycená kyslíkem a její teplota zpravidla nepřesahuje 15 °C,[2] v létě však může vystoupat až na 20 °C.[1] Dno je převážně kamenité nebo štěrkovité, tok je hlubší než vody pstruhového pásma a vytváří hlubší tůně, které se střídají s mělkými úseky. Hlubší místa vznikají podemíláním břehů zvláště na vnějších stranách zátočin, naopak v klidnějších místech se tvoří mělčiny a písčité lavice. Na nich mohou růst vyšší rostliny, které jsou zdrojem potravy i úkrytů a svým rozpadem tvoří vrstvu bahna. Vody lipanového pásma jsou však díky štěrkovému dnu čiré a lze dohlédnout na jejich dno.

Úživnost lipanového pásma je větší než v pásmu pstruhovém. Je domovem mnoha druhů bezobratlých, jako jsou larvy chrostíků a jepic, larvy muchniček, pakomárů a motýlic. Většina ryb lipanového pásma jsou litofilní druhy, které kladou jikry do štěrkovitého či kamenitého dna, ale objevují se i ryby fytofilní, které se vytírají do vodních rostlin. Vůdčím druhem je lipan podhorní, doprovodnými druhy jsou ryby pstruhového pásma, pstruzi, siven americký, jelec proudník, střevle potoční, mřenka mramorovaná a hrouzek obecný, dále jelec tloušť, ostroretka stěhovavá, mník jednovousý, hlavatka obecná a ouklejka pruhovaná,[2] do nižších úseků může již zasahovat parma obecná.[1]

Ryby lipanového pásma[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ING. HÁNOVÁ, Kateřina K.; RNDR. HLADÍK, Milan PhD; ING. HÁLA, Robin, a kol. Studie proveditelnosti zprůchodnění migračních překážek na vodních tocích v povodí Vltavy [online]. Povodí Vltavy [cit. 2013-02-18]. Dostupné online. 
  2. a b GERSTMEIER, Roland; ROMIG, Thomas. Sladkovodní ryby Evropy. Praha: Mgr. Černý - Nakladatelství Víkend, 2003. 366 s. ISBN 80-7222-307-0. Kapitola Pásma tekoucích vod, s. 58-63. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GERSTMEIER, Roland; ROMIG, Thomas. Sladkovodní ryby Evropy. Praha: Mgr. Černý - Nakladatelství Víkend, 2003. 366 s. ISBN 80-7222-307-0. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]