Linhart Colona z Felsu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Linhart Colona z Felsu
Narození 1565
Úmrtí 13. dubna 1620 (ve věku 54–55 let)
Nußbach
Příbuzní Sidonia Šliková (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Linhart Colona svobodný pán z Felsu, na Andělské Hoře a Bochově (1565 – duben (13. dubna smrtelně raněn, zemřel do 20. dubna) 1620, SitzendorfRakousku) byl český šlechtic a vojevůdce pocházející z původně jihotyrolského rodu Colonů z Felsu (Colonna von Fels). Padl v boji jako polní maršál českého stavovského vojska a byl posmrtně v roce 1621 odsouzen ke ztrátě cti a majetku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině přijaté mezi českou stavovskou obec v roce 1572, kde byl vychován jako luterán. Po roce 1594 si poblíž chátrajícího hradu Andělské Hory, kde je naposledy pobytem doložen za moru r.1607 a jenž později poskytl alchymistovi Jakobovi Tetzelovi, dal postavit renesanční zámek v obci Stružná V roce 1605 byl hejtmanem Žateckého kraje. V letech 1609 a 1611 se dostal k velení vojska v Čechách spolu s Jindřichem Matyášem Thurnem. Mimo to také Linhart získal v těchto letech významné statky pro svůj rod. K již stávajícímu Cínovu v Žateckém kraji a k domu na Malé Straně připojil koupí od luterána a příštího direktora Viléma staršího z Lobkovic roku 1609 HartensteinBochov a roku 1617 ještě Waldheim v Chebském kraji. Tento majetek mu vynášel 142 324 zlatých.

Linhart na sněmu roku 1617 vystupoval jako jeden z mála proti přijetí arcivévody Ferdinanda za krále českého, čímž upadl v panovníkovu nemilost. Roku 1618 byl mezi těmi, kteří se s Jindřichem Matyášem Thurnem v paláci Smiřických umluvili o vyhození místodržících (defenestraci 23. května 1618), i náležel pak mezi náčelníky vzpoury, protože byl zvolen od odbojných stavů za nejvyššího generála a maršálka stavovského vojska.

Jako maršál vykonal dne 16. června 1618 poselství k saskému kurfiřtovi Janu Jiřímu, který s ohledem na císaře nedal českým stavům, než mlhavé přísliby podpory. Při sjezdu stavů, dne 19. srpna 1619, učinil návrh na zavržení a zapuzení Ferdinanda II. a přimlouval se za zvolení saského kurfiřta, jemuž dal první hlas ze stavu panského. Patřil tak k několika luteránským šlechticům severozápadních Čech, kteří doufali v Sasko. Uznal však volbu Fridricha Falckého a jeho zámek Stružná byl jedním z míst, kde příští král s doprovodem cestou z Horní Falce do Prahy pobyl. Ač se pro věc odboje stavů aktivně angažoval a nasazoval i život, rodinné cennosti dal převézt na hrad Loket. Potom byl smrtelně raněn v bitvě u Sitzendorfu, kterou svedl s Buquoyem 13. dubna 1620, zemřel po několika dnech v táboře.[1][2]

Posmrtně odsouzen[editovat | editovat zdroj]

Pro vytčené provinění při hrdelní komisi, 26. dubna 1621, byl posmrtně odsouzen ke ztrátě všeho jmění a památka jeho na věčné časy prokleta. Všech jeho statků se poté ujala královská komora a není jasné, zdali jeho manželce Alžbětě. roz. z Lobkovic, jejím nezletilým synům Janovi a Adamovi Colonům z Felsu a dcerám Marii a Kateřině se něčeho dostalo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Radek Fukala, Dramat Europy, Oficyna Wydawnicza ATUT, Wrocław 2015, s.111
  2. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Collona z Felsu Linhart, s. 48. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 63. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 448. 
  • BRTEK, Josef. Stavovský generál Linhart Colonna z Felsu (1565-1620). Karlovy Vary: [s.n.], 2010. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Colona z Felzu“ Ottova slovníku naučného od anonymního autora.