Lindsaeaceae

Lindsaeaceae
	Lindsaea lancea
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	kapraďorosty (Monilophyta);
Třída	kapradiny (Polypodiopsida);
Řád	osladičotvaré (Polypodiales);
Čeleď	Lindsaeaceae; M.R.Schomb., 1848
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lindsaeaceae je čeleď kapradin z řádu osladičotvaré. Jsou to pozemní nebo epifytní kapradiny s jednoduše až 4x zpeřenými listy a výtrusnými kupkami krytými ostěrou. Čeleď zahrnuje asi 200 druhů v 7 rodech a je rozšířena v tropech celého světa. V Evropě se nevyskytuje. Největší rod je Lindsaea.

Popis

Zástupci čeledi Lindsaeaceae jsou obvykle pozemní, řidčeji epifytní nebo šplhavé kapradiny. Oddenek je plazivý, pokrytý úzkými plevinami. Cévní svazky jsou typu protostélé nebo solenostélé. Listy jsou bylinné, papírovité až tence kožovité, jednoduše až 4x zpeřené, výjimečně jednoduché, lysé nebo s roztroušenými, velmi drobnými dvoubuněčnými chlupy. V řapíku je jediný cévní svazek. Žilnatina je tvořena volnými nebo spojujícími se žilkami. Výtrusné kupky jsou na okraji nebo při okraji listu, čárkovité nebo podlouhlé, kryté ostěrou. Ostěra je na bázi přirostlá a otevírá se směrem k okraji listu. Sporangium obsahuje 32 kulovitých, zaobleně trojstěnných nebo elipsoidních, monoletních nebo triletních spor.^[1]

Oddenek a kořeny Lindsaea lancea
Detail výtrusnic Lindsaea lancea
Sphenomeris chinensis
Detail výtrusnic Sphenomeris chinensis

Rozšíření

Čeleď zahrnuje 7 rodů a asi 200 druhů. Je rozšířena v tropech celého světa. V některých oblastech (jih Jižní Ameriky, Nový Zéland, východní Asie) přesahuje do subtropů.^[1]^[2] Největším rodem je Lindsaea (téměř 200 druhů). Rody Lindsaea a Odontosoria jsou pantropické, rody Tapeinidium, Osmolindsaea, Xyropteris a Nesolindsaea jsou rozšířeny pouze v tropech Starého světa, Sphenomeris pouze v Americe.^[2]^[1]

Taxonomie

Čeleď Lindsaeaceae má poměrně pestrou taxonomickou historii, která je způsobena mj. faktem, že je obtížné vymezit jednotlivé rody pouze na základě morfologie. Rody této čeledi byly zprvu řazeny do čeledi Davalliaceae, později do Dennstaedtiaceae. Jméno Lindsaeaceae bylo publikováno v roce 1970. V roce 2010 byla zveřejněna první fylogenetická studie čeledi Lindsaeaceae. Podle výsledků molekulárních analýz zahrnuje čeleď celkem 6 monofyletických rodů. Byly publikovány 2 zcela nové rody, Osmolindsaea a Nesolindsaea. Z rodu Sphenomeris byla většina druhů (s výjimkou typového druhu S. clavata) přesunuta do rodu Odontosoria. Rod Ormoloma byl vřazen do rodu Lindsaea. Monotypický rod Xyropteris nebyl ve studii zahrnut.^[2]

Kladogram Lindsaeaceae a příbuzných čeledí

Lindsaeaceae

	Nesolindsaea

	Osmolindsaea

Tapeinidium

Lindsaea

^[2]^[3]

Prehistorie

Lindsaeaceae jsou časně odštěpenou linií řádu Polypodiales. Nejstarší známé fosíli pocházejí z rané křídy. Odhadovaná doba odštěpení této větve od dalších příbuzných linií spadá do doby před 133 milióny let.^[2]^[4]

Přehled rodů

Lindsaea (včetně Ormoloma), Nesolindsaea, Odontosoria, Osmolindsaea, Sphenomeris, Tapeinidium, Xyropteris^[3]^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c DONG, Shiyong et al. Flora of China: Lindsaeaceae [online]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f LEHTONEN, Samuli et al. Phylogenetics and classification of the pantropical fern family Lindsaeaceae. Botanical Journal of the Linnean Society. 2010, čís. 163, s. 305–359. Dostupné online.
↑ ^a ^b CHRISTENHUSZ, Maarten J. M.; CHASE, Mark W. Trends and concepts in fern classification. Annals of Botany. Feb. 2014, čís. 113. Dostupné online.
↑ TAYLOR, Thomas N. et al. Paleobotany. The biology and evolution of fossil plants. [s.l.]: Academic Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-12-373972-8. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lindsaeaceae na Wikimedia Commons
Taxon Lindsaeaceae ve Wikidruzích

[flch-1] DONG, Shiyong et al. Flora of China: Lindsaeaceae [online]. Dostupné online. (anglicky)

[lehton-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f LEHTONEN, Samuli et al. Phylogenetics and classification of the pantropical fern family Lindsaeaceae. Botanical Journal of the Linnean Society. 2010, čís. 163, s. 305–359. Dostupné online.

[Christen-3] CHRISTENHUSZ, Maarten J. M.; CHASE, Mark W. Trends and concepts in fern classification. Annals of Botany. Feb. 2014, čís. 113. Dostupné online.

[taylor-4] TAYLOR, Thomas N. et al. Paleobotany. The biology and evolution of fossil plants. [s.l.]: Academic Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-12-373972-8. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]