Konkrétní problémy: Věřím, že sem patří i metrická a topologická definice
Limita posloupnosti je matematická konstrukce, vyjadřující, že se hodnoty zadané posloupnosti blíží libovolně blízko k nějakému bodu. Právě tento bod je pak označován jako limita. Tato skutečnost se zapisuje
případně
.
Pojem limity posloupnosti lze definovat na libovolném metrickém prostoru.
Posloupnost
má limitu A, pokud se jejími hodnotami můžeme k A libovolně přiblížit. Tedy pro každé kladné číslo
platí, že existuje nějaký člen posloupnosti, od kterého jsou už její hodnoty od A vzdáleny méně, než
.
Zapsáno symbolicky:
Platí, že každá posloupnost má nejvýše jednu limitu.
Budeme dokazovat sporem. Předpokládejme tedy, že nějaká posloupnost
má dvě limity:
a
, přičemž
.
Platí:
a
Označme
větší z čísel
,
. Pak pro všechna epsilon, tedy i pro
a pro nějaké
platí:
a
Tedy vzdálenost
od bodu
i od bodu
je menší, než polovina vzdálenosti těchto dvou bodů, dostáváme tedy spor.
Pokud k libovolnému číslu
existuje přirozené číslo
takové, že pro všechna
platí
, pak říkáme, že posloupnost
má (vlastní, konečnou) limitu
, popř. že posloupnost konverguje k číslu
. Konvergenci posloupnosti k
zapisujeme

Pokud má posloupnost vlastní limitu, pak ji označujeme jako konvergentní. V opačném případě hovoříme o divergentní posloupnosti.
K ověření konvergence lze použít tzv. Bolzano-Cauchyovu podmínku, která říká, že existuje-li ke každému
takové přirozené číslo
, že pro libovolnou dvojici indexů
platí
, pak je posloupnost
konvergentní. V úplných metrických prostorech se jedná o nutnou a postačující podmínku konvergence posloupnosti. Posloupnost splňující BC podmínku se také nazývá Cauchyovská posloupnost.
Říkáme, že posloupnost je
- konvergentní, pokud má vlastní limitu
- divergentní, pokud má nevlastní limitu
,
, je oscilující nebo nemá limitu
- oscilující, pokud nemá vlastní ani nevlastní limitu.
O funkční posloupnosti
říkáme, že (bodově) konverguje k limitní funkci
, pokud pro každé
existuje vlastní limita
. Pokud uvedená limita neexistuje, pak posloupnost
označíme jako divergentní.
Pokud lze pro libovolné
najít takové
, které je stejné pro všechny body
, a pro všechna
a všechny body
platí

pak posloupnost
označíme jako stejnoměrně konvergentní.
Posloupnost je na daném intervalu stejnoměrně konvergentní, konverguje-li v každém bodě
přibližně stejně rychle.
Podle Bolzano-Cauchyovy podmínky je posloupnost
na intervalu
stejnoměrně konvergentní tehdy a pouze tehdy, pokud lze ke každému
najít takové přirozené číslo
, že pro každou dvojici
a každé
platí

Pokud jsou funkce
na intervalu
spojité a posloupnost
je na
stejnoměrně konvergentní, pak je na intervalu
spojitá také limitní funkce
.
Mějme dvě konvergentní posloupnosti
, pro které platí
. Pak následující posloupnosti jsou také konvergentní.





Z posloupnosti
jsou vynechány všechny nulové členy, kterých je konečný počet, neboť
.
Máme-li dvě konvergentní posloupnosti
, pro které platí
, pak jestliže pro každé
je
, pak je také
.
Máme-li dvě konvergentní posloupnosti
, pro které platí
, pak jestliže existuje posloupnost
taková, že pro každé
je
, pak platí také
.
Je-li
podposloupnost posloupnosti
a platí
, pak platí také
.
Platí Bolzano-Weierstrassova věta: Je-li
omezená posloupnost v
, pak z ní lze vybrat posloupnost
, která je konvergentní.
Tato věta je založena na axiomu výběru. Proto v některých logických systémech (např. intuicionistická logika) neplatí.
Podle Bolzano-Weierstrassovy věty má každá ohraničená posloupnost alespoň jeden hromadný bod. Pokud je těchto hromadných bodů více (i nekonečně mnoho), vždy existuje jeden nejmenší a jeden největší (tzv. limes superior a limes inferior dané posloupnosti), což zapisujeme


Posloupnost
je konvergentní tehdy a pouze tehdy, pokud
Konvergentní posloupnost má tedy právě jeden hromadný bod.