Leopold von Sacher-Masoch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Leopold von Sacher-Masoch
Leopold von Sacher-Masoch, portrait 3.jpg
Narození 27. ledna 1836
Lvov
Úmrtí 9. března 1895 (ve věku 59 let)
Lindheim
Povolání novinář, spisovatel, vysokoškolský učitel a historik
Významná díla Venuše v kožichu
Ocenění Řád čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Leopold von Sacher-Masoch a Hulda Meister (cca 1870-1880)

Leopold rytíř von Sacher-Masoch (27. ledna 1836 Lemberk, Rakousko-Uhersko9. března 1905 Altenstadt, Hesensko (někdy uváděno datum 1895 Lindheim, Německo) byl rakouský novinář a spisovatel smíšeného původu, po kterém je pojmenován masochismus.

Publikoval také pod jmény Charlotte Arand a Zoe von Rodenbach. V neněmeckém prostředí bývá často jeho šlechtický titul „rytíř“ (Ritter) uváděn omylem jako další křestní jméno. Studoval v Praze, kde se také ve věku dvanácti let začal učit německy. Datum úmrtí 9. března 1895 v Lindheimu poblíž Frankfurtu nad Mohanem je mystifikace[zdroj?], kterou rozšířila jeho vlastní rodina.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v haličském Lvově jako první syn do rodiny policejního velitele Leopolda Sacher-Masocha, rytíře von Kronenthal, který byl v letech 1848–1856 přeložen do Prahy a odtud do Štýrského Hradce. Už od dětství jej fascinovala teta z otcovy strany, hraběnka Zenobia Sacher-Masoch. Leopold zbožňoval ji samotnou i bití, kterého se mu od ní často dostávalo. Byl uchvácen katolickým uměním a kultem mučedníků.

V roce 1848 se rodina přestěhovala do Prahy, kde se Leopold učil mj. německy. Byl vynikajícím žákem a jeho závěrečná slohová práce byla dokonce oceněna. Navzdory svému přání věnovat se dále literatuře, přesněji psaní divadelních her, pokračoval podle otcovy vůle studiem práv nejprve na Univerzitě Karlově, později ve Štýrském Hradci, kde v roce 1855 získal i doktorát.

Masoch někdy v letech 1860–70

O rok později začal na univerzitě přednášet historii. V roce 1857 publikoval svou první práci, historickou studii povstání, ke kterému došlo ve 14. století ve flanderském městě Gent. Historici ji však odmítli jako příliš beletristickou.

Ženy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1861 se zamiloval do Anny von Kottowitz, manželky lékaře, který byl o deset let starší než Sacher-Masoch. Tato opustila manžela i děti a odešla se Sacher-Masochem. Jejich vztah se brzy proměnil v sadomasochistický tak, jak tomu dnes rozumíme. Von Kottowitz Leopolda bila, bičovala, používali i různé fetiše: jezdecké bičíky apod.

Následující vztah – a sice s Fanny Pistor – již měl podobu smluvně podloženého otroctví. Společně podepsali úmluvu, ve které:

„Pan Leopold von Sacher-Masoch dává paní Pistor své čestné slovo, že se pro příštích šest měsíců stane jejím otrokem, že bez výhrad vyhoví všem jejím touhám a splní všechny její příkazy. Paní má právo mučit svého otroka způsobem, jaký uzná za vhodný, za jakékoliv chyby, nedbalosti, nebo přečiny proti jejímu majestátu, kterých by se dopustil.“

V roce 1872 se nakonec po dlouhých námluvách oženil s Aurorou Rumelin, kterou sám přezdíval Wanda Dunajev po vzoru hrdinky ze své knihy Venuše v kožichu. V manželství se Sacher-Masochovy sexuální potřeby dále rozvíjely – nechával se bít důtkami, přiváděl domů ženy i muže, aby jej opanovali. Manželku nakonec opustil.

Masochismus[editovat | editovat zdroj]

Pojem masochismus použil rakousko-německý psychiatr, svobodný pán Richard von Krafft-Ebing, ve svém díle Psychopathia sexualis, které publikoval v roce 1886. Vytvořil tak do jisté míry falešný protipól masochistického rytíře vůči sadistickému markýzi, čímž kromě toho, že rozčílil Sacher-Masocha, na dlouhá léta znejasnil chápání postavy dalšího významného spisovatele, markýze de Sade, jehož skutečné záliby se od Sacher-Masochových nijak zvlášť nelišily.

Spisovatelův syn Alexander to komentoval slovy: „Ano, to my jsme vymysleli sachrismus a Masochův dort.“

Spor o datum úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Ve věku padesáti let se jeho duševní zdraví začalo prudce zhoršovat. Ztrácel orientaci a trpěl halucinacemi. V březnu 1895 se začal projevovat agresivně a rodina jej odvezla do sanatoria v Mannheimu. Veřejnosti oznámila jeho smrt k datu 9. března 1895 a jako místo uvedla město Lindheim. Byly publikovány i nekrology.

Životopisec James Cleugh nicméně prokázal[zdroj?], že Sacher-Masoch zemřel až o deset let později ve stejném sanatoriu, kam jej rodina umístila.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sacher-Masoch byl všestranným autorem realistických románů často situovaných do rodné Haliče. Za Haličské povídky (1858) byl napaden jako parazit a renegát. V období sílícího antisemitismu byl vnímán jako zastánce židů, socialista, utopista a panslavista. Jeho pyšné jednání a konfliktní osobnost byly dalšími podněty k nekonečné kritice a válkám na stránkách magazínů.

Skutečnou slávu a nesmrtelnost mu však přineslo dílo Venuše v kožichu, kterou poprvé začal publikovat časopis Die Liebe.

Venuše v kožichu[editovat | editovat zdroj]

Sacher-Masoch měl původně v úmyslu napsat cyklus šesti románů pod názvem Kainovo dědictví, dokončil však pouze první dva. Venuše v kožichu vypráví příběh Serverina von Kusiemskiého vášnivě zamilovaného do Wandy von Dunajev. V románu rozehrává celou škálu fetišistických sexuálních fantazií, zapisuje pocity muže, který touží být ponižován co nejvíce. Vztah obou milenců dosahuje krize v okamžiku, kdy sama Wanda potkává muže, kterému se chce stát otrokyní.

Venuši v kožichu převedli na filmové plátno Joel Schlemowitz, Maartje Seyferth, Victora Nieuwenhuijs, Lou Campy a naposledy Roman Polanski. Inspirovala stejnojmennou píseň na albu The Velvet Underground & Nico od skupiny The Velvet Underground. V roce 1986 ji v nakladatelství Olympia Press publikoval jako komiks italský výtvarník Guido Crepax.

Některá díla[editovat | editovat zdroj]

  • Venuše v kožichu (Venus im Pelz, 1858)
  • Falešný hermelín (Falscher Hemelion, 1873)
  • Vídeňské Messaliny (Die Messalinen Wiens, 1874)
  • Strážci mravnosti (Die Wächter der Moral, 1879, operetní libreto pro českého skladatele Mořice Angera)
  • Hadi v ráji (Die Schlange im Paradies, 1890)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]