Lelkoun pralesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLelkoun pralesní
alternativní popis obrázku chybí
Lelkoun pralesní
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádlelkouni (Podargiformes)
Čeleďlelkounovití (Podargidae)
Rodlelkoun (Batrachostomus)
Binomické jméno
Batrachostomus stellatus
(Gould, 1837)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lelkoun pralesní (Batrachostomus stellatus) je malý druh nočního ptáka z čeledi lelkounovití, který se vyskytuje v jihovýchodní Asii (Borneo, Sumatra, kontinentální Malajsie, Singapur, jižní Thajsko).

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Druh popsal britský ornitolog John Gould v roce 1837. Lelkoun pralesní se řadí do rodu Batrachostomus, což je největší rod čeledi lelkounovití, resp. řádu lelkouni (Podargiformes). Netvoří žádné poddruhy.[2] Druhové jméno stellatus pochází z latinského stella („hvězda“) a znamená „hvězdnatý“.[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tento drobný lelkoun dosahuje délky těla 23–27 cm. Křídlo je dlouhé 12–14 cm, zobák 1,9-–2,6 cm, běhák 1,4–1,6 cm. Váha se pohybuje kolem 50 g.[4] Kryptické opeření hraje různě hnědými odstíny. Samec i samice vypadají stejně. Lelkoun pralesní se vyskytuje ve světlé a tmavé morfě. Opeření světlé morfy je červenohnědé s bílými flíčky na křídlech a bíle flekovanou spodinou. Tmavá morfa je hnědá se stejným vzorkováním.[5] Juvenilní jedinci jsou světlejší s menším množství flekování.[6] Duhovky jsou u samců žluté, u samic hnědé, široký zobák je rohovinově zabarven. Nohy jsou u samců do růžova, u samic do žluta.[4]

Rozšíření a populace[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v Thajsku, Malajsii, Indonésii a Bruneji. V optimálním habitatu zalesněných nížin může lelkoun pralesní dosáhnout hustoty výskytu kolem 10 jedinců / km², většinou se však vyskytuje v nižších počtech. Habitat druhu tvoří stálezelené pralesy do 500 m n. m., případně výše až do 900 m n. m. Do jisté míry toleruje i druhotné lesy, avšak nevyskytuje se ve zcela odlesněných oblastech.[7]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o noční ptáky. Živí se hmyzem jako jsou kobylky, noční motýli a brouci. Hlasově se projevují častým a hlasitým houkáním a pískáním. Vokalizace se přitom liší u populací z Bornea a Malajsie. Podobně jako vokalizace, i doba hnízdění je rozdílná u populace z Bornea a Malajsie. Na Malajském poloostrově hnízdí od června do září, na Borneu od února do července. Hnízdo si staví na stromech, někdy i pouze těsně nad zemí (cca 1,3 m). Snůšku tvoří jedno bílé oválné vejce.[4][4]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako téměř ohrožený z důvodu pokračujícího odlesňování Sundalandu. Lelkoun pralesní je sice do jisté míry tolerantní druhotným lesům, nicméně jeho primární stanoviště tvoří původní pralesy, které jsou v celém areálu rozšíření lelkouna na ústupu.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Nightjars, Oilbird, potoos, frogmouths – IOC World Bird List v12.2 [online]. [cit. 2022-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 365. 
  4. a b c d CLEERE, Nigel. Nightjars: A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-300-07457-3. S. 127–128. (anglicky) 
  5. HOLYOAK, David T. Gould's Frogmouth (Batrachostomus stellatus), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-11-18]. DOI 10.2173/bow.goufro1.01. (anglicky) 
  6. MYERS, Susan. Birds of Borneo: Sabah, Sarawak, Brunei and Kalimantan. London: Christopher Helm, 2016. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4729-2446-9, ISBN 1-4729-2446-0. OCLC 942588612 S. 166. (anglicky) 
  7. a b Batrachostomus stellatus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22689603A95214771, 2021 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2021-3.RLTS.T22689600A203594116.en. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CLEERE, Nigel. Nightjars: A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-300-07457-3. (anglicky) 
  • HOLYOAK, D. T. Nightjars and their allies: the Caprimulgiformes. New York: Oxford University Press, 2001. ISBN 9780198549871. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]