Přeskočit na obsah

Lelkoun jávský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLelkoun jávský
alternativní popis obrázku chybí
Pár lelkounů jávských
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádlelkouni (Podargiformes)
Čeleďlelkounovití (Podargidae)
Rodlelkoun (Batrachostomus)
Binomické jméno
Batrachostomus javensis
(Horsfield, 1821)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lelkoun jávský (Batrachostomus javensis) je středně velký druh lelkouna, který obývá jihovýchodní části kontinentální Asie (Thajsko, Vietnam, Laos, Kambodža) spolu s přilehlými ostrovy (Jáva, Borneo, Filipíny, Sumatra).

Systematika a rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Druh popsal americký přírodovědec Thomas Horsfield v roce 1821. Lelkoun jávský se řadí do rodu Batrachostomus, nejpočetnějšího rodu čeledi lelkounovití, resp. řádu lelkouni (Podargiformes). K roku 2022 se neuznávají žádné poddruhy,[2] nicméně ve starší literatuře (1998) se objevují tyto poddruhy:[3]

  • B. j. affinis – později uznán jako samostatný druh lelkoun malajský (Cleere 2010[4])
  • B. j. chaseni – nově lelkoun palawanský
  • B. j. javensis – popisovaný druh, čili lelkoun jávský
  • B. j. continentalis – nově poddruh lelkouna malajského (Cleere 2010)

Druhové jméno javensis znamená latinsky „jávský“ a odkazuje k areálu rozšíření druhu.[5]

Taxonomie lelkounů i jejich příbuzných řádů dosud nebyla uspokojivě rozluštěna. Batrachostomus javensis byl po revizi z počátku 20. století ((Sibley & Monroe (1990, 1993)) rozdělen do dvou taxonů, a sice B. javensis and B. affinis. V roce 1997 byl popsán B. pygmaeus (Alviola (1997)), nicméně ukázalo se, že se jedná o taxon konspecifický k B. javensis (Holyoak (1999); Dickinson (2003)).[6]

Ilustrace lelkouna jávského (1824)

Lelkoun jávský je malý nenápadný pták se silně kryptickým opeřením, které mu umožňuje dobře splynout s okolními větvemi, na kterých často vysedává. Délka jeho těla je 20–23 cm, křídlo je dlouhé 12–13 cm, ocas 10–12 cm, zobák 1,7–2,3 cm, běhák 1,4–1,7 cm. Samci jsou mírně větší než samice (o cca 5 %). Většina opeření hraje různými odstíny hnědé s přimíchanou šedou a červenohnědou a bílým a tmavým flekováním. Ramenní perutě mají několik větších oválných bílých skvrn. Nad očima se nachází bílé obočí a po stranách krku je přítomen částečný bílý límec. Spodní část těla je převážně hnědá s červenohnědými, skořicovými a bílými flíčky. Boky a břicho bývají o něco světlejší s nevýrazným tmavým pruhováním. Opeření samic je spíše žlutohnědé s jasnějšími barvami. Nedospělí jedinci jsou bledší s méně výraznými vzory. Hnědý zobák je na bázi velmi široký, na konci zašpičatělý. Duhovky jsou žluté, nohy hnědé.[3]

Rozšíření a populace

[editovat | editovat zdroj]
Hřadující pár lelkounů

Lelkoun jávský se vyskytuje od jihovýchodního cípu kontinentální Asie (Laos, Vietnam, Kambodža, Malajský poloostrov) přes Filipíny, Sumatru a Borneo až po Jávu. Početnost druhu není nikterak velká, nicméně díky svému nenápadnému chování a silně kryptickému vzezření se dá předpokládat, že počty lelkounů jávských budou větší než naznačuje množství pozorování druhu.[6]

Přirozené stanoviště lelkounů jávských tvoří husté stálezelené tropické a subtropické pralesy. Po změně krajiny člověkem začali lelkouni jávští osidlovat i druhotné lesy včetně velmi mladých nových výsadeb, plantáží a dokonce i městských parků. Lelkouni jávští většinou obývají níže položené oblasti, avšak na Jávě byli zaznamenáni do výšek 2150 m n. m.[6]

Jedná se o nočnísoumračné ptáky. Hřadují samostatně nebo v páru na nízko položených větvích stromů. V případě vyrušení (podobně jako ostatní lelkouni) napřímí tělo a hlavu a se zobákem vztyčeným k nebi „zamrzne“. Živí se nočními i denními motýli, brouky, rovnokřídlími, housenkami, šváby, termity, mravenci, cikádami a malými slimáky. Hlasově se projevuje dlouhým, chraptivým, na konci stoupavým písknutím.[3]

Hnízdí patrně někdy mezi lednem až srpnem. Mělké hnízdo miskovitého tvaru má průměr 7–8 cm a je mělké kolem 1 cm. Bývá postaveno z mechu, prachového peří a malých kousků kůry, a umístěno v nízko položeném větvení stromu (i pouze 1 m nad zemí). Samice klade 1, maximálně 2 bílá vejce oválného tvaru o rozměrech cca 28×18 mm.[3]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. Nightjars, Oilbird, potoos, frogmouths – IOC World Bird List v12.2 [online]. [cit. 2022-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d CLEERE, Nigel. Nightjars: A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-300-07457-3. S. 132–133. (anglicky) 
  4. CLEERE, Nigel. Nightjars : a guide to nightjars and related nightbirds. Sussex: Pica Press 1 online resource (317 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-3546-4, ISBN 1-4081-3546-9. OCLC 690826154 
  5. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 211. 
  6. a b c Batrachostomus javensis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22727987A94967251, 2016 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22727987A94967251.en. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • CLEERE, Nigel. Nightjars: A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-300-07457-3. (anglicky) 
  • HOLYOAK, D. T. Nightjars and their allies: the Caprimulgiformes. New York: Oxford University Press, 2001. ISBN 9780198549871. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]