Legitimita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Legitimita (dědické právo))
Skočit na: Navigace, Hledání

Legitimita (z lat. legitimus, oprávněný, od legem timere, být v souladu se zákonem[1]) je filosofický, politologický a zvláště pak právní pojem, který označuje právoplatnost, oprávněnost, a to buď oprávněnost vládnoucí moci, panovníka, nebo oprávněnost očekávání naplnění určitých požadavků.

Legitimita ve filosofii a politologii[editovat | editovat zdroj]

Legitimita v politologii vyjadřuje oprávnění nebo uznání a respekt autority, politického režimu nebo vlády. K legitimitě vlády patří nejen to, že vznikla podle práva (legálně), nýbrž také že jako řádná vláda funguje a že ji občané jako takovou uznávají.[2]

Immanuel Kant rozlišuje legitimitu (například logického soudu, nároku, vlády či panovníka) a pouze formální legalitu. Legitimita podle Kanta znamená všestrannou oprávněnost a ospravedlnitelnost, kdežto legalita pouze odpovídající předpisu nebo zákonu.[3]

Legitimita v právu[editovat | editovat zdroj]

Legitimita v právu vyjadřuje ospravedlnění právního řádu nebo nějakého právem hodnoceného jednání. Přístupy k této otázce se liší podle konkrétní právněteoretické školy. Zejména zastánci přirozeného práva akcentují otázku oprávněnosti určitého chování, které může být třeba z hlediska právě platného pozitivního práva nezákonné, tradiční právní pozitivisté naopak prakticky ztotožňují legitimitu s legalitou. Pojetí otázky legitimity je v moderní době úzce spjato s právním státem a demokraticky vytvářeným právním řádem.[4] Např. ústavní soudce Antonín Procházka odmítá legitimitu práva, které není schvalováno většinou občanů, ale je tvořeno jen na základě mocenského monopolu.[5]

Zvláště se pak otázka legitimity objevuje, resp. objevovala v rodinném a dědickém právu. Legitimní potomek dříve označoval manželské dítě, zatímco nemanželské dítě až do roku 1918 platilo za nelegitimní, resp. levobočka. To mělo mj. důsledek v odlišném vyřešení otázky nároku na dědictví, které původně náleželo jen dětem pocházejícím z manželství a nelegitimní potomci tak mohli dědit pouze na základě závěti. Podle současného českého občanského zákoníku není původ z manželského svazku pro dědění podmínkou (§ 1635 OZ).

Princip legitimního očekávání v právu[editovat | editovat zdroj]

Princip naplnění legitimního (oprávněného) očekávání je vyjádřením obecnějšího požadavku právní jistoty. Znamená, že fyzická nebo právnická osoba, která na základě předchozí zkušenosti oprávněně dospěje k závěru, že jí svědčí určité subjektivní právo nebo že bude platit určité právo objektivní, má právo na to, aby její očekávání bylo naplněno, tzn. že není přípustné „měnit pravidla během hry“.

Tento princip brání např. měnit daňové zákony v neprospěch poplatníků během účetního období, měnit podmínky výběrového řízení po zaplacení vstupního poplatku nebo výběrová řízení neodůvodněně rušit apod. Jako porušení principu legitimního očekávání bylo například některými odmítnutými kandidáty[zdroj?] označeno rozhodnutí prezidenta republiky nejmenovat soudci ty justiční čekatele, kteří nedosáhli 30 let věku, a tím na ně fakticky vztáhnout změnu zákona o soudech a soudcích, k níž došlo až během jejich čekatelského období, ačkoli zákon výslovně stanoví, že se na ně toto omezení nevztahuje.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Legitimacy (political) na anglické Wikipedii.

  1. http://www.etymonline.com/index.php?search=legitim&searchmode=none
  2. K. Žaloudek, Encyklopedie politiky, str. 231.
  3. I. Kant: Logik, AA IX., str. 135; tent. Die Metaphysik der Sitten, AA VI., str. 392; tent. Kritik der praktischen Vernunft, AA V. str. 151 aj.
  4. HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, heslo Legitimita.
  5. PROCHÁZKA, Antonín. Legitimita, legalita a kontinuita. In Právní rozhledy č. 10/1995, str. 408–409.
  6. Čl. X. písm. b) zákona č. 192/2003 Sb.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Legitimita. Sv. 16, str. 795
  • K. Žaloudek, Encyklopedie politiky. Praha: Libri 2004, heslo Legitimita.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]