Lazar Ercker ze Schreckenfelsu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lazar Ercker ze Schreckenfelsu
Narození1528
Annaberg-Buchholz
Úmrtí7. ledna 1594 (ve věku 65–66 let) nebo 6. ledna 1594 (ve věku 65–66 let)
Praha
Povoláníautor a mineralog
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Ilustrace z Erckerovy knihy o prubířství

Lazar Ercker ze Schreckenfelsu (též Lazarus Erker, či Ecker) (1528/1530? Annaberg6. ledna 1594 Praha?) byl nejvyšší hormistr království Českého, pražský mincmistr, chemik a montánní specialista, odborník na hornictví a hutnictví.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Annaberku na saské straně Krušných hor, v rodině báňského podnikatele Asmuse Erckera († 1547) a jeho první manželky Anny. V dětství byl obklopen důlními provozy. V letech 1547-48 vystudoval matematiku a přírodní vědy na univerzitě ve Wittenberku, později pravděpodobně i v Itálii.[1] Studijní zaměření a rodinná tradice usměrnily jeho další profesní uplatnění. Zpočátku působil v rodném Sasku, nejprve byl vardejnem a od roku 1555 prubířem mincovny při kurfiřtském dvoře v Drážďanech). Zde měl za úkol analyzovat rudy z důlních revírů Annaberg, Freiberg a Schneeberg. V roce 1558 odjel s doporučením saského kurfiřta Augusta přes Tyrolsko do Goslaru a v tamní hornické a hutní oblasti působil. V Brunšviku roku 1563 představil pozdějšímu vévodovi Juliovi svou knihu o mincovnictví a napsal o své činnosti podrobnou zprávu Vom Rammelsberge, v níž kombinuje historické údaje a technické poznatky. Téhož roku ovdověl. Roku 1564 se vrátil do Drážďan a podruhé se oženil, a to se Zuzanou Thielovou. Roku 1566 v Drážďanech chtěl kurfiřtovi demonstrovat své poznatky zkušební tavbou, která zásahem závistivých báňských konkurentů nedopadla dobře a Ercker přišel o dvorský post. Roku 1567 nebo 1568 proto přesídlil do Čech. Prvním působištěm se mu stalo město Jáchymov, kde žil s manželkou Zuzanou a syny Hansem a Joachimem, žil tam také jeho švagr Paul Uthmann. Odtud přesídlil do Kutné Hory a dále do Prahy.

Vyčerpání bohatších rudných ložisek a přechod na těžbu polymetalických rud s nižšími obsahy stříbra jej již v Sasku přivedly k rozhodnutí věnovat se problému zvýšení vytěžitelnosti rud i v teoretické rovině. Právě pro tyto své znalosti byl povolán i do služeb českého krále a v březnu 1568 byl ustanoven kontrolním prubířem v Kutné Hoře. V roce 1570 byl přijat do České komory, tehdy ústředního českého hospodářského úřadu, k řešení naléhavých úkolů báňské a mincovní správy. Císař Maxmilián II. jej potřeboval především jako účetního k pozvednutí finančního hospodářství.[2] Během této služby napsal roku 1574 své stěžejní dílo Knihu o prubířství. Císař Rudolf II. ihned po svém nástupu na trůn Erckerovo teoretické i praktické působení plně podpořil. V roce 1577 Ercker stanul na pomyslné špici tuzemské báňské hierarchie, když se stal nejvyšším hormistrem Českého království. Pokoušel se prosadit důležité reformy v oblasti báňského podnikání, technologie těžby a zpracování rud i sociálního zabezpečení horníků, ne vždy s úspěchem. V roce 1583 získal též úřad pražského mincmistra a v roce 1590 se dokonce uvažovalo o jeho jmenování nejvyšším mincmistrem, tedy jedné z nejdůležitějších funkcí ve správě státu. V roce 1586 jej Rudolf II. povýšil do šlechtického stavu a udělil mu erb - štít lomenicí dělený na tři pole - v pravém poli dvojitá lilie, v levém pětilistá růže a ve spodním poli mincovní štoček nad nímž jsou dvě kuličky postavené jako držadlo. Počátkem 90. let 16. století byl Lazar Ercker na vrcholu sil. Na přelomu let 1593-1594 onemocněl a 6. ledna 1594 zemřel. Pro České království pracoval necelých 26 let. Úřad pražského mincmistra dále od 7. ledna 1594 až do 20. září 1600 vedla vdova Zuzana Erckerová ze Schreckenfelsu, v mincovnictví pracovali také oba synové Hans a Joachim.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Poznatky o zpracování kovů si Lazar Ercker pečlivě zaznamenával. Postupně napsal několik knih o prubířství (analýze rud), z nichž nejznámější je německy psaná Kniha o prubířství z roku 1573[3], o rok později byla vydána v Praze tiskem. Toto Erckerovo dílo se dočkalo 15 reedicí ve čtyřech jazycích a až do 18. století sloužilo jako receptář i jako učebnice na evropských hornických učilištích a báňských akademiích. Většina Erckerových podrobných cestovních zpráv, které psal svým německým zaměstnavatelům a mecenášům, zůstává dosud v rukopise.

Význam Lazara Erckera pro české hornictví, kovohutnictví a mincovnictví byl nemalý. Jeho kniha o prubířství z roku 1574 spolu s pojednáním Georgia Agricoly o hornictví a hutnictví z roku 1556 přispěly k formování báňských věd, jimž právě v této době byly kladeny základy. Kromě vědního přínosu se Ercker snažil pomocí ekonomických, organizační i technických opatření brzdit útlumové tendence v báňské činnosti, která v té době procházela první fází dlouhodobé krize, způsobené především dosažením technického maxima své doby.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Beierlein, NDB 4, 1959, s. 567
  2. Beierlein, NDB 4, 1959, s. 568
  3. český překlad Pavel Vitouš, vydalo Národní technické muzeum v Praze 1974

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Beierlein, Paul Reinhard, in: Neue Deutsche Biographie, 4, Duncker & Humblot Berlin 1959, ISBN 3-428-00185-0, s. 567-568; dostupné online[1]
  • Kubátová, Ludmila: Neznámý rukopis Lazara Erckera 1569, Státní ústřední archiv, Praha, 1996, počet stran 255.
  • Majer, Jiří: Lazarus Ercker (1528/30–1594) a české hornictví, Časopis pro dějiny věd a techniky, ročník 27/1994, číslo 3, s. 129.
  • Majer, Jiří: Lazar Ercker, montanista a chemik 16. století, Uhlí/rudy 1994, číslo 1, s. 36-37.
  • Suldovský, Horák: Kronika horního města Jáchymova a jeho hornictví, 2009, s. 256-258

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]