Přeskočit na obsah

Lazar Ercker ze Schreckenfelsu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lazar Ercker ze Schreckenfelsu
Narození1528
Annaberg-Buchholz
Úmrtí7. ledna 1594 (ve věku 65–66 let), 6. ledna 1594 (ve věku 65–66 let) nebo 1594 (ve věku 65–66 let)
Praha
Povoláníautor, mineralog a mincmistr
ChoťAnna Ercker von Schreckenfels (do 1563)
Zuzana Erckerová ze Schreckenfelsu
RodičeAsmus Ercker
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Ilustrace z Erckerovy knihy o prubířství

Lazar Ercker ze Schreckenfelsu (též Lazarus Erker, či Ecker) (1528/1530? Annaberg6. ledna 1594 Praha?) byl nejvyšší hormistr království Českého, pražský mincmistr, chemik a montánní specialista, odborník na hornictví a hutnictví.

Narodil se v Annaberku na saské straně Krušných hor, v rodině báňského podnikatele Asmuse Erckera († 1547) a jeho první manželky Anny. V dětství byl obklopen důlními provozy. V letech 1547-48 vystudoval matematiku a přírodní vědy na univerzitě ve Wittenberku, později pravděpodobně i v Itálii.[1] Studijní zaměření a rodinná tradice usměrnily jeho další profesní uplatnění. Zpočátku působil v rodném Sasku, nejprve byl vardejnem a od roku 1555 prubířem mincovny při kurfiřtském dvoře v Drážďanech). Zde měl za úkol analyzovat rudy z důlních revírů Annaberg, Freiberg a Schneeberg. V roce 1558 odjel s doporučením saského kurfiřta Augusta přes Tyrolsko do Goslaru a v tamní hornické a hutní oblasti působil. V Brunšviku roku 1563 představil pozdějšímu vévodovi Juliovi svou knihu o mincovnictví a napsal o své činnosti podrobnou zprávu Vom Rammelsberge, v níž kombinuje historické údaje a technické poznatky. Téhož roku ovdověl. Roku 1564 se vrátil do Drážďan a podruhé se oženil, a to se Zuzanou Thielovou. Roku 1566 v Drážďanech chtěl kurfiřtovi demonstrovat své poznatky zkušební tavbou, která zásahem závistivých báňských konkurentů nedopadla dobře a Ercker přišel o dvorský post. Roku 1567 nebo 1568 proto přesídlil do Čech. Prvním působištěm se mu stalo město Jáchymov, kde žil s manželkou Zuzanou a syny Hansem a Joachimem, žil tam také jeho švagr Paul Uthmann. Odtud přesídlil do Kutné Hory a dále do Prahy.

Vyčerpání bohatších rudných ložisek a přechod na těžbu polymetalických rud s nižšími obsahy stříbra jej již v Sasku přivedly k rozhodnutí věnovat se problému zvýšení vytěžitelnosti rud i v teoretické rovině. Právě pro tyto své znalosti byl povolán i do služeb českého krále a v březnu 1568 byl ustanoven kontrolním prubířem v Kutné Hoře. V roce 1570 byl přijat do České komory, tehdy ústředního českého hospodářského úřadu, k řešení naléhavých úkolů báňské a mincovní správy. Císař Maxmilián II. jej potřeboval především jako účetního k pozvednutí finančního hospodářství.[2] Během této služby napsal roku 1574 své stěžejní dílo Knihu o prubířství. Císař Rudolf II. ihned po svém nástupu na trůn Erckerovo teoretické i praktické působení plně podpořil. V roce 1577 Ercker stanul na pomyslné špici tuzemské báňské hierarchie, když se stal nejvyšším hormistrem Českého království. Pokoušel se prosadit důležité reformy v oblasti báňského podnikání, technologie těžby a zpracování rud i sociálního zabezpečení horníků, ne vždy s úspěchem. V roce 1583 získal též úřad pražského mincmistra a v roce 1590 se dokonce uvažovalo o jeho jmenování nejvyšším mincmistrem, tedy jedné z nejdůležitějších funkcí ve správě státu. V roce 1586 jej Rudolf II. povýšil do šlechtického stavu a udělil mu erb - štít lomenicí dělený na tři pole - v pravém poli dvojitá lilie, v levém pětilistá růže a ve spodním poli mincovní štoček nad nímž jsou dvě kuličky postavené jako držadlo. Počátkem 90. let 16. století byl Lazar Ercker na vrcholu sil. Na přelomu let 1593-1594 onemocněl a 6. ledna 1594 zemřel. Pro České království pracoval necelých 26 let. Úřad pražského mincmistra dále od 7. ledna 1594 až do 20. září 1600 vedla vdova Zuzana Erckerová ze Schreckenfelsu, v mincovnictví pracovali také oba synové Hans a Joachim.

Poznatky o zpracování kovů si Lazar Ercker pečlivě zaznamenával. Postupně napsal několik knih o prubířství (analýze rud), z nichž nejznámější je německy psaná Kniha o prubířství z roku 1573[3], o rok později byla vydána v Praze tiskem. Toto Erckerovo dílo se dočkalo 15 reedicí ve čtyřech jazycích a až do 18. století sloužilo jako receptář i jako učebnice na evropských hornických učilištích a báňských akademiích. Většina Erckerových podrobných cestovních zpráv, které psal svým německým zaměstnavatelům a mecenášům, zůstává dosud v rukopise.

Význam Lazara Erckera pro české hornictví, kovohutnictví a mincovnictví byl nemalý. Jeho kniha o prubířství z roku 1574 spolu s pojednáním Georgia Agricoly o hornictví a hutnictví z roku 1556 přispěly k formování báňských věd, jimž právě v této době byly kladeny základy. Kromě vědního přínosu se Ercker snažil pomocí ekonomických, organizační i technických opatření brzdit útlumové tendence v báňské činnosti, která v té době procházela první fází dlouhodobé krize, způsobené především dosažením technického maxima své doby.

  1. Beierlein, NDB 4, 1959, s. 567
  2. Beierlein, NDB 4, 1959, s. 568
  3. český překlad Pavel Vitouš, vydalo Národní technické muzeum v Praze 1974

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Beierlein, Paul Reinhard, in: Neue Deutsche Biographie, 4, Duncker & Humblot Berlin 1959, ISBN 3-428-00185-0, s. 567-568; dostupné online[1]
  • Kubátová, Ludmila: Neznámý rukopis Lazara Erckera 1569, Státní ústřední archiv, Praha, 1996, počet stran 255.
  • Majer, Jiří: Lazarus Ercker (1528/30–1594) a české hornictví, Časopis pro dějiny věd a techniky, ročník 27/1994, číslo 3, s. 129.
  • Majer, Jiří: Lazar Ercker, montanista a chemik 16. století, Uhlí/rudy 1994, číslo 1, s. 36-37.
  • Suldovský, Horák: Kronika horního města Jáchymova a jeho hornictví, 2009, s. 256-258

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]