Kyselina chromová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kyselina chromová
ChromicAcid.png
Obecné
Systematický název Kyselina chromová
Anglický název Chromic acid
Německý název Chromsäure
Sumární vzorec H2CrO4
Vzhled Tmavě červená až žlutá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 231-801-5
Vlastnosti
Molární hmotnost 116,95 g/mol
Teplota tání Rozklad
Hustota 1,5 g/cm3 (50 % CrO3)
Rozpustnost ve vodě 185,4 g CrO3/100 ml (20 °C)
Bezpečnost
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
Oxidující
Oxidující (O)
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
R-věty R9, R24/25, R26, R35, R42/43, R45, R46, R48/23
S-věty S43, S45, S60, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyselina chromová je jednou z mála kyselin kovů (k těm patří například ještě kyselina manganistá, kyselina osmičelá, kyselina rhenistá, kyselina zlatitá, kyselina zlatná a kyselina wolframová) . Existují dvě kyseliny chromové: kyselina chromová, která má vzorec H2CrO4 a kyselina dichromová, jejíž vzorec je H2Cr2O7.

Jsou to nestálé kyseliny. Chrom je v nich obsažen na oxidačním čísle 6+. Jejich anhydridem je oxid chromový CrO3.

Soli kyseliny chromové se nazývají chromany a dichromany. Chromany mají anion CrO42- a dichromany anion Cr2O72-.

Chromany a dichromany[editovat | editovat zdroj]

Chromany mají hlavně žluté zbarvení, dichromany jsou pro změnu oranžové a jsou stálé v kyselém prostředí. Dichroman draselný K2Cr2O7 se používá v analytické chemii. Pro výrobu barev se používá tzv. žlutý ultramarín BaCrO4 (chroman barnatý) a chroman olovnatý PbCrO4 nazývaný chromová žluť. Velmi efektním pokusem je tepelný rozklad dichromanu amonného:

(NH4)2Cr2O7 → N2 + Cr2O3 + 4 H2O