Kukačka krátkokřídlá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKukačka krátkokřídlá
alternativní popis obrázku chybí
Kukačka krátkokřídlá (samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádkukačky (Cuculiformes)
Čeleďkukačkovití (Cuculidae)
Rodkukačka (Cuculus)
Binomické jméno
Cuculus micropterus
Gould, 1838
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kukačka krátkokřídlá (Cuculus micropterus) je středně velký druh kukačky z rodu Cuculus s širokým areálem rozšíření zasahujícím od Himálají po jihovýchodní Sibiř a na jih do pevninské i ostrovní části jihovýchodní Asie.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Kukačku krátkokřídlou formálně popsal v roce 1838 anglický ornitolog John Gould.[2] Druhové jméno micropterus pochází z řeckého mikroptera neboli „krátkokřídlá“.[3] Rozeznávají se dva poddruhy s tímto rozšířením:[2]

Podle mitochondriální DNA je kukačka krátkokřídlá úzce příbuzná s kukačkou obecnou subsp. bakeri.[4]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Stanoviště kukačky krátkokřídlé tvoří opadavý i stálezelený primární i sekundární les, křovinaté houštiny i suché oblasti. Obývá nížiny i vyšší nadmořské výšky, v Nepálu nejčastěji do 1900 m n. m., vzácněji až do 3700 m n. m.[5] Celková početnost druhu známa není, avšak v místech svého výskytu bývá kukačka krátkokřídlá popisována jako poměrně běžná a široce rozšířená.[6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kukačka krátkokřídlá

Tato středně velká kukačka dosahuje délky těla kolem 32–33 cm. Hlava je šedá, zbytek svrchní části těla včetně křídel je šedohnědý. Spodní část těla od hrdla po horní část hrudi je břidlicově šedá, následuje ostrý přechod do bílé s černými příčnými proužky. Střední část břicha je jen bílá, bez proužků. Ocas je tmavě šedý, částečně s bílými pruhy. Samec i samice si jsou podobní, avšak samici lze rozpoznat podle světlejšího hrdla, hruď je rezavá a příčné proužky na břichu jsou tenčí. Duhovky jsou hnědé až červenohnědé, oční kroužek nažloutle šedý, zobák převážně černý, avšak spodní čelist je nazelenalá a báze zobáku žlutá. Nohy jsou žluté.[7][5] Podobně jako některé jiné druhy kukaček, i kukačka krátkokřídlá připomíná svým vzezřením jestřába, což je forma mimiker.[8]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Hlas kukačky krátkokřídlé

Jídelníček kukačky krátkokřídlé tvoří především hmyz jako jsou chlupaté housenky, motýli, kobylky, brouci, mravenci, cvrčci nebo létající termiti. Krmí se ve stromovém baldachýnu nebo na zemi. Kořist může chytat za letu nebo sbírat ze země. Občas sezobne i ovoce.[5] Jedná se patrně o tažný druh; tažné jsou hlavně populace ze severnějších oblastí jako jsou Himálaje nebo východní Rusko a Čína.[7][9][6] Hlasový projev zahrnuje zvučné hlasité čtyřnoté hvízdání.[5]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Kukačka krátkokřídlá je hnízdní parazit. K jejím hostům patří loboš žlutočerný (Eurylaimus ochromalus), jora černokřídlá (Aegithina tiphia), ťuhýk hnědý (Lanius cristatus), drongo kouřový (Dicrurus leucophaeus) nebo žluva černokápá (Oriolus xanthornus). Seznam je však mnohem delší a zahrnuje zástupce hned 15 čeledí.[10] Vejce kukačky krátkokřídlé jsou oválná, světlá s tmavšími fleky. Inkubační doba je 12 dní. Novorozeňata jsou neopeřená a již od druhého dne po narození se snaží vytlačit ostatní ptáčata z hnízda, což se jim prokazatelně poprvé povedlo ve 3–4. dni. Někdy k vytlačení nicméně dojít nemusí.[7]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje kukačku krátkokřídlou za málo dotčený druh i přes to, že její globální populace je patrně na ústupu následkem zániku přirozených stanovišť.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b Turacos, bustards, cuckoos, mesites, sandgrouse. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010. S. 254. Dostupné online. (anglicky) 
  4. TIAN, Yu’ang; XU, Jingtong; DOU, Liang. The complete mitochondrial genome of Indian Cuckoo Cuculus micropterus (Aves: Cuculiformes). Mitochondrial DNA Part B. 2021-09-02, roč. 6, čís. 9, s. 2556–2558. Dostupné online [cit. 2023-11-05]. ISSN 2380-2359. DOI 10.1080/23802359.2021.1959461. PMID 34377828. (anglicky) 
  5. a b c d PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The Cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. S. 492–496. (anglicky) 
  6. a b c Cuculus micropterus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22683870A130085980.en. (anglicky) 
  7. a b c ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. S. 459–462. (anglicky) 
  8. GO, Jun-Seo; LEE, Jin-Won; YOO, Jeong-Chil. Variations of Hawk Mimicry Traits in the Four Sympatric Cuculus Cuckoos. Frontiers in Ecology and Evolution. 2021, roč. 9. Dostupné online [cit. 2023-11-05]. ISSN 2296-701X. DOI 10.3389/fevo.2021.702263. (anglicky) 
  9. Neufeldt, I. Life history of the Indian Cuckoo Cuculus micropterus micropterus (Gould) in the Soviet Union.. J. Bombay Nat. Hist. Soc.. 1966, roč. 63, čís. 2, s. 399–419. Dostupné online. (anglicky) 
  10. LOWTHER, Peter E. HOST LIST OF AVIAN BROOD PARASITES - 2 - CUCULIFORMES - Old World cuckoos [online]. Field Museum [cit. 2023-11-04]. S. 43–44. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-03. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. (anglicky) 
  • PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]