Kruhový viadukt Brusio

Rhétská dráha v oblasti Albula a Bernina
	Světové dědictví UNESCO
	Kruhový viadukt Brusio
Smluvní stát	Švýcarsko ; Itálie
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	ii, iv
Odkaz	1276 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	2008 (32. zasedání)

Kruhový viadukt Brusio
	Kruhový viadukt Brusio
Základní údaje
Kontinent	Evropa
Stát	Švýcarsko
Komunikace	železniční trať Svatý Mořic – Tirano
Doprava	železniční
Přes	železniční trať Svatý Mořic – Tirano
Správce	Rhétská dráha
Otevřen	1. července 1908
Souřadnice	46°15′14″ s. š., 10°7′40″ v. d.
Parametry
Materiál	kámen
Délka	142,8 m
Šířka	4,88 m
Výška	7–17 m
Pilíře	9
Max. rozpětí	10 m
Mapa
	Kruhový viadukt Brusio
Další data
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kruhový viadukt v Brusiu (německy Kreisviadukt von Brusio, italsky Viadotto elicoidale di Brusio) je kamenný obloukový železniční viadukt, nacházející se v obci Brusio ve švýcarském kantonu Graubünden. Postaven byl v letech 1907–1908 v rámci stavby Berninské dráhy, vedoucí ze Svatého Mořice do Tirana. Provozovatelem trati a správcem infrastruktury je Rhétská dráha (RhB).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Výstavba[editovat | editovat zdroj]

Projekt berninské železnice z června 1905 (schválený Spolkovou radou 2. března 1906), navržený Ing. Bussem, počítal s maximálním sklonem 7 %, a vyžadoval proto vedení trati nezávisle na strmější silnici mezi Miralagem a Campocolognem (části obce Brusio). Umístění stanic na území obce Brusio bylo mezi jednotlivými jeho částmi předmětem rozsáhlých sporů. Ačkoli výstavba úseku mezi Tiranem a Poschiavem začala již v květnu 1906, v oblasti Brusia stále ještě nebylo rozhodnuto o definitivním trasování dráhy.

Varianta projektu z 6. srpna 1906 počítala s nádražím Brusio pod obcí. V oblasti dnešního viaduktu byla naplánována smyčka tvaru S, která se skládala z dlážděného náspu a obsahovala protilehlý oblouk o poloměru 50 m na obou stranách. Železniční stanice by se nacházela pod smyčkou.

Na žádost obce Brusio byla 26. září 1906 předložena další varianta, která počítala s nádražím Brusio na současném místě nad obcí, doplněným zastávkou Campascio. Smyčka pro získání délky zůstala zachována, ale místo náspu byl nyní plánován most s osmi oblouky o šířce 10 metrů. Křivka S měla nyní poloměr 45 metrů. Otevřenou smyčku vedoucí zpět pod viadukt, tzv. „kruhový viadukt“ (německy Kreisviadukt), najdeme poprvé ve variantě z 29. října 1906, schválené železničními orgány 21. prosince téhož roku. Důvodem tohoto řešení byl také menší zábor půdy. Zpoždění stavby v okolí nádraží Brusio vedlo k časové tísni. Stavba viaduktu Brusio byla zahájena 25. března 1907, kdy již byla dokončena trať z Campocologna k viaduktu. Přesto byla trať Tirano–Poschiavo dokončena v plánovaném termínu v červenci 1908.

Pozdější úpravy[editovat | editovat zdroj]

Dne 14. prosince 2008 došlo nad kruhovým viaduktem k velkému skalnímu řícení, po kterém byla železniční trať kvůli rozsáhlé destrukci (trakční vedení, kolejnice, kolejové lože, železniční násep) 111 dní uzavřena. Vzhledem k nestabilní geologii okolních příkrých svahů byla vybudována záchytná hráz, která zadržuje padající horninu, aby se k železničnímu zařízení nedostal žádný další materiál.

Od března do října 2011 probíhala rozsáhlá sanace kruhového viaduktu, protože velké teplotní rozdíly a chemický rozklad způsobily v průběhu desetiletí značné poškození zdiva v oblasti klenby. Rhétská dráha instalovala za provozu železobetonové vodotěsné zátěžové žlaby, kvůli nimž muselo být zcela odstraněno horních 80 cm kruhového viaduktu. Součástí bylo také rozšíření obou stran o 23 centimetrů. Náklady činily 2,75 milionu švýcarských franků. Při dalším sesuvu kamení nad kruhovým viaduktem ve dnech 8. a 9. ledna 2013 se osvědčila ochranná hráz postavená v roce 2009, tentokrát proto byly škody mnohem menší a provoz mohl být obnoven již 17. února – navzdory delšímu nucenému přerušení odklízecích prací kvůli nepříznivému počasí.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Viadukt je součástí Berninské dráhy, spojující Svatý Mořic a Tirano. Osobní vlaky jsou zde vedeny v pravidelném hodinovém taktu. Vzhledem k malému poloměru oblouku vlaky musí při průjezdu smyčkou viaduktu snížit rychlost na maximálně 30 km/h. Po trati projíždí kromě běžných osobních vlaků od roku 1973 také slavný Bernina Express (Chur / Svatý Mořic – Tirano a zpět) se zařazenými panoramatickými vozy.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Replika kruhového viaduktu Brusio se nachází v kostarickém městě Nuevo Arenal u hotelu Tren Turistico Arenal v hotelovém komplexu Pequeña Helvecia. Na trase dlouhé 3,5 km zde vede úzkorozchodná železnice o rozchodu 600 mm.

Světové dědictví UNESCO[editovat | editovat zdroj]

Kruhový viadukt v Brusiu je od roku 2008 památkou světového kulturního dědictví UNESCO. Stalo se tak v rámci zařazení Berninské dráhy na tento seznam. Spolu s ní byla pod ochranu přijata také Albulská dráha a krátká spojovací trať Samedan–Pontresina. Berninský úsek zahrnuje 13 tunelů a galerií, 52 viaduktů a mostů; na Albulské dráze je celkem 42 tunelů a 144 viaduktů a mostů. Jako důvod pro zařazení do seznamu kulturního dědictví UNESCO bylo uvedeno to, že projekt Rhétské dráhy je příkladem využití železnice k překonání izolace osad ve středních Alpách počátkem 20. století s významným a trvalým socioekonomickým dopadem na život v horách. Představuje vynikající technický, architektonický a ekologický soubor.