Královopolský tunel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Královopolský tunel
Východní portál Královopolského tunelu
Základní údaje
Stát Česko
Místo Brno-Královo Pole
Silnice I/42
Zeměpisné souřadnice
Provozovatel ŘSD
Provozní délka 1250 m
Počet dopr. tubusů 2
Výstavba
Dodavatel OHL ŽS
Subterra
Metrostav
Zahájení stavby 2006
Otevření 31. srpna 2012
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Královopolský tunel během dne otevřených dveří
Žabovřeský portál během stavby
Mimoúrovňová křižovatka před žabovřeským portálem

Královopolský tunel je silniční tunel v Brně na silnici I/42, která tvoří brněnský Velký městský okruh (VMO). Nachází se v katastrálních územích Královo Pole a Žabovřesky, přičemž podchází městskou čtvrť Královo Pole ve směru jihozápad – severovýchod. Zprovozněn byl v roce 2012.

Tunel bývá podle oficiálního pojmenování stavby „Silnice I/42, VMO Dobrovského B“ a podle trasy pod ulicí Dobrovského označován jako Dobrovského tunel. Již 21. května 2002 Zastupitelstvo města Brna schválilo jeho pojmenování Královopolský tunel, přičemž vyšlo z jednotného systému, kdy brněnské silniční tunely jsou označovány podle čtvrti, kde se nacházejí (Pisárecký, Husovický).[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tunel je součástí severozápadního segmentu VMO, u obou portálů na něj navazují mimoúrovňové křižovatky s výpadovými silničními radiálami (v Žabovřeskách Hradecká, v Králově Poli Svitavská).[2] Rozhodující část stavby tvoří dva souběžně vedené dvoupruhové tunelové tubusy, které jsou z větší části ražené. Pravý tubus (dle staničení), značený jako Královopolský tunel II, se nachází pod prodlouženou osou ulice Pešinovy a má délku 1258 m (z toho ražená část 1060 m), levý tubus Královopolský tunel I s délkou 1237 m (z toho ražená část 1019 m) vede paralelně přibližně o 70 m severněji pod ulicemi Dobrovského a Veleslavínovou.[3] V Králově Poli na povrchu, v prostoru křižovatky ulic Dobrovského a Slovinské, je umístěno technologické centrum tunelu s velínem, rozvodnou a vyústěním vzduchotechniky.[2]

Celková cena stavby „VMO Dobrovského B“ byla vyčíslena na 6,9 miliardy Kč bez DPH, včetně navazujících křižovatek s Hradeckou a Sportovní ulicí se pohybuje okolo 8,3 miliardy Kč.[4] Původně byly očekávány náklady ve výši 3,5 miliardy Kč, s křižovatkami 5 miliard Kč, což Ředitelství silnic a dálnic, které bylo investorem, vysvětluje změnami norem a zákonů v průběhu stavby.[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stavba byla projektována od konce 90. let 20. století Inženýrským sdružením VMO Dobrovského, sdružujícím projekční kancelář dopravních staveb PK Ossendorf (autorem komunikačního řešení je Ing. Jiří Smrž), tunelářskou firmu Amberg Engineering, Eltodo dopravní systémy a mostařskou projekční kancelář Dosing-Dopravoprojekt Brno Group. Zhotovitelem stavby byly firmy OHL ŽS (vedoucí), Subterra a Metrostav spojené ve Sdružení VMO Dobrovského B.[6]

Tři průzkumné štoly o délkách 831 m, 831 m a 365 m v trasách budoucích tubusů byly vyraženy v letech 2001 až 2003[7] v rámci stavby označené „VMO Dobrovského A“. Jejich projektantem byla firma Amberg Engineering, zhotovitelem Sdružení štola Dobrovského (firmy ŽS Brno, Subterra, Metrostav, divize 1, GEO test Brno).[6]

Vlastní stavba tunelu s názvem „VMO Dobrovského B“ začala v květnu 2006,[6] samotná ražba v lednu 2008,[8] přičemž ke slavnostní prorážce obou tubusů došlo v březnu 2010.[9] Kvůli žalobě občanského sdružení VMO Brno (skupiny obyvatel Brna-Žabovřesk) stavbu v prosinci 2010 dočasně zastavil Městský soud v Praze, což zapříčinilo tříměsíční zpoždění a zvýšení nákladů o 150 milionů korun.[5] Stavba byla s novým stavebním povolením obnovena v březnu 2011[10] a zprovozněna 31. srpna 2012. Celkové dokončení stavby bylo naplánováno na rok 2014.[11]

V tunelu proběhly dva dny otevřených dveří. První z nich se konal 12. září 2009, kdy nebyla ani ještě dokončena ražba,[12] druhý nedlouho před plánovaným zprovozněním dne 2. června 2012, tehdy si jej prohlédlo asi 17 tisíc návštěvníků.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zápis ze zasedání Zastupitelstva města Brna 21. 5. 2002 [online]. Brno.cz [cit. 2012-08-31]. Dostupné online. 
  2. a b Královopolský tunel [online]. Mestsky-okruh-brno.cz [cit. 2012-08-31]. Dostupné online. 
  3. Královopolský tunel [online]. Mestsky-okruh-brno.cz, 2012-6-2 [cit. 2012-06-02]. Dostupné online. 
  4. ŘSD zprovozňuje Velký městský okruh v Brně [online]. Rsd.cz, 2012-8-31 [cit. 2012-08-31]. Dostupné online. 
  5. a b KOLÍNKOVÁ, Eliška; JAROŠOVÁ, Bohdana. Královopolský tunel v Brně se otevírá, podle kritiků je předražený [online]. Idnes.cz, 2012-8-30 [cit. 2012-08-31]. Dostupné online. 
  6. a b c Lenny. Velký městský okruh Brno I/4 [online]. Dalnice-silnice.cz, rev. 2012-2-24 [cit. 2012-08-31]. Dostupné online. 
  7. SRB, Martin; HILAR, Matouš. http://www.ita-aites.cz/files/tunel/2011/3/tunel_3_11-79-87.pdf. Tunel [online]. Roč. 2011, čís. 3, s. 79–87. Dostupné online. 
  8. TACHOVSKÝ, Vít, a kol. Brno – Velký městský okruh Dobrovského, Královopolský tunel z pohledu autorů návrhu [online]. Silnice-zeleznice.cz, 2010-5-29, rev. 2010-6-2 [cit. 2012-06-02]. Dostupné online. 
  9. Královopolský tunel stavby „Silnice I/42 Brno, VMO Dobrovského B“ [online]. Bkom.cz [cit. 2012-08-31]. Dostupné online. 
  10. KOZLANSKÁ, Petra. Stavba Dobrovského tunelů se po třech měsících opět rozjela [online]. Idnes.cz, 2011-3-17 [cit. 2012-08-31]. Dostupné online. 
  11. KOLÍNKOVÁ, Eliška. Královopolský tunel se otvírá. Kolik stál, silničáři řeknou v roce 2014 [online]. Idnes.cz, 2012-8-31 [cit. 2012-08-31]. Dostupné online. 
  12. FIALOVÁ, Barbora. Stavbaři uklízejí tunely, chystají den otevřených dveří [online]. Idnes.cz, 2009-9-11 [cit. 2012-06-04]. Dostupné online. 
  13. elr. Na prohlídku do nových tunelů Dobrovského zavítaly tisíce lidí [online]. Ceskatelevize.cz, 2012-6-2 [cit. 2012-06-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Královopolský tunel Brno. Příprava vydání Vladislav F. Horák. Brno: Doplněk, 2013. 335 s. ISBN 978-80-7239-295-7. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]