Kostel svatého Martina (Radomyšl)
| Kostel svatého Martina v Radomyšli | |
|---|---|
 Kostel svatého Martina | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Jihočeský |
| Okres | Strakonice |
| Obec | Radomyšl |
| Souřadnice | 49°19′0,71″ s. š., 13°55′55,2″ v. d. |
  Kostel svatého Martina | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | českobudějovická |
| Vikariát | strakonický |
| Farnost | Radomyšl |
| Status | farní kostel |
| Zasvěcení | Martin z Tours |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | románský gotický barokní |
| Výstavba | 12. století |
| Další informace | |
| Adresa | Radomyšl, Česko |
| Kód památky | 18767/3-4329 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Martina v Radomyšli je římskokatolický farní kostel v radomyšlské farnosti v okrese Strakonice. Původní románský kostel byl založen ve dvanáctém století, ale dochovaná podoba je výsledkem barokní přestavby z let 1716–1717. Kostel je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Románský kostel svatého Martina v Radomyšli byl postaven ve druhé polovině dvanáctého století na okraji staršího pohřebiště.[2] První písemná zmínka o něm pochází z roku 1284, kdy je uváděn jako farní.[3] V období gotiky byl dvakrát přestavěn. Podruhé se tak stalo v období 1372–1388.[2]
Radomyšl patřila nejprve Bavorům ze Strakonice, z nichž Vilém Bavor ze Strakonic radomyšlský kostel i s farou věnoval johanitům. Ti později získali i vesnici a zůstali jejími majiteli až do roku 1848.[4]
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]V románské podobě kostel tvořila loď zaklenutá dvěma poli křížové klenby, kterou na východě uzavíralo čtverhranné kněžiště. V lodi se nacházela panská empora přístupná ze sousedního šlechtického sídla.[2] Při raně gotické přestavbě byl původní presbytář prodloužen a rozšířen na šířku románské lodi[2] a postavena věž.[5] Emanuel Poche uvádí věž už v románské fázi stavby.[3] Po roce 1372 byly přistavěny dvě boční lodi.[2] V patnáctém století byla postavena křížová klenba presbytáře a přistavěna sakristie. Poslední velká přestavba v barokním slohu proběhla v letech 1716–17178 za velkopřevora Ferdinanda Leopolda Dubského z Třebomyslic.[3]
V dochované podobě je kostel trojlodní pseudobazilikou s pravoúhlým presbytářem, patrovou sakristií na severní straně, hranolovou věží v západním průčelí a barokními předsíněmi bočních lodí, z nichž jižní je otevřená a v jejím trojúhelníkovém štítu členěném pilastry je znak velkopřevora johanitů a nápis s letopočtem 1717. Původní románský vchod s půlkruhovým tympanonem se nachází na jižní straně lodi. Na severní straně lodi se dochovala torza románských půlkruhových okének.[3]
Z presbytáře vede sedlový pozdně gotický portál do sakristie. Přízemí sakristie je sklenuté jedním polem křížové klenby, zatímco v patře je použita valená klenba. Presbytář je od lodi oddělen původně půlkruhovým vítězným obloukem, který byl při gotických úpravách mírně zahrocen. V hlavní lodi se klenby dělí do tří polí. V západních dvou jsou románské křížové klenby a ve východním poli je křížová klenba gotická. Boční lodě jsou zaklenuté trojicemi polí křížových kleneb a od hlavní lodi je oddělují dvojice lomených oblouků nesených masivními pilíři.[3]
K areálu kostela patří také bývalý hřbitov ohrazený kamennou zdí, bývalá kostnice z let 1822–1834, kaple svatého Jana Nepomuckého v jižní ohradní zdi a kalvárie se sochami u východního průčelí presbytáře.[4]
Vybavení
[editovat | editovat zdroj]Hlavní oltář s rokajovou výzdobou pochází z let 1733–1745. Oltářní obraz doplňují sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Jana Křtitele. Dvojice bočních protějškových oltářů je z roku 1899. K vybavení patří také novogotická kazatelna z devatenáctého století a dvojice křtitelnic. Starší polygonální gotická křtitelnice je umístěna v předsíni a v severní lodi se nachází křtitelnice rokoková.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-02-06]. Identifikátor záznamu 129491 : Kostel sv. Martina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e NECHVÁTAL, Bořivoj. Záchranný výzkum v poloze tzv. „Tomanovny“ na raně středověkém pohřebišti v Radomyšli u Strakonic. Archaeologia historica. 2010, roč. 35, čís. 1–2, s. 123, 124. Dostupné online [PDF online, cit. 2020-02-05]. ISSN 0231-5823.
- ↑ a b c d e f Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Radomyšl, s. 205–206.
- ↑ a b Kostel sv. Martina [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-02-06]. Dostupné online.
- ↑ NECHVÁTAL, Bořivoj. K johanitské kurii v Radomyšli u Strakonic. Archaeologia historica. 2018, roč. 43, čís. 1, s. 167. Dostupné online [PDF online, cit. 2020-02-05]. ISSN 0231-5823.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Martina na Wikimedia Commons
