Kostel svatého Mořice (Annín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svatého Mořice
u Annína
Kostel sv Morice v Mourenci.jpg
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Plzeňský kraj
Obec Dlouhá Ves
Lokalita Annín
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie Česká církevní provincie
Diecéze českobudějovická
Vikariát Sušice – Nepomuk
Farnost Mouřenec
Status farní kostel
Architektonický popis
Výstavba 1220–1230
Specifikace
Stavební materiál lomový žulový kámen
Další informace
Kód památky 45406/4-2854 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Římskokatolický kostel svatého Mořice se nalézá na kopci Mouřenec, 0,5 km jihozápadně od Annína (části obce Dlouhá Ves) v okrese Klatovy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel byl založen jako pozdně románský mezi lety 1220–1230, s pozdějšími gotickými a barokními úpravami. Svojí datací je v dané části Šumavy nejstarším kostelem vůbec. Tvrzení, že prvenství ve stáří patří kostelu sv. Petra a Pavla v Albrechticích u Sušice je zcela mylné (vysvěcení onoho kostela v roce 1179 se váže k dřevěné budově, nikoliv kamenné, která tam stojí dnes a je prokazatelně postavena o něco déle, cca století poté[zdroj?]). Zasvěcení svatému Mořici naznačuje, že tento kostel souvisí s bavorským benediktinským klášterem v Niederaltaichu, jehož působnost je v okolí Sušice doložena ve čtyřicátých letech 13. století.[1] První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1360, jak napovídají konfirmační dokumenty. V 15. století byl kostel goticky přestavěn a rozšířen, stavební úpravy však probíhaly také ve druhé polovině 13. století či ve století 14.. V baroku byl kostel opět obnoven. Z té doby pochází též mobiliář. Určité stavební úpravy probíhaly též v 19. století.[2]

Kostel byl původně obklopen osadou. V roce 1890 zde bylo zaznamenáno 23 trvale žijících obyvatel. Po vyhnání německého obyvatelstva roce 1946 však zanikla a dochovala se jen škola a několik ovocných stromů.

Po roce 1989 byl kostel za přispění bývalých německých obyvatel a jejich potomků opraven. Při této rekonstrukci byly objeveny ikonograficky významné gotické nástěnné malby zobrazující Poslední soud z doby kolem roku 1310–1320 a vícekomparsové ukřižování s unikátně zobrazenými eucharistickými motivy z doby kolem roku 1360.[3] Malby jsou dokladem dalekosáhlých uměleckých styků Sušicka ve středověku.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zvonění zvonu

Zvonění nedělního poledne v kostele sv. Mořice

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Kostel je situován na výrazném vrchu v meandru řeky Otavy. Obklopuje jej hřbitov s kostnicí. Samotný plochostropý jednolodní kostel má čtvercový chór zaklenutý pozdněgotickou hvězdovou klenbou, nad níž je mohutná románská věž. K chóru přiléhá drobná podkovovitá apsida s románským okénkem v ose.[4]

Románská loď byla téměř čtvercová. V gotice byla rozšířena k západu, takže nyní je obdélná. K chórové věži přiléhá ze západu sakristie, k lodi z jižní strany barokní osmiboká kaple.[4]

V kostele se nacházejí vzácné fresky, objeveny náhodně při celkové rekonstrukci kostela mezi lety 1991-1993, tou dobou též restaurovány akademickou malířkou a restaurátorkou, Miroslavou Houšťovou. Malby se objevují kromě jižní stěny všude po prostorách chrámu. Na severní stěně lodi je zobrazen výpravný Poslední soud rozvržený do tří horizontálních pásů, v apsidě pak lze spatřit Ukřižování Ježíše Krista, v hvězdnaté obloze/žebrové klenbě se ukrývají symboly evangelistů s nápisovými páskami a tomu vše přihlíží freska znázorňující velkolepost baroka.

Návštěvníka jistě zaujme i barokní kostnice v sousedství, která vznikla z původní kaple se zde nacházející, a kde se v minulosti nacházelo odhadem 5000 kosterních ostatků, dnes možná polovina. Původ kostní není znám. Nejpravděpodobněji však pochází z místního hřbitova. Stejně, jako v kostele, rovněž v kostnici lze nalézt fresky.

Součástí kostela je v roce 2015 zbudované minimuzeum mapující život na Mouřenci. Nachází se v prostorách sakristie (dobové fotografie) a v prostorách panské empory/oratoře (život v mouřenecké farnosti - čas slavení, pohřbů, ale i školství apod.).

Nově je také možno si přímo v prostorách chrámu prohlédnout pískovcovou sochu sv. Mořice, kterou v létě 2017 přímo před kostelem 14 dní vytvářel sochař Bartoloměj Štěrba. Socha do budoucna bude přemístěna do výklenku nad vstupními schody.

Kostel je veřejnosti přístupný v rámci akcí, které se tu pořádají za iniciativy Přátel Mouřence (dobrovolníků a nadšenců starající se o toto místo). Od roku 2011 se v kostele pořádají koncerty, divadelní představení, odborné přednášky a mnoho dalšího. Od roku 2015 pak v období letních prázdnin každý den komentované prohlídky od 16 hod.

Ve filmu[editovat | editovat zdroj]

Mouřenec se objevil např. ve výpravné pohádce Jiřího Stracha Anděl Páně, či další pohádce Tři životy. V roce 2014 se stal dějištěm seriálu Policie Modrava, v roce 2015 přilákal produkci ČT a natáčely se na něm Záhady Toma Wizarda, o rok později Folklorika na téma „Annínské sklo“, v roce 2017 poněkolikáté reportáž v pořadu Toulavá kamera a v roce 2018 byl na Mouřenci natáčen trojjazyčně dokument německé televize o freskách a kostnici. Mezi drobnější dokumenty pak můžeme zařadit „Zmizelou Šumavu“ s Emilem Kintzlem a fandové cykloturistiky si jistě přijdou na své prostřednictvím Cyklotoulek s Jančaříkem.

Bohoslužby[editovat | editovat zdroj]

Pravidelné nedělní bohoslužby se v kostele nekonají. 2x do roka se zde slaví českoněmecké, 1x novoroční a vyhlášené.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KUBŮ, František. Hrabata z Bogenu v Čechách. [s.l.]: pratelemourence.cz, 18. srpna 2013. Dostupné online. 
  2. http://sumavskecyklotrasy.euweb.cz/cyklotrasa20.htm
  3. ROYT, Jan: Středověké malířství v Čechách, Karolinum, Praha 2002, ISBN 80-246-0265-2, S. 30.
  4. a b KUTHAN, Jiří: Středověká architektura v jižních Čechách do poloviny 13. století, Růže, České Budějovice 1977, S. 222.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]