Kostel svatého Mořice (Annín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel svatého Mořice
u Annína
Místo
Stát Česko
Kraj Plzeňský kraj
Obec Dlouhá Ves
Lokalita Annín
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze českobudějovická
Specifikace
Stavební materiál zděný
Odkazy
Kód památky 45406/4-2854 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii Commons

Římskokatolický kostel svatého Mořice se nalézá na kopci Mouřenec, 0,5 km jihozápadně od Annína (části obce Dlouhá Ves) v okrese Klatovy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel byl založen jako pozdně románský kolem roku 1230. Zasvěcení svatému Mořici naznačuje, že tento kostel souvisí s bavorským benediktinským klášterem Niederaltaich, jehož působnost je v okolí Sušice doložena ve čtyřicátých letech 13. století.[1] První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1369.[2] V 15. století byl kostel goticky přestavěn a rozšířen, stavební úpravy však probíhaly také ve druhé polovině 13. století či ve století 14.. V baroku byl kostel opět obnoven. Z té doby pochází též mobiliář. Určité stavební úpravy probíhaly též v 19. století.[3]

Kostel byl původně obklopen osadou, ze které se po vyhnání německého obyvatelstva dochovala jen škola a několik ovocných stromů.

Po roce 1989 byl kostel za přispění bývalých německých obyvatel a jejich potomků opraven. Při této rekonstrukci byly objeveny ikonograficky významné gotické nástěnné malby zobrazující Poslední soud z doby kolem roku 1310–1320 a vícekomparsové ukřižování s unikátně zobrazenými eucharistickými motivy z doby kolem roku 1360.[4] Malby jsou dokladem dalekosáhlých uměleckých styků Sušicka ve středověku.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Barokní kostnice u kostela sv. Mořice

Zvonění zvonu

Zvonění nedělního poledne v kostele sv. Mořice

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Kostel je situován na výrazném vrchu v meandru řeky Otavy. Obklopuje jej hřbitov s kostnicí. Samotný plochostropý jednolodní kostel má čtvercový chór zaklenutý pozdněgotickou hvězdovou klenbou, nad níž je mohutná románská věž. K chóru přiléhá drobná podkovovitá apsida s románským okénkem v ose.[2]

Románská loď byla téměř čtvercová. V gotice byla rozšířena k západu, takže nyní je obdélná. K chórové věži přiléhá ze západu sakristie, k lodi z jižní strany barokní osmiboká kaple.[2]

Restaurátorské práce na malbách probíhaly v letech 1993–1994 pod vedením akademické malířky Miroslavy Houšťové. Malby jsou provedeny technikou fresco-secco. Na severní stěně lodi je zobrazen výpravný Poslední soud rozvržený do tří horizontálních pásů. Zcela nahoře je nejlépe dochována scéna se Zvěstováním pastýřů, další výjevy (vlevo od špaletového okna snad Obřezání Páně či Očišťování Panny Marie, vpravo možná Klanění tří králů)[5] jsou dnes v podstatě nečitelné a zvláště přítomnost scény Klanění či předpoklad, že první scéna v pásu zobrazovala Zvěstování Panny Marie, vychází spíše z logiky biblického příběhu a analogií, než z přímého pozorování. V prostředním pásu je uprostřed pole se dvěma korunovanými světicemi (či alegoriemi Ctností?), v koutech pole vidíme anděly troubící na pozouny, ohlašující Druhý příchod Krista. V sousedním poli jsou polopostavy vojáků thébské legie, jejímž velitelem byl právě sv. Mořic (Mauritius), titulární patron kostela. Ikonograficky nejpozoruhodnější je spodní pás. V něm vidíme zcela vlevo Trůnícího Krista, u něhož klečí Panna Marie a sv. Jan Křtitel, za nimiž stáli a seděli apoštolé (varianta v pravoslavné církvi obvyklejšího Deésis). Po nezřetelné scéně s pekelníky následuje vpravo pole s archandělem Michaelem, vážícím duše (opět východní motiv, tzv. Psychostasis), kde vystupuje P. Marie v roli přímluvkyně za hříšníky. Konečně v poslední scéně se setkáváme s dobovou moralitou, legendou O třech mrtvých a třech živých, v níž tři žijící prostopášní králové potkávají tři varující kostlivce, jejich dávné předchůdce. Nejbližší výtvarné paralely bývají hledány v dolnorakouském prostoru, především v tzv. škole ze St. Florian.[6]

Bohoslužby[editovat | editovat zdroj]

Pravidelné nedělní bohoslužby se v kostele nekonají.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KUBŮ, František. Hrabata z Bogenu v Čechách. [s.l.] : pratelemourence.cz. Dostupné online.  
  2. a b c KUTHAN, Jiří: Středověká architektura v jižních Čechách do poloviny 13. století, Růže, České Budějovice 1977, S. 222.
  3. http://sumavskecyklotrasy.euweb.cz/cyklotrasa20.htm
  4. ROYT, Jan: Středověké malířství v Čechách, Karolinum, Praha 2002, ISBN 80-246-0265-2, S. 30.
  5. VŠETEČKOVÁ, Zuzana: Annín (okres Sušice), kostel sv. Mořice, in: Klára Benešovská: Královský sňatek, Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský - 1310, Praha 2010, ISBN: 978-80-86990-55-2, s. 158-163.
  6. ROYT Jan: Nástěnné malby v kostele sv. Mořice u Annína, Zprávy památkové péče 53 (1993), č. 9, s. 349; FAJT, Jiří, HORPENIAK, Vladimír, ROYT, Jan: Nástěnné malby v kostele sv. Mořice na Mouřenci u Annína, Zprávy památkové péče 54 (1994), č. 8, s. 69-72; ROYT Jan: Die Wandmalereien in der St. Mauritiuskirche in Maurenzen bei Annatal (Mouřenec u Annína), in: Klára Benešovská (ed.), King John of Luxembourgh (1296-1346) and the Art of his Era, Praha 1998, s. 304-312.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]