Kostel svatého Mikuláše (Telce)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Mikuláše
v Telcích
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLouny
ObecPeruc
LokalitaTelce
Souřadnice
Kostel svatého Petra a Pavla v Peruci
Kostel
svatého Petra
a Pavla v Peruci
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézepražská
Vikariátkladenský
FarnostZlonice
Statusfiliální kostel
Zasvěcenísvatý Mikuláš
Architektonický popis
Stavební slohrománský, barokní
Typ stavbyjednolodní s věží v západním průčelí
Výstavba13. stol., 18. stol.
Specifikace
Umístění oltářezápad
Stavební materiálpískovec, opuka
Další informace
Kód památky42483/5-1450 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Mikuláše je římskokatolický kostel v Telcích v okrese Louny. Od roku 1958 je spolu s celým areálem a ohradní zdí chráněn jako kulturní památka.[1] Stojí na východním okraji vesnice a je obklopený hřbitovní zdí. Původně byl románský, v 18. století byl přestavěn barokně.

Historie a stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1352, kdy odváděl 21 grošů papežského desátku.[2] První jménem známý farář se jmenoval Sulek, podán byl roku 1368. Sulek patřil do skupiny kněží, kteří se oddávali světskému životu, tančil, chodil v krátkých šatech a měl konkubínu. Podle vizitačního protokolu Pavla z Janovic dostal podmíněný trest deseti kop grošů a dvouměsíčního žaláře.[3] Zemřel v roce 1382.[4] Po husitských válkách se stala telecká fara utrakvistická a po třicetileté válce kostel přišel o farní statut. Telce se staly součástí farnosti Peruc. Projevené snahy obyvatel Telec v roce 1846, aby se kostel opět stav farním, nebyly vyslyšeny.[5]

Kostel od severovýchodu

Kostel má obdélnou loď a kvadratický presbytář. Na severu k němu přiléhá presbytář, na jihu přízemní oratoř. Západní průčelí tvoří věž. Presbytář, stejně jako obě postranní prostory jsou sklenuté plackou, presbytář se do lodi otevírá stlačeným obloukem.[6]

Nejstarší částí kostela je věž, minimálně do výšky zvukových otvorů. Líce jejího zdiva tvoří velké pískovcové kvádry s podřezávanými spárami, které jsou charakteristické pro pozdně románské období. Pro tuto dobu je příznačné i schodiště ve věži v síle zdi.[7] Je tudíž zřejmé, že věž je podstatně starší, než první písemná zmínka o kostele, což není nic výjimečného. V letech 1779–1786 byl kostel postaven s výjimkou věže zcela nový.[8] Z původního vybavení zůstal jen zvon z roku 1492.[9] Roku 1994 byla opravena fasáda kostela, přičemž bylo ponecháno odhalené románské zdivo věže.

Kostel je prakticky bez vybavení. Varhany – jednalo se o pozitiv – jsou prvně písemně doložené v roce 1726. Stávající varhany od pražské firmy Rejna a Černý byly do kostela dodány v roce 1915 a roku 1933 restaurovány.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Památkový katalog – kostel sv. Mikuláše [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2023-12-25]. Dostupné online. 
  2. TOMEK, Wácslaw Wladiwoj. Registra decimarum papalium čili registra desátků papežských z dioecézí pražské. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 108 s. Dostupné online. S. 45. 
  3. ŠTĚDRÝ, František. Farní osada Perucká. Praha: Vlastním nákladem, 1907. 47 s. S. 45.  (Dále jen Štědrý 1907).
  4. EMLER, Josef (ed). Pozůstatky desk zemských Království českého r. 1541 pohořelých I. Praha: Jindřich Jaroslav Clam-Martinic, 1870. 609 s. Dostupné online. S. 491. 
  5. Štědrý 1907, s. 47.
  6. POCHE, Emanuel (ed). Umělecké památky Čech IV. Praha: Academia, 1982. 636 s. S. 34. 
  7. SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 545–547.  (Dále jen Skopec 2
  8. Skopec 2022, s. 549.
  9. SKOPEC, Jaroslav; PEKSA, Vojtěch (eds). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Stručný katalog. Ústí nad Labem: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2023. 171 s. ISBN 978-80-86531-28-1. S. 146. 
  10. HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2003. 151 s. ISBN 80-86067-77-7. S. 118–119. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]