Kostel svatého Jiljí (Kostelní)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Kostel svatého Jiljí
v Kostelní
Kostel sv. Jiljí v Kostelní
Místo
Stát Česká republikaČeská republika Česká republika
Kraj Karlovarský
Okres Sokolov
Obec Kraslice
Lokalita Kostelní
Souřadnice
Kostel sv. Jiljív Kostelní
Kostel sv. Jiljí
v Kostelní
Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze plzeňská
Vikariát sokolovský
Farnost Kraslice
Užívání příležitostné
Architektonický popis
Stavební sloh baroko
Specifikace
Stavební materiál zdivo
Odkazy
Kód památky 26773/4-616 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jiljí je římskokatolický, dříve filiální kostel a farní kostelKostelní, místní části města Krasliceokrese Sokolov. Od roku 1958 je spolu s ohradní zdí chráněn jako kulturní památka České republiky.[1] Je nejstarším kostelem na Kraslicku.[2] U cesty, která vede ke kostelu, se nacházejí tři středověké kamenné smírčí kříže.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Přesná doba vzniku není známa, z názvu osady Kostelní lze vyvodit, že zde stál kostel již před rokem 1185, ze kterého pochází první písemná zmínka o osadě Kostelní. Tuto domněnku potvrzují i novější práce, jež kladou výstavbu kostela právě do druhé poloviny 12. století, tedy do počátku kolonizačního úsilí mnišského cisterciáckého řádu. Kostel sloužil jako filiální. Původní románský kostel byl v roce 1692 přestavěn v barokním slohu, což prozrazuje vytesaný letopočet. Po skončení druhé světové války došlo k odsunu německého obyvatelstva a kostel postupně chátral. Počátkem 90. let 20. století došlo k rozsáhlým opravám kostela. Většina nákladů byla hrazena bývalými německými farníky.[4]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Orientovaný kostel je jednoduchou jednolodní stavbou s pravoúhlým presbytářem, se sakristií na severní straně. Před západním průčelím stojí mohutná hranolová věž s cibulovitou bání a lucernou. Okna z doby barokní přestavby jsou půlkruhově zakončená. Kostel má sedlovou střechu pokrytou šindelem. Při opravách kostela byly v roce 1991 nalezeny dva dveřní oblouky a dodatečně zaslepené románské okno ve východní straně presbytáře. Všechno pocházející z 12. století. Z architektonického hlediska je zajímavá odlišná výška zdivá lodi a presbytáře. Možným důvodem snížení zdivá presbytáře při barokní přestavbě mohlo být odbourání starší chórové věže. V krovu se v těchto místech nachází hrázděná nástavba s kamennou vyzdívkou. Kruchta na východní straně lodi má jedno rameno a je nesena dřevěnými pilíři. Triumfální oblouk je půlkruhový.[4]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Interiér kostela

Současný interiér se výrazně liší od toho, jaký zde byl ještě před několika desetiletími. Původní podoba je zřejmá z dobových fotografií. Odcizeny byly téměř všechny sochy, například sochy sv. Vavřince, sv. Šebestiána, sv. Barbora, Panny Maria s Ježíškem, sousoší Kristova křtu z křtitelnice a další. Rovněž zmizelo původní barokní oltářní plátno. Pozdně barokní oltářní plátno zobrazovalo sv. Jiljí modlícího se v otevřené krajině před krucifixem, v pozadí stála postava anděla. Současný obraz je novější neodborné dílo, na němž je zachycen sv. Jiljí s laní a anděly. Hlavní dřevěný a polychromovaný oltář pochází z konce 17. století. Součástí oltáře byly rovněž plastiky sv. Barbory a sv. Apoleny a pocházejí rovněž ze 17. století. Kromě toho byl oltář doplněn o barokní sochy sv. Antonína Paduánského a dalšího světce vedle retabula, na menze stály sv.  Kateřina a sv. Markéta. Tato díla jsou z 18. století. Mladšího data jsou barokní postranní oltáře. Na epištolní straně stojí oltář Panny Marie, nyní bez barokní sochařské výzdoby. V kostele je kamenná křtitelnice z roku 1730. Veškeré současné nebo ukradené vybavení patří k běžnému vybavení, pro region má však kulturní význam.[4]

Reliéfy[editovat | editovat zdroj]

V jižní stěně kostela jsou vsazeny dva kamenné románské figurální reliéfy, které původně zdobily vstupní portál původního kostela a možná byly součástí reliéfního pásu. Inspiraci bylo nejspíš umělecké prostředí Regensburgu. Reliéfy jsou obvykle pojmenovávány jako Muž se svitkemMuž zápasící s drakem. Originály se nacházejí v muzeu v Sokolově, ve zdi kostela jsou usazeny repliky.[4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-07-01]. Identifikátor záznamu 137973 : kostel sv. Jiljí. Památkový katalog. MonumNet [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  2. Oficiální stránky města Kraslice
  3. MonumNet - soubor tří smírčích křížů
  4. a b c d PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014.2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 370-375. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOTĚŠOVEC, Václav. Pohledy do historie měst a obcí Kraslicka. 1. vyd. Praha: Svazek měst a obcí Kraslicka, 2011. 271 s. ISBN 978-80-86289-70-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]