Kostel svatého Bartoloměje (Zábřeh)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svatého Bartoloměje
Kostel v roce 2008
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Zábřeh
Souřadnice
Kostel svatého Bartoloměje (Zábřeh) (Česko)
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie moravská
Diecéze Olomouc
Děkanát Zábřeh
Farnost Zábřeh
Status farní kostel
Architektonický popis
Architekt Domenico Martinelli, s místními úpravami
Stavební sloh baroko
Výstavba 1757
Specifikace
Stavební materiál zděný
Odkazy
Kód památky 41350/8-1237 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Bartoloměje v Zábřehu na Moravě je barokní stavba z roku 1757. Kostel byl v roce 1958 zapsán na seznam kulturních památek.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní stavba[editovat | editovat zdroj]

Historie kostela sv. Bartoloměje je spojena s historií města Zábřehu, které bylo založeno v polovině 13. století. Zábřežská farnost je v písemných pramenech zmiňována v r. 1351, kostel tedy již existoval jako farní. V období reformace kostel patřil příslušníkům šlechty kališnického vyznání (utrakvistům), za doby pánů z Boskovic v 16. století pak luteránům. Po roce 1620 byl vrácen katolické církvi. Ve 30. letech 17. století byly provedeny úpravy liturgického prostoru: pořízeny nové oltáře, dřevěný kůr nahrazen novým z kamene a cihel. V poslední třetině 17. století byl kostel již v tak špatném stavu, že se uvažovalo o jeho stržení. V roce 1670 byl založen fond na výstavbu nového kostela, která měla být zahájena v roce 1740. V důsledku slezských válek k tomu nedošlo a kostel sloužil až do roku 1750, kdy byl uzavřen. V roce 1751 vydal kníže Václav z Lichtenštejna svolení ke stavbě nového kostela a stávající kostel byl zbořen. Původní podoba kostela je zachycena na vedutách z roku 1623 a 1727.[2][3]

Nový kostel[editovat | editovat zdroj]

Plány nového kostela vypracoval architekt Domenico Martinelli. V průběhu realizace stavby, ke které došlo až dlouho po jeho smrti, byly pozměněny místními staviteli. První bohoslužba byla v novém chrámu slavena 10. listopadu 1754, i když ještě nebylo vše dokončeno a práce pokračovaly v následujících letech. Brzy po dostavení chrámu se začaly projevovat obtíže způsobené malou únosností základové zeminy, takže již v roce 1760 bylo potřeba zajistit praskající klenbu. Kůr byl postaven v r. 1772 a v r. 1777 byly na něm instalovány varhany. V roce 1786 byl kostel dodatečně stažen ocelovými kotvami. V roce 1793 při požáru shořela věž a roztavily se zvony. Nová cibulová báň nahradila provizorní střechu věže až po roce 1862. K posledním nejrozsáhlejším opatřením na zajištění statiky chrámu došlo v 70. letech 20. století.[2]

Ve věži a v půdních prostorách kostela bylo v roce 1996 spolkem zábřežských zvoníků založeno farní muzeum. V jeho prostorách je umístěno několik expozic: lapidárium, liturgické předměty, poklad mincí nalezených při opravě lavic, historie zvonů. Zvonový soubor sloužící ke společnému vyzvánění je tvořen čtyřmi zvony. Jeho obnova byla dokončena v roce 2000. Pátým, nejstarším zvonem je umíráček z r. 1781, který se ke společnému zvonění nepoužívá. Další zvony byly postupně pořízeny v průběhu 2. poloviny 20. století.[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Jednolodní orientovaný kostel s hranolovou věží vysokou 47 m stojí na okraji náměstí, průčelí je obráceno k jeho středu. Mírně se svažující pozemek je ze tří stran zpevněn opěrnou zdí, která je v místech bočních vchodů do kostela prolomena schodištěm. V těsné blízkosti kostela se nacházejí drobné sakrální památky

  • socha sv. Trojice z r. 1807 obklopená zábradlím s kuželkovou balustrádou - kulturní památka od r. 2006
  • socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1734 - kulturní památka od r. 1999[4]
  • kamenný kříž na severní straně kostela u bočního schodiště - kulturní památka od r. 2011.

Na loď obdélného půdorysu navazuje užší presbyterium s rovným zakončením. Na severní straně presbyteria je přistavěna nižší obdélná sakristie s pultovou střechou a vnějším vchodem se schodištěm. Pod sakristií se nachází krypta, v níž bylo v letech 1759 - 1783 pohřbeno celkem 15 osob. V bočních stěnách lodi jsou na protilehlých stranách lodi prolomeny postranní vchody s několika schodovými stupni. Fasáda lodi a kněžiště je členěna lizénovým rámováním a okny se segmentovými záklenky. Trojosé průčelí je tvořeno dvoupatrovou věží s hlavním vchodem v přízemí, která má po bocích pravoúhlé vestavby s točitým schodištěm na věž a s kaplí. Nad vchodem je vysoké okno se segmentovým záklenkem. Zvonicové patro věže je otevřeno okny s obloukovými záklenky a zastřešeno cibulí s lucernou a makovicí. Střecha nad kněžištěm a lodí je sedlová zvalbená.[1]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Presbyterium je složeno z jednoho pole obdélného půdorysu zaklenutého pruskou klenbou a jednoho užšího obdélného pole zaklenutého valenou klenbou s výsečemi. Okna jsou oválná. Loď je složena ze tří obdélníkových polí zaklenutých pruskými klenbami. K polím na severní a jižní straně přiléhají výklenky, v nichž jsou umístěny boční oltáře. Kněžiště i loď je uvnitř členěna pilastry na podnožích s iónskými hlavicemi nesoucích průběžnou profilovanou římsu.[1] V západní části lodi je nad vstupním arkádovým prostorem umístěna kruchta s varhanami. Nástroj od firmy Rieger z Krnova z r. 1955 je instalován v barokní skříni, která sloužila pro původní varhany mistrů Staudingerů z Andělské Hory.

Interiér kostela byl dotvářen až v poslední třetině 18. století. Mohutný sloupový hlavní oltář byl pořízen v roce 1791 a do něj byl osazen již dříve namalovaný hlavní oltářní obraz Umučení sv. Bartoloměje a nástavcový obraz Korunovace Panny Marie. Oba obrazy namaloval Tadeáš Juda Supper z Moravské Třebové, který je také autorem obrazu Příbuzenstva Páně na stejnojmenném bočním oltáři. Sochy po stranách hlavního oltáře představují sv. Cyrila a Metoděje. Oltářní obraz na bočním oltáři sv. Jana Nepomuckého maloval Kašpar František Sambach spolu se svým synem Janem Kristianem Sambachem. Nad bočními vchody visí obrazy Seslání Ducha svatého a Poslední večeře Páně, který je nejcennější malbou v kostele. Čtrnáct reliéfních obrazů křížové cesty bylo pořízeno na konci 19. století. Nad křtitelnicí se nachází sousoší Křtu Páně, které spolu s kazatelnou vytvořil řezbář a sochař Florian Tomášek z Jedlí v r. 1773. Oltář Neposkvrněné Panny Marie, který slouží i jako Boží hrob vytvořil v r. 1949 sochař Antonín Berka, který je také autorem soch v protější lurdské kapli. Tato kaple byla zřízena v r. 1925. Misijní kříž nad oltářem sv.Kříže pochází z r. 1948. V roce 1998 byl v duchu II. vatikánského koncilu upraven nový liturgický prostor, jehož středem je obětní stůl od akademického sochaře Petra Váni. Při svěcení oltáře byly do něj vloženy ostatky svatých mučedníků Pavla a Theodora. [3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Památkový katalog - 1000153460 - kostel sv. Bartoloměje. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b ZEMAN, Pavel. Farní chrám sv. Bartoloměje v Zábřeze - Muzeum Šumperk. muzeum-sumperk.cz [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c ODSTRČIL, František John & Petr. Historie a popis kostela sv. Bartoloměje. rkfzabreh.rps.cz [online]. [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. 
  4. Památkový katalog - 1000163613 - socha sv. Jana Nepomuckého. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]