Komitas
| Komitas | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Սողոմոն Գեւորգի Սողոմոնեան |
| Narození | 26. záříjul. / 8. října 1869greg. Kütahya |
| Úmrtí | 22. října 1935 (ve věku 66 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Hřbitov Komitas (40°9′42″ s. š., 44°30′7″ v. d.) |
| Národnost | Arméni |
| Alma mater | Kněžský seminář Gevorkian (1881–1893) |
| Povolání | hudební skladatel, etnomuzikolog, muzikolog, zpěvák, dirigent, sbormistr, hudební pedagog, vardapet a folklorista |
| Zaměstnavatel | Kněžský seminář Gevorkian (od 1893) |
| Nábož. vyznání | Arménská apoštolská církev |
| Web | komitasmuseum |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Komitas (arménsky Կոմիտաս), též Komitas Vardapet, vlastním jménem Soghomon Soghomonjan (8. říjen 1869, Kütahya – 22. říjen 1935, Paříž) byl arménský hudební skladatel, folklorista, zakladatel arménské etnomuzikologie. Napsal významné teoretické práce o lidové hudbě, sbíral lidové písně a sám komponoval, zvláště vokální díla.[1]
Život
Již v jedenácti letech ztratil oba rodiče, načež vyrůstal a vzdělával se v Kevorkjanově semináři v Ečmiadzinu. Roku 1893 absolvoval a přijal jméno Komitas (na počest arménského spisovatele ze 7. století).[2]
V roce 1895 se stal „ženatým knězem“ (tzv. vardapetem – odtud jeho občas užívané přízvisko). Poté odjel studovat hudební teorii na Humboldtovu univerzitu do Berlína. Zde pobýval v letech 1896–99.
Během pobytu v Evropě dospěl k přesvědčení, že je třeba vytvořit moderní arménský národ. Za jeho kulturní základnu považoval arménskou lidovou kulturu. Během výprav na arménský venkov (tehdy byla Arménie součástí Osmanské říše) nasbíral 3000 písní, z nichž se bohužel zachovalo jen 1200. Jeho zájem o lidovou kulturu se neomezoval pouze na tu arménskou; roku 1904 kupříkladu vydal první sbírku kurdských lidových zpěvů v historii.
K šíření sesbíraných pokladů a ovšem také svých vlastních děl, především vokálních, založil pěvecký sbor, se kterým cestoval po celé Evropě. Oceňoval ho krom jiných například Claude Debussy.
Roku 1910 se přestěhoval do Istanbulu. Když Turci zahájili arménskou genocidu (duben 1915) byl Komitas zatčen, stejně jako stovky dalších arménských intelektuálů. Sám se obětí teroru nestal, ale poté, co se doslechl o masakrech, psychicky se zhroutil a už se nikdy plně neuzdravil. Roku 1919 opustil Osmanskou říši a dožil v Paříži, v psychiatrické léčebně.[3]
Komitas je dnes arménským národním hrdinou a je považován za jednoho z otců národa.
