Přeskočit na obsah

Klabava (řeka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Klabava
Údolí Klabavy pod železničním mostem na trati Chrást Radnice
Údolí Klabavy pod železničním mostem na trati Chrást Radnice
Základní informace
Délka toku51,2 km
Plocha povodí373 km²
Průměrný průtoku ústí 2,1 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-11-01-038
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Plzeňský kraj - Rokycany)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Berounka
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klabava je řekaPlzeňském kraji, pravostranný přítok Berounky. Její délka je 51,2 km, plocha povodí činí 373 km². V letech 1926–2015 se prameniště řeky nacházelo ve vojenském újezdu Brdy.

Název řeky nebyl v minulosti ve státních mapových dílech ustálený. Přibližně do 60. let 20. století se na státní mapě řeka nazývala Klabavka.[1] Ve stejném období se ve vojenských topografických mapách její horní tok do soutoku s Holoubkovským potokem nazýval Padrťský potok a dolní tok Klabava.[2] Rozdělení řeky na dva názvy (Klabavka a Padrťský potok) proniklo v roce 1969 i do státní mapy,[3] ale název Klabava pronikl do státní mapy až ve vydání z roku 1987.[4] Jednotný název Klabava pro celý tok řeky pak byl na státní mapě poprvé použit ve vydání z roku 1994.[5]

Popis toku

[editovat | editovat zdroj]

Řeka pramení v Brdech severozápadně od vrchu Praha v okrese Příbram, nedaleko samoty Na Rovinách, a teče nejprve na jihozápad. Napájí Gangloffův náhon odvádějící vodu na jih do Bukové. U Hořejšího Padrťského rybníka se stáčí na sever a v následujícím úseku protéká v blízkosti hranic Plzeňského a Středočeského kraje. Následně vtéká definitivně na území Plzeňského kraje a zleva přijímá výtok přitékající z Dolejšího Padrťského rybníka a severní směr si udržuje až k obci Strašice. Poté pokračuje jeho tok na západ k Dobřívi, Hrádku, dále k Rokycanům, která protéká městem a za ním přijímá zprava Holoubkovský potok. Protéká vesnicemi Klabava, Ejpovice, Dýšina-Nová Huť a Chrást. U Chrástu přes tok přechází železniční trať ocelovým mostem o třech polích. Pod Chrástem se vlévá do řeky Berounky; toto ústí je trojmezím okresů Rokycany, Plzeň-město a Plzeň-sever.

Významnější přítoky

[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

Vodní režim

[editovat | editovat zdroj]

Řeka má značně rozkolísaný průtok, rychle reaguje na srážky v povodí. Pro regulaci toku byla nad vsí Klabavou vybudována v roce 1957 přehrada s vodní nádrží o ploše 32 hektarů. Po ukončení těžby vznikla, zatopením dolu v letech 1967 až 1975, Vodní nádrž Ejpovice o ploše 44 hektarů.

Jako odklon řeky (v souvislosti s otevřením železnorudného dolu v katastru obce Ejpovice)[6] byly v letech 1956–1959 vybudovány dva souběžně vedoucí tunely. Oba klabavské tunely mají rozměry profilu cca 5×5 metrů a jsou dlouhé cca 1563 metrů.

Okolí je využíváno pro rekreaci, řeka je vodácky velmi zajímavá, jedná se o jednu z nejzajímavějších divokých vod v kraji, je sjízdná pouze v období tání sněhu nebo významných dešťů.

Mlýny jsou seřazeny po směru toku řeky.

  1. Státní mapa 1 : 5 000, ML Plzeň 2-6 [online]. 2. doplněné. vyd. Ústřední správa geodézie a kartografie, 1963 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online. 
  2. Vojenská topograf. mapa v systému S-1952 M 1 : 25 000, ML M_33_76_C_c [online]. Generální štáb Československé armády, 1961 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online. 
  3. Státní mapa 1 : 5 000, ML Plzeň 2-6 [online]. 3.. vyd. Český úřad geodetický a kartografický, 1969 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online. 
  4. Státní mapa 1 : 5 000, ML Plzeň 2-6 [online]. Český úřad geodetický a kartografický, 1987 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online. 
  5. Státní mapa 1 : 5 000, ML Plzeň 2-6 [online]. 3.. vyd. Český úřad zeměměřický a katastrální, 1994 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online. 
  6. Lom Ejpovice. www.geologie-astronomie.cz [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]