Kazimierz Dąbrowski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kazimierz Dąbrowski (1. září 1902 v Klarowě – 26. listopadu 1980 ve Varšavě) byl polský psycholog, psychiatr a lékař. Jeho nejznámějším dílem je teorie pozitivní dezintegrace popisující mechanismy rozvoje osobnosti. V tomto pojetí není osobnost něco automaticky daného všem lidem, ale vytváří se až v průběhu života u některých jedinců následkem náročných situací a jejich zvládání. Část života Dąbrowski strávil v Kanadě, kde své knihy vydával v angličtině. Mimo jiné byl také básník a spisovatel, používal pseudonym „Paul Cienin, Paweł Cienin“.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Kazimierz Dąbrowski se narodil do katolické rodiny na venkovském panství poblíž Lublinu v ruském sektoru v Polsku. Jeho otec Antoni byl správcem panství. Kazimierz byl třetím ze čtyř dětí. Když mu bylo šest let, jeho tříletá sestra, zemřela na meningitidu. Kazimierz byl zpočátku v domácím učení. Později navštěvoval školu „Stefan Batory“ v Lublinu. Během první světové války spatřil těla padlých vojáků rozházená po bitevním poli, což jej hluboce šokovalo a patrně to ovlivnilo i jeho hlavní teorii. Ve svých 16 letech Dąbrowski zfalšoval svůj věk, aby získal přístup na nově otevřenou univerzitu v Lublinu. Navštěvoval zde program polského jazyka. V 18 letech byl přijat na Varšavskou univerzitu ke studiu medicíny. Po dvou letech přešel na univerzitu v Poznani, kde získal lékařský titul a začal studovat psychologii. Poté se přesunul na univerzitu v Ženevě, kde pracoval s Édouardem Claparèdem a Jeanem Piagetem a kde roku 1929 získal titul Phd. prací o sebevraždě pod vedením profesora F. Navillea. Druhý doktorát z psychologie pak získal na univerzitě v Poznani v roce 1931 širším rozpracováním tématu sebepoškozování, včetně askeze a sadomasochismu .

Kolem roku 1930 se Dąbrowski poprvé oženil. Manželství však netrvalo dlouho, protože jeho žena zemřela v polovině 30. let na tuberkulózu . S pomocí Rockefellerovy nadace mohl Dąbrowski vycestovat na postdoktorandská studia v Evropě a Severní Americe. Od roku 1932 strávil Dąbrowski zhruba dva roky ve Vídni, kde podstoupil zkrácenou psychoanalýzu s Wilhelmem Stekelem, bývalým spolupracovníkem Sigmunda Freuda. V té době absolvoval i postgraduální studia neurologie u Otty Marburga, vývojové psychologie u Karla Ludwiga Bühlera a jeho ženy Charlotte Bühler (rovněž profesorky psychologie), a neurofyziologie u rakouského lékaře Wilhelma Schlesingera. Kolem roku 1935, po smrti své ženy, odešel do USA.

V roce 1937 se Dąbrowski vrátil do Polska. Otevřel zde Institut pro duševní hygienu inspirovaný obdobným hnutím v USA a nabízel kurzy v tomto oboru. V roce 1940 se Dąbrowski oženil podruhé. S novou manželkou Eugenií, rovněž psycholožkou, měl dvě dcery. Jejich manželství vydrželo až do jeho smrti ve Varšavě v roce 1980.

V roce 1942 Dąbrowskiho zatklo gestapo a krátce jej drželo ve varšavské věznici Pawiak. Odtud byl na několik měsíců odvezen do věznice Montelupich v Krakově. Jeho kolegové nicméně vyjednali jeho propuštění a on se mohl vrátit do Varšavy. Tam pokračoval ve své klinické práci jako superintendent sanatoria. Němci omezili jeho práci a zařadili jej pod přísný dohled. Po válce se Dąbrowski vrátil ke své psychiatrické práci a mohl ještě jednou vycestovat do USA.

Po návratu z USA v roce 1949 byl Dąbrowski akreditován jako klinický psycholog na univerzitě ve Vratislavi. Stalinistické úřady však ještě ten stejný rok uzavřely jeho Institut duševní hygieny s odůvodněním, že jde o produkt nebezpečné západní ideologie.[2] I se svou manželkou (psycholožkou) byl postaven před soud, byli odsouzeni na dva roky vězení. Po Stalinově smrti byli propuštěni a Dąbrowski se vrátil ke skromnější klinické práci a výuce. Po částečném tání v sovětsko-západních vztazích Dąbrowski odcestoval v roce 1964 i se svou rodinou do Kanady na roční hostující profesuru na University of Alberta . Pak pokračoval ve vydávání a cestování do zahraničí, dokud nebyl ve svých pozdních 70 letech nucen přestat kvůli špatnému zdraví. [3]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Dąbrowski vyvinul teorii pozitivní dezintegrace.[4] Ta se pokouší popsat, jak se v důsledku nashromážděných obtížných zkušeností může vyvíjet osobnost. „Dezintegrace“ se vztahuje k opuštění klastrů předchozích postojů, a to na základě poučení se z oněch náročných událostí. Dezintegraci lze považovat za pozitivní v případě, když proces posune osobnost ke zvýšené kapacitě obsáhnout náročné zkušenosti a získat nové perspektivy.

Dąbrowski se celoživotně věnoval oboru psychologie. V Zagórze nedaleko Varšavy založil rehabilitační centrum pro pacienty, kteří trpěli duševními poruchami vzniklými následkem těžkých životních situací. Výzkum v zařízení mu poskytl pozorování a data, která mu pomáhala utvářet jeho koncepty.

Koncepty[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Pozitivní dezintegrace a Nadměrná vzrušivost.

Dąbrowski rozvinul teorii pozitivní dezintegrace z řady předpokladů a konceptů. Jeho přístup je filozoficky založen na Platónovi z hlediska pojetí esence – esence jednotlivce je velice důležitým faktorem, jež ovlivňuje směr rozvoje v jeho života. Dąbrowski byl také ovlivněn existenciálním přesvědčením, že člověk závisí na pociťovaných úzkostech a na způsobu řešení každodenních výzev. Esenci jedince je třeba realizovat prostřednictvím existenciálního a prožitkového procesu vývoje. Dąbrowskiho myšlenku „autonomního jedince“ lze přirovnat k charakteristice „ rytířů víry “ dánského filosofa Kierkegaarda.

Dąbrowskiho koncept pozitivní dezintegrace by neměl být zaměňován s jungovskými koncepty „De-integrace a re-integrace“, které vytvořil jeho současník Michael Fordham, britský dětský psychiatr a jungiánský analytik. Ačkoli se mohou zdát do jísté míry analogické, jsou založeny na různých osobnostních hypotézách a neexistuje žádný důkaz, že by o sobě navzájem věděli. [5] [6]

Postřehy o nadání[editovat | editovat zdroj]

V příloze anglicky psané knihy Personality-Shaping through Positive Disintegration (1967) Dąbrowski uvádí výsledky vyšetření, která proběhla roku 1962 s polskou mládeží. [7] Konkrétně byla zkoumána „skupina nadaných dětí a mladých lidí ve věku 8 až 23 let“ (s. 251). Z 80 studovaných mladých lidí jich 30 bylo „intelektuálně nadaných“ a 50 pocházelo z „divadelních, baletních nebo uměleckých škol“. Dąbrowski zjistil, že každé z dětí vykazovalo to, pro co Dąbrowski užívá pojem nadměrná vzrušivost (anglicky overexcitability). Podle něj tento faktor představuje „základy pro vznik neurotických a psychoneurotických sad. Navíc se ukázalo, že tyto děti vykazovaly i sady nervozity, neurózy a psychoneurózy různého druhu a intenzity, od lehkých vegetativních symptomů nebo symptomů úzkosti až po výrazně a vysoce intenzivní psychastenické nebo hysterické sady“ (s. 253). Dąbrowskise se tázal, proč by tyto děti měly vykazovat „stavy nervozity nebo psychoneurózy“ a navrhl, že je to kvůli přítomnosti oné nadměrné vzrušivosti. „Příčinou je pravděpodobně vyšší než průměrná citlivost, která nejenže umožňuje dosáhnout vynikajících výsledků v učení a práci, ale současně zvyšuje počet bodů citlivých na všechny zkušenosti, které mohou urychlit anomální reakce, které se projevují v psychoneurotických souborech“ (s. 255).

Zdá se, že Dąbrowskiho předpokládanou souvislost mezi nadměrnou vzrušivostí a „nadáním“ podporují další výzkumy. Zejména jde o výzkumy prováděné Michael Piechowskim, který se na tuto oblast specializoval, a jeho kolegy. [8] [9] [10] Piechowski (narozen 1933) je polsko-americký psycholog, který s Dąbrowskim pracoval. Zdá se, že nadměrná vzrušivost je ukazatelem potenciálu osoby pro nadání/kreativitu. Nadměrná vzrušivost může učitelům a ostatním pomoci ropoznat nadanou osobu. [11] Základním poselstvím Dąbrowskiho je, že nadání může být neúměrně spojeno s procesem pozitivní dezintegrace a růstu osobnosti. [12]

Hlavní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Nerwowość dzieci i młodzieży (1935; Nervozita dětí a dospívajících)
  • Społeczno-wychowawcza psychiatria dziecięca (1959; sociálně-výchovná dětská psychiatrie)
  • O dezintegracji pozytywnej (1964) (O pozitivní dezintegraci)
  • Positive Disintegration (1964)
  • Personality-Shaping through Positive Disintegration (1967; Formování osobnosti prostřednictvím pozitivní dezintegrace)
  • Mental Growth through Positive Disintegration (1970)
  • Psychoneurosis Is Not an Illness (1972; Psychoneuróza není nemoc)
  • Existential Thoughts and Aphorisms (1972) (jako Paul Cienin)
  • Fragments from the Diary of a Madman (1972) (jako Pawel Cienin; básnická sbírka)
  • Myśli i aforyzmy egzystencjalne (1972; Myšlenky a existenciální aforismy) (jako Paweł Cienin )
  • The Dynamics of Concepts (1973)
  • Trud istnienia (1975; Úsilí existovat)
  • Dezintegracja pozytywna (1979)
  • W poszukiwaniu zdrowia psychicznego (1989; Hledání duševního zdraví)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kazimierz Dąbrowski na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Přezdívka je slovní hříčkou na polské slovo "cień", znamenající "odstín" či "stín".
  2. ↑ Bertolote, José. The roots of the concept of mental health. World Psychiatry. January 2008, s. 113–116. DOI 10.1002/j.2051-5545.2008.tb00172.x. PMID 18560478. 
  3. ↑ Battaglia, Marjorie Kaminski, Doctoral Thesis on Positive Disintegration for Virginia State University, 2002
  4. ↑ Dostupné online. 
  5. ↑ Fordham, Michael. (1969). "Children as Individuals", London: Hodder and Stoughton, SBN 340 02396 1. pp. 93–110.
  6. ↑ Sidoli, Mara. De-Integration and Re-Integration in the First Two Weeks of Life. Journal of Analytical Psychology. 1983, s. 201–212. DOI 10.1111/j.1465-5922.1983.00201.x. PMID 6618994. 
  7. ↑ ; Kazimierz Dąbrowski. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-0692427491. 
  8. ↑ Lysy and Piechowski 1983
  9. ↑ Piechowski 1986
  10. ↑ Piechowski and Miller 1995
  11. ↑ Winebrenner, S., & Brulles, D. (2012). Teaching gifted kids in today's class- room: Strategies and techniques every teacher can use. Minneapolis, MN: Free Spirit Publishing.
  12. ↑ Michael Piechowski. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1136-578-274. 

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • R. Zaborowski, Kazimierz Dąbrowski – l'homme et son œuvre in: Annales du Centre Scientifique à Paris de l'Académie Polonaise des Sciences 9, 2006, pp. 105–122 [1]
  • DEZINTEGRACJA. PL - polský web věnovaný Kazimierzi Dąbrowskimu a jeho teorii pozitivní dezintegrace
  • Kobierzycki, Tadeusz. 'Kazimierz Dąbrowski' - životopis v angličtině, Heksis 1/3 (22-24) 2000 [2]
  • Čtvrtletník Heksis, číslo 1/2010 věnovaný Teorii pozitivní dezintegrace Kazimierze Dąbrowskiho – http://www.heksis.com
  • Be Greeted; báseň, kterou napsal Dąbrowski .
  • AA Zych, Higiena psychiczna w Polsce. Słownik biograficzny. (Duševní hygiena v Polsku. Biografický slovník), Wrocław: Wyd. Nauk. DSW, 2013, str. 60–67.
  • Dąbrowski, K. (1964). Positive Disintegration. Maurice Bassett, 2016
  • Tillier, William. Personality Development through Positive Disintegration: The Work of Kazimierz Dabrowski. Maurice Bassett, 2018
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kazimierz_Dąbrowski&oldid=23287495“