Karel Lukas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Generál (generálmajor in memoriam) Karel Lukas
Narození 16. února 1897
Brníčko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. květen 1949
zavražděn příslušníky StB
(ve věku 52 let)
Praha-Pankrác
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Karla Lukase v podloubí muzea v Zábřehu
Pamětní deska Karla Lukase v Praze - Dejvicích

genmjr. Karel Lukas (16. února 1897 Brníčko u Zábřeha[1]19. května 1949 Praha-Pankrác) byl účastník odboje proti Rakousku-Uhersku za první světové války a zahraničního československého protinacistického odboje za druhé světové války. Oběť totalitního komunistického režimu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Karel Lukas se narodil 16. února 1897 v Brníčku u Zábřeha, v rodině hostinského Františka Lukase. Do roku 1907 se učil v místní dvoutřídce, v letech 1907 až 1915 navštěvoval gymnázium v Zábřehu. V červnu 1915 pak složil maturitní zkoušku a hodlal studovat dále na učitelském ústavu.

15. října 1915 však musel narukovat do Olomouce k 13. zeměbraneckému pluku, se kterým byl zanedlouho odvelen na ruskou frontu. Při první příležitosti, v červnu 1916, přeběhl k Rusům. Prošel několika zajateckými tábory, než mohl v srpnu 1917 vstoupit do československých legií. V listopadu se přesouvá do Francie, kde působí jako voják 21. československého střeleckého pluku na několika místech, mimo jiné u Terronu. Začátkem roku 1919 se vrátil domů.

Od roku 1939 působil v odbojové organizaci Obrana národa.

Jako vojenský atašé československé exilové vlády se zapojil do bojů v Severní Africe. Jako pozorovatel se účastnil bitvy u El Alameinu kde byl zraněn střepinou z dělostřeleckého granátu. Ze zranění se zotavoval v nemocnici v Jeruzalémě. Jeho blízkým přítelem byl Pravoslav Řídký. Po skončení druhé světové války se stal leteckým atašé v USA a později i v Kanadě.

Byl význačným sběratelem výtvarného umění, zejména grafik Václava Hollara. Sbírku věnoval v roce 1947 městu Zábřehu. Muzeum Zábřeh tak nyní vlastní druhou největší sbírku grafik Václava Hollara s téměř 750 grafickými listy.[2] Jeho kolekci Hollarových grafik v současné době spravuje Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku.

Do Československa se vrátil v létě roku 1947. Po únoru 1948 byl označen za "reakčního západního důstojníka" a propuštěn z armády. Posléze se pokoušel uchytit jako překladatel.

Roku 1949 byl zatčen Státní bezpečností, obviněn z velezrady, nezákonně uvězněn a umučen ve vězení na Pankráci. Důvodem jeho zatčení se stal jeho západní vůz značky Packard, který si přivezl z USA a také západní zboží (alkohol, cigarety, nylonky, čokoláda), které se nacházelo v jeho bytě a příslušníci StB je chtěli pro sebe. Byl obviněn že v dotyčném vozu Packard údajně pomohl k útěku brigádnímu generálu Aloisi Liškovi. Příslušníci tajné policie po jeho zatčení chodili pravidelně do jeho bytu a všechny věci postupně rabovali. 2. května byl Lukas při jednom výslechu brutálně zmlácen 6 příslušníky Státní bezpečnosti. Vyšetřovatelé mu způsobili rozsáhlá zranění v oblasti žaludku, ledvin i hlavy. Měl také rozdrcenou patní kost, strhané nehty na nohou a rozbitá chodidla. Zranění, které utrpěl za druhé světové války, se otevřelo. Podle výpovědí svědků byl Lukas údajně mučen také elektřinou. Jeho zdravotní stav už byl ale v půlce května vážný. Vězeňský lékař mu odmítl poskytnout pomoc a 19. května Lukas na následky zranění ve vězeňské nemocnici zemřel. Jeho pitvy se účastnil známý soudní lékař Prof. MUDr. František Hájek, který byl však komunisty snadno vydíratelný, a tak za příčinu smrti uvedl edém plic. Bratr Karla Lukase, doktor Otto Lukas se však k bratrovu tělu dostal a uvedl, že jeho tělo bylo doslova poseto četnými podlitinami a tržnými ránami.[3][4] Pochovaný je na hřbitově v Praze-Bubenči. Za jeho smrt nebyl po roce 1989 nikdo trestně stíhán.

V dubnu 1950 mu komunistický režim odňal čestné občanství města Zábřeh; to mu bylo 9. května 1990 opět navráceno.

29. srpna 1990 byl rozkazem prezidenta republiky Václava Havla povýšen na generálmajora in memoriam; k tomu dále roku 1992 obdržel řád Milana Rastislava Štefánika.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. http://www.muzeum-sumperk.cz/zarizeni/muzeum-zabreh/
  3. Přísně tajné vraždy: Bolest plukovníka Lukase [online]. Česká televize, 2010-03-02 [cit. 2013-12-13]. Dostupné online. 
  4. Kvůli autu zabili komunisté důstojníka [online]. iDnes.cz, 2006-03-21 [cit. 2013-12-13]. Dostupné online. 
  5. http://www.hrad.cz/cz/stat_vyznamenani/rad_stefanika_seznam.shtml

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zdeněk Filip: Cesty hrdinů československého zahraničního odboje 1939 - 1945, VEDUTA, 2002 1. vydání, ISBN 80-86438-03-1
  • Friedl, Jiří. Generál Karel Lukas: životní příběh severomoravského rodáka. II. doplněné a opravené vydání. Štíty: Pavel Ševčík - Veduta, 2016. 222 stran. ISBN 978-80-86438-60-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]