Kakariki

Kakariki
	Kakariki rudočelý
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Řád	papoušci (Psittaciformes);
Čeleď	alexandrovití (Psittaculidae);
Tribus	Platycercini;
Rod	kakariki (Cyanoramphus); Bonaparte, 1854
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kakariki (Cyanoramphus) je rod papoušků původem z Nového Zélandu a jiných ostrovů jižního Pacifiku.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to malí až středně velcí papoušci s dlouhými ocasy a převážně zeleným opeřením. Samec bývá o něco větší nežli samice, jinak se opeřením pohlaví neliší.^[2] Většina druhů žije v lesních stanovištích, i když několik subantarktických druhů se vyskytuje i na otevřených travnatých oblastech. Rod měl dříve disjunktivní (nesouvislou) distribuci, přičemž dva druhy se vyskytovaly na Společenských ostrovech a většina druhů žila od Nové Kaledonie po ostrov Macquarie. Přestože se na ostrovech mezi těmito dvěma oblastmi našlo mnoho fosilních pozůstatků různých ptáků, žádné z nich nebyly nikdy přiřazeny papouškům kakariki.^[3]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako v případě mnoha jiných ostrovních ptáků, také pro tyto papoušky představují hrozby lidské zásahy do ekosystému. Oba dva druhy ze Společenských ostrovů, tj. kakariki modrokřídlý (Cyanoramphus ulietanus) a kakariki tahitský (Cyanoramphus zealandicus), jsou dnes hodnoceny Mezinárodním svazem ochrany přírody jako vyhynulé. Coby vyhubené jsou hodnoceny také druhy/poddruhy z ostrova Macquarie a ostrova Lorda Howa kakariki (rudočelý) červenouchý (Cyanoramphus [novaezelandiae] erythrotis) a kakariki (rudočelý) howský (Cyanoramphus [novaezelandiae] subflavescens), stejně jako nepopsaná forma z Campbellova ostrova. Jeden druh, kakariki horský (Cyanoramphus malherbi), je považován za kriticky ohrožený, zatímco většina ostatních druhů je ohrožená či zranitelná. Za hlavní ohrožující faktory jsou považovány ztráta stanovišť a dopad nepůvodních druhů.^[4]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Rod kakariki poprvé popsal Charles Lucien Bonaparte roku 1854.^[1]^[5] Odborné vědecké jméno Cyanoramphus je kombinací starořeckého „κυανός“ („tmavomodrý“) a „ράμφος“ („zobák“).^[6]

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Existuje celkem 12 druhů papoušků kakariki, z toho 4 vyhynulé. Některé druhy mohou být v některých systémech hodnoceny jako poddruhy jiných druhů.^[5]

† kakariki tahitský (C. zealandicus) (Latham, 1790)
† kakariki modrokřídlý (C. ulietanus) (Gmelin, JF, 1788)
kakariki novokaledonský (C. saisseti) Verreaux, J & Des Murs, 1860
kakariki chathamský (C. forbesi) Rothschild, 1893
kakariki norfolcký (C. cooki) (Gray, GR, 1859)
† kakariki howský (C. subflavescens) Salvadori, 1891
kakariki antipodský (C. unicolor) (Lear, 1831)
kakariki žlutočelý (C. auriceps) (Kuhl, 1820)
kakariki horský (C. malherbi) Souancé, 1857
kakariki rudočelý (C. novaezelandiae) (Sparrman, 1787)
Cyanoramphus hochstetteri (Reischek, 1889)
† kakariki červenouchý (C. erythrotis) (Wagler, 1832)

Galerie vybraných druhů
Kakariki žlutočelý
Kakariki rudočelý
Kakariki norfolcký
Kakariki chathamský
† Kakariki tahitský
† Kakariki modrokřídlý

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyanoramphus na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b BONAPARTE, Charles Lucien. Tableau des perroquets. Revue et Magasin de Zoologie Pure et Appliquée. 1854, roč. 6, s. 145–158 [153]. Dostupné online. (francouzsky)
↑ FELIX, J. Papoušci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. (Zvířata celého světa; sv. 6).
↑ STEADMAN, D. Extinction and Biogeography in Tropical Pacific Birds. [s.l.]: University of Chicago Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-226-77142-7.
↑ TAYLOR, R. H. How the Macquarie Island Parakeet became extinct. New Zealand Journal of Ecology. 1979, čís. 2, s. 42–45. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b https://www.worldbirdnames.org/bow/parrots/ IOC World Bird List v11.1]
↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 128.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

FELIX, J. Papoušci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. (Zvířata celého světa; sv. 6).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Cyanoramphus na Wikimedia Commons
Taxon Cyanoramphus ve Wikidruzích

[Bonaparte1854-1] BONAPARTE, Charles Lucien. Tableau des perroquets. Revue et Magasin de Zoologie Pure et Appliquée. 1854, roč. 6, s. 145–158 [153]. Dostupné online. (francouzsky)

[2] FELIX, J. Papoušci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. (Zvířata celého světa; sv. 6).

[3] STEADMAN, D. Extinction and Biogeography in Tropical Pacific Birds. [s.l.]: University of Chicago Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-226-77142-7.

[4] TAYLOR, R. H. How the Macquarie Island Parakeet became extinct. New Zealand Journal of Ecology. 1979, čís. 2, s. 42–45. Dostupné online. (anglicky)

[ioc-5] ttps://www.worldbirdnames.org/bow/parrots/ IOC World Bird List v11.1]

[6] JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 128.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]