KOS (odbojová skupina)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pamětní odznak skupiny KOS[1]
Vazební fotografie Miroslava Šáry (staršího) z Pankrácké věznice (rok 1944)[2]

KOS byla odbojová skupina působící v domácím protiněmeckém odboji za protektorátu. Původně se skupina nazývala "P", ale později se přejmenovala na KOS (Kázeň - Odvaha - Síla). Skupina byla již v průběhu roku 1942 infiltrována konfidenty gestapa a využívána Němci jako "volavčí siť" především ve službách protiparašutistického referátu. Na jaře 1943 byla skupina KOS silně narušena úderem protikomunistického referátu gestapa a k jejímu definitivnímu zániku pak došlo v létě 1944.[3][4]

Vedoucí a centra KOS[editovat | editovat zdroj]

Jejím vedoucím byl Miloslav Šára (starší). [p 1] Místem schůzek odbojářů ze skupiny KOS byl pedikérský salon Miroslava Šáry (staršího) a jeho syna Miloslava Šáry (mladšího).[3] [p 2] Druhým místem ilegálních schůzek (od roku 1942) byl obchod "Hanačka".[3] [p 3] Jedním ze členů skupiny KOS byl i Josef Matějíček[3] a také odbojáři z ilegální skupiny "Ředitelství pošt" [p 4], kteří se na odbojovou skupinu KOS v určité fázi napojili, aby mohli pokračovat v odbojové činnosti.[3]

Konfidenti gestapa[editovat | editovat zdroj]

Skupinu KOS zcela infiltrovali (a to již během roku 1942) konfidenti protiparašutistického referátu gestapa. Do řad odbojářů skupiny KOS se tak postupně včlenili následující konfidenti:[3]

Parašutisté[editovat | editovat zdroj]

Byl to právě Jaroslav Nachtmann, kdo přivedl do pedikérského salonu rotného Karla Čurdu (pomocníka velitele paravýsadku OUT DISTANCE) a vydával jej za parašutistu Karla Vrbase.[3] Tento parašutista se zde "ukrýval" od poloviny roku 1942 až do ledna 1943.

Skupinu KOS využili nacisté rovněž v radiové protihře "Hermelin".[3] Zapojili to této "hry" i (ke spolupráci ochotného) parašutistu Václava Kindla (velitele paravýsadku INTRANSITIVE).[3] Dalším, kdo byl do této radiové hry Němci použit byl šifrant - četař Stanislav Srazil (paravýsadek ANTIMONY). [p 5]

V pedikérském salonu přespal jednu noc (11. února 1943) před svým zatčením parašutista František Pospíšil (velitel paravýsadku BIVOUAC).[3]. Sem jej doprovodil Karel Čurda, aby jej druhý den (12. února 1943) vydal do rukou gestapa.[3]

Zánik[editovat | editovat zdroj]

V Praze 6 - Podbabě, na konci ulice "V Podbabě" (až u křižovatky s "Podbabskou" ulicí) nedaleko levého břehu Vltavy bývala (až do roku 1949) železniční zastávka "Podbaba".[3] Přestřelka mezi Josefem Matějíčkem (doprovázeným kapitánem Borisem Kasijevem) a příslušníky Schutzpolizei [p 6] dne 26. března 1943 měla tragickou dohru. Matějíček zde ještě unikl zatčení, ale při přestřelce ztratil aktovku s adresou pedikérského salonu (Ve Smečkách 1920/27 - Praha 1) - sídla skupiny KOS.[3] Josef Matějíček byl zatčen druhý den po přestřelce (27. března 1943) v obchodě "Hanačka" (druhé sídlo skupiny KOS).[3] Obě centra odbojové skupiny KOS byla prozrazena. Dílo zkázy dovršil protikomunistický referát gestapa svým rychlým zásahem proti odbojové skupině KOS, která tím byla výrazně poškozena. A tak paradoxně protikomunistický referát gestapa rozvrátil volavčí síť, kterou si pomocí svých konfidentů budoval referát protiparašutistický. K definitivní likvidaci odbojové skupiny KOS došlo v létě 1944.[3]

Šárové[editovat | editovat zdroj]

Oba Šárové byli 27. března 1944 zatčeni gestapem. Miroslav Šára (mladší) následné věznění přežil a dožil se konce okupace. Nikoliv však jeho otec. Miroslav Šára (starší) byl popraven v pátek dne 20. října 1944 v 16:00 v sekyrárně Pankrácké věznice v Praze.[10] Společně s ním byli téhož dne a prakticky ve stejnou hodinu (16:00) popraveni:

Pamětní odznak skupiny KOS[editovat | editovat zdroj]

Jednoduchý odznak je zhotoven jako výlisek ze slabého bílého kovu. Jeho střed je tvořen červeně smaltovaným medailonem. Ve středu medailonu je (na červeném pozadí stojící) heraldická postava lva - státního znaku ČSR. Červený střed se lvem je "obalen" po celém obvodě modrým pásem - mezikružím, které nese v horní části nápis K.O.S. a v dolní části rozmezí letopočtů 1918-1945. Toto je popis malého "klopového" odznaku, určeného pro "běžné" nošení. Úplný odznak je poněkud složitější. Jeho základem je výše uvedený středový medailon. Ten je položený na ostré cípy hvězdice, které mají podobu husitského "bijáku". Mezi těmito ostrými a střechovitými paprsky jsou vloženy ploché mezipaprsky [1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Miroslav Šára (starší) (* 20. září 1901 v Praze - † 20. října 1944 v Praze) - štábní kapitán - byl bratrancem brigádního generála Václava Šáry (* 1893 – 1941), jedné z ústředních postav odbojové organizace Obrana národa. (Václav Šára byl popraven v průběhu prvního stanného práva dne 1. října 1941.)[2] Miroslav Šára (starší) byl vedoucí odbojové organizace KOS. Zatčen gestapem (spolu se svým synem Miroslavem Šárou (mladším)) dne 27. března 1944. Odsouzen k smrti pro politický delikt. Popraven v pátek 20. října 1944 v 16:00 v pankrácké sekyrárně v Praze pod pořadovým číslem 723. (Jeho syn Miroslav Šára (mladší) následné věznění přežil a dožil se konce okupace.)[3][2][5]
  2. Pedikérský salon se nacházel na adrese: Ve Smečkách 1920/27 - Praha 1[3]
  3. Obchod "Hanačka" se nacházel na adrese: Legerova 1917/13 - Praha 2 (V letech 19401945 se ulice Legerova jmenovala "Havlíčkova" - německy: Havliček - Strasse).[3]
  4. Ředitelství pošt - ilegální odbojová organizace jejíž jedno z center se nacházelo v dnes již neexistující budově "ředitelství pošt" v Kobrově ulici (Kobergasse) v Praze 5 (Dnešní - 2016 - Kobrova ulice má jinou zástavbu než měla Kobergasse za protektorátu, ale její lokalizace je přibližně identická s tehdejší Kobergasse.) Na podzim roku 1940 (přesněji od září 1940 do prosince 1940) se zde množil ilegální časopis V boj a týdeník "Kapitán Nemo". (Členové ilegální organizace "Kapitán Nemo" byli napojeni na Obranu národa (ON) přes štábního kapitána Václava Morávka a na ilegální KSČ přes Václava Sinkuleho.) Jedním z organizátorů výroby a distribuce ilegálních tiskovin byl i Jaroslav Kraitl, který byl v budově "ředitelství pošt" zatčen 13. ledna 1943 komisaři gestapa Erichem Pfitschem a Josefem Czutkou. Později ilegální skupina Ředitelství pošt pokračovala v práci a napojila se na odbojovou skupinu KOS.[3]
  5. Šifrant - četař Stanislav Srazil byl zrazen konfidenty Karlem Čurdou a Jaroslavem Nachtmannem a byl 16. ledna 1943 zatčen za nejasných okolností gestapem v Horní Kalné. Po věznění v Jičíně a na Pankráci byl přinucen (pod hrozbou represí vůči rodině) vydat šifrovací klíč a podílet se na radiové protihře "Hermelín" ("Hermelin"). I přes bedlivý dozor gestapa se mu podařilo odeslat smluvené znaky, jimiž Londýn varoval, že vysílá pod nátlakem.[9] (Srazil použil klíč, ale s obrácenými znaky.) Ačkoliv Srazilovy depeše obsahovaly varování, v Londýně (ve Vojenské radiové ústředně - VRÚ) se nechtěli smířit se ztrátou spojení. Je možné, že považovali varování za omyl. Další vysvětlení je, že se rozhodli vést s gestapem vlastní radiovou protihru nebo (ve snaze zachránit Srazilovi život[9]) na "hru" přistoupili a odpovídali mu fingovanými zprávami. Gestapo nakonec četaře Srazila odhalilo[9] a protože radiová hra nepřinášela ani jedné straně užitek, byla gestapem v lednu 1944 ukončena. Dne 16. dubna 1944 byl Stanislav Srazil převezen do Terezína a dne 20. dubna 1944 bez soudu popraven.
  6. Schutzpolizei (česky: Říšská ochranná policie) fungovala jako městská policejní síla Německa s úkolem dohlížet na dodržování zákonů a nařízení v německých městech.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ALTMANN. Pamětní odznak odbojové skupiny K.O.S. [online]. forum.valka.cz [cit. 2016-05-24]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis - Praha, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. S. 773 až 782. Obsahuje rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík institucí: KOS - odbojová skupina). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). S. 311, 360, 438, 494, 515, 607. 
  4. a b c d NOVOTNÁ, Marie. Zrádci nebo oběti? (Příspěvek k mentalitě českých odbojářů v období protektorátu Čechy a Morava). Praha, 2014 [cit. 2016-05-30]. 141 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze - Fakulta humanitních studií (Katedra Orální historie – soudobé dějiny). Vedoucí práce doc. PhDr. Blanka Soukupová, CSc.. s. 82, 83, 84. Dostupné online.
  5. Rejstřík popravených v pankrácké sekyrárně [online]. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) [cit. 2016-05-21]. Dostupné online. 
  6. Tak polemizuje Marek Wollner [online]. www.novarepublika.cz [cit. 2016-05-24]. Dostupné online. 
  7. Nacistické bezpečnostní složky v protektorátu [online]. en.valka.cz [cit. 2016-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ŠIMŮNEK, Michal. Nacistické bezpečnostní složky v protektorátu (Jaroslav Nachtman) [online]. 2005-08-17 [cit. 2016-05-24]. Dostupné online. 
  9. a b c Antimony na webu Československé obce legionářské (Jednota Mladá Boleslav)
  10. ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Parsifal, Jízda Valkýr, s. 20, 77, 166, 167, 168, 174. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (19391941; 19411943; 19431945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 20032008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Měřička, Václav August a Kounovský, Josef. Československá vyznamenání. Část 6. c, 2. národní odboj. Hradec Králové: Česká numismatická společnost, 1988. 80 s.
  • Měřička, Václav August. Československá vyznamenání. Část 6, 2. národní odboj. Hradec Králové: Česká numismatická společnost, 1984. 2 sv.

Související články[editovat | editovat zdroj]