Křídlatka česká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKřídlatka česká
alternativní popis obrázku chybí
Křídlatka česká
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď rdesnovité (Polygonaceae)
Rod křídlatka (Reynoutria)
Binomické jméno
Reynoutria × bohemica
Chrtek & Chrtková, 1983
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Křídlatka česká (Reynoutria × bohemica Chrtek & Chrtková, 1983) je kříženec křídlatky japonské a křídlatky sachalinské, který byl poprvé popsán v roce 1983 z lokality nedaleko lázní Běloves (část města Náchod nedaleko česko-polského hraničního přechodu Náchod-Běloves/Kudowa Słone). Šíří se rychleji než rodičovské druhy. Jednotlivé rostliny nejsou jednotného vzhledu, ale tvoří řadu přechodných forem.

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Reynoutria × bohemica Chrtek & Chrtková, 1983

Basionym
Reynoutria × bohemica Chrtek & Chrtková, 1983
Nomenklatorická synonyma
Fallopia × bohemica (Chrtek & Chrtková) J.P.Bailey, 1989
Polygonum × bohemicum (Chrtek & Chrtková) Zika & Jacobson, 2003
Taxonomická synonyma
=Reynoutria × vivax auct. non J.Schmitz & K.J.Strank, 1985

Popis[editovat | editovat zdroj]

V podmínkách střední Evropy dosahují tyto rostliny výšky až 3 m, výjimečně až 4 m. Lodyhy jsou statné, přímé, větvené, silné, duté. Listy na hlavních větvích jsou až 25 cm dlouhé a 18 cm široké, na postranních větvích bývají menší, srdčitého tvaru, na spodní straně porostlé jemnými, téměř neznatelnými chloupky. Odlomené části oddenků a stonků křídlatky velmi snadno a dobře zakořeňují a porosty křídlatky jsou značně agresivní. Rozmnožuje se vegetativně, přičemž „dálnicí“ šíření jsou hlavně vodní toky. Vytváří husté porosty, které vytlačují původní rostlinstvo. K vytvoření nové rostliny postačí pouze pětigramový úlomek oddenku. Hubení je velmi obtížné, neboť je nutné zlikvidovat celý oddenkový systém. Nejúčinnější se ukázala kombinace mechanických a chemických metod.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vznikla pravděpodobně křížením mateřských druhů ve střední Evropě, rozšířila se však i do Velké Británie a Severní Ameriky, kde všude je považována za invazní druh. Podle některých pramenů (Flora of China) se však vyskytují podobní kříženci i v Číně.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Křídlatka díky svému rychlému růstu tvoří velké množství biomasy a je jednou z rostlin, o které se uvažuje pro energetické využití.[1][2] Z Japonska jsou hlášeny výnosy sušiny 12 až 29 t/ha.[zdroj?] Podobných výnosů lze dosáhnout i ve střední Evropě.[zdroj?]

Provádějí se experimenty s využitím křídlatek k odstraňování těžkých kovů (např. Pb, Cr, Co, As, Hg, Mn) z kontaminované zeminy s určitými pozitivními výsledky.[zdroj?] Je však třeba upozornit, že křídlatka je v některých státech Evropy (včetně Česka) na seznamu karanténních plevelů. Proto je její využití jako energetické rostliny v Česku nepravděpodobné.

Křídlatka je jedlá, musí se utrhnout oddenek a sloupnout z něho svrchní slupku. Má jemnou kyselo-sladkou chuť. Její chuť je poměrně podobná rebarboře. Dá se použít do koláčů, buchet.[zdroj?]

Václav Cílek v knize Nejistý plamen navrhuje pěstování křídlatky české jako obnovitelného zdroje energie.[3]

Taxonomická poznámka[editovat | editovat zdroj]

Většina současných taxonomů řadí tohoto křížence i jeho mateřské druhy do rodu Fallopia Adans., 1763 – opletka. V Česku však přetrvává jeho zařazení do samostatného rodu Reynoutria Houtt., 1777.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PETŘÍKOVÁ, Vlasta. Rostliny pro energetické účely [online]. Česká energetická agentura, Praha, [cit. 2011-09-10]. Dostupné online. (česky) 
  2. SLADKÝ, Václav. Křídlatka - perspektivní energetická plodina [online]. CZ BIOM, Praha 3, [cit. 2011-09-10]. Dostupné online. (česky) 
  3. CÍLEK, Václav; KAŠÍK, Martin. Nejistý plamen : průvodce ropným světem. Praha : Dokořán, 2007. 191 s. ISBN 978-80-7363-122-2.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]