Káča (hračka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rotující káča

Káča (synonyma: vlček, vlk, vŕgala, čamrda, čamrhoun) je dětská hračka.

Podoba[editovat | editovat zdroj]

Káča má zpravidla tvar kužele, většinou je jeho vrcholová část prodloužená a ve středu podstavy je připevněno držadlo pro roztáčení káči. Původně bývala vyráběna ze dřeva, v dnešní době se často uplatňují i další materiály, zejména kovy nebo plasty.

Klasická káča má velikost několika centimetrů. Velká káča s mechanickými součástkami uvnitř, jejíž točení bývá doprovázeno zvukovými nebo světelnými efekty, se označuje jako vlček.

Dítě pohánějící káču(6) bičem(7), J. A. Komenský, Orbis pictus, 1658

Způsob hry[editovat | editovat zdroj]

Cílem hry je káču stojící na špičce roztočit tak, aby se vydržela točit co nejdéle. Roztáčení se většinou provádí prsty, existuje ale i možnost roztáčet káču bičem. Pro dosažení dlouhé doby točení je důležitá kvalita káči (zejména její vyvážení) a povrch s nízkým třením.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Archeologicky jsou, jako prehistorické hračky či nástroje na principu káči, doložené na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy.

Patrně nejstarší zaznamenaná zmínka se objevila v Homérově Iliadě (kniha XIV., verš 413.), průběžně se pak objevuje v řecké (Platónova Ústava, Aristofanovi Ptáci) i římské (Vergiliova Aeneida) literatuře, později je zmíněná například v Shakespearových hrách a zobrazil ji i KomenskýOrbis pictus (CXXXVI. - Ludi pueriles, Hry dětské).

Jako hračka tedy provází děti doslova od nepaměti, ve dvacátém století dochází k modernizacím a stává se i sportovním náčiním (první soutěže probíhaly v šedesátých letech).

Moderní káča - káčování[editovat | editovat zdroj]

Podobně jako u joja, došlo i u káči ve dvacátém století k modernizaci. Princip a tedy i základní tvar zůstal zachovaný, zmodernizován byl hlavně hrot - místo jednoduché špičky je lehce rozšířen a teprve pak uzavřen do hrotu.

Takovýto tvar hrotu umožňuje poměrně pevné obmotání provázkem, po kterém pak, díky rotační energii, káča sama jezdí. Hrot může být navíc pomocí kuličkového ložiska izolován od rotace samotné káči, ta pak může na provázku ve vzduchu zdánlivě stát či viset.

Moderní sportovní káči bývají plastové, pro prodloužení doby rotace mívají v těle zátěžové kroužky.

Základním trikem je "bumerang", vyhození káči tak, aby nabrala rotační energii a škubnutím za provázek si ji hráč nasměruje zpátky do vlastní ruky. Další triky se pak odvíjí podle toho zda jde o káču s kuličkovým ložiskem, či s pevným - fixním - hrotem. U kuličkových ložisek je hráč omezen dobou rotace ale káča může na provázku stát, káču s fixním hrotem lze urychlovat ale káča může sama jezdit (což rychleji ubírá rotační energii). Kombinaci částečně umožňuje jednosměrné ložisko (káča stojí, ale je možné ji zrychlovat).

Soutěže[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že naprostá většina "káčerů" začíná napřed s yoyem a teprve potom objeví příbuzné káčovaní, jsou i soutěže v káčování přidruženy k yoyo soutěžím. Rozhodčí hodnotí náročnost i provedení triků, případně počet chyb. V rámci Yoyo Mistrovství ČR je tedy vyhlašován i mistr ČR v káčování, obdobně je při Evropském Yoyo mistrovství vyhlašován Mistr Evropy. V rámci lokálních yoyo soutěží bývá káča zařazována nepravidelně.

Mistři ČR[editovat | editovat zdroj]

  • 2006 - Jan Dvořák (Plzeň)
  • 2007 - Jakub Konečný (Moravský Krumlov)
  • 2009 - Jan Dvořák (Plzeň)
  • 2010 - Jakub Konečný (Moravský Krumlov)
  • 2011 - Jakub Konečný (Moravský Krumlov)
  • 2012 - Jakub Konečný (Moravský Krumlov)
  • 2013 - Jakub Konečný (Moravský Krumlov)

Mistři Evropy[editovat | editovat zdroj]

  • 2010 - Jan Dvořák (ČR)
  • 2011 - Jakub Konečný (ČR)
  • 2012 - Jakub Konečný (ČR)
  • 2013 - Daniel Konečný (ČR)
  • 2014 - Daniel Konečný (ČR)

Externí odkazy - videa[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]