Julija Pajevská
| Julija Pajevská | |
|---|---|
 Julija Pajevská (2022) | |
| Narození | 19. prosince 1968 (55 let) Kyjev |
| Alma mater | Státní univerzita tělovýchovy a sportu Ukrajiny |
| Povolání | vojačka, designérka, dobrovolnice, zdravotnická záchranářka, trenérka a sportovkyně |
| Zaměstnavatel | Ozbrojené síly Ukrajiny (2018–2020) |
| Ocenění | BBC 100 Women (2022) Mezinárodní cena ženské odvahy Medaile obránce vlasti Prezidentské ocenění za humanitární službu v protiteroristických operacích Mark of Esteem commendation … více na Wikidatech |
| Politická strana | Democratic Axe Party |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Julija "Tajra" Pajevská (* 19. prosince 1968, Kyjev) je ukrajinská zdravotnice, designérka a sportovkyně, která během rusko-ukrajinské války založila dobrovolnický záchranný tým "Tajřini andělé". Dne 16. března 2022 byla zajata a uvězněna ruskými vojáky, po třech měsících byla propuštěna.
Život[editovat | editovat zdroj]
Julii vychoval její dědeček Kostiantyn Chubukov, který během druhé světové války sloužil jako zpravodajský důstojník v sovětském letectvu a přežil obléhání Leningradu. Chubukov byl mj. vyznamenán Leninovým řádem a Řádem rudého praporu.[1] Pajevská projevovala zájem o medicínu už jako malé dítě.
Věnovala se tvorbě keramiky, pracovala jako designérka. Měla také 20 let zkušeností jako trenérka aikida[1] a byla prezidentkou Federace aikido "Mutokukai-Ukraine". Práce trenérky aikida Pajevskou přivedla ke zdravotnickému studiu, protože sport a zranění podle ní k sobě neodmyslitelně patří. Pracovala jako zdravotnice na částečný úvazek.[2]
Rusko-ukrajinská válka[editovat | editovat zdroj]
V roce 2013 se Pajevská připojila k protestům na Euromajdanu jako dobrovolná zdravotnice.
Po vypuknutí rusko-ukrajinské války v roce 2014 pracovala jako zdravotnice ve východním Donbasu, kde zůstala až do roku 2018. Během prvního roku na Donbasu vytvořila dobrovolnický záchranný sbor, který ošetřoval civilní i vojenské oběti a byl nazván,„Taiřini andělé“.[1] Pajevská také vycvičila více než 100 zdravotníků.
Během těchto čtyř let sloužila Pajevská v předních liniích, např. v Popasne, Avdijivce,[3] nebo Svitlodarsku.
V roce 2018 vstoupila do ukrajinské armády. Její jednotka byla nasazena v Mariupolu[1], kde velela 61. mobilní nemocnici. Pajevská byla demobilizována armády v roce 2020,[2] ale jak ona, tak „Andělé“ dále pracovali jako dobrovolní zdravotníci.[4]
Zajetí ruskými vojáky[editovat | editovat zdroj]
Dne 16. března 2022 byla Pajevská a řidič sanitky Serhij v průběhu bitvy o Mariupol zajati a uvězněni ruskými vojáky.[2] Rusové pak využili Pajevskou v propagandistických videích a vylíčili ji jako ženu, která je ve spojení s „nacisty“ a plukem Azov, ačkoli vojenská nemocnice, kterou vedla, s ním nebyla spojena.[2]
Dne 17. června 2022 oznámil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj propuštění Pajevské.[5] Později uvedla, že ukrajinští váleční zajatci byli drženi v hrozných podmínkách podobných nacistickým koncentračním táborům. Vězňům byly odepřeny jakékoli informace o jejich rodinách nebo lékařské ošetření.[6] Před členy Amerického helsinského výboru uvedla, že Rusové pravidelně mučili ji i další zajatce, přičemž mnozí to nepřežili.[7]
Invictus Games[editovat | editovat zdroj]
Pajevská si v důsledku své práce poničila kyčle, v obou má titanové endoprotézy.[2]
Připojila se tak k ukrajinskému týmu na paralympiádě válečných veteránů Invictus Games v roce 2020 v Nizozemsku.[2] Soutěžila v lukostřelbě a vzpírání.
Kvůli zajetí nemohla Pajevská soutěžit v Invictus Games 2020, které byly kvůli pandemii koronaviru odloženy na duben 2022. Místo ní závodila její 19letá dcera, Anna-Sofia Puzanova, která získala bronzovou medaili v lukostřelbě. Na hrách se dcera Pajevské setkala s princem Harrym, zakladatelem Invictus Games.[4]
Ve filmu[editovat | editovat zdroj]
- V roce 2017 se objevila v Invisible Battalion, dokumentu o šesti ženách bojujících v rusko-ukrajinské válce na Donbasu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Julija Pajevská na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yuliia Paievska na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d ; Ірина Андрейців (Iryna Andreytsiv). 9 травня – пам’ять про дідуся: як онука ветерана Другої світової стала парамедиком в АТО. life.pravda.com.ua. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b c d e f STEPANENKO, Vasilisa. Captive medic’s bodycam shows firsthand horror of Mariupol. AP News [online]. 2022-05-20. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 'Our Tanks Are Ready': Ukraine Braces For Escalation In Eastern War. www.rferl.org. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ‘I hope people stop believing Russia’s lies’: What Ukraine’s Invictus Games team wants you to know. www.telegraph.co.uk. Dostupné online. ISSN 0307-1235. (anglicky)
- ↑ Russia frees captive medic who filmed Mariupol’s horror. apnews.com. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Юлия Паевская (Тайра): "Условия содержания напоминали концлагерь". www.svoboda.org. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Po mučení strávili mnozí týdny v bolestech, než zemřeli. Dobrovolnice Pajevská popsala ruské zajetí. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-09-15. Dostupné online.