Aikido
| Aikido | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Jiné jméno | původně se používal název aikibudo (dnes už ne) |
| Vznik | 20. stol |
| Země vzniku | Japonsko |
| Zakladatel | Morihei Uešiba |
| Současný vůdce stylu | 3. došu Moriteru Uešiba |
| Olympijský sport | ne |
| Známí praktikující | Steven Seagal |
| Aspekty umění | kloubové zámky |
| Nadřazené odvětví | Bojové umění |
| Předcházející umění | Daito-rjú |
| Umění z něj odvozené | |
| Hapkido | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aikido (合気道, Aikidó) je japonské bojové umění . Je založeno na myšlence neagresivity, asertivity, rozvíjí cvičícího jedince po fyzické i psychické stránce tak, aby se jedinec stal vyrovnanou osobností, platnou pro ochranu a udržení všech dobrých ctností společnosti všech lidí.
Název je složen ze tří japonských znaků:
- 合 – ai – harmonie, rovnováha, střed, láska, sjednocení, spojení, soulad
- 気 – ki – energie, záměr, mysl, vzduch
- 道 – dó – cesta.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Již na konci prvního století na císařském dvoře vznikly základy bojového umění, ze kterého později vzniklo aikido. Byly to metody úderů a tlaků na nervová centra ve spojení s páčením kloubů a využíváním pohybu útočníka. Toto umění se nazývalo Takeda-rjú Aikidžudžucu a později neslo označení Daito-rjú. Kořeny tohoto umění vycházejí z rodokmenové linie starého samurajského rodu Minamoto a později Takeda.
Za tvůrce a zakladatele Aikida je považován Morihei Uešiba (Ó-sensei/1. Došu), ale někdy se říká že aikido má spoluzakladatele Noriaki Inoueho, Uešibovo synovce, který je zakladatelem umění podobného aikidu, Šinei Taido. Morihei do aikida zařadil i techniky z různých dalších stylů, které studoval. Původní Daito-rjú je přes to zastoupeno v Aikidu v těchto dobách asi z 95 %. Po smrti zakladatele pokračoval v rodinné tradici jeho syn Kišomaru Uešiba, který se zasloužil o počátky šíření aikida mimo Japonsko. V současné době udržuje rodinnou tradici vnuk zakladatele – současný Došu Moriteru Uešiba. Linie či styl reprezentovaný rodinou Uešiba je označován jako aikikai, někteří přímí žáci zakladatele ovšem zakládají vlastní styly a školy (Iwama-Rjú, Ki-Aikido, Jošinkan, Nišio-Rjú atd.). Centrálním dódžó v rámci linie aikikai je Honbu dódžó (Hombu dojo) v Tokiu, ve kterém vyučují členové rodiny Uešiba. První evropskou zemí, odkud se aikido začalo dále šířit po starém kontinentu, byla Francie. V počátcích většinou aikidistické oddíly vznikaly při judistických oddílech. První generace evropských aikidistů z 60. a 70. let měla většinou za sebou judistickou či karatistickou minulost. Mnozí vrcholoví judisté a karatisté se po skončení své sportovní kariéry věnují aikidu jako blízké nesoutěžní formě bojového umění, které je založeno na podobných principech a přitom nevyžaduje příliš velké svalové vypětí. Zřejmě nejvíce se o popularizaci aikido mimo Japonsko zasloužil americký herec Steven Seagal (7. dan). Jedním ze známých evropských šihanů je např. Christian Tissier (Francie, 8. dan)
Technika[editovat | editovat zdroj]
Kromě úderů, pák a hodů se protivníkovy akce ruší horizontálními, vertikálními a diagonálními, cirkulárními, sférickými i spirálovými pohyby kolem boků obránce. Výuka se týká základních pohybů (tai-sabaki) a pádů (ukemi), samotných technik v postoji (tači-waza) i vkleče (suwari-waza) a práce s tradičními zbraněmi (nůž – tantó, meč – bokken, hůl – džó)
Popisy konkrétních technik přesahují rámec článku a navíc se jednotlivé styly, učitelé i názvy technik mohou podstatně lišit.
Aikidó vyučované před rokem 1945 (tehdy se tak nejmenovalo, šlo o Daito-rjú Aikidžúdžucu, Uešiba-rjú a pod.) bylo více přímé, vyžadovalo více síly a nepotřebovalo moc místa k provedení techniky.
Zbraně[editovat | editovat zdroj]
V aikido se učí i boj s nožem (tantó), dřevěným mečem (bokken) (případně šinken – ostrý meč = katana nebo iai – podobná konstrukce jako katana, ale bez ostré čepele) a tyčí (džó). Styly, které nejvíce pracují se zbraněmi, jsou Iwama-rjú a styl vyučovaný Šódži Nišiem (a po jeho smrti jeho následovníky). Práce se zbraněmi vychází z tradičních japonských bojových umění (například iaidó, Kašima Šinden Jikišinkage-rjú apod.), ale je přizpůsobena myšlenkám a technikám aikido (někdy je tedy pro odlišení například cvičení s mečem označováno jako aikiken, s tyčí aikidžó). Občasně se používá i Tambo[1], nebo Tessen.
Technické stupně[editovat | editovat zdroj]
Stupně aikido jsou dvojího typu. Začínají tzv. Kjú stupni, kterých je šest (počínaje šestým až k prvnímu), některé styly mají technických stupňů pouze pět, některé jich naopak mají ještě více a některé mají takzvané dětské kjú, které většinou začínají od 12. kjú, ale i zde se to mění. Poté následuje 10 tzv. Dan stupňů, které jsou počítány vzestupně.
Soutěže[editovat | editovat zdroj]
Mnozí mistři Budó neviděli přínos soutěží k rozvoji člověka a proto si i Morihei Uešiba nepřál degradaci aikido na sport pořádáním zápasů a soutěží. Základní myšlenkou aikida je hledání harmonie (rovnováhy v životě, míru, středu) ve které rivalita a soutěživost, nezbytné součásti sportovních klání, nemají místo. Techniky Aikido nejsou soutěžního charakteru, jsou určeny k přežití za všech okolností. Původně bylo jejich účelem zabít, správný Aikidoka si je této stránky vědom a se smrtí si nezahrává.
Jediný styl, který do své náplně, i přes odpor Ó-senseie, zařadil soutěže, je Tomiki (správně Šodokan) Aikido založené Kendži Tomikim.
Jošinkan Aikido pořádá soutěže v katách.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ [AIKIDO'S SHORT STICK] Tambo Demonstration by Ohno Yasuo Sensei at the 50th All Japan Aikido. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie aikido na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu aikido na Wikimedia Commons
- Bohemia Aikikai
- Česká AikidoWiki Archivováno 5. 12. 2006 na Wayback Machine. - seznamy klubů, semináře…
- Česká asociace aikidó
- Česká federace aikidó
- http://www.yoshinkan-aikido.cz/
- Yufukan Japan Foundation
