Julie Reisserová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Julie Reisserová
Základní informace
Rodné jméno Julie Kühnlová
Narození 9. říjen 1888
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 25. února 1938 (ve věku 49 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánry klasická hudba
Povolání hudební skladatelka, básnířka a hudební kritička
Manžel(ka) JUDr. Jan Reisser
Rodiče Vojtěch Khünel
Příbuzní bratr Ing. Vojtěch Khünel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julie Reisserová, rozená Kühnlova (9. října 1888 Praha25. února 1938 Praha[1]) byla česká hudební skladatelka, básnířkakritička.

Julie Reisserová (Pestrý týden 1938)

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v malostranské měšťanské rodině oficiála Adalberta Kühnla (1859—1905) a matky Marie, rozené Neanderové (1862—??), jako mladší ze dvou sourozenců.[2] Rodině patřil dům U Mouřenína v Mostecké ulici. Původně studovala hru na klavír u Adolfa Mikeše a operní zpěv (byla dramatický soprán) u Richarda Figara. Vinou přílišné námahy přišla o hlas a studium ukončila. Později složila státní zkoušky z angličtiny a francouzštiny a učila jazyky.

Byla členkou Hudebního klubu, ve kterém se od počátku roku 1911 pod vedením svého učitele Zdenka Nejedlého scházeli jeho žáci - příznivci díla Richarda Wagnera [3][4]. Mezi členy patřili například Vladimír Helfert, Otakar Zich, Ferdinand Peroutka, Emil Axman nebo Karel Boleslav Jirák. K dalším oblíbencům členů klubu patřil Gustav Mahler [5].

V letech 1919-1921 studovala skladbu v Praze u Josefa Bohuslava Foerstera. Ve studiích pokračovala v BernuErnsta Hohlfelda, kde studovala i dirigování, a v PařížiAlberta Roussela (1924-1929) a u Nadii Boulanger. Díky těmto kontaktům zajistila například světovou premiéru Rousselovy opery Odkaz tety Karolíny (Le Testament de la tante Caroline) v Olomouci dne 14. listopadu 1936 (18. dubna 1937 pak v Praze [6]) Pro tuto příležitost též přeložila libreto opery do češtiny.

V roce 1921 se provdala za českého diplomata JUDr. Jana Reissera (nar. 1891) a pobývala s ním ve Švýcarsku (Ženeva, Bern, 1921-1929), v Srbsku (Bělehrad, 1930-1933) a v Dánsku (Kodaň, 1933-1936). Do Lidových novinTempa psala referáty o kulturním a především hudebním dění v místech svého působení.

Její díla byla uváděna ve dvacátých a třicátých letech v řadě evropských měst (Bern, Paříž, Ženeva, Kodaň) a ve Filadelfii, většinou spolu s díly dalších českých autorů v rámci koncertů české hudby.

Dne 23. dubna 1937 měla přednášku Žena - skladatelka ve vídeňském Der Bund österreichischer Frauenvereine (Rakouský ženský spolek).

Její manžel o ní napsal vzpomínky Léta s Julkou (nevydáno).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hudební dílo[editovat | editovat zdroj]

orchestrální skladby
  • Suita pro orchestr 1928-1931,
  • Pastorale Maritimo pro orchestr 1933,
  • Předjaří 1936,
klavírní skladby
  • Esquisses : pro sólové piano, Kobenhavn : Skandinavisk og Borups Musikforlag, 1935, [1]
  • Deux Allegros (rukopis)
vokální skladby
  • Březen : cyklus písní s orchestrem, klavírní výtah Emil Hájek, Kobenhavn : Skandinavisk og Borups Musikforlag, 1934
  • Pod sněhem (Sous la neige) 1936 - cyklus písní s klavírem na texty čínské poesie
  • Slavnostní den : ženský sbor na vlastní text, 1936, věnováno Františce Plamínkové

Básně[editovat | editovat zdroj]

  • In Margine Vitae - výběr básní psaných v češtině, němčině, francouzštině a angličtině, 1934

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZÁVADA, Vilém. Skladatelka Julie Reisserová o sobě. Rozpravy Aventina. 1931, roč. 7, čís. 6, s. 34-35. Dostupné online.  
  • VACKOVÁ, Jiřina. Julie Reisserová : osobnost a dílo. Praha : A. J. Boháč, 1948.  
  • VACKOVÁ, Jiřina. Ó, božské umění, děkuji ti!. Lidové noviny. 9. říjen 1993, s. VII.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Julie Reisserová zemřela. Národní politika. 26. 2. 1938, s. 1. Dostupné online.  
  2. Policejní přihlášky, Praha, rodina Adalbert Kühnla
  3. heslo Zdeněk Nejedlý ve Slovníku české literatury po roce 1945.
  4. HELFERT, Vladimír. Hudební věda na naší Universitě. Smetana. 1911, roč. 1, čís. 4/5, s. 71-74. Dostupné online.  
  5. VACKOVÁ, Jiřina. Ó, božské umění, děkuji ti!. Lidové noviny. 9. říjen 1993, s. VII.  
  6. Operní premiéry ve Státní opeře Praha

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]