Zobrazení zdroje stránky Josif Vissarionovič Stalin

{{Polozamčeno}}
{{Infobox - politik
| jméno = Josif Vissarionovič Džugašvili (Stalin)
| obrázek = StalinCropped1943.jpg
| popisek = Stalin v roce 1943
| pořadí = 1.
| úřad = [[Seznam představitelů Sovětského svazu|generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu]]
| od = [[3. duben|3. dubna]] [[1922]]
| do = [[16. říjen|16. října]] [[1952]]
| předchůdce = ''funkce vytvořena''
| nástupce = [[Nikita Sergejevič Chruščov]]
| pořadí2 = 4.
| úřad2 = [[Seznam představitelů Sovětského svazu|premiér Sovětského svazu]]
| od2 = [[6. květen|6. května]] [[1941]]
| do2 = [[5. březen|5. března]] [[1953]]
| předchůdce2 = [[Vjačeslav Michajlovič Molotov]]
| nástupce2 = [[Georgij Maximilianovič Malenkov]]
| pořadí3 = 
| úřad3 = [[Lidový komisař obrany Sovětského svazu]]
| od3 = [[19. červenec|19. července]] [[1941]]
| do3 = [[3. březen|3. března]] [[1947]]
| předchůdce3 = [[Semjon Konstantinovič Timošenko]]
| nástupce3 = [[Nikolaj Alexandrovič Bulganin]]
| pořadí4 = 
| úřad4 = Předseda [[Státní výbor obrany|Státního výboru obrany]]
| od4 = [[30. červen|30. června]] [[1941]]
| do4 = [[4. září]] [[1945]]
| pořadí5 = 
| úřad5 = [[Lidový komisař pro národnosti]]
| od5 = [[1917]]
| do5 = [[1923]]
| strana = [[Komunistická strana Sovětského svazu]]
| místo narození = {{flagicon|Ruské impérium}} [[Gori]], [[Ruské impérium]] (dnes&nbsp;[[Gruzie]])
| místo úmrtí = {{flagicon|Sovětský svaz}} [[Moskva]], [[Sovětský svaz]]
| národnost = [[Gruzínci|Gruzínec]]
| choť = [[Jekatěrina Svanidzeová]], [[Naděžda Allilujeva]]
| podpis = Stalin Signature.svg
| poznámky = ¹do roku 1946 předseda rady lidových komisařů, poté předseda rady ministrů SSSR
}}
'''Josif Vissarionovič Džugašvili''' ({{Vjazyce2|ka|იოსებ ბესარიონის ძე ჯუღაშვილი}} [Ioseb Besarionis dze Džugašvili], {{Vjazyce2|ru|{{Audio|Ru-Stalin.ogg|Иосиф Виссарионович Джугашвили}}}}; [[18. prosinec|18.&nbsp;prosince]] [[1878]] [[Gori]] – [[5. březen|5.&nbsp;března]] [[1953]] [[Moskva]]), známý jako '''Stalin''' ({{Cizojazyčně|ru|Сталин}}{{Poznámka|Z ruského „{{Cizojazyčně|ru|сталь}}“, tj. „ocel“. Méně známou přezdívku ''Koba'' přijal v mládí, a to podle jednoho z hrdinů románu gruzínského spisovatele Alexandra Kazbegi ''Otcovrah'' (publikován v roce 1882). Románový ''Koba'' bránil gruzínské rolníky proti kozákům a mstil své přátele.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Koktejl 2004/11: Stalin – kat svého lidu |url=http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=3734:stalin-kat-sveho-lidu-sp-1278123067&catid=1648&Itemid=148 |datum přístupu=2017-05-15 |url archivu=https://web.archive.org/web/20171117001245/http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=3734:stalin-kat-sveho-lidu-sp-1278123067&catid=1648&Itemid=148 |datum archivace=2017-11-17 |nedostupné=ano }}</ref>|group=p.}}), byl ruský revolucionář, politik a politický teoretik [[Gruzíni|gruzínského původu]]. V&nbsp;letech [[1922]]–[[1952]] byl [[Seznam představitelů Sovětského svazu|generálním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu]] a od konce dvacátých let fakticky [[Diktatura|diktátorem]] své země. Jeho teoretický a praktický přístup k politice se označuje jako [[stalinismus]].

Stalinova politika si vyžádala podle současného odhadu historiků mezi 3 až 8,7 miliony obětí.<ref>{{cite book | author=Geoffrey A. Hosking| title=Russia and the Russians: a history| url=http://books.google.com/?id=oh-5AAmboMUC&pg=PA469| year=2001| publisher=Harvard University Press| isbn=978-0-674-00473-3| page=469 }}</ref><ref>http://sovietinfo.tripod.com/WCR-German_Soviet.pdf</ref> Jde především o oběti [[Hladomor na Ukrajině|hladomoru]] v zemědělských oblastech jižního SSSR během násilné [[kolektivizace]] zemědělství a tzv. ''[[Velká čistka|Velké čistky]]'' ve 30.&nbsp;letech 20.&nbsp;století.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Thurston, Robert W.
| titul = Life and terror in Stalin's Russia, 1934-1941
| url = https://www.worldcat.org/oclc/33132601
| vydavatel = Yale University Press
| místo = New Haven
| počet stran = xxi, 296 pages, 12 unnumbered pages of plates
| isbn = 0-300-06401-2
| isbn2 = 978-0-300-06401-8
| oclc = 33132601
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Ellman
| jméno = Michael
| titul = Soviet Repression Statistics: Some Comments
| periodikum = Europe-Asia Studies
| datum vydání = 2002-11-01
| ročník = 54
| číslo = 7
| strany = 1151–1172
| issn = 0966-8136
| doi = 10.1080/0966813022000017177
| url = https://doi.org/10.1080/0966813022000017177
| datum přístupu = 2020-01-26
}}</ref> Období Stalinovy vlády je charakterizováno také pokračující industrializací, stavbou železnic a hydroelektráren, značnými investicemi do vědy, techniky a&nbsp;průmyslu, jež Sovětskému svazu umožnily vstup mezi [[Jaderná velmoc|jaderné velmoci]] (1949, druhý stát po USA), růstem ekonomiky a [[gramotnost]]i a zlepšením úrovně lékařství. Stalin měl podíl na vzniku a rozšíření [[Druhá světová válka|druhé světové války]], a&nbsp;to zejména [[Pakt Ribbentrop–Molotov|paktem s&nbsp;Hitlerovým Německem]] proti Polsku a&nbsp;vyvoláním [[Zimní válka|zimní války]] s&nbsp;Finskem. Měl však i&nbsp;zásluhu na vítězství [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojenců]] nad Německem a&nbsp;Japonskem. V&nbsp;důsledku úspěchů ve válce a&nbsp;Stalinovy poválečné politiky dosáhl Sovětský svaz územních zisků, mimo jiné odstoupením [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]] Československem, a&nbsp;celkového rozšíření své sféry vlivu. Na konci Stalinovy vlády a&nbsp;krátce po jeho smrti se SSSR ocitl na vrcholu své moci a&nbsp;prestiže.

== Mládí (1878–1900) ==
Podle matriky a úředních listin z&nbsp;raného období jeho života se Josif Džugašvili narodil v&nbsp;[[Gruzíni|gruzínské]] rodině ve městě [[Gori]] [[18. prosinec|18.&nbsp;prosince]] (6.&nbsp;prosince v&nbsp;juliánském kalendáři) [[1878]], později však vytrvale tvrdil, že to bylo [[21. prosinec|21.&nbsp;prosince]] (9.&nbsp;prosince v&nbsp;juliánském kalendáři) [[1879]], a toto datum bylo a je jeho stoupenci nadále oslavováno. Dodnes uvádějí zdroje různá data Stalinova narození.<ref>http://state.rin.ru/cgi-bin/persona_e.pl?id=4140&id_subcat=6&r=8</ref> [[Vissarion Džugašvili]], Josifův otec, pocházel z&nbsp;rolnické rodiny ve vesnici Didi-Lilo, v tehdejší tifliské [[Gubernie|gubernii]]. Byl to tvrdý člověk a alkoholik, který ženu i malého Josifa krutě bil.{{Poznámka|I když se v literatuře objevuje tvrzení, že otec malého Josifa bil, sám Stalin na rodiče ve zlém nevzpomínal. V roce 1931 poskytl německému spisovateli Emilu Ludwigovi rozhovor, jehož autorizovaný záznam byl otištěn 30. dubna 1932 v 8. čísle časopisu „Bolševik“. Na Ludwigovu otázku „Co Vás pohnulo k opozičnosti? Snad špatné zacházení rodičů?“, Stalin odpověděl: ''„Ne, moji rodiče byli lidé nevzdělaní, '''ale zacházeli se mnou naprosto ne špatně.“''''' [V originále: Нет. Мои родители были необразованные люди, '''но обращались они со мной совсем не плохо'''.]<ref>STALIN, Iosif Vissarionovič. ''Spisy. Sv. 13, Červenec 1930 – leden 1934.'' 1. autoris. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1953. 398 s. cnb000411284. S. 117.</ref>|group=p.}} Vyučil se obuvníkem, později se však kvůli živobytí odstěhoval do vzdáleného [[Tiflis]]u (Tbilisi), kde pracoval v&nbsp;továrně na obuv. Matka Jekatěrina, rozená Geladze, pocházela z rolnické rodiny a byla do svých 12&nbsp;let nevolnicí. Stalinova matka byla zbožná [[Gruzínská pravoslavná církev|gruzínská pravoslavná]] [[křesťan]]ka a chtěla mít ze syna kněze.

Za carské vlády ještě nebyla zavedena povinná školní docházka a do školy chodily jen děti majetných lidí. Na základních školách byla v té době zavedena přijímací zkouška, kterou Stalin úspěšně složil. Roku 1888 ho přijali do základní církevní školy v Gori. Stalin byl jediným žákem, který dostal [[stipendium]]. Roku 1894 vyšel ze základní školy s vyznamenáním a s doporučením do bohosloveckého semináře v Tbilisi.

A tak roku 1894 Stalin vstoupil do [[Pravoslaví|pravoslavného]] [[kněžský seminář|semináře]]. V semináři studenti nesměli číst světské knihy, ani noviny a časopisy. Když je přitom přistihli, zavřeli je do školního vězení. Stalin o tom sám vypravuje: „Z protestu proti ponižujícímu režimu a jezuitským metodám, které panovaly v semináři, byl jsem odhodlán stát se a skutečně jsem se stal revolucionářem.“<ref>{{Citace monografie
| příjmení = 
| jméno = 
| titul = J. V. Stalin, „Rozhovor s německým spisovatelem Emilem Ludwigem“.
| vydání = 
| vydavatel = 
| místo = 
| rok vydání = 1953
| počet stran = 
| strany = 
| isbn = 
}}</ref>

Přes ubíjející ovzduší semináře se v mladém Stalinovi ozývaly tvůrčí snahy. Nebylo mu ani 16 let, když složil báseň, která byla roku 1895 otištěna na první stránce novin „Iveria“, vydávaných slavným spisovatelem Čavčavadzem:

''A ty, kdos utlačen byl tvrdě,''<br />
''koho v prach zemský tiskli jen,''<br />
''nad štíty hor se vztyčíš hrdě,'' <br />
''nadějí jasnou okřídlen!''

V bohosloveckém semináři vydával Stalin ilegální noviny, psané ručně. O&nbsp;tři roky později byl vyloučen, protože se nedostavil ke zkouškám.<ref>{{Citace kvalifikační práce
 | příjmení = Hušková
 | jméno = Šárka
 | instituce = Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická
 | odkaz na instituci = 
 | titul = Fenomén Stalin: politicko-sociální rozbor
 | url = https://dspace.tul.cz/bitstream/handle/15240/10330/bc_17822.pdf?sequence=1
 | typ práce = Bakalářská práce
 | vedoucí = Martin Brabec
 | odkaz na vedoucího = 
 | místo = Liberec
 | rok = 2011
 | počet stran = 
 | strany = 15–16
 | datum přístupu = 
 | poznámka = 
 | jazyk = 
}}</ref>{{Poznámka|Podle vlastní Stalinovy verze byl vyloučen za propagaci [[marxismus|marxismu]]. Tato verze je však v rozporu se záznamy školního archivu.|group=p.}} V&nbsp;té době již byl členem podzemní organizace [[Sociální demokracie|sociálních demokratů]] ''Mesame dasi''.

== Revolucionář (1900–1917) ==
{{Více obrázků
 | velikost obrázku1 = 110px
 | zarovnání = vlevo
 | obrázek1 = Stalin 1894.jpg
 | popisek1 = Stalin v roce 1894
 | velikost obrázku2 = 120px
 | obrázek2 = Stalin 1902-1.jpg
 | popisek2 = Mladý Stalin (1902)
}}
[[Soubor:Stalin's Mug Shot.jpg|náhled|vlevo|Z kartotéky carské policie<br>v Petrohradě,&nbsp;1911<ref name="Young Stalin">Simon Sebag Montefiore. Young Stalin. 2007. {{ISBN|978-0-297-85068-7}}</ref>]]

Od roku 1900 se stáhl do politického podzemí. Organizoval demonstrace a stávky v průmyslových centrech Kavkazu, ale přílišnou horlivostí při vyvolávání krvavých střetů s policií si znepřátelil své spolubojovníky. Od dubna 1902 do března 1913 byl sedmkrát zatčen za revoluční činnost, opakovaně uvězněn a odesílán do vyhnanství. Pro mírnost rozsudků a opakované útěky ho někteří podezírali, že je tajným agentem carské policie, pro tato obvinění však neexistují důkazy.<ref name="britannica">[https://www.britannica.com/biography/Joseph-Stalin Encyklopedia Britannica: Joseph Stalin, kapitola The Young Revolutionary] {{en}}</ref>

Po rozpadu ruské sociálně demokratické strany v roce 1903 na [[Bolševici|bolševiky]] a [[Menševici|menševiky]] se Stalin připojil k bolševikům.<ref name="britannica" /> Od roku 1905, kdy se poprvé setkal v Petrohradu s Leninem (před přesunem na konferenci v Tammerforsu – dnešním [[Tampere]]), se Stalin zúčastňoval vrcholných setkání [[Ruská sociálně demokratická dělnická strana|Ruské sociálně demokratické dělnické strany]]. V&nbsp;roce 1905 byl delegátem na konferenci strany ve [[Finsko|Finsku]]. Byl zvolen delegátem na dvou sjezdech strany (Stockholm 1906, Londýn 1907<ref>[https://www.marxists.org/reference/archive/stalin/works/1907/06/20_2.htm J. V. Stalin: Londýnský kongres Ruské sociálně demokratické dělnické strany]</ref>), kde se [[bolševici]] opakovaně střetávali s [[menševici|menševiky]].<ref>[https://www.marxists.org/glossary/events/r/rsdlp.htm Encyklopedia of marxism: Congresses of the R.S.D.L.P.]</ref>

[[13. červen|13.&nbsp;června]] 1907 došlo na rušné ulici k přepadení transportu peněz do Tbiliské [[banka|banky]], na jehož přípravě se Stalin snad podílel. Výsledkem byla obrovská kořist a asi 40 mrtvých,<ref>[https://georgiaabout.com/2012/10/19/about-history-the-yerevan-square-expropriation/ Georgia about: O historii loupeže na Jerevanském náměstí] {{en}}</ref> jen menšina z&nbsp;nich patřila k ostraze transportu. Peníze byly předány stranické pokladně, nicméně někteří gruzínští menševici vyslovili pobouření nad těmito ''[[terorismus|teroristickými]] a banditskými metodami'' a požadovali Stalinovo vyloučení. Lenin však jakékoliv diskuse na toto téma odmítl.<ref>Alan Bullock, ''Hitler und Stalin'', s. 58.</ref>

V&nbsp;roce [[1912]] Lenin svolal stranickou konferenci v&nbsp;[[Praha|Praze]], kde byla formálně ustavena bolševická strana a její [[Ústřední výbor]]; nepřítomného Stalina kooptoval do ÚV Lenin.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Kominternet.cz: ''100 let od pražské konference ruské sociální demokracie'' |url=http://kominternet.cz/subdom/teorie/2148_lenin_praha.html |datum přístupu=2017-06-03 |url archivu=https://web.archive.org/web/20170417140358/http://kominternet.cz/subdom/teorie/2148_lenin_praha.html |datum archivace=2017-04-17 }}</ref> Stalin poté uposlechl Leninovy výzvy doručené mu na Sibiř [[Grigorij Konstantinovič Ordžonikidze|Ordžonikidzem]] a v&nbsp;únoru 1912 opět uprchl a stanul do dalšího zatčení v&nbsp;čele výboru. V&nbsp;letech 1912–[[1913]] (hledán policií a bez platných dokladů) několikrát překročil rusko-[[Rakousko|rakouské]] hranice. Lenin ho totiž vyslal do [[Vídeň|Vídně]] studovat národnostní politiku rakouských socialistů, což bylo pro mladého Stalina velké vyznamenání. Byl to také nejdelší pobyt za hranicemi v celém jeho životě.<ref>Alan Bullock, ''Hitler und Stalin'', s. 65.</ref>

V&nbsp;roce 1913 byl Stalin znovu zatčen a skončil ve vyhnanství na odlehlé stanici [[Kurejka]], jednom z&nbsp;nejhorších míst na Sibiři. V&nbsp;roce 1916 byl předvolán k odvodu a uznán neschopným vojenské služby. Ještě důležitější však bylo, že ho komise neposlala zpět do Kurejky a nechala bydlet na přístupnějším místě, odkud brzy uprchl do Petrohradu. Původně propagoval spojenectví se všemi stranami levého spektra, ale po příjezdu Lenina přijal jeho ideu nesmiřitelného boje proti všem ostatním stranám a proti vládě. Ve volbách do ÚV pak získal třetí nejvyšší počet hlasů (po Leninovi a [[Grigorij Zinovjev|Zinověvovi]]). V&nbsp;květnu 1917 Lenin vytvořil čtyřčlenné byro ÚV ve složení Lenin, [[Grigorij Zinověv|Zinověv]], [[Lev Kameněv|Kameněv]] a Stalin, který se tak poprvé dostal k&nbsp;moci.<ref name="pacner23">{{Citace monografie
 | příjmení = Pacner
 | jméno = Karel
 | odkaz na autora = Karel Pacner
 | titul = Osudové okamžiky Československa
 | vydavatel = Nakladatelství BRÁNA
 | místo = Praha
 | rok = 2012
 | počet stran = 720
 | strany = 23–27
 | isbn = 978-80-7243-597-5
}}</ref>

Od července 1917, kdy se Lenin a Zinověv museli uchýlit do ilegality a současně Trockij s Kameněvem byli ve vězení, vedl Stalin do září až října 1917 stranu. Již nyní si tak vypracovával pozici nad svými nejdůležitějšími spolupracovníky a konkurenty – Zinověvem, Kameněvem, [[Jakov Sverdlov|Sverdlovem]] a [[Lev Davidovič Trockij|Trockým]].<ref>{{Citace kvalifikační práce
 | příjmení = Hušková
 | jméno = Šárka
 | instituce = Technická univerzita v Liberci
 | odkaz na instituci = 
 | titul = Fenomén Stalin: politicko-sociální rozbor
 | url = https://dspace.tul.cz/bitstream/handle/15240/10330/bc_17822.pdf?sequence=1
 | typ práce = Bakalářská práce
 | vedoucí = Martin Brabec
 | odkaz na vedoucího = 
 | místo = Liberec
 | rok = 2011
 | počet stran = 
 | strany = 27–28
 | datum přístupu = 
 | poznámka = 
 | jazyk = 
}}</ref>

== Občanská válka (1917–1920) ==
Po uchopení moci bolševiky Lenin sestavil vládu, v&nbsp;níž se Stalin stal [[komisař]]em pro národnostní problematiku.<ref name="huskova">{{Citace kvalifikační práce
 | příjmení = Hušková
 | jméno = Šárka
 | instituce = Technická univerzita v Liberci
 | odkaz na instituci = 
 | titul = Fenomén Stalin: politicko-sociální rozbor
 | url = https://dspace.tul.cz/bitstream/handle/15240/10330/bc_17822.pdf?sequence=1
 | typ práce = Bakalářská práce
 | vedoucí = Martin Brabec
 | odkaz na vedoucího = 
 | místo = Liberec
 | rok = 2011
 | počet stran = 
 | strany = 28–32
 | datum přístupu = 
 | poznámka = 
 | jazyk = 
}}</ref> Většina okrajových provincií, obývaných jinými národnostmi, však byla pod kontrolou bílých – většinou procarských [[generál]]ů, kteří hodlali bolševický [[státní převrat|puč]] rozdrtit.

V nové funkci Stalin spolu s Leninem podepsali ''Deklaraci práv národů Ruska''; deklarace zaručovala národům Ruska právo na sebeurčení. Stalin s&nbsp;Leninem navíc prohlásili, že národy bývalého carského impéria mají nárok na [[Právo národů na sebeurčení|sebeurčení]]. Odtrhlo se Finsko a Polsko, dočasně dále Ukrajina, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Ázerbájdžán, Arménie a Gruzie.

V roce 1918 vypukla občanská válka a nejdůležitější ruská města Petrohrad a Moskva trpěla nedostatkem potravin. Stalinova práce lidového komisaře se stala nedůležitou a Lenin ho jmenoval generálním dodavatelem obilí na jihu Ruska s neomezenými právy a plnou mocí. V červnu 1918 odcestoval Stalin s oddílem Rudé armády do Caricynu (dnešní Volgograd). Ve vykonání úkolu mu bránily střety s kozáckými skupinami a byl proto na vlastní žádost a se souhlasem Trockého jmenován předsedou Vojenské rady severokavkazského vojenského okruhu. V této době také docházelo k prvním vážným konfliktům s Trockým a Stalin byl na jeho žádost z Caricynu odvolán.<ref name="huskova" />

Během občanské války byl Stalin v lednu 1919 odeslán do Permu, kde krutými metodami obnovil bojeschopnost armády a dále byl povolán k obraně Petrohradu proti vojsku generála Juděniče a podařilo se mu ofenzivu zastavit.

Úkoly zadané Leninem splnil, nicméně již zde naplno používal metody ''rudého teroru'', charakterizované např. popravami bez soudů, které byly zlegalizovány po atentátu na Lenina na konci srpna 1918, ale byly aplikovány již dříve.<ref>{{Citace kvalifikační práce
 | příjmení = Marušincová
 | jméno = Lenka
 | instituce = Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta
 | odkaz na instituci = 
 | titul = Terorismus – problém minulosti  i současnosti
 | url = https://is.muni.cz/th/237347/pedf_b/Bakalarska_prace_237347.pdf
 | typ práce = Bakalářská práce
 | vedoucí = Radim Štěrba
 | odkaz na vedoucího = 
 | místo = Brno
 | rok = 2009
 | počet stran = 
 | strany = 18
 | datum přístupu = 
 | poznámka = 
 | jazyk = 
}}</ref>

V&nbsp;letech 1919–1920 se účastnil úderu Rudé armády proti [[Polsko|Polsku]]. Lenin, [[Michail Tuchačevskij|Tuchačevskij]] i Stalin v&nbsp;té době zřejmě dokonce věřili, že by mohli ovládnout podstatnou část [[Evropa|Evropy]] (po smetení Polska a spojení se s&nbsp;[[Maďarsko|maďarskými]], [[Německo|německými]] a [[Francie|francouzskými]] soudruhy). Jako politický velitel se měl podílet na vedení jižního křídla armády útočícího na [[Lvov]] (fakticky je vedl). V srpnu 1920, když Tuchačevského armáda dosáhla okraj Varšavy, dostal Stalin rozkaz přesunout hlavní složky armády z jihu na sever, na pomoc Tuchačevskému. Stalin však pokračoval podle svého původního plánu na Lvov. 16. srpna podnikla polská armáda protiútok a zahnala obě armády zpět do Ruska. Důsledkem byla územní ztráta části [[Bělorusko|Běloruska]] (asi třetiny území) a [[Ukrajina|Ukrajiny]] ve prospěch [[Druhá Polská republika|Druhé Polské republiky]].<ref name="huskova" />

== Boj o nástupnictví (1920–1927) ==
[[Soubor:Ordzhonikidze, Stalin and Mikoyan, 1925.jpg|náhled|[[Anastáz Ivanovič Mikojan|Anastáz Mikojan]], Stalin a [[Grigorij Konstantinovič Ordžonikidze|Sergo Ordžonikidze]] v Tiflisu (dnes [[Tbilisi]]), 1925]]

V&nbsp;roce [[1921]] byl Stalin znovu zvolen do politbyra a o rok později se stal [[Generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu|generálním tajemníkem]] strany (z&nbsp;návrhu L.&nbsp;B. Kameněva). Funkce využil okamžitě k&nbsp;upevnění své moci. V&nbsp;roce [[1922]] se střetl se samotným Leninem, když Stalin navrhl přeměnit [[svazová republika|svazové republiky]] na [[autonomní oblast]]i a zbavit je tak zbývajících prvků nezávislosti. Stalin nakonec ustoupil, nejednalo se o jediný nesouhlas. Nicméně Leninův zdravotní stav se prudce zhoršil po druhé mrtvici v prosinci 1922 a tři zbývající členové předsednictva (Stalin, Kameněv a Bucharin) vydali příkaz, že Lenin smí pracovat jen 5 až 10 minut denně, nesmí přijímat návštěvy a jeho okolí ho nesmí informovat o politice. Proti takové izolaci se Lenin vzepřel, ale už neměl autoritu, jakou měl dříve. Jeho vztah ke Stalinovi se změnil v nepřátelství,<ref>A. Bullock, ''Hitler und Stalin'', str. 170.</ref> aktivně se ale už v politice prosadit nemohl.<ref name="veber">[http://cepin.cz/cze/prednaska.php?ID=454 Václav Veber: ''Stalinova cesta k moci'', část Napětí mezi Leninem a Stalinem]</ref> Stihl už jen sepsat tzv. ''Dopis sjezdu'' (označovaný též jako ''Leninova závěť''), v&nbsp;němž napsal mimo jiné toto:
:''Soudruh Stalin jako generální tajemník soustředil ve svých rukou obrovskou moc a já si nejsem jist, že jí dokáže vždy dost obezřetně užívat…''
:''Stalin je příliš hrubý a tento nedostatek, který se jakžtakž dá trpět ve styku mezi námi komunisty, nelze trpět u generálního tajemníka. Proto soudruhům navrhuji, aby uvážili, jak Stalina z této funkce přemístit, a jmenovali na ni jiného člověka...''<ref>[http://www.1000dokumente.de/index.html?c=dokument_ru&dokument=0013_tes&object=translation&l=ru Lenin: Dopis sjezdu (rusky, úplné znění)]</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Lenin: Dopis Sjezdu (česky, část) |url=http://www.novysmer.cz/index.php/historie/1739-leninova-zav |datum přístupu=2017-06-06 |url archivu=https://web.archive.org/web/20190713050409/http://www.novysmer.cz/index.php/historie/1739-leninova-zav |datum archivace=2019-07-13 }}</ref>

Stalin se Leninovy závěti zmocnil a byl si svou pozicí již natolik jist, že ji osobně přečetl na Ústředním výboru, přičemž maximálně využil toho, že kritizovala i jeho další členy. Vzápětí nato nabídl svoji rezignaci, kterou ale výbor odmítl. Odmítli ji dokonce i jeho největší oponenti, kteří tak nevyužili poslední vážnou šanci Stalina sesadit a zachránit si životy.

=== Hlavní aktéři boje o nástupnictví ===
[[Soubor:Burial of Felix Edmundovich Dzerzhinsky in Moscow (1926).jpg|náhled|(Zleva) Rykov, Jagoda, Kalinin, Trockij, Kameněv, Stalin, Tomskij a Bucharin nesou rakev zakladatele&nbsp;Čeky [[Felix Edmundovič Dzeržinskij|Felixe Dzeržinského]] v&nbsp;roce 1926]]
Po Leninově smrti byli tito muži nejdůležitějšími aktéry boje o nástupnictví:<ref>[http://www.exampleessays.com/viewpaper/70533.html ExampleEssays: Why was it that Stalin emerged?] {{en}}</ref>

* Josif Vissarionovič Stalin
* [[Lev Davidovič Trockij]] (1879–1940, zavražděn v emigraci)
* [[Grigorij Zinovjev]] (1883–1936, popraven)
* [[Lev Kameněv]] (1883–1936, popraven)
* [[Alexej Rykov]] (1881–1938, popraven)
* [[Nikolaj Bucharin]] (1888–1938, popraven)
* [[Michail Tomskij]] (1880–1936, sebevražda v době [[Moskevské procesy|prvního moskevského procesu]])

Stalin nejdříve v letech 1923–1925 s&nbsp;pomocí [[Grigorij Zinověv|Grigorije Zinověva]] a [[Lev Kameněv|Lva Kameněva]] odstavil od velení v&nbsp;armádě Trockého. Pak za přihlížení Trockého a Kameněva vyhnal Zinověva z&nbsp;politbyra, spolu s&nbsp;Kameněvem z něho vyřadil Trockého a zcela je ovládl. V&nbsp;roce [[1927]] prosadil vyloučení Zinověva a Trockého ze strany, Trockého pak nechal vypovědět ze Sovětského svazu, ten však v&nbsp;zahraničí nemlčel a proto byl v Mexiku zavražděn agentem [[NKVD]]. Posledním veřejně vystupujícím Stalinovým odpůrcem ve vedení bolševické strany byl [[Nikolaj Bucharin]] (jeho věrný spojenec až do roku 1928), který se postavil proti kolektivizaci vesnic a teroru při vymáhání odvodů potravin. Spolu s ním byli odstaveni od moci i Rykov a Tomskij.<ref>{{Citace kvalifikační práce
 | příjmení = Cabanová
 | jméno = Zdenka
 | instituce = Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta
 | odkaz na instituci = 
 | titul = Vznik kultu osobnosti Stalina a jeho důsledky
 | url = 
 | typ práce = Bakalářská práce
 | vedoucí = Milan Valach
 | odkaz na vedoucího = 
 | místo = Brno
 | rok = 2013
 | počet stran = 
 | strany = 29
 | datum přístupu = 
 | poznámka = 
 | jazyk = 
}}
</ref>

== Diktátor upevňující moc (1927–1938) ==
[[Soubor:Lysenko with Stalin.gif|náhled|[[Trofim Lysenko]] řeční. Naslouchají mu [[Stanislav Kosior|Kosior]], [[Anastáz Mikojan|Mikojan]], [[Andrej Andrejev|Andrejev]] a Stalin]]
Roku 1927 Stalin ještě nebyl neomezeným diktátorem. Skupina jeho přívrženců měla v politbyru i v [[Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu|ÚV VKS(b)]] sice mírnou převahu, avšak Stalinových odpůrců bylo hodně. Situace v zemi, která prodělala [[První světová válka|první světovou válku]], [[Ruská občanská válka|občanskou válku]] a hladomor, byla na hranici únosnosti. Leninova [[Nová ekonomická politika|NEP]] byla schopna zajistit základní výrobu, avšak rozvoj země byl velmi pozvolný a mnohé západní velmoci hrozily vojenskou intervencí.

=== Kolektivizace zemědělství a hladomor ===
{{Viz též|Hladomor na Ukrajině}}
[[Soubor:Ukraine famine map.png|náhled|vlevo|Mapa znázorňující pokles populace na Ukrajině a v jihozápadním Rusku během [[hladomor]]u v letech 1929–1933]]
[[Soubor:Sergei Kirov and Joseph Stalin, 1934.jpg|náhled|[[Sergej Kirov]] a Josef Stalin na dovolené v Soči roku 1934]]

Prvním velkým Stalinovým cílem se stala [[Kolektivizace v Sovětském svazu|kolektivizace]] zemědělství, která byla schválena v prosinci 1927 sjezdem strany. V roce 1929 nařídil provést v rámci kolektivizace likvidaci [[kulak]]ů jako třídy a v letech 1930–1931 nechal deportovat miliony rolníků na Sibiř a do Střední Asie. Kolektivizace mu měla pomoci k podmanění vesnického obyvatelstva. Státní aparát do té doby získával zemědělské produkty od rolníků vykupováním přebytků za základní ceny, avšak tento systém nebyl efektivní. Kolektivizace probíhala násilnými metodami a jejím důsledkem bylo narušení výrobních vztahů, pokles zemědělské produkce<ref name="havelkova">{{Citace kvalifikační práce
 | příjmení = Havelková
 | jméno = Lenka
 | instituce = Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta
 | odkaz na instituci = 
 | titul = Vývoj ruské ekonomiky, její současné postavení a perspektiv
 | url = https://is.muni.cz/th/322190/pedf_b/BP_Havelkova_322190_vh6ai.pdf
 | typ práce = Bakalářská práce
 | vedoucí = Oldřich Králík
 | odkaz na vedoucího = 
 | místo = Brno
 | rok = 
 | počet stran = 2012
 | strany = 33–39
 | datum přístupu = 
 | poznámka = 
 | jazyk = 
}}</ref> a hladomor, zejména na Ukrajině, Povolží, severním Kavkaze.<ref>[http://dic.academic.ru/dic.nsf/enc3p/159426 Velký encyklopedický slovník: Kolektivizace v SSSR (rusky)]</ref>

Roku 1932 postihla Sovětský svaz špatná úroda. Země si nezaopatřila žádné zásoby pro případ nedostatku, protože musela splácet úvěry především [[Francie|Francii]] a [[Německo|Německu]]. V zimě [[1932]]/[[1933]] postihl některé části SSSR hladomor, především [[Ukrajina|Ukrajinu]], kdy zejména na Ukrajině zemřely hladem miliony lidí. Podle dnešního ukrajinského hodnocení se jednalo o „…uvědomělý teroristický akt stalinského politického systému proti pokojným lidem, proti Ukrajincům jako národu a zejména proti sedlákům jako třídě“.<ref name="hladomor">http://www.ukrkonzulat.cz/cz/ukraine/hladomor/01.htm</ref>

Celkem si v letech 1932–33 hladomory na [[Ukrajinská sovětská socialistická republika|Ukrajině]], v [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|Rusku]] a [[Kazašská sovětská socialistická republika|Kazachstánu]] vyžádaly až 8&nbsp;milionů obětí,<ref>{{cite book |title = Modernization from the Other Shore | format = Google Books | last=Engerman |first=David | url= https://books.google.com/books?id=UkFlO7hoxOMC&pg=PA194&dq| isbn = 9780674036529 | date = June 2009 }}</ref> z toho přibližně 3 miliony v Rusku a milion v Kazachstánu.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Ukrajina vyzvala mezinárodní společenství, aby hladomor z let 1932-1933 uznalo za genocidu. Rusko je proti
 | periodikum = Hospodářské noviny
 | datum_vydání = 7. prosince 2016
 | url = https://zahranicni.ihned.cz/c1-65547450-ukrajina-vyzvala-mezinarodni-spolecenstvi-aby-hladomor-z-let-1932-1933-uznalo-za-genocidu-rusko-je-proti
}}</ref> Důsledkem kolektivizace byla také migrace obyvatel z venkova do měst, která umožnila další rozvoj průmyslu ve významných střediscích.

=== Pětileté plánování ===
Ekonomika se začala řídit pomocí [[Pětiletka|pětiletek]] ([[První pětiletka (SSSR)|první pětiletý plán]] byl vyhlášen na období 1928–1932), do napadení Sovětského svazu hitlerovským Německem byla vyhlášena ještě druhá a třetí pětiletka (ta již kvůli válce nebyla dokončena). Společně s kolektivizací byla vysokým tempem započata [[industrializace]]. Prioritní byl v první pětiletce rozvoj dosud slabého kovozpracujícího průmyslu, rozšíření těžby uhlí a výroby elektřiny. Ve druhé pětiletce byl rozvoj zaměřen na vojenskou produkci.<ref name="havelkova" />

=== Velká čistka ===
Jedním ze spouštěčů tzv. [[Velká čistka|Velké čistky]] se stala vražda Stalinova spolupracovníka [[Sergej Mironovič Kirov|S. M. Kirova]] 1. prosince 1934. O tom, kdo si vraždu objednal, existuje řada spekulací, včetně neprokázaných podezření na Stalina.{{Poznámka|Vraždou Kirova byla inspirována povídka [[Boris Pilňak|Borise Pilňaka]] Nezhašený měsíc. Autor byl později popraven pro obvinění ze špionáže.|group=p.}} Z obavy, aby atentát nedopadl i na jeho osobu, vydal Stalin dekret o teroristických útocích, který mj. stanovoval maximálně desetidenní projednání bez účasti dalších stran a bez možnosti odvolání a provedení trestu smrti ihned po vyhlášení rozsudku.<ref name="tlachova">{{Citace kvalifikační práce
 | příjmení = Tlachová
 | jméno = Lenka
 | instituce = Západočeská univerzita, Filozofická fakulta
 | odkaz na instituci = 
 | titul = Politické represe v SSSR ve 30. letech 20. století
 | url = https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/19405/1/Tlachova,%20BP%20cervenec.pdf
 | typ práce = Bakalářská práce
 | vedoucí = Petra Kodetová
 | odkaz na vedoucího = 
 | místo = Plzeň
 | rok = 2015
 | počet stran = 
 | strany = 
 | datum přístupu = 
 | poznámka = 
 | jazyk = 
}}</ref> Došlo k masovému zatýkání, především v řadách stranických funkcionářů, vrcholem [[Velká čistka|Velké čistky]] se staly tzv. [[Moskevské procesy]], při kterých byli odsouzeni k trestu smrti mimo jiné i bývalí [[Vladimir Iljič Lenin|Leninovi]] a Stalinovi spolupracovníci [[Lev Kameněv]], [[Grigorij Zinovjev|Grigorij Zinověv]] a [[Nikolaj Bucharin]]. Popraven byl i bolševický vůdce [[Vladimir Antonov-Ovsejenko]], který během [[Říjnová revoluce|říjnové revoluce]] zahájil výstřelem z křižníku [[Aurora (křižník)|Aurora]] útok na [[Zimní palác]]. Odsouzen k trestu smrti byl také maďarský bolševický politik [[Béla Kun]], který byl jako mnozí jiní obviněn z [[Trockismus|trockismu]]. V roce 1937 byl unesen a později popraven bývalý [[Bělogvardějci|bělogvardějský]] generál [[Jevgenij Karlovič Miller|Jevgenij Miller]].

Represe se rozšířily i na ostatní vrstvy obyvatelstva. Pod vedením [[Nikolaj Ježov|Nikolaje Ježova]], šéfa tajné policie [[NKVD]], byly zatýkány a bez soudu popravovány tisíce lidí.<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/view/uuid:f1a7d30b-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:64303d4e-435f-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Národní listy|datum= 30. 6. 1938|strany=4|titul= Např.: Další travičská aféra v Moskvě?}}</ref> Došlo i k [[Čistky v Rudé armádě|čistce]] v armádě, která postihla většinu nejvyšších velitelů (nejznámější je poprava [[Michail Tuchačevskij|maršála Tuchačevského]]). Sám Ježov byl 25. listopadu 1938 zbaven předsednictví [[NKVD]], o něco později zatčen a v únoru roku 1940 byl také zastřelen. Ježova v čele NKVD vystřídal [[Lavrentij Pavlovič Berija|Lavrentij Berija]].

Podle oficiálních údajů NKVD bylo v letech 1937–1938 zatčeno 1&nbsp;548&nbsp;367 osob, z nichž bylo pak 681&nbsp;692 zastřeleno, což v průměru znamená asi 1000 poprav denně.<ref>Communism: A History (Modern Library Chronicles) by Richard Pipes, pg 67</ref> Jenom v Leningradu bylo popraveno více než 40 tisíc lidí.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Historik úspěšně odhaluje jména stalinských čistek
 | periodikum = Týden
 | datum_vydání = 31. ledna 2018
 | url = https://www.tyden.cz/rubriky/veda/historik-uspesne-odhaluje-jmena-stalinskych-cistek_465395.html?showTab=nejctenejsi-7
}}</ref> Mezi zatčenými byli spisovatelé [[Isaak Babel]], [[Varlam Tichonovič Šalamov|Varlam Šalamov]], [[Boris Andrejevič Pilňak|Boris Pilňak]] a [[Osip Mandelštam]], tvůrce sovětského raketového programu [[Sergej Koroljov]], historik [[Vladimir Varankin]], maršál [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Konstantin Rokossovskij]], prarodiče [[Michail Gorbačov|Michaila Gorbačova]] nebo otec kosmonauta [[Alexej Leonov|Alexeje Leonova]].

=== Mezinárodní expanze ===
Během 20. a první poloviny 30.&nbsp;let se Sovětský svaz pod Stalinovým vedením omezil na podporu komunistických stran v&nbsp;Evropě a jejich postupné ovládnutí. Od poloviny 30.&nbsp;let vstoupil aktivně do tří mezinárodních krizí:
* Podpořil dobrovolnickými oddíly republikánskou stranu v [[Španělská občanská válka|občanské válce ve Španělsku]],<ref>{{Citace periodika|url=http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7521566|periodikum= Národní politika|datum= 2. 1. 1937|strany=1|titul=Mezinárodní brigáda ve Španělsku}}</ref> která bojovala proti povstaleckým oddílům generála [[Francisco Franco|Francisca Franca]].
* V roce 1939 zabránily společné sovětsko-mongolské síly okupování [[Mongolsko|Mongolska]] Japonskem v japonsko-čínské válce<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:2a84e1f0-2cb4-11dd-ae26-000d606f5dc6?page=uuid:6d277950-2c8c-11dd-9740-000d606f5dc6|periodikum= Lidové noviny|datum= 5. 3. 1936|strany=3|titul=Rozmluva Stalinova s Roy Howardem}}</ref><ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/view/uuid:f3103d6a-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:6d97290e-435f-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Národní listy|datum= 27. 6. 1939|strany=1|titul=Prudké boje vojska sovětského a japonského ve vnějším Mongolsku}}</ref>
* Italskou agresí proti [[Habeš]]i nejprve odsoudil,<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:33a0d1b0-268b-11dd-ae5f-000d606f5dc6?page=uuid:62a2a010-2325-11dd-84bb-000d606f5dc6|periodikum= Lidové noviny|datum= 24. 9. 1935|strany=1|titul=SSSR a konflikt Italsko-habešský}}</ref> poté odmítl na Itálii uvalit, byť i jen symbolické sankce.

[[Maxim Maximovič Litvinov|Maxim Litvinov]], Stalinův ministr zahraničí v letech 1930 až 1939, považoval za hlavní hrozbu nacistické Německo a usiloval o&nbsp;sblížení s&nbsp;[[Francie|Francií]], Československem a Velkou Británií. V&nbsp;roce 1933 dosáhl uznání Sovětského svazu Spojenými státy a prosadil také účast SSSR ve [[Společnost národů|Společnosti národů]]. Protože Litvinov byl zastáncem sbližování se západními mocnostmi a byl také židovského původu, byl před podpisem sovětsko-německého paktu v roce 1939 na Stalinův příkaz nahrazen Molotovem.

== Expanze (1939–1941) ==

=== Mnichovská dohoda ===
[[Soubor:Ribbentrop-Molotov.svg|náhled|Plánované a skutečné územní změny ve [[střední Evropa|střední]] a [[východní Evropa|východní Evropě]] 1939–1940]]
Už od roku 1938 stál svět na prahu další velké války. Nacismus se šířil [[Střední Evropa|střední Evropou]] (počínaje obsazením [[Porýní]], [[Rakousko|Rakouska]] a [[Sudety|Sudet]]).
Československo uzavřelo v roce 1935 se Sovětským svazem smlouvu o vojenské pomoci, ta však byla vázána na podmínku, že v případě napadení Německem zasáhne vojensky i Francie.<ref name="krivacek">{{Citace kvalifikační práce
 | příjmení = Křiváček
 | jméno = Jan
 | instituce = Masarykova univerzita, Právnická fakulta
 | odkaz na instituci = 
 | titul = Mnichovská dohoda a její platnost
 | url = https://is.muni.cz/th/324585/pravf_m/Diplomova_prace_Jiri_Krivacek_1_.pdf
 | typ práce = Diplomová práce
 | vedoucí = Jaromír Tauchen
 | odkaz na vedoucího = 
 | místo = Brno
 | rok = 2013
 | počet stran = 
 | strany = 17
 | datum přístupu = 
 | poznámka = 
 | jazyk = 
}}</ref> [[Československo-sovětská smlouva]] navazovala na smlouvu uzavřenou mezi [[Francie|Francií]] a Sovětským svazem v roce 1934, která byla reakci na vzrůstající agresivitou nacistického Německa.<ref name="pacner139">{{Citace monografie
 | příjmení = Pacner
 | jméno = Karel
 | odkaz na autora = Karel Pacner
 | titul = Osudové okamžiky Československa
 | vydavatel = Nakladatelství BRÁNA
 | místo = Praha
 | rok = 2012
 | počet stran = 720
 | strany = 139–146
 | isbn = 978-80-7243-597-5
}}</ref>

Stalin se aktivně snažil Hitlera zastavit a prostřednictvím svých diplomatů potvrdil ještě v říjnu 1938 tehdejší závazek sovětské vojenské pomoci za předpokladu francouzského zásahu.<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/view/uuid:f1c37216-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:646a870b-435f-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Národní listy|datum= 12. 10. 1938|strany=1|titul=Sovětský protest v Londýně proti řeči Halifaxově}}</ref> [[Sovětský svaz]] jako jediná velmoc měl nabídnout Československé vládě pomoc i po mnichovské dohodě. Tato informace se opírá o údajný rozhovor Klementa Gottwalda se sovětským velvyslancem [[Sergej Sergejevič Alexandrovskij|Sergejem Alexandrovským]]. Sovětský svaz by se též do války proti Německu zapojil, kdyby se Československo obrátilo na Společnost národů a ta označila Německo za agresora.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Jan Rychlík: Oč za Mnichova skutečně šlo (část ''Platná? Neplatná? |url=http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=136&clanek=061314 |datum přístupu=2017-06-20 |url archivu=https://web.archive.org/web/20190719131123/http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=136&clanek=061314 |datum archivace=2019-07-19 }}</ref>

Problematická byla možná účinnost zásahu. Rudá armáda nemohla být přesunuta přes Polsko, se kterým byla jednání o možnostech průjezdu neúspěšná. Pro přechod přes Rumunsko nebyla do září 1938 podepsána konkrétní dohoda o výstavbě speciální železnice pro armádní tranzit.<ref name="krivacek" />

=== Pakt Ribbentrop–Molotov a napadení Polska ===
[[Soubor:MolotovRibbentropStalin.jpg|náhled|vlevo|upright|Stalin při podpisu paktu Molotov–Ribbentrop 23. srpna 1939 v Moskvě]]
[[Soubor:Katyn - decision of massacre p1.jpg|náhled|upright|Příkaz ke katyňské vraždě podepsaný Stalinem, [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Klimentem Vorošilovem]], [[Vjačeslav Michajlovič Molotov|Molotovem]], [[Anastáz Ivanovič Mikojan|Anastázem Mikojanem]] a souhlas k vraždě podepsaný [[Michail Ivanovič Kalinin|Michailem Kalininem]] a [[Lazar Mojsejevič Kaganovič|Lazarem Kaganovičem]]]]
Jelikož Stalin od Západu podporu v boji proti Němcům nalézt nemohl, uchýlil se těsně před německým přepadení Polska, 23. srpna 1939, k uzavření dohody o neútočení, známé jako [[pakt Ribbentrop–Molotov]]. V tajném dodatku k protokolu byly vymezeny sféry vlivu Německa a Sovětského svazu.<ref>[http://www.fronta.cz/dokument/sovetsko-nemecky-pakt-o-neutoceni Sovětsko-německý pakt o neútočení (česky)]</ref>

Po vpádu německých vojsk do Polska 1. září 1939, Sovětský svaz nejprve 15. září uzavřel s Japonskem úmluvu o ukončení nepřátelství na mandžuských hranicích<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/view/uuid:f31b87d5-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:6db7f7fa-435f-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Národní listy|datum= 17. 9. 1939|strany=1|titul= Zastavení sovětsko-japonského nepřátelství}}</ref> a poté [[17. září|17.&nbsp;září]] 1939 napadl Polsko, prohrávající svůj boj s&nbsp;Německem. Ústy Molotova tvrdil, že jde chránit ukrajinské a běloruské obyvatelstvo ve východním Polsku.<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/view/uuid:f31b87d6-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:6db8e268-435f-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Národní listy|datum= 18. 9. 1939|strany=1|titul=Sovětská vojska vstoupila do Polska a Rozhlasový projev...Molotova}}</ref> Rezervní jednotky [[Polská armáda|polské armády]] rozmístěné na východních hranicích nedokázaly [[Rudá armáda|Rudou armádu]] zastavit.

V roce 1940 bylo povražděno asi 22 tisíc polských válečných a civilních zajatců v tzv. [[Katyňský masakr|katyňském masakru]]. Podle oficiálního vyjádření ruské Dumy byla tato hromadná vražda provedena na příkaz Stalina a dalších vedoucích činitelů.<ref>{{Citace periodika|url=http://zahranicni.ihned.cz/evropa-slovensko/c1-48331780-polaci-v-katynskem-lese-zemreli-na-rozkaz-stalina-priznava-oficialne-rusko|periodikum= Hospodářské noviny|datum= 26. 11. 2010|strany= |titul= Poláci v Katyňském lese zemřeli na rozkaz Stalina – přiznává oficiálně Rusko}}</ref>

Hrozbou násilím si vynutil spojenecké smlouvy a rozmístění svých jednotek v&nbsp;[[Litva|Litvě]], [[Lotyšsko|Lotyšsku]] a [[Estonsko|Estonsku]]. Když se však s&nbsp;těmito a ještě dalšími požadavky obrátil na [[Finsko]], byl odmítnut.

=== Zimní válka s Finskem ===
[[Soubor:Matsuoka signs the Soviet–Japanese Neutrality Pact-1.jpg|náhled|Stalin a Molotov u&nbsp;podpisu sovětsko-japonské smlouvy o&nbsp;neutralitě, 1941]]
Dne [[30. listopad|30.&nbsp;listopadu]] 1939 [[Sovětský svaz|SSSR]] Finsko napadl (tzv. [[zimní válka]]). 1. prosince byla ustavena dělnicko-rolnická vláda Finska pod vedením [[Otto Kuusinen]]a, kterou Stalin označil za jedinou legitimní vládu Finska, s&nbsp;níž je ochoten jednat.<ref name="historickyrok" /> Jenže Finové, byť hůře vyzbrojeni a několikanásobně přečísleni, bojovali s&nbsp;výjimečnou urputností a Rudá armáda zdecimovaná čistkami měla s&nbsp;lámáním jejich odporu obrovské potíže.<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/view/uuid:f336ff1b-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:6de7ba9d-435f-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Národní listy|datum= 29. 12. 1939|strany=2|titul= Např.: Živější akce na Karelské šíji}}</ref> Také se projevily potíže se zásobováním [[Rudá armáda|Rudé armády]] a zapojením letectva. SSSR byl za tuto nevyprovokovanou agresi 14. 12. 1939 vyloučen ze [[Společnost národů|Společnosti národů]]<ref name="historickyrok">{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/view/uuid:f3372631-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:6df10999-435f-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Národní listy|datum= 31. 12. 1939|strany=12|titul=Historický rok 1939 českého národa}}</ref>.<ref>{{Citace kvalifikační práce
 | příjmení = Vyčichlová
 | jméno = Lucie
 | instituce = Masarykova univerzita, Filozofická fakulta
 | odkaz na instituci = 
 | titul = Finsko v české publicistice v letech  1938–1945
 | url = https://is.muni.cz/th/333022/ff_b/bakalarska_prace_Vycichlova.pdf
 | typ práce = Bakalářská práce
 | vedoucí = Michal Kovář
 | odkaz na vedoucího = 
 | místo = Brno
 | rok = 2012
 | počet stran = 
 | strany = 17
 | datum přístupu = 
 | poznámka = 
 | jazyk = 
}}</ref> Stalin se tedy rozhodl prozatím ustoupit od podmanění celého Finska a spokojil se s&nbsp;územními zisky. Ztráty Finska ze zimní války činily asi 22&nbsp;000 mrtvých a 50&nbsp;000 těžce raněných.<ref>[http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/zimni-sovetsko-finska-valka/ Petruška Šustrová, Josef Mlejnek jr.: Zimní sovětsko-finská válka]</ref> Rudá armáda ztratila asi 120–130 tisíc padlých, 180–190 tisíc zraněných a více než polovinu ze svých 6500 tanků.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kilin|jméno=Juri|titul=Talvisodan taisteluja|rok=2007|vydavatel=Karttakeskus| místo=Helsinky|isbn=978-951-593-068-2|jazyk=finsky|poznámka=Anglický překlad titulu: Battles of the Winter War}}</ref>

=== Expanze do Pobaltí a Besarábie ===
V červnu 1940 SSSR násilím obsadil [[Pobaltí]] (včetně Litvy, což bylo v&nbsp;rozporu s&nbsp;[[Pakt Ribbentrop–Molotov|paktem]], nicméně Německo to akceptovalo<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/view/uuid:f447abc9-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:7236f00b-435f-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Národní listy|datum= 27. 7. 1940|strany=1|titul= Události v Pobaltí nezajímají Německo}}</ref>).<ref>{{Citace periodika|url=http://www.reflex.cz/clanek/historie/64537/pred-75-lety-sovetsky-svaz-brutalne-anektoval-pobalti.html|periodikum= Reflex|datum= 10. 6. 2015|strany= |titul=Před 75 lety Sovětský svaz brutálně anektoval Pobaltí}}</ref> Poté přinutil [[Rumunské království|Rumunsko]] k&nbsp;odevzdání [[Besarábie]].<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:a6606000-5735-11dd-afc5-000d606f5dc6?page=uuid:701b6210-54a6-11dd-893c-000d606f5dc6|periodikum= Lidové noviny|datum= 4. 7. 1940|strany=1|titul= Klid na Balkáně}}</ref><ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/view/uuid:f4486f2b-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:723a24bd-435f-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Národní listy|datum= 3. 8. 1940|strany=1|titul=Molotov jasně a určitě odmítá anglické spekulace}}</ref>

Finsko mezitím získalo podporu a záruky Německa. Když se v&nbsp;severním Finsku objevily německé jednotky, rozhodl se Stalin od jeho obsazení ustoupit. Tím svoji expanzi Evropou ukončil, protože na utkání s&nbsp;Německem se necítil a všechny potenciální cíle byly pod německou ochranou. Soustředil se tedy na budování armády a pacifikaci území, která obsadil.

== Velká vlastenecká válka (1941–1945) ==

=== Napadení Sovětského svazu ===
[[Soubor:StateLibQld 2 108020 Guests seated on stage in front of a backdrop of giant posters at the Aid to Soviet Congress, Brisbane City Hall, October 1941.jpg|náhled|Kongres uspořádaný v roce 1941 v [[Brisbane]] v [[Austrálie|Austrálii]] na podporu britsko-sovětského spojenectví]]
Když [[22. červen|22.&nbsp;června]] [[1941]] hitlerovské Německo SSSR přepadlo, Stalin tomu zprvu nemohl uvěřit; tvrdil, že se jedná o provokaci německých [[generál]]ů a že Hitler o tom nemůže vědět.<ref>Simon Sebag Montefiore. Stalin: The Court of the Red Tsar.
Knopf, 2004 ({{ISBN|1-4000-4230-5}})</ref><ref name="tajnyprojev">[http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/tajny-projev-n-s-chruscova-na-xx-sjezdu-ksss-o-kultu-osobnosti-j-v-stalina-25-2-1956/ Moderní dějiny: Tajný projev N. S. Chruščova 1956]</ref> Věrolomný nepřátelský útok, jakož i čistky v&nbsp;armádě z&nbsp;třicátých let, způsobil Rudé armádě značné ztráty; její [[letectvo]] bylo z téměř 60% zničeno,<ref>[https://www.valka.cz/14066-Ekonomicka-situace-SSSR-v-prubehu-1941-42-a-spojenecka-pomoc-Lend-Lease-dil-10- Válka.cz:Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease – díl 10.]</ref> [[tank]]ová vojska, která se s Němci střetla, byla navzdory kvantitativní převaze nad německými pancéři zlikvidována z&nbsp;téměř 90 %.

Stalin sám vystoupil v rozhlase až 3. července 1941 s emotivním projevem, v němž překvapil posluchače už oslovením „Soudruzi, občané, bratři a sestry…“, apeloval na jejich vlastenectví a užil i spojení jako „svatá válka“. Informoval o územních ztrátách a vyzýval lid k boji proti nepříteli i vlastním dezertérům a zbabělcům.<ref>{{Citace kvalifikační práce
 | příjmení = Hušková
 | jméno = Šárka
 | instituce = Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická
 | odkaz na instituci = 
 | titul = Fenomén Stalin: politicko-sociální rozbor
 | url = https://dspace.tul.cz/bitstream/handle/15240/10330/bc_17822.pdf?sequence=1
 | typ práce = bakalářská
 | vedoucí = 
 | odkaz na vedoucího = 
 | místo = 
 | rok = 
 | počet stran = 
 | strany = 
 | datum přístupu = 
 | poznámka = 
 | jazyk = 
}}</ref>

=== Stalinova centralizace moci za války ===
Od roku 1941 byl Stalin předsedou Rady lidových komisařů (obdoba ministerského předsedy). V průběhu druhé světové války zastával funkce předsedy Státního výboru obrany, lidového komisaře obrany a vrchního velitele sovětských vojsk.<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Kolektiv
 | jméno = 
 | odkaz na autora = 
 | titul = Malý encyklopedický slovník A-Ž
 | url = 
 | vydavatel = Academia
 | místo = Praha
 | rok = 1972
 | vydání = 
 | počet stran = 
 | kapitola = Stalin Josef Vissarionovič
 | strany = 1144–1145
 | isbn = 
 | jazyk = 
}}</ref> 10. července 1941 byl hlavní štáb (Ставка Главного Командования) přejmenován (na Ставка Верховного Командования) a Stalin se stal jeho předsedou místo [[Semjon Konstantinovič Timošenko|Timošenka]]. 19. července Stalin Timošenka nahradil i ve funkci ministra obrany a 8. srpna 1941 se stal vrchním velitelem ozbrojených sil SSSR. Ve svých rukou soustředil veškerou moc vládní, stranickou i vojenskou.<ref name="hrdinove">[http://warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=1067 Váleční hrdinové: Stalin Josif Vissarionovič (rusky)]</ref>

Zemi řídil z Moskvy, a to i v době největšího ohrožení hlavního města v období [[Bitva před Moskvou|bitvy před Moskvou]] (listopad 1941 – jaro 1942). Jeho přítomnost a veřejná vystoupení přispěly ke zvýšení morálky napadené země.<ref>[https://www.valka.cz/1186-Stalinuv-projev-na-prehlidce-7-11-1941-v-Moskve Stalinův projev na přehlídce v Moskvě 7. 11. 1941]</ref>

Jak však uvedl N. S. Chruščov ve svém projevu v r. 1956, Stalin nechápal situaci, která se vytvářela na jednotlivých frontách, protože za celou válku nebyl (s jedinou krátkou výjimkou) ani na jednom z úseků fronty či v jediném osvobozeném městě. Přitom často vydával rozkazy, které neodpovídaly skutečné situaci a vedly k velkým ztrátám na životech.<ref name="tajnyprojev" /> Slabá byla jeho strategická rozhodnutí v počátku války, kdy v září 1941, i přes žádostí generálů, dopustil obklíčení a zničení vojenského seskupení pěti armád v [[Bitva o Kyjevský kotel|bitvě o Kyjevský kotel]].

=== Mezinárodní jednání se Stalinovou účastí ===
[[Soubor:Teheran conference-1943.jpg|náhled|Stalin, [[Franklin Delano Roosevelt]] a [[Winston Churchill]] na verandě sovětské ambasády v&nbsp;[[Teherán]]u během Teheránské konference]]
[[Soubor:Yalta Conference (Churchill, Roosevelt, Stalin) (B&W).jpg|náhled|[[Winston Churchill|Churchill]], [[Franklin Delano Roosevelt|Roosevelt]] a Stalin na Jaltské konferenci v únoru 1945]]
V Moskvě proběhla za Stalinovy účasti i část [[Konference druhé světové války|konferencí 2. světové války]] na vysoké a nejvyšší úrovni:
* První Moskevská konference, Moskva, 29. září – 1. října 1941, účast: Stalin, W. Averell Harriman, lord Beaverbrook, Molotov, předmět jednání: spojenecká pomoc Sovětům
* Druhá Moskevská konference, Moskva, 12.–17. srpna 1942, účast: Churchill, Stalin, Harriman, předmět jednání: diskuse o důvodu upřednostnění otevření severoafrické fronty před vyloděním ve Francii ze strany Velké Británie, anglicko – sovětská dohoda o výměně informací a technologií
* Třetí Moskevská konference, Moskva, 18. října – 1. listopadu 1943, účast: ministři zahraničí Cordell Hull, Anthony Eden, Molotov, Fu Bingchang a Stalin, předmět jednání: Moskevská deklarace – společné prohlášení vlád USA, Velké Británie a SSSR o osvobozování některých evropských států z moci Němců
* Čtvrtá Moskevská konference, Moskva, 9. října 1944, účast: Churchill, Stalin, Molotov, Eden, předmět jednání: zřízení poválečných sfér vlivu ve východní Evropě a na Balkánském poloostrově

Jako hlava sovětské vlády se dále zúčastnil těchto [[Konference druhé světové války|válečných konferencí]] mimo Moskvu:
* [[Teheránská konference]], Teherán, Írán, 28. listopadu – 1. prosince 1943, účast: Churchill, Roosevelt, Stalin, předmět jednání: první společné setkání Velké trojky, plánování konečné strategie války proti Německu a jeho spojencům, stanovení data Dne D
* [[Jaltská konference]], Jalta, 4.–11. února 1945, účast: Churchill, Roosevelt, Stalin, předmět jednání: závěrečné plány porážky Německa, poválečné plány na rozdělení Evropy, stanovení data Konference spojených národů, podmínky vstupu SSSR do války proti Japonsku
* [[Postupimská konference]], Postupim, Německo, 17. července – 2. srpna 1945, účast: Churchill, Stalin, Truman, Attlee, předmět jednání: deklarace bezpodmínečné kapitulace Japonska, stanovení poválečné politiky Německa

=== Vojenské hodnosti ===
6. března 1943 mu byla udělena hodnost [[maršál Sovětského svazu]].<ref name="hrdinove" /> V červenci 1945 byl armádními špičkami navržen Ústřednímu výboru strany na udělení hodnosti generalissima<ref>[http://sovdoc.rusarchives.ru/Final_s/IVS00027/КПСС,Ф.558,ОП.11,Д.1329/КПСС,Ф.558,ОП.11,Д.1329,ДОК.15/ЛИСТ%2025.JPG Návrh na udělení hodnosti generalissima (rusky)]</ref> a 27. července tuto hodnost „…jako ocenění výjimečných zásluh ve Velké vlastenecké válce…“ spolu s řády Vítězství a [[Hrdina Sovětského svazu]] obdržel.

=== Pokus o atentát (1944) ===
[[Soubor:RIAN archive 602161 Center of Stalingrad after liberation.jpg|náhled|V troskách [[Volgograd|Stalingradu]] po osvobození města v únoru 1943]]
Ještě za války, roku [[1944]] měl být na Stalina spáchán atentát. Atentátníkem měl být bývalý sovětský [[nadporučík]] a poté špion třetí říše [[Pjotr Tavrin-Šilo]]. Měl zaútočit [[granátomet]]em na Stalinův opancéřovaný vůz při výjezdu z&nbsp;[[Moskevský Kreml|Kremlu]], případně po něm hodit magnetickou [[Mina (nálož)|minu]].

Tavrin-Šilo byl vysazen na území SSSR dne [[1. září|1.&nbsp;září]] 1944. Několik dní pobyl v&nbsp;[[Karmanovo|Karmanovu]], odkud [[5. září|5.&nbsp;září]] odjel motocyklem. Za městem ho zastavil milicionář s&nbsp;otázkou, odkud jede. Tavrin-Šilo mu uvedl [[Ržev]], což neměl dělat z&nbsp;toho důvodu, že toto město bylo vzdáleno asi 200&nbsp;km a Tavrin-Šilo měl téměř suché pneumatiky, přestože celý den pršelo.

Nakonec byl odveden na úřadovnu [[NKVD]], kde se přiznal nejen ke spolupráci s&nbsp;[[nacismus|nacisty]], ale i ke své minulosti (Tavrin-Šilo byl před válkou třikrát ve vězení). Roku [[1952]] byli on i jeho manželka odsouzeni k&nbsp;[[trest smrti|trestu smrti]] a oba byli popraveni.<ref>[http://russiapedia.rt.com/on-this-day/september-6/ Russiapedia: 6 September] {{Wayback|url=http://russiapedia.rt.com/on-this-day/september-6/ |date=20170508060459 }} {{en}}</ref>

=== Důsledky války ===
V&nbsp;průběhu války [[Oběti druhé světové války|zahynulo přes 20&nbsp;milionu obyvatel]] Sovětského svazu, včetně 9&nbsp;milionu vojáků, a země tak utrpěla ze všech válčících států nejvyšší ztráty.<ref>[http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/4530565.stm Vůdci truchlí nad sovětskými válečnými mrtvými, BBC news 9. 5. 2005] {{en}}</ref>
Stalinem vedený Sovětský svaz dokázal za pomoci [[Zahraniční pomoc SSSR za Velké vlastenecké války|zahraničních dodávek]] a za cenu obrovských obětí německému útoku odolat a na přelomu let 1942/43 po [[Bitva u Stalingradu|bitvě u Stalingradu]] převzal iniciativu a přešel do protiútoku. Když [[Rudá armáda]] stanula na jaře 1945 v [[Berlín]]ě, byl srovnán se zemí. Stalin získal zpět vše, co ztratil, znovu ovládl Pobaltí, Ukrajinu, [[Besarábie|Besarábii]] a Bělorusko, které začlenil do Sovětského svazu jako svazové republiky. Finsko se sice stalo [[Satelitní stát|satelitem]] SSSR v [[mezinárodní politika|mezinárodní politice]] a částečně i zahraničním obchodu, ale zachovalo si nezávislost ve vnitřní politice a státním zřízení. Jiné státy ve Stalinově sféře zájmů ([[Polsko]], [[Československo]], [[Rumunsko]], [[Maďarsko]], [[Bulharsko]] a [[Německá demokratická republika|Východní Německo]]) se staly satelity se vším všudy, i když režimy v&nbsp;nich vzniklé nelze se Stalinovou diktaturou srovnávat.

Stalin získal jakožto vítěz nad [[nacismus|nacismem]] gloriolu [[bojovník]]a za svobodu a osvoboditele [[národ]]ů. Mnoho [[levice|levicových]] [[intelektuál]]ů po celém světě na něj mělo právě takový názor a nevěřili zprávám o zločinech, které měl v&nbsp;SSSR páchat.
{{Citát v rámečku|Pro Rusko je velkým štěstím, že ve svém utrpení má v čele tohoto velkého a tvrdého vojevůdce. Stalin je mohutnou a silnou osobností, vhodnou pro bouřlivou dobu, v níž musí žít. Je to muž nevyčerpatelné odvahy a silné vůle, člověk přímý a též ostrý v řeči, což se mě, jako člověka vyrostlého v Dolní sněmovně, nijak nedotklo, zvláště když to mohu říci i o sobě. Především je člověkem s oním spásným smyslem pro humor, jenž má mimořádný význam pro všechny lidi a pro všechny národy, a zvláště pro velké lidi a velké národy. Stalin na mě učinil dojem muže, jenž disponuje hlubokou a chladnokrevnou moudrostí při úplné absenci jakýchkoli iluzí.|[[Winston Churchill]]|Projev v [[Dolní sněmovna Spojeného království|Dolní sněmovně]] dne 8. 9. 1942|pronesený po setkání se Stalinem v [[Druhá Moskevská konference|Moskvě]]<ref>„It is very fortunate for Russia in her agony to have this great rugged war chief at her head. He is a man of massive outstanding personality, suited to the sombre and stormy times in which his life has been cast; a man of inexhaustible courage and will-power, and a man direct and even blunt in speech, which, having been brought up in the House of Commons, I do not mind at all, especially when I have something to say of my own. Above all, he is a man with that saving sense of humour which is of high importance to all men and all nations, but particularly to great men and great nations. Stalin also left upon me the impression of a deep, cool wisdom and a complete absence of illusions of any kind.“ In: [[Winston Churchill|CHURCHILL, Winston]]. ''The End of the Beginning (War Speeches 1942)'', London: Cassell, 1943. [Citovaný text je na str. 216–217.]</ref>|}}

Jen postupně se názor na Stalina měnil od opatrné kritiky chyb po prohlášení Stalina za zločince ústy tehdejšího ruského presidenta.<ref>{{Citace periodika|url=http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1957/1/19/3.png|periodikum= Rudé právo|datum= 19. 1. 1957|strany=3|titul= Projev soudruha N. S. Chruščova}}</ref><ref>{{Citace periodika|url=http://www.lidovky.cz/stalinovy-zlociny-nelze-ospravedlnit-medvedev-na-sve-kritice-trva-1fu-/zpravy-svet.aspx?c=A091108_104532_ln_zahranici_tej|periodikum= Lidovky.cz|datum= 8. 11. 2009|strany= |titul=Stalinovy zločiny nelze ospravedlnit. Medveděv na své kritice trvá.}}</ref> Přesto počet obdivovatelů Stalina zůstává, zejména v Rusku, vysoký.<ref>{{Citace periodika|url=http://zahranicni.ihned.cz/evropa-slovensko/c1-48331780-polaci-v-katynskem-lese-zemreli-na-rozkaz-stalina-priznava-oficialne-rusko|periodikum= Hospodářské noviny|datum= 26. 11. 2010|strany= |titul= Poláci v Katyňském lese zemřeli na rozkaz Stalin – přiznává oficiálně Rusko (posled. odst.)}}</ref><ref name="osobnost2017">{{Citace elektronického periodika
  | příjmení = 
  | jméno = 
  | titul = Putin je až druhý. Rusové vybírali největší historickou osobnost, vyhrál Stalin
  | periodikum = Aktuálně.cz
  | odkaz na periodikum = Aktuálně.cz
  | vydavatel = Economia
  | odkaz na vydavatele = Economia
  | datum vydání = 2017-06-26
  | datum přístupu = 2017-06-26
  | url = https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/putina-v-pruzkumu-predstihl-stalin-uz-zase/r~6ec5114a5a4611e7bd250025900fea04/
}}</ref>

== Poválečné období (1945–1953) ==

=== Vrcholící kult osobnosti ===
[[Soubor:L_to_R,_British_Prime_Minister_Winston_Churchill,_President_Harry_S._Truman,_and_Soviet_leader_Josef_Stalin_in_the..._-_NARA_-_198958.jpg|náhled|[[Velká trojka]] na [[Postupimská konference|postupimské konferenci]] v červenci 1945]]
[[Soubor:Fotothek df roe-neg 0006153 004 Blick auf die Ehrentribüne bei der Sportlerparad.jpg|náhled|Portrét Stalina na [[III. Světový festival mládeže a studentstva|III. Světovém festivalu mládeže a studentstva]] ve východním Berlíně v roce 1951]]
V&nbsp;poválečném období kult Stalinovy osobnosti vstupoval do života každého jednotlivce. Glorifikace dosáhla gigantických rozměrů, které vyvrcholily během oslav vůdcových sedmdesátých narozenin (1949). V pražském Veletržním paláci byla např. 4. prosince 1949 otevřena výstava darů „československého lidu“ J. V. Stalinovi,<ref>{{Citace periodika|url=http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=8128064|periodikum= Rudé právo|datum= 6. 12. 1949|strany=1 |titul=Výstava darů J. V. Stalinovi (dostupné online v NK ČR)}}</ref> obdobné výstavy se konaly i v dalších socialistických metropolích a v Bratislavě. Od počátku prosince informoval tisk o slavnostních shromážděních a závazcích na počet Stalinových narozenin.

Od roku 1945 byly Stalinovým jménem pojmenovávány nejdůležitější ulice a náměstí v českých a slovenských městech (v Praze dnešní [[Vinohradská (Praha)|Vinohradská]]) a důležité výrobní závody, např. dnešní chemička v [[Záluží (Litvínov)|Záluží,]]<ref>[http://litvinov.sator.eu/kategorie/zanikle-obce/zaluzi/chemicka-v-zaluzi Chemička v Záluží (Historie)]</ref> a stavěny pomníky.<ref>[http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=146222 Stalinův pomník v Plzni, 1953]</ref><ref>[http://jicinsky.denik.cz/galerie/jicinpomnik-16stalinhistorie.html?mm=4814292 Stalinův pomník v Jičíně, 1952]</ref>

Obdobný rozsah mělo i uctívání v době Stalinova pohřbu (9.&nbsp;březen 1953).

=== Stalinův zdravotní stav ===
Poškození srdečního svalu konstatovali lékaři již v roce 1927. Po válce se Stalinův zdravotní stav začal zhoršovat, též jako důsledek nadměrného kouření, přejídání se a nadměrného pití alkoholu. Vůdce ztrácel síly k&nbsp;tomu, aby se mohl věnovat každodennímu řízení země. Již v roce 1945, v době náročných jednání s Velkou trojkou, prodělal infarkt, postupně se rozvíjela ateroskleróza mozku. Obtíže vyvrcholily v březnu 1953 mozkovou mrtvicí, ze které se již neprobral.<ref>{{Citace kvalifikační práce
 | příjmení = Pidima
 | jméno = Dominik
 | instituce = Masarykova univerzita, Filozofická fakulta
 | odkaz na instituci = 
 | titul = Porovnání smutečních akcí po smrti J. V. Stalina a Klementa Gottwalda na příkladu Brna
 | url = https://is.muni.cz/th/428847/ff_b/Porovnani_smutecnich_akci_po_smrti_J._V._Stalina_a_Klementa_Gottwalda_na_prikladu_Brna.pdf
 | typ práce = Bakalářská práce
 | vedoucí = Denisa Nečasová
 | odkaz na vedoucího = 
 | místo = Brno
 | rok = 2016
 | počet stran = 
 | strany = 9–11
 | datum přístupu = 
 | poznámka = 
 | jazyk = 
}}</ref>

V&nbsp;Moskvě se rozhořel boj o nástupnictví. Dosavadní muž číslo dvě [[Vjačeslav Michajlovič Molotov]] byl odsunut a předstižen [[Andrej Ždanov|Andrejem A. Ždanovem]] či [[Georgij Maximilianovič Malenkov|Georgijem&nbsp;M. Malenkovem]].

=== Berijovské represe ===
Poslední léta diktatury J.&nbsp;V. Stalina vedla k&nbsp;opětovnému stupňování represí uvnitř SSSR. Šéfem [[NKVD]] byl do ledna 1946 [[Lavrentij Pavlovič Berija|Lavrentij Berija]], který pokračoval v teroru podobném třicátým létům pod taktovkou Ježova.<ref name="okultu" />

Poválečnou éru vyplnily i masivní propagační kampaně a politické aféry. Sovětská propaganda zahájila tažení proti poklonkování před západem (boj proti [[Kosmopolitismus|kosmopolitismu]] s&nbsp;jasně [[antisemitismus|antisemitským]] pozadím) a na podporu sovětského vlastenectví. Politické a represivní kampaně zasáhly armádní elitu, stranický aparát a uměleckou a intelektuální elitu (leningradská aféra, mingrelské spiknutí,<ref name="okultu">[http://www.praguecoldwar.cz/kult.htm Chruščov: O kultu osobnosti (část 5)]</ref> spiknutí bílých plášťů<ref name="lekari" />). Atmosféra odhalování spiknutí se přenesla i do tehdejšího Československa.<ref>{{Citace periodika|url=http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1952/11/21/1.png|periodikum= Rudé právo|datum= 21. 11. 1952|strany=1|titul= Proces s vedením protistátního spikleneckého centra...}}</ref>

=== Hospodářské problémy a růst ===
Sovětský svaz vyšel z&nbsp;konfliktu nesmírně mocensky posílen, nicméně hospodářsky se ocitl na pokraji zhroucení. Životní úroveň obyvatelstva byla na hraně únosnosti. Stát žádal nové oběti od lidí, aby byla obnovena hospodářská moc země. Znovu se zbrojilo, velmi důležitým úkolem pro sovětské vědce a rozvědku bylo získání atomové bomby. Stalin preferoval rozvoj těžkého průmyslu (výroba strojů pro další výrobu a zbrojní průmysl), spotřební průmysl byl minimalizován. Díky [[Válečné reparace|reparacím]] byla do SSSR vyvezena značná část průmyslového zařízení z Německa (např. továrny BMW), které Sovětům alespoň trochu kompenzovalo utrpěné ztráty.<ref>{{Citace kvalifikační práce
 | příjmení = Macek
 | jméno = Libor
 | instituce = VUT v Brně, Fakulta strojního inženýrství
 | odkaz na instituci = 
 | titul = Dvanáctiválcové motory BMW
 | url = https://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=86237
 | typ práce = Bakalářská práce
 | vedoucí = Lubomír Drápal
 | odkaz na vedoucího = 
 | místo = Brno
 | rok = 2014
 | počet stran = 
 | strany = 15
 | datum přístupu = 
 | poznámka = 
 | jazyk = 
}}</ref> Sovětský průmysl, na rozdíl od zemědělství, dosahoval vyšší produkce.<ref>{{Citace periodika|url=http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1951/4/18/1.png|periodikum= Rudé právo|datum= 18. 4. 1951|strany=3|titul= Sovětský průmysl splnil pětiletý plán za čtyři roky a tři měsíce}}</ref>

Zemědělství se stále ještě nevzpamatovalo z&nbsp;kolektivizace, válečných útrap a odvodů práceschopných mužů do armády i poválečného úprku rolníků do měst za lepším živobytím. Kolchozní výroba byla hluboko pod úrovní, kterou měla zemědělská produkce za [[Ruské impérium|carského Ruska]].

=== Zahraniční politika (1945–1953) ===
[[Soubor:Mao, Bulganin, Stalin, Ulbricht Tsedenbal.jpeg|náhled|vlevo|[[Mao Ce-tung|Mao]] na oslavách Stalinových sedmdesátin v Moskvě, prosinec&nbsp;1949]]
[[Soubor:Ji8, 3-1, Sino-Soviet Friendship, 1950.jpg|náhled|Stalin a [[Mao Ce-tung]] na čínské poštovní známce]]
Stalin v&nbsp;poválečných letech sice i nadále plánoval expanzi a upevnění impéria, nicméně jeho postupy se změnily. Aby si uchoval svou pozitivní tvář, snažil se postupovat méně nápadně. Měl obavy ze západních spojenců, jejichž ekonomická převaha byla značná. Pouze ve střední a východní Evropě se zdařila sovětizace. Stalin vytvořil [[Kominforma|Informační byro]] (1947), které mělo podřídit tamní komunistické strany sovětském vlivu. Ale i zde se vyskytly nečekané komplikace v&nbsp;souvislosti s&nbsp;nepoddajnou [[Jugoslávie|Jugoslávií]] [[Josip Broz Tito|J.&nbsp;B. Tita]] (viz [[roztržka Tito–Stalin]]). Komunistické režimy však vznikly i v&nbsp;[[Čína|Číně]] [[Mao Ce-tung]]a a [[Severní Korea|Severní Koreji]] [[Kim Ir-sen]]a. Sovětský vliv ve světě však rostl i díky vlivné pozici v&nbsp;[[Organizace spojených národů|OSN]], které se stalo řečnickou arénou [[Studená válka|studené války]].

Studená válka se rozhořela naplno během [[Berlínská blokáda|berlínské blokády]] (od 23. června 1948 do 12. května 1949). [[Trumanova doktrína]] ''zadržování komunismu'' vedla k&nbsp;aktivizaci antikomunistických sil ve světě. Komunisté byli poraženi v&nbsp;[[Řecká občanská válka|řecké občanské válce]]. Sověti byli nuceni ustoupit v&nbsp;otázkách nároků vůči Turecku i Íránu. Nově vzniklý stát [[Izrael]] se k&nbsp;SSSR i přes Stalinovu počáteční podporu nakonec obrátil zády a ani [[korejská válka]] se nevyvíjela dle jeho představ.

== Rodinný život ==
[[Soubor:Lavrenti Beria Stalins family.jpg|náhled|[[Lavrentij Pavlovič Berija|Lavrentij Berija]] se Stalinem<br>(v pozadí) a se Stalinovou dcerou [[Světlana Allilujevová|Světlanou]] na klíně. Přítomný [[Nestor Lakoba]] je skryt.]]
[[Soubor:Joseph Stalin with daughter Svetlana, 1935.jpg|náhled|vlevo|Stalin s dcerou [[Světlana Allilujevová|Světlanou]]]]
Stalin byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil v roce 1904. První manželka [[Jekatěrina Svanidzeová|Jekatěrina Semjonovna Svanidzeová]] (1885–1907) zemřela necelý rok po narození syna [[Jakov Džugašvili|Jakova]] (1907–1943).

S druhou manželkou [[Naděžda Allilujevová|Naděždou Alilujevovou]] (1901–1932) měl syna [[Vasilij Josifovič Stalin|Vasilije]] (1921–1962) a dceru [[Světlana Allilujevová|Světlanu]] (1926–2011).<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Český rozhlas Brno: Smrt druhé Stalinovy manželky Naděždy |url=http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/ecce-homo-smrt-stalinovy-druhe-manzelky-nadezdy--1134818 |datum přístupu=2017-06-01 |url archivu=https://web.archive.org/web/20170625024825/http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/ecce-homo-smrt-stalinovy-druhe-manzelky-nadezdy--1134818 |datum archivace=2017-06-25 |nedostupné=ano }}</ref>

Podle vzpomínek dcery Světlany měl být Stalin citově chladný a paranoidní.<ref>{{Citace periodika|url=http://zpravy.idnes.cz/v-americe-zemrela-jedina-dcera-ruskeho-diktatora-stalina-pk5-/zahranicni.aspx?c=A111128_225904_zahranicni_brd|periodikum= i-Dnes|datum= 28. 11. 2011|strany= |titul= V Americe zemřela jediná dcera ruského diktátora Stalina}}</ref>

== Kult osobnosti ==
{{Podrobně|Stalinův kult osobnosti}}
[[Soubor:Red Army purge 1941.jpg|náhled|Berijův návrh na popravu 46&nbsp;generálů a vyšších důstojníků Rudé armády po porážkách v roce&nbsp;1941. Stalinovo rozhodnutí: „Zastřelte všechny uvedené<br>v seznamu“ – J. St.“]]

V&nbsp;letech [[Kult osobnosti|kultu osobnosti]] byl Stalin oslavován jako ''veliký vůdce'', ''veliký vůdce a učitel'', ''otec národů'' apod. (великий вождь, великий вождь и учитель, отец народов).<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Oldgazette.ru: Přiklady posmrtných článků o Stalinovi vč. titulů (rusky) |url=https://oldgazette.ru/izvestie/08031953/text3.html |datum přístupu=2017-05-31 |url archivu=https://web.archive.org/web/20170630003849/http://www.oldgazette.ru/izvestie/08031953/text3.html |datum archivace=2017-06-30 }}</ref> {{Poznámka|Ke Stalinovu jménu byla i v Československu připojována řada oslavných přídomků. Např. [[Rudé právo]] otisklo dne 7. 3. 1953 článek „Živoucí zůstane veliké dílo J. V. Stalina“, v němž se mj. uvádí: „Zemřel J. V. Stalin, veliký vůdce sovětského lidu, geniální učitel pracujících celého světa, nejdražší osobnost všeho lidstva. Zemřel J. V. Stalin, milovaný osvoboditel, přítel a ochránce naší vlasti. Zemřel J. V. Stalin, vítězný budovatel nového řádu lidstva, titan lidského pokroku, praporečník boje za světový mír.“<ref>{{Citace periodika | příjmení = | jméno = | autor = | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = Živoucí zůstane veliké dílo J. V. Stalina | periodikum = Rudé právo | odkaz na periodikum = Rudé právo | rok = 1953 | měsíc = březen | den = 7 | ročník = | číslo = | strany = 1 | url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/3/7/1.png | issn = | jazyk = }}</ref>|group=p.}}''

V celém Sovětském svazu bylo přejmenováváno mnoho různých míst po něm; v červnu&nbsp;1924 ukrajinské hornické město [[Doněck|Juzovka]] získalo název ''Stalino'', v dubnu&nbsp;1925 byl [[Volgograd|Caricyn]] přejmenován na ''Stalingrad'', tádžické město [[Dušanbe]] bylo přejmenováno v roce&nbsp;1929 na ''Stalinabad''. V roce&nbsp;1938 bylo navrženo přejmenování Moskvy na [[Stalinodar]], ale tuto změnu sám Stalin odmítl.

Stalin též usiloval o gloriolu velkého vojevůdce. Hodnost [[maršál Sovětského svazu|maršála Sovětského svazu]] obdržel v&nbsp;roce [[1943]], po válce získal hodnost [[generalissimus|generalissima]], nejvyšší vojenskou hodnost v&nbsp;[[Sovětský svaz|SSSR]], kterou zastával pouze on sám.

== Smrt ==
{{Viz též|Smrt a státní pohřeb Josifa Stalina}}

=== Poslední dny ===
[[Soubor:Stalin's grave in 1965.jpg|náhled|Stalinův hrob u kremelské zdi v roce&nbsp;1965]]
Stalin byl paranoidní a v pozdních letech trpěl [[Arteroskleróza|arterosklerózou]]. Jeho lékař Vladimir Vinogradov zaznamenal v roce 1952 výraznou změnu ve Stalinově zdravotním stavu. Když Stalinovi navrhl, aby bral věci na lehčí váhu, rozzuřil se a nechal ho uvěznit. Stejně tak bylo v roce 1952 uvězněno několik dalších lékařů. Někteří z nich byli židovského původu a tisk začal šířit pověsti o lékařském spiknutí.<ref name="cavendish" /> V lednu 1953 TASS zveřejnila zprávu o uvěznění devíti členů zločinné skupiny vraždících lékařů, obviněných z likvidace předních sovětských činitelů.<ref name="lekari">{{Citace periodika|url=http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/1/14/3.png|periodikum= Rudé právo|datum= 14. 1. 1953|strany=3|titul=Odhalení záškodnické skupiny lékařů v Sovětském svazu}}</ref>

V polovině února 1953 odjel Stalin na svou [[Stalinova dača|daču v Kuncevu u Moskvy]].<ref>[http://www.globalsecurity.org/wmd/world/russia/kuntsevo.htm Globalsecurity.org: Kuntsevo] {{en}}</ref> O průběhu dalších událostí existují rozporné zprávy, které se v zásadě shodují v následujícím. Noc na 1. března 1953 Stalin strávil večeří a pitím do ranních hodin. Když se následující den do pozdních večerních hodin neozývaly z ložnice zvuky, odvážil se někdo z přítomných ke vstupu a nalezl Stalina ležet na podlaze. Podle Chruščovových vzpomínek vyjeli on, Malenkov, Berija a Bulganin do Kunceva poté, co je stráž telefonicky informovala. Když dorazili na místo, bylo jim řečeno, že Stalin byl uložen na pohovku v malé jídelně a spí. Čtyři muži si neuvědomili, že se mohlo stát něco vážného, a vrátili se do Moskvy. Teprve 2. března, když Stalin stále zůstával ochrnutý a nemluvil, byli přivoláni lékaři, kteří konstatovali záchvat mrtvice. Bezradní členové politbyra dojížděli na daču každý den.<ref name="cavendish">{{Citace periodika|url=http://www.historytoday.com/richard-cavendish/death-joseph-stalin|periodikum= History Today|datum= 3. 3. 2003|strany= |titul=Richard Cavendish: Death of Joseph Stalin|jazyk = en}}</ref> Zpráva o Stalinově zdravotním stavu, včetně informace o tlaku a teplotě, byla vysílána v rozhlase až 4. března 1953, v československém tisku se objevila o den později.<ref>{{Citace periodika|url=http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/3/5/1.png|periodikum= Rudé právo|datum= 5. 3. 1953|strany=1|titul=Vládní zpráva o nemoci předsedy Rady ministrů… J. V. Stalina}}</ref>

Stalin zemřel 5. března 1953 v 9 hodin 50 minut moskevského času.<ref>{{Citace periodika|url=http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/3/6/1.png|periodikum= Rudé právo|datum= 6. 3. 1953|strany=1|titul=Soudruh J. V. Stalin zemřel}}</ref> 7. března bylo tělo vystaveno v Sloupové síni [[Dům odborů (Moskva)|Domu odborů]] a pohřeb se konal 9. března 1953.<ref>{{Citace periodika|url=http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/3/8/1.png|periodikum= Rudé právo|datum= 6. 3. 1953|strany=1|titul=Ze Sloupové síně…}}</ref><ref>{{Citace periodika|url=http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/3/10/1.png|periodikum= Rudé právo|datum= 10. 3. 1953|strany=1|titul=Stalin bude žít na věky...}}</ref>

=== Posmrtné uložení ===
Nabalzamované tělo bylo téhož roku uloženo do Leninova mauzolea v Moskvě, které bylo přejmenováno na ''Mauzoleum Lenina a Stalina''.<ref>{{Citace periodika|url=http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/11/28/1.png|periodikum= Rudé právo|datum= 28. 11. 1953|strany=1|titul=Mausoleum Lenina a Stalina}}</ref> V říjnu 1961 rozhodl sjezd Komunistické strany SSSR, že Stalinovy ostatky nebudou v mauzoleu nadále uchovávány.<ref>{{Citace periodika|url=http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1961/10/31/1.png|periodikum= Rudé právo|datum= 31. 10. 1961|strany=1|titul=Usnesení „O Mauzoleu Vladimíra Iljiče Lenina“}}</ref> V noci z 31. října na 1. listopadu 1961 bylo jeho tělo vyneseno a pohřbeno u [[Moskevský Kreml|Kremelské zdi]] v dřevěné rakvi. Rakev byla zalita velkým množstvím betonu, patrně aby se zabránilo dalšímu možnému přesunu těla.

== Stalinovi nástupci ==
[[Soubor:Dead Stalin bier.jpg|náhled|(zleva) [[Vjačeslav Michajlovič Molotov|Molotov]], [[Kliment Jefremovič Vorošilov |Vorošilov]], [[Lavrentij Pavlovič Berija|Berija]], [[Georgij Maximilianovič Malenkov|Malenkov]], [[Nikolaj Alexandrovič Bulganin|Bulganin]], [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščov]], [[Lazar Mojsejevič Kaganovič|Kaganovič]] a [[Anastáz Ivanovič Mikojan|Mikojan]], hlavní Stalinovi nástupci při Stalinově rakvě v roce 1953.]]
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-B0628-0015-035, Nikita S. Chruschtschow.jpg|náhled|170px|Nikita Chruščov odsoudil na [[XX. sjezd KSSS|XX. sjezdu KSSS]] 25. února 1956 Stalinovy zločiny a jeho kult osobnosti]]
Hlavní nástupci, kteří si rozdělili moc v&nbsp;Kremlu:
* [[Georgij Maximilianovič Malenkov]]
* [[Lavrentij Pavlovič Berija]]
* [[Vjačeslav Michajlovič Molotov]]
* [[Nikita Sergejevič Chruščov]]
* [[Kliment Jefremovič Vorošilov]]
* [[Nikolaj Alexandrovič Bulganin]]
* [[Lazar Mojsejevič Kaganovič]]
* [[Anastáz Ivanovič Mikojan]]

Již během zdlouhavého umírání diktátora proběhlo v&nbsp;[[Moskevský Kreml|Kremlu]] dělení moci. Hlavní iniciativu převzal Stalinův gruzínský krajan a úzký spolupracovník [[Lavrentij Pavlovič Berija]], jehož aktivita ostatní překvapila a částečně i paralyzovala. Několik hodin před Stalinovou smrtí se konalo v&nbsp;Kremlu zasedání ÚV a rady ministrů. Mělo posvětit dohodu, která vznikla uvnitř „věrchušky“ (elita, politická špička). Hlavní slovo na jednání měli Berija s&nbsp;Malenkovem. Výsledné rozdělení funkcí anulovalo výsledky [[XIX. sjezd KSSS|XIX.&nbsp;sjezdu KSSS]] a poslední Stalinovy zásahy do mocenského postavení svých nejbližších. Rehabilitováno bylo postavení Molotova, Mikojana a Vorošilova. Většina nováčků ve vedení strany své postavení ztratila ([[Leonid Iljič Brežněv|Brežněv]] a další).

Den po Stalinově smrti, 6. března 1953, byl Malenkov jmenován předsedou Rady ministrů, jeho prvními náměstky Berija, Molotov, Bulganin a Kaganovič.<ref>{{Citace periodika|url=http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/3/7/1.png|periodikum= Rudé právo|datum= 7. 3. 1953|strany=1|titul=Usnesení společné schůze plena…}}</ref> Během prvních týdnů se vytvořil triumvirát složený z&nbsp;Malenkova, Beriji a Molotova, kteří také přednesli během pohřbu diktátora projev na Rudém náměstí.

Brzy se semknula většina členů [[politbyro ÚV KSSS|předsednictva ÚV KSSS]] proti [[Lavrentij Pavlovič Berija|L.&nbsp;P. Berijovi]], který byl v červnu 1953 zatčen, uvězněn a 23. prosince 1953 popraven.<ref>{{Citace periodika|url=http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/12/18/3.png|periodikum= Rudé právo|datum= 18. 12. 1953|strany=3|titul=Oznámení prokuratury SSSR o zločinné činnosti L. P. Beriji}}</ref> Od září 1953 měli hlavní postavení v&nbsp;zemi šéf vlády G.&nbsp;M. Malenkov a šéf stranického aparátu [[Nikita Sergejevič Chruščov|N.&nbsp;S. Chruščov]].

== Odkaz v Československu ==
[[Soubor:Letna stalin sousosi.jpg|náhled|[[Stalinův pomník]] v Praze na Letné (1955–1962), který byl zlikvidován po odsouzení Stalina jeho nástupcem N.&nbsp;S. Chruščovem]]

=== Udělení Československého řádu Bílého lva J. V. Stalinovi ===
Dne 20.&nbsp;6. 1945 schválila vláda propůjčení [[Řád Bílého lva|Československého řádu Bílého lva]] I.&nbsp;třídy s&nbsp;řetězem J.&nbsp;V. Stalinovi (č.&nbsp;j. B 12/45). Stalin vyznamenáni odmítl přijmout.<ref>Archiv Kanceláře prezidenta republiky – československý Řád Bílého lva (seznam nositelů) [http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivKPR/upload/8117-rbl.pdf – dostupné online] {{Wayback|url=http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivKPR/upload/8117-rbl.pdf |date=20160815165228 }}</ref>{{Poznámka|Toto vyznamenání bylo zřízeno vládním nařízením č.&nbsp;362/1922 Sb., a to s&nbsp;uvedeným názvem. Nelze proto asi v&nbsp;tomto případě respektovat platná Pravidla českého pravopisu, dle kterých by se mělo psát „bílého“.|group=p.}}

== Dnešní hodnocení ==

=== Rostoucí obliba v některých postsovětských státech ===
[[Soubor:Stamp of Kyrgyzstan 2005 Scott268.jpg|vlevo|náhled|164x164pixelů|J. V. Stalin na kyrgyzské poštovní známce z roku 2005]]
[[Soubor:Goristatue.JPG|náhled|Stalinova socha v jeho rodném [[Gori]]]]
Stalin je v některých postsovětských státech (Rusko, Gruzie nebo Arménie) spojován s vítězstvím nad [[Nacistické Německo|nacistickým Německem]] ve [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké válce]]. Mnoha lidmi je stále obdivován jako válečný vůdce, ačkoliv ti samí lidé často odmítají jeho represivní politiku.<ref name="carnegie" />

V roce 2008 se v anketě ''Největší Rus'' ({{vjazyce2|ru|Имя Россия}}) umístil Stalin na 3. místě.<ref>[http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/7802485.stm BBC News: Stalin voted third-best Russian] {{en}}</ref>{{Poznámka|Vítězem byl [[Alexandr Něvský]], [[Vladimir Iljič Lenin|Vladimír Iljič Lenin]] obsadil šesté místo|group=p.}} Jeho příznivci argumentují tím, že [[Sovětský svaz]] zachránil před [[Vladimir Iljič Lenin|Leninovým]] [[Nová ekonomická politika|NEPem]] (který měl údajně „rozdat“ nerostné bohatství Ruska Západu), celou Evropu před nacisty a že SSSR pozvedl ze zemědělského státu na jadernou, průmyslovou a vojenskou velmoc. V průzkumu z roku 2012 kladně ohodnotilo Stalina 28 % dotázaných Rusů, a to především lidé starší 55 let (41 %), méně často lidé ve věku 18 až 39 let (okolo 20 %).<ref name="carnegie" />

Průzkum v roce 2016 ukázal, že od roku 2007 v Rusku výrazně narostl počet osob kladně oceňujících roli Stalina a naopak poklesl počet těch, kteří o něm uvažují kriticky.<ref>[http://en.delfi.lt/lithuania/foreign-affairs/stalins-popularity-rising-in-russia-says-poll.d?id=70099152 Lithuania Tribune: Průzkum ukazuje, že Stalinova popularita v Rusku roste] {{en}}</ref>

V roce 2017 byl již Stalin v ruské anketě vyhodnocen jako největší historická osobnost (38 %) před Vladimírem Putinem (34 %)<ref name="osobnost2017" />

V&nbsp;jeho rodné [[Gruzie|Gruzii]] vyjádřilo 46 % dotazovaných ke Stalinovi kladný vztah. V&nbsp;[[Gori]] byla postavena obří Stalinova socha.<ref>„[http://www.bbc.com/news/world-europe-21656615 Georgia divided over Stalin ‘local hero’ status in Gori]“. BBC News. March 5, 2013.</ref> V roce 2013 označilo 68 % dotazovaných Gruzínců Stalina za „moudrého vůdce“.<ref name="carnegie">"[http://carnegieeurope.eu/2013/03/01/stalin-puzzle-deciphering-post-soviet-public-opinion-pub-51075 The Stalin Puzzle: Deciphering Post-Soviet Public Opinion]". ''Carnegie Endowment for International Peace.'' 1. března 2013.</ref>

V [[Arménie|Arménii]] v roce 2013 uvedlo 38 % dotázaných, že jejich země by potřebovala silného vůdce, jako byl Stalin, aby byl „obnoven pořádek“.<ref name="carnegie" />

=== Hodnocení zločinů ===
[[Soubor:Putin - Wall of Grief, 2017 (3).jpg|náhled|Ruský prezident [[Vladimir Putin|Putin]] odhaluje v Moskvě památník obětem stalinských represí, nazvaný Zeď nářků]]
* V&nbsp;roce [[2007]] [[Rusko|ruská]] organizace Memorial (Мемориа́л) vypracovala jmenný seznam 2,6&nbsp;milionu obětí stalinského teroru. Seznam bude postupně doplňován o zbývající jména. Tento seznam má být distribuován do škol.<ref name="web01">{{Citace elektronické monografie
 | příjmení = 
 | jméno = 
 | odkaz na autora = 
 | titul = Rights group names 2.6m Stalin victims
 | url = http://www.abc.net.au/news/stories/2007/10/26/2071198.htm
 | datum vydání = 
 | datum aktualizace = 
 | datum přístupu = 2008-6-4
 | vydavatel = ABC News
 | místo = 
 | jazyk = anglicky
}}</ref>
* V&nbsp;roce [[2010]] jej ukrajinský soud spolu s&nbsp;[[Vjačeslav Michajlovič Molotov|Vjačeslavem Molotovem]], [[Lazar Kaganovič|Lazarem Kaganovičem]], [[Pavel Postyšev|Pavlem Postyševem]] a třemi předáky ukrajinských komunistů [[Vlas Čubar|Vlasem Čubarem]], [[Stanislav Kosior|Stanislavem Kosiorem]] a [[Mendel Chatajevič|Mendelem Chatajevičem]] shledal vinným organizováním [[genocida|genocidy]] ukrajinského obyvatelstva (viz též [[hladomor na Ukrajině]]).<ref>http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=657920</ref>

== Citáty ==
{{Citát v rámečku|Když buržoasní diplomaté připravují válku, začínají horlivě křičet o „míru" a „přátelských vztazích“. Začíná-li nějaký ministr zahraničních věcí horlit pro „mírovou konferenci“, pak vězte, že „jeho vláda“ již objednala nové bitevní lodi a letadla. U diplomata se slova musí rozcházet s činem – neboť, jaký by to byl diplomat? Slova jsou jedna věc, a činy jsou naprosto něco jiného. Hezká slova jsou maskou k zastření špatných činů. Upřímný diplomat, toť něco asi jako suchá voda, dřevěné železo.|Josif Vissarionovič Stalin|Volby v Petrohradě|otištěno v časopise „Social-Demokrat“ v lednu 1913<ref>STALIN, Josif Vissarionovič. ''Spisy. Sv. 2, 1907-1913''. 1., autoris. vyd. Praha: Svoboda, 1949. 400 s. cnb000675856. [Citovaný text je na str. 262.]</ref>|}}

{{Citát v rámečku|Těžko si umím představit, jakou může mít osobní svobodu nezaměstnaný, který chodí hladový a nenachází uplatnění své práce. Skutečná svoboda je pouze tam, kde je zničené vykořisťování, kde neexistuje útlak jedněch lidí druhými, kde není nezaměstnanosti a žebráctví. Kde se člověk netřese kvůli tomu, že zítra může ztratit práci, obydlí i chléb. Jen v takové společnosti je možná skutečná, a ne jen na papíru, osobní svoboda.|Josif Vissarionovič Stalin, Rozhovor s předsedou novinářské společnosti Royem Howardem, 1. 3. 1936<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Rozhovor Roye Howarda s J. V. Stalinem, 1936 :: Leva-Net
| periodikum = leva-net.webnode.cz
| url = http://leva-net.webnode.cz/products/rozhovor-roye-howarda-s-j-v-stalinem-1936/
| datum přístupu = 2019-02-05
}}</ref>}}

{{Citát v rámečku|My, komunisté, jsme lidé zvláštního ražení. Jsme ukováni ze zvláštní látky. Jsme ti, kdož tvoří armádu velikého proletářského stratéga, armádu soudruha Lenina. Není nic vyššího než čest patřit k této armádě.|Josif Vissarionovič Stalin|Projev na II. všesvazovém sjezdu sjezdu sovětů 26. ledna 1924<ref>STALIN, Josif Vissarionovič. ''Spisy. Sv. 6, 1924''. 1., autoris. vyd. Praha: Svoboda, 1951. 402 s. cnb000504889. [Citovaný text je na str. 54.]</ref>|}}

{{Citát v rámečku|Bylo by nesprávné si myslet, že je možné dosáhnout seriózní kulturní růst členů společnosti bez změn situace v pracovním prostředí. Na to je potřebné především zkrátit pracovní den na minimálně 6 a potom na 5 hodin. Je to potřebné proto, aby členové společnosti dostali dostatek volného času, potřebného pro získání všestranného vzdělání.

Na to je nutné zavést povinnou výuku obecné politologie, potřebnou k tomu, aby všichni členové společnosti měli možnost svobodně si vybrat profesi a nebýt přikovanými na celý život k jakékoliv jedné profesi.

Proto je dále potřebné od základu zlepšit bytové podmínky a zvýšit reálnou mzdu pracujícím a zaměstnancům minimálně na dvojnásobek, jak cestou přímého zvýšení mzdy, tak zvlášť cestou dalšího systematického snižování cen předmětů masové spotřeby (např. strava, ošacení, bydlení).

Takové jsou základní podmínky přechodu k opravdovému komunismu.|<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Stalin
| jméno = Josif Vissarionovič
| příjmení2 = 
| jméno2 = 
| titul = Ekonomické problémy socializmu v ZSSR
| vydání = 
| vydavatel = 
| místo = 
| rok vydání = 1952
| počet stran = 
| strany = 69
| isbn = 
}}</ref>}}

{{Citát v rámečku|Stalin: „Já vím, že vy, Čechoslováci, nám Rusům nedůvěřujete. Ani vy, dr.&nbsp;Beneši, nám nedůvěřujete!“<br />
[[Edvard Beneš|Beneš]]: „Ano!“<br />
Stalin: „Avšak já vás ujišťuji, že dodržíme smlouvu, kterou jsme s&nbsp;vámi uzavřeli – že Československo bude svobodná a nezávislá země a že my se nebudeme vměšovat do vašich vnitřních záležitostí. Jak to budete dělat, takové to budete mít.“<br />|(Stalinův přípitek na večeři na Benešovu počest, když se na jaře [[1945]] vracel z&nbsp;londýnského exilu přes Moskvu do Československa)<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Strana demokratického socialismu, Josef Macek: Dědictví marxismu, kap. 7. ''Stalinismus'' |url=http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/dm/dm07.htm |datum přístupu=2006-07-03 |url archivu=https://web.archive.org/web/20080105110503/http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/dm/dm07.htm |datum archivace=2008-01-05 }}</ref> {{Poznámka|Jde o část Stalinova projevu při večeři na rozloučenou v Kremlu dne 28. 3. 1945. Stalin pronesl dva projevy, jejichž znění zaznamenal jeden z československých účastníků (zřejmě po paměti, po skončení recepce). Kopie záznamu se dostala do archivu Eduarda Táborského (1910–1996), tehdejšího sekretáře prezidenta [[Edvard Beneš|Beneše]], a Táborský tento záznam obou Stalinových řečí otiskl v knize „Prezident Beneš mezi Západem a Východem". Verze, jež je otištěna v knize Táborského, se slovně dosti liší od verze, kterou uvádí [[Josef Macek (sociálnědemokratický politik)|Josef Macek]], i když smysl je podobný; odkud čerpal Macek, je těžké říci, v doprovodu prezidenta Beneše nebyl.<ref>TÁBORSKÝ, Eduard. ''Prezident Beneš mezi Západem a Východem.'' 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1993. 327 s. {{ISBN|80-204-0365-5}}. [Text Stalinových projevů je otištěn na str. 234–236, viz i poznámku č. 19 na str. 310.]</ref>|group=p.}}}}

== Dílo ==
* {{Citace monografie
 | titul = O technice
 | url = 
 | vydavatel = Práce
 | místo = Praha
 | rok = 1945
 | počet stran = 83
}}
* {{Citace monografie
 | titul = O dialektickém a historickém materialismu
 | url = 
 | vydavatel = Svoboda
 | místo = Praha
 | rok = 1945
 | počet stran = 39
}}
* ''O marxismu v jazykovědě''. [[Slovo a slovesnost]], 1950, č. 2. Dostupné online: [http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=636 1. část], [http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=637 2. část]
* ''Korespondence předsedy rady ministrů SSSR s&nbsp;prezidenty USA a ministerskými předsedy Velké Británie za Velké vlastenecké války 1941–1945''. Překlad Zdeněk Kubeš. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1981. 717, [3] s.

== Odkazy ==

=== Poznámky ===
{{Poznámky|group=p.}}

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* [[Alan Bullock|Bullock, Alan]]: ''Hitler a Stalin'', Kma s.r.o., Praha: 2005. {{ISBN|80-7309-264-6}}. (Německé vydání ''Hitler und Stalin''. München 1998.)
* J. Fishman, J.&nbsp;H. Hutton: ''Soukromý život Josefa Stalina'', 1993 ({{ISBN|80-208-0286-X}})
* [http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/tajny-projev-n-s-chruscova-na-xx-sjezdu-ksss-o-kultu-osobnosti-j-v-stalina-25-2-1956/ Moderní dějiny: Tajný projev N. S. Chruščova 1956]
* Vladislav Moulis: ''Běsové ruské revoluce'', 2002 ({{ISBN|80-86569-07-1}})
* RYBAS, Svjatoslav Jur'jevič. ''Stalin: krev a sláva''. Překlad Miloš Hodač. Praha: Ottovo nakladatelství, 2015. {{ISBN|978-80-7451-438-8}}.
* {{Citace monografie | příjmení = Veber | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Veber | titul = Stalinovo impérium : (Rusko 1924–1953) | vydavatel = Triton | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 167 | isbn = 80-7254-391-1}}

=== Související články ===
* [[Destalinizace]]
* [[Komunistická strana Sovětského svazu]]
* [[Seznam představitelů Sovětského svazu]]
* [[Gulag]], [[Komunismus]], [[Totalitarismus|Totalita]]
* [[Druhá světová válka]] a [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velká vlastenecká válka]]
* [[Zločiny Sovětského svazu za druhé světové války]]
* [[Moskevské procesy]]
* [[Velká čistka]]
* [[Operace Barbarossa]]
* [[Stalinův pomník|Stalinův pomník v&nbsp;Praze]]

=== Externí odkazy ===
{{Namluvený článek|Stalin_-_namluvený_článek.ogg|[[13. květen|13. května]] [[2017]]}}
* {{Commonscat}}
* {{Wikislovník|heslo = Stalin}}
* {{Wikicitáty|osoba = Stalin}}
* {{wikizdroje2|jazyk=en|autor=Joseph Stalin}}
* {{Ndk autor|id=Stalin,%20Iosif%20Vissarionovič|jméno=Josifa Vissarionoviče Stalina}}
* {{NK ČR|jn19990210582}}
* [https://web.archive.org/web/20060619050527/http://www.blisty.cz/2006/5/11/art28350.html Dokument: Beneš Stalinovi], Panu maršálovi Svazu sovětských socialistických republik J.&nbsp;V. Stalinovi, Dr.&nbsp;[[Edvard Beneš]], Praha 16.&nbsp;května 1945 (Britské listy, 11.&nbsp;5. 2006)
* [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208452801280008-historicky-magazin/ Poslední roky vlády J.&nbsp;V. Stalina] – video z&nbsp;cyklu České televize [[Historický magazín]]
* [https://web.archive.org/web/20120119160532/http://www.novinky.cz/zena/styl/254232-stalinova-dcera-nemela-stani-ani-na-vychode-ani-na-zapade.html?ref=boxD Stalinova dcera neměla stání ani na Východě, ani na Západě]

{{Maršálové SSSR}}
{{Osobnost roku Time}}
{{Komunismus}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Druhá světová válka|Lidé|Politika|Rusko}}

{{DEFAULTSORT:Stalin, Josif}}
[[Kategorie:Josif Stalin| ]]
[[Kategorie:Stalinismus]]
[[Kategorie:Diktátoři]]
[[Kategorie:Ruští politici]]
[[Kategorie:Sovětští politici]]
[[Kategorie:Sovětští ministři obrany]]
[[Kategorie:Gruzínští revolucionáři]]
[[Kategorie:Osobnosti ruské občanské války]]
[[Kategorie:Osobnosti druhé světové války]]
[[Kategorie:Osobnosti studené války]]
[[Kategorie:Organizátoři Velké čistky]]
[[Kategorie:Pachatelé Holodomoru]]
[[Kategorie:Generalissimové]]
[[Kategorie:Maršálové SSSR]]
[[Kategorie:Staří bolševici]]
[[Kategorie:Ruští ateisté]]
[[Kategorie:Hrdinové Sovětského svazu]]
[[Kategorie:Nositelé Leninova řádu]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu rudého praporu]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Suchbátara]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva za vítězství]]
[[Kategorie:Osobnosti roku časopisu Time]]
[[Kategorie:Osobnosti na československých pamětních mincích]]
[[Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách]]
[[Kategorie:Bývalí čestní občané města České Budějovice]]
[[Kategorie:Bývalí čestní občané města Chrudimi]]
[[Kategorie:Bývalí čestní občané hlavního města Prahy]]
[[Kategorie:Narození 18. prosince]]
[[Kategorie:Narození v roce 1878]]
[[Kategorie:Narození v Gori]]
[[Kategorie:Úmrtí 5. března]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1953]]
[[Kategorie:Úmrtí v Moskvě]]
[[Kategorie:Pohřbení u Kremelské zdi]]
[[Kategorie:Zemřelí na cévní mozkovou příhodu]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu vítězství]]
[[Kategorie:Bankovní lupiči]]
[[Kategorie:Pachatelé politických vražd]]