Joseph Roth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Joseph Roth
Joseph Roth
Joseph Roth
Narození 2. září 1894
Brody
Úmrtí 27. května 1939 (ve věku 44 let)
Paříž
Povolání spisovatel a novinář
Alma mater Vídeňská univerzita
Významná díla Pochod Radeckého
Job
Kapucínská krypta
Emblem-web.svg oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph Roth (2. září 1894 Brody (Halič) - 27. května 1939 Paříž) byl rakouský spisovatel a novinář, který se proslavil zejména romány Pochod Radeckého a Kapucínská krypta.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině židovského obchodníka v haličském městě Brody. Jeho otec se však brzy nato na cestě z Hamburku pomátl, byl odvezen do ústavu pro choromyslné a později k zázračnému rabínovi v Haliči, kde ještě dlouho jako nesvéprávný žil. Jeho choroba uvedla rodinu do těžkého postavení, protože matka se s manželem nemohla ani rozvést a chasidští židé pokládali choromyslnost za boží trest. Po maturitě roku 1913 odešel Roth do blízkého Lvova, kde začal studovat na univerzitě. O rok později odešel do Vídně, kde studoval filosofii a germanistiku, ale roku 1916 se dobrovolně přihlásil do armády a sloužil jako armádní novinář ve Lvově. Válka, smrt císaře Františka Josefa I. a rozpad Rakouska-Uherska znamenaly pro mladého Rotha těžký otřes - nejen ztrátu rakouské vlasti, ale i konec „starých časů“, s nímž se nikdy úplně nesmířil.

Po válce nemohl ve studiu pokračovat a začal psát do novin, od roku 1920 v Berlíně. Roku 1922 se ve Vídni oženil s Friederike Reichler, od roku 1923 psal fejetony pro prestižní Frankfurter Zeitung, přispíval ale i do jiných novin, např. Prager Tagblatt. V roce 1925 byl korespondentem FZ v Paříži a v následujících letech psal reportáže z cest např. po Sovětském svazu, Jugoslávii, Polsku a Itálii.

J. Roth (vpravo) s manželkou Friedrike v roce 1925 (?)

Už v roce 1926 začala jeho žena trpět duševní nemocí, která se stále zhoršovala, takže od roku 1930 žila po ústavech a roku 1940 zahynula jako oběť nacistické eutanázie choromyslných. Její choroba jej velice trápila a snažil se hledat pomoc i u haličského rabína. Jelikož nic nepomáhalo, sám trpěl depresemi a podléhal alkoholu.

30. ledna 1933, tentýž den, kdy byl Adolf Hitler jmenován říšským kancléřem, emigroval Roth do Paříže, a v dopise Stefanu Zweigovi napsal: „Je jasné, že se blíží velká katastrofa a všechno to vede k nové válce. (...) Nedělejte si žádné iluze: vládne peklo.“[1] I v následujících letech ale často cestoval hlavně do Holandska a do Polska, kde roku 1937 na pozvání polského PEN-klubu přednášel. I v exilu byl velmi činný, jeho situace se ale zhoršovala až se v květnu 1939 zhroutil a brzy nato zemřel.

Byl pohřben na katolickém hřbitově v Thiais jižně od Paříže, při pohřbu vznikl málem konflikt mezi rakouskými loajalisty, židy a komunisty, kteří Rotha všichni pokládali za svého člověka.

Význam a vliv[editovat | editovat zdroj]

Byl velmi bystrý pozorovatel a střízlivý zpravodaj, jeho dílo je však plné drobných mystifikací (například ohledně jeho původu a dětství, služby v armádě apod.) a tajemství. Zároveň to byl citlivý člověk, který ostře vnímal konec „starých časů“, kdy mohl být, jak napsal, "zároveň Němcem a vlastencem mezi ostatními národy". Po válce měl blízko k levicovým postojům, ale nikdy se nestal komunistou. Od konce 20. let, jak stoupal Hitlerův vliv, se však stále víc přikláněl k rakouským legitimistům, protože je pokládal – stejně jako katolickou církev – za možnou obranu proti nacismu. Na konci února 1938, jen několik málo dní před „anšlusem“ Rakouska, odcestoval do Vídně s úmyslem pokusit se přemluvit tehdejšího kancléře Schuschnigga, aby abdikoval ve prospěch Otty Habsburského. Ke schůzce s Schuschniggem však nedošlo a Roth se zklamaný vrátil do Paříže.

Hrob Josepha Rotha na hřbitově 'Cimetière parisien de Thiais' v departementu Val-de-Marne.

Jeho romány měly jistý ohlas už před druhou světovou válkou, ale známost mu přinesly až po ní. Mnohé z nich byly přeloženy do řady jazyků i zfilmovány.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Větší polovinu Rothova díla tvoří fejetony a novinové články. Jeho hlavní romány jsou:

  • Das Spinnennetz (Pavoučí síť) (1923)
  • Hotel Savoy (Hotel Savoy) (1924)
  • Die Rebellion (Povstání) (1924)
  • April. Die Geschichte einer Liebe (Duben: příběh jedné lásky) (1925)
  • Der blinde Spiegel (Slepé zrcadlo) (1925)
  • Juden auf Wanderschaft (Židé na cestách) (1927)
  • Die Flucht ohne Ende (Útěk bez konce) (1927)
  • Zipper und sein Vater (Zipper a jeho otec) (1928)
  • Rechts und links (Vpravo a vlevo) (1929)
  • Der stumme Prophet (Němý prorok) (1929)
  • Hiob (Job (román)) (1930)
  • Radetzkymarsch (Pochod Radeckého) (1932)
  • Der Antichrist (Antikrist) (1934)
  • Tarabas (1934)
  • Die hundert Tage (Sto dní) (1935)
  • Beichte eines Mörders (Zpověď vraha) (1936)
  • Das falsche Gewicht (Falešné závaží) (1937)
  • Die Kapuzinergruft (Kapucínská krypta) (1938)
  • Die Legende vom Heiligen Trinker ( Legenda o svatém pijanovi) (1939)
  • Die Geschichte von der 1002. Nacht (Příběh 1002. noci) (1939)
  • Der Monstrum (Monstrum) (1940)
  • Der Leviathan (1940)

Česky vyšlo[editovat | editovat zdroj]

  • Antikrist. Praha 1935
  • Císařova bysta. Praha 2000
  • Hotel Savoy. Praha 1995
  • Job. Román prostého člověka. Praha 1991
  • Kapucínská krypta. Praha 1969
  • Legenda o svatém pijanovi a jiné prózy. Praha 1992
  • Leviathan a jiné prózy. Praha 1994
  • Pochod Radeckého. – Kapucínská krypta. Praha 1986
  • Zipper a jeho otec. Praha 1991
  • Filiálka pekla na zemi. Spisy z emigrace. Praha 2011

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Roth Joseph. Sv. 10, str. 752
  • STŘÍTECKÝ, Jaroslav. Objektivita bezdomoví. In ROTH, Joseph. Pochod Radeckého. Kapucínská krypta. Praha : Odeon, 1986. Doslov ke knize. S. 393-403.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ROTH, Joseph. Briefe 1911-1939. Příprava vydání Hermann Kesten. Köln [u.a.] : Kiepenheuer & Witsch, 1970. 642 s. S. 249. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.