Josef Václav z Lichtenštejna (1767-1842)
| Josef Václav František z Lichtenštejna | |
|---|---|
| Narození | 21. srpna 1767 Vídeň |
| Úmrtí | 30. července 1842 (ve věku 74 let) Vídeň |
| Místo pohřbení | Lichtenštejnská hrobka |
| Povolání | důstojník |
| Ocenění | Dělový kříž rytíř Vojenského řádu Marie Terezie |
| Rodiče | Karel Boromej Josef z Lichtenštejna |
| Rod | Lichtenštejnové |
| Příbuzní | Marie Josefa z Lichtenštejna (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Josef Václav z Lichtenštejna (německy Joseph Wenzel Franz Anastasius von Liechtenstein; 21. srpna 1767 Vídeň – 30. července 1842 Vídeň[1]) byl rakouský duchovní a generál.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Josef Václav z Lichtenštejna byl druhý syn polního maršála knížete Karla Josefa z Lichtenštejna (1730–1789) z vedlejší větve lichtenštejnských knížat a jeho manželky, princezny Marie Eleonory, rozené z Oettingenu-Spielbergu (1745–1812).
Také jeho bratři Mořic Josef a Alois Gonzaga z Lichtenštejna sloužili v císařské armádě a oba dosáhli hodnosti polního maršála.
Jako dítě byl, na rozdíl od většiny členů svého rodu, kteří se věnovali vojenské kariéře, původně předurčen pro církevní dráhu. V roce 1774, když mu bylo pouhých devět let, ho jeho otec doprovázel do Kolína nad Rýnem, aby zde v katedrále sv. Petra dokončil svá studia kněžství. Zde obdržel kanonikát, přestože dosud formálně nevyslovil své věčné sliby.[2] V roce 1783 byl pod osobním vedením opata Carla Tacchiho (1745-1813) přeložen do Rovereta, kde získal hudební lekce u skladatele Giacoma Gotifreda Ferrariho. [3]
V listopadu 1784, stále pod dohledem opata Tacchiho,[4] se přestěhoval do Říma, aby zde mohl studovat teologii v klášteře Santo Stefano del Cacco. O dva roky později se v Římě setkal s německým básníkem Johannem Wolfgangem von Goethe, který jej uvedl v Akademii Arcadia, jednom z hlavních uměleckých a literárních kruhů té doby. [5]
V roce 1788 přijal kněžské svěcení. [6]
Když byl ještě v Římě, na radu kardinála Giuseppe Garampiho pokračoval ve studiu na francouzském semináři a byl jmenován kanovníkem salcburské katedrály.
Po období neklidných osobních úvah se však podle zářného příkladu svých bratrů rozhodl opustit církevní dráhu a aktivněji se věnovat vojenské kariéře. V roce 1804 se mu v Římě dostalo sekularizace a vstoupil do císařské armády.
Vojenské působení ukončil v roce 1814 v hodnosti generálmajora poté, co se zúčastnil bojů poslední fáze napoleonských válek, odešel do penze. [5]
Josef Václav z Lichtenštejna se nikdy neoženil a zemřel bez potomků ve Vídni v roce 1842.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giuseppe Venceslao del Liechtenstein (1767-1842) na italské Wikipedii.
- ↑ Matrika zemřelých 1791–1858 (1868), rok 1842, Moravský Krumlov (číslo knihy 14277), pag. 188 [online]. [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Friederich Noack, 'Aus Goethes römischen Kreise', Goethe-Jahrbuch (1904) p.198. Online resource, accessed 23 October 2018
- ↑ Pleasing and Pleasant Anecdotes of Giacomo Gotifredo Ferrari, trans. Steven Thomson Moore; ed. Deborah Heckert (Hillside, NY: Pendragon, 2018), p.42
- ↑ Pleasing and Pleasant Anecdotes of Giacomo Gotifredo Ferrari, trans. Steven Thomson Moore; ed. Deborah Heckert (Hillside, NY: Pendragon, 2018), p.48
- ↑ a b Friederich Noack, 'Aus Goethes römischen Kreise', Goethe-Jahrbuch (1904) 185–207. Online resource, accessed 23 October 2018, p. 198
- ↑ Hochfürstlich-salzburgischer Kirchen- und Staatskalender ..., edited by Johann B. Zezi (Salzburg: [n.p.], 1795), p.10. Online resource, accessed 23 October 2018
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Friederich Noack, Aus Goethes römischen Kreise, Goethe-Jahrbuch (1904), str.198. Online, přístup 23. října 2018
- Příjemné a příjemné anekdoty Giacoma Gotifreda Ferrari, trad. Steven Thomson Moore; vyd. Deborah Heckert (Hillside, NY: Pendragon, 2018), s. 42
