Katedrála svatého Ruperta a Virgila

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Katedrála svatých Ruperta a Virgila v Salcburku/ Kathedrale der Heiligen Rupert und Virgil in Salzburg

Západní fasáda salcburského dómu
Místo
Stát RakouskoRakousko Rakousko
Obec Salzburg
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Náboženství křesťanství
Ritus západní římský
Status katedrála
Užívání pravidelně
Architektonický popis
Architekti Santino Solari
Stavební sloh gotika, baroko
Specifikace
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii Commons
Ikona portálu Portál Rakousko

Katedrála svatých Ruperta a Virgila čili Salzburský dóm (německy Kathedrale der Heiligen Rupert und Virgil nebo Salzburger Dom) je katedrála v rakouském Salzburgu, hlavní kostel katolické salzburské arcidiecéze a nejvýznamnější sakrální stavba města. Je zasvěcena sv. Rupertovi Salzburskému a Virgilovi. Architektem byl Ital Santino Solari a nádherná fasáda a mohutná kupole dómu vykazují typické znaky raného baroka.

Dějiny chrámu[editovat | editovat zdroj]

Historie jeho vzniku a vývoje je těsně spjata s narůstající mocí duchovních vládců Salzbuska. Mnohokrát zničen ohněm, pokaždé znovu obnoven a stále mohutnější, větší a honosnější. 400 let poté, co byla postavena první středověká podoba salzburského chrámu, byla tato stavba 11. prosince 1598 z velké části zničena požárem. Arcibiskup Markus Sittikus pověřil svého italského stavitele a architekta Santina Solariho stavbou nového chrámu. Solari sloučil raně barokní styl s prvky staré římské architektury, a tak vznikl první raně barokní chrám na severní straně Alp.

Dne 25. září 1628, uprostřed válečné vřavy třicetileté války, byl chrám slavnostně vysvěcen arcibiskupem Paridem Lodronem. Slavnost vysvěcení chrámu byla největší a nejmonumentálnější, jakou kdy Salzburk zažil. V roce 1944 byla při jednom z náletů na Salzburk, který byl baštou nacismu, zničena kupole chrámu a část oltáře. Po několika letech stavebních prací byl chrám obnoven ve své bývalé kráse a v roce 1959 nově vysvěcen.

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Na hlavní fasádě jsou umístěny 4 monumentální sochy: apoštolové Petr a Pavel s klíčem a mečem a oba zemští patroni Rupert a Virgil se sudem soli a modelem chrámu. Oba erbovní znaky, umístěné ve štítu, připomínají arcibiskupy, kteří nechali chrám vystavět. Tři letopočty na mřížích vstupních bran připomínají, že byl chrám ve své historii třikrát vysvěcen, a to v letech 774, 1628 a 1959.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Interiér katedrály
Vnitřní strana kupole katedrály
Katedrála od Festungsgasse

Z vnitřního vybavení chrámu stojí za zmínku křtitelnice, v níž byl pokřtěn Wolfgang Amadeus Mozart (jako Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus), překrásné hlavní varhany, které jsou střeženy svatými patrony Rupertem a Virgilem a také anděly, hrajícími na různé hudební nástroje, a také skvostná chrámová vrata z bronzu, která jsou dílem sochařů Ewalda Mataré, Giacoma Manzú a Toniho Schneidera Manzella.

Hudba v salzburské katedrále[editovat | editovat zdroj]

Wolfgang Amadeus Mozart ve službách salzburských knížat-biskupů Ondřeje Jakuba z Ditrichštejna a později Zikmunda Kryštofa ze Schrattenbachu zkomponoval ve své funkci dvorního chrámového varhaníka několik mší a duchovní skladby určené právě pro tento chrám.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Franz Fuhrmann: Salzburger Dom. 18. Auflage. Christliche Kunststätten Österreichs, Nr. 4. St. Peter, Salzburg 1999.
  • Ferdinand Grell: Das Salzburger Dombüchlein – zum 350-jährigen Bestand des Doms, geweiht von Paris Lodron am 25. September 1628. Verlag der Salzburger Druckerei, Salzburg 1978, ISBN 3-85338-125-1.
  • Wolfgang Lippmann: Der Salzburger Dom 1598–1630: unter besonderer Berücksichtigung der Auftraggeber und des kulturgeschichtlichen Umfeldes. VDG, Weimar 1999, ISBN 3-89739-059-0. Zugleich: Dissertation. Universität Bonn 1992 unter dem Titel: Der Salzburger Dom und die italienische Kirchenbaukunst nördlich der Alpen um 1600.
  • Johannes Neuhardt: Der Dom zu Salzburg: offizieller Führer des Domkapitels. Fotos: Kurt Gramer. 2. Auflage. Große Kunstführer, Nr. 78. Schnell & Steiner, Regensburg 1998, ISBN 3-7954-1139-4.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]