Josef Schnitter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Schnitter
Narození 16. října 1852
Nový Bydžov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 19. května 1914 (ve věku 61 let)
Plovdiv
Flag of Bulgaria.svg Bulharské carství
Příčina úmrtí zápal plic
Alma mater Technická univerzita Vídeň
Povolání stavitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Václav Schnitter (16. října 1852 Nový Bydžov – 19. května 1914 Plovdiv) byl český stavitel, který většinu svého života strávil Bulharsku, kde je znám jako Josif Šniter (bulharsky Йосиф Шнитер).

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve stavitelské rodině a po středoškolských studiích vstoupil na Vídeňskou technickou univerzitu, kde studoval na stavební fakultě. Těsně před dokončením školy odejel v roce 1876 do Ruska, aby se vyhnul pronásledování za účast v tajném společenství usilujícím o nezávislost českého národa. K prvním realizacím svých staveb se dostal v Moskvě, kde pracoval v technickém plánovacím oddělení a kde v květnu 1877 přestoupil k pravoslaví.[1]

Rusko-turecká válka a Východní Rumélie[editovat | editovat zdroj]

Když vypukla rusko-turecká válka, přihlásil se jako dobrovolník k ženijnímu vojsku. Při obléhání Plevenu byl velitelem fortifikačních prací a byl zde zraněn. Když ruské vojsko překonalo v zimě 1877 Starou planinu, došel s ním až k Istanbulu. Poté byl převelen do Plovdivu a zde zůstal po uzavření Sanstefanské mírové smlouvy natrvalo.

Nedlouho po demobilizaci byl jmenován oblastním inženýrem a vedoucím technického oddělení v Plovdivu, který se stal hlavním městem autonomní turecké provincie Východní Rumélie. V letech 1878 – 1885 zde navrhl a postavil především veřejné, ale i soukromé budovy; například novorenesanční dívčí gymnázium, zvonici kostela svaté Bohorodice, kostel svatého Jiří, kostel svatého Cyrila a Metoděje, budovu Prefektury, dům s knihkupectvím, dům D. Mančova, dům J. Grueva, dům Ch. Gendova.

Srbsko-bulharská válka a sjednocené Bulharsko[editovat | editovat zdroj]

Během Plovdivského povstání, které vyústilo ve sjednocení Bulharska, vedl Schnitter výstavbu opevnění na bulharsko-turecké hranici. Po následném vypuknutí srbsko-bulharské války se jí zúčastnil jako dobrovolník a vedl fortifikační práce. Poté, co se navrátil z války zpět do Plovdivu, byl jmenován „městským architektem, inženýrem a zeměměřičem“.

Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice v Bataku

Stěžejní Schnitterovou prací se stal regulační plán města, který mu byl zadán roku 1887. Nejdříve nechal město zaměřit, přičemž se na těchto pracích podílel i sám, a poté vypracoval katastrální plán. Teprve po dokončení této etapy, která trvala 18 měsíců, zahájil práce na vlastní regulaci. K tomu nechal postavit zvláštní pavilon o průměru 8,5 m a zde až do roku 1891 tvořil plán v měřítku 1:500. Plán se setkal s odporem městské rady, a tak musel Schnitter přepracovat některé jeho části, ale nakonec byl v roce 1896 knížecím dekretem schválen a o deset let později publikován v měřítku 1:5000.[2] Plán zahrnuje unikátní systém čtyř tříd orientovaných podle světových stran, regulaci řeky Marici a návrh městské zeleně, na níž se podílel švýcarský zahradní architekt Lucien Chevallaz.

Kromě regulačního plánu Schnitter realizoval stavby v Plovdivu a okolí jako například obytné domy I. Gerdžikova, I. Andonova, rodiny Sveštarových, obchodní dům Orozdi Bak, kde byl poprvé v Bulharsku použit železobeton, činžovní dům S. Kujumdžjiana, hotely Metropol a Rodopi, obchodní dům J. Gavrilova, obytné domy K. Jovanoviče, K. Najdenoviče, chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice v Bataku. V roce 1911 vypracoval Schnitter návrh nové městské vodovodní sítě.[1]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

V průběhu balkánských válek se Schnitter znovu angažoval v ženijním vojsku. Zemřel v květnu 1914 na zápal plic v důsledku nachlazení při opravách městského vodovodu, který byl poškozen zimními povodněmi.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Schnitter byl od roku 1905 bulharským občanem, v roce 2006 byl jmenován čestným občanem Plovdivu a v roce 2012 mu tam byl odhalen pomník od sochaře Cvjatka Siromaškého.[1]
  • Za dobu své práce pro Plovdiv byl celkem 18krát propouštěn ze služby.
  • Jeho přítelem byl Anton Bezenšek, slovinský lingvista a učitel, který žil dvacet let v Plovdivu.
  • Schnitter se seznámil se svojí budoucí manželkou tehdy, když mu během svého pobytu v Plovdivu, kde se zastavila na cestě do Cařihradu, vysypala drobky z okna na hlavu.
  • Schnitterova pravnučka Marija Šniterova se stala děkankou Fakulty filosofie a historie na Plovdivské univerzitě Paisije Chilendarského.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Йосиф Шнитер na bulharské Wikipedii a Josef Schnitter na anglické Wikipedii.

  1. a b c BRANKOV, Nikolaj. Josef Schnitter - tvůrce moderního Plovdivu [online]. Earch, 2014-05-12 [cit. 2017-02-17]. Dostupné online. 
  2. RADUNOV, Todor. Yosif Schnitter/Joseph Schnitter, Arch. (1852 – 1914) [online]. Plovdiv Guide, 2012-01-01 [cit. 2017-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]