Josef Rosenzweig-Moir

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Josef Rosenzweig
JUDr. Josef Rosenzweig
JUDr. Josef Rosenzweig
Jiná jména Moir
Narození 24. srpna 1887
Neustupov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1944
Auschwitz
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Povolání právník, advokát
Rodiče Adolf Rosenzweig
Emilie Rosenzweig roz. Rosenzweig
Partner(ka) Věra Rosenzweig roz. Eisner
Příbuzní Rudolf Rosenzweig – bratr
Alois Rosenzweig – bratr
Olga Herman – sestra
Marie Rosenzweig – sestra
Friedrich Rosenzweig – bratr
Berta Ohrenstein – sestra
Ida Horner – sestra
Jiří Orten – synovec
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Rosenzweig (24. srpna 1887, Neustupov[1] – po 12. říjnu 1944, pravděpodobně v koncentračním táboře Auschwitz[2]) byl českým anarchistickým básníkem, advokátem a právníkem židovského původu. Jako literát publikoval pod uměleckým jménem Josef Rosenzweig–Moir. Byl strýcem básníka Jiřího Ortena.

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Rosenzweig se narodil v rodině kupce Adolfa Rosenzweiga a Emilie Rosenzweigové rozené rovněž Rosenzweigové, též z Neustupova. Základní školu navštěvoval v nedalekých Voticích. V roce 1897 zahájil studium na gymnáziu v Hradci Králové, které dokončil v Praze roku 1905.[3] Dále se věnoval studiu na České a německé Univerzitě Karlo-Ferdinandově, kde promoval 4. listopadu 1911.[4]

Jeho první verše z období let 1903–1906 vyšly v anarchisticko-pesimistické sbírce Když zpívá mládí[5] V roce 1908 vyšla jeho druhá básnická sbírka Zahrady života.[6] Své verše publikoval i v různých periodikách: Rozhled, Horkého týdeník, Besedy času, Rudé květy či Volná myšlenka.

Během studií také spolupracoval s Arnoštem Lustigem, Jiřím Mahenem, Gustavem Šmejcem na redakci Studentského almanachu 1908.[7]

V té době nabíralo sílu anarchistické hnutí, do kterého se zapojovala řada umělců. Mezi nimi byl i Josef Rozenzweig. Znal se s Michalem Káchou, který patřil mezi zakladatele anarchistického hnutí a kterému věnoval báseň Zimní ráno nad Prahou. Zcela jistě se zapojil i do recesistické akce pražské bohémy kolem Strany mírného pokroku v mezích zákona, kterou Jaroslav Hašek, tehdy rovněž anarchista, založil v letech 19041905 v hostinci U zlatého litru.[8] Hašek se sice o jeho básnickém talentu vyjádřil nelichotivě, ale v povídce Po stopách státní policie v Praze[9] o něm hovoří jako o příteli. Ještě jedno přátelství prokazatelně spojuje Rosenzweiga s Haškem a to je jejich společný kamarád Gustav Roger Opočenský, kterému Rosenzweig věnoval báseň Píseň selského synka.[10]

Krásná léta pražské bohémy ukončila první světová válka. Nevyhnula se ani Josefu Rosenzweigovi. Účastnil se, jako mnozí další literáti, bojů v první světové válce na východním bojišti.[11] Jak je patrné ze záznamu o sňatku,[12] byl zařazen k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 29 v Litoměřicích (později střelecký pluk č. 29), kde dosáhl hodnosti poručíka. Ženil se až koncem války 20.května 1918 ve svém rodném Neustupově. Jeho ženou se stala Věra Eisnerová, dcera JUDr. Leopolda Eisnera, advokáta z Kralup nad Vltavou a Marie rozené Hermanové.[12] V Eisnerově kanceláři potom vykonával JUDr. Josef Rosenzweig advokátní činnost až do německé okupace. To mu byla odebrána licence a nakonec byli manželé Rosenzweigovi nuceni opustit Kralupy. Místo jejich posledního pobytu ve vlasti, byla obec Vepřek.[13]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

V rámci takzvaného „konečného řešení židovské otázky“ byli manželé Josef a Věra Rosenzweigovi deportováni dne 22. února 1942 transportem Y, č. 682 z kladenského nádraží do Terezína. V Terezínském ghetu byli vězněni do 12. října 1944. Ten den byly vypraveny dva transporty. Ty měly cílovou stanici pod nacistickým krycím názvem Arbeitslager Birkenau bei Neuberun, Oberschlesien [Pracovní tábor Březinka u Nové Beruně, Horní Slezsko]. Ve skutečnosti  se ale jednalo o vyhlazovací tábor Auschwitz II – Birkenau. Do transportu Eq, č. 767 byl také zařazen JUDr. Josef Rosenzweig spolu s dalšími patnácti sty vězni. Druhý transport nesl označení Eq, č. 768 a tvořilo ho opět 1500 vězňů. V tomto transportu byla i Věra Rosenzweigová. To jsou poslední známá fakta o jejich osudu. Kdy a kde zahynuli nebo byli zavražděni se zatím nepodařilo zjistit.[2][14]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Básně[editovat | editovat zdroj]

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Když zpívá mládí[5] – obsahuje básně: Mně někdo umřel…; Zde mohly kvésti růže; Zbloudil jsem s cesty...; Dnes všechny smutky…; Poušť; Píseň K. Procházkovi; Nálada podzimního večera; Staré hrady; Ztracené volání; A nemám odvahy…; Dnes chtěl bych líbat…; Poslední touha M.R.; Píseň o zavátých cestách; Finále; Písnička konce; Nic nezbylo mi…M.; V noční kavárně; Jsou výšky pyšné…; Rekonvalescence; Já na Vás čekal jsem…; Píseň života; Ty letní večery…; Letní večer doma; Jsem tichý poeta.…; Česká písnička; Na motiv z V. Dyka; Na nové cesty; Ještě jsou bídy…; Nová píseň na starou melodii; Po stopách rána; Ubohé oči…!; Chtěl bych se pomstít…; Glossuji hořce…; Něco vzrůstá ve mně…; Budoucí žena Ukolébavka; Písnička, kterou jsem si zpíval v máji; Před ránem M.T.; Romance nevěrecká; Nad hroby čerstvými – Mrtvým v Courriéres; Zimní ráno nad Prahou M. Káchovi;
  • Zahrady života[6] – obsahuje básně: Přechodní generace; Pozdní večer -P.R.-; Osobní; Píseň lásky; Na motiv z Heinea Fragment z biblické dějepravy; Klid jarního večera; Večer; Noc; Přízrak; Tichá noc; Ten jeden večer L.H.; Neustupov; Morava; Večer v únoru; Letní noc; Když píseň míru zazní; Epilog;

Jednotlivé básně online[editovat | editovat zdroj]

  • Až vody opadnou…[15]
  • Bych mohl žíti již…[16]
  • Co vyroste…[17]
  • Epištola přátelům[18]
  • Chtěl bych k Vám hovořit[19]
  • Kdybych teď říci měl…[20]
  • Když píseň míru zazní[21]
  • Masopustní noc[22]
  • Modlitba květnové noci [23]
  • Píseň selského synka [věnováno G. R. Opočenskému] [10]
  • Píseň slunného dne zimního[24]
  • Před ránem[25]
  • Ten jeden večer[26]
  • Ze šera klášterů[27]
  • Zlý pohled smrti[28]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Česko-židovské hnutí na Moravě[29]
  • Episodky z venkova[30]

Citáty a ohlasy[editovat | editovat zdroj]

…Faktura verše, myšlenkový chaos a var v sujetech, převládající nálada i jakási neregulovanost citu, tu překypujícího, jinde zas resignovaného se shovívavou nebo ironickou pósou, to všecko prozrazuje mladého autora, jenž není bez talentu, avšak schází mu umělecká disciplina. To ovšem nevadí, aby leckde uhodil na vřelý tón, někde i celý bohatý a harmonicky znějící akkord, který je svůj a prozrazuje vlastní fond uměleckého cítění i tvoření. Tím rušivěji působí tu a tam okatá imitace Dyka, Šrámka, Gelnera, a všecko to koketování s papírovou Anarchií, jež se už stala sportem literární mládeže, která chce být za každou cenu interessantní.
— Ohlas na sbírku Když zpívá mládí v Pražské lidové revue 12/1906[31]
V Čechách vyskytují se dva mladí básníci, píšící jeden-každý horší verše než druhý. Jest to básník Rosenzweig-Moir a Frabša, …agent-provokatér Mašek vydává se v redakci Komuny za italského anarchistu Pietra Periho, uprchnuvšího ze Sevastopole v Rusku, a spí jednu noc u Rosenzweiga-Moira, vlastně oba jsou vzhůru, poněvadž jeden bojí se druhého…
— Jaroslav Hašek; Politické a sociální dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona; Počáteční program strany:[8]
…A Pietro Perri počal mluvit německy. Mezitím přišlo několik známých, básník G. R. Opočenský s Rosenzweigem-Moirem…Řekl jsem: „Pietro Perri, přítel Rosenzweig-Moir vás bude doprovázeti a půjdete k němu na Vinohrady spát…Druhého dne přišel Rosenzweig-Moir zřejmě rozčílen do redakce Chuďasa. „Pietro Perri mně zmizel z bytu,“ hlásil rozechvěle, „šel jsem si pro cigarety, a když jsem se vrátil, byl již Pietro Perri pryč…
— Jaroslav Hašek; Po stopách státní policie v Praze[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Badatelna.eu | Národní archiv – Židovské matriky. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2020-02-03]. Záznam o narození. Dostupné online. 
  2. a b Josef Rosenzweig | Databáze obětí | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2020-02-03]. Dostupné online. 
  3. [1]
  4. Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916). is.cuni.cz [online]. [cit. 2020-02-03]. S. 1178. Inv. č.3. Dostupné online. 
  5. a b ROSENZWEIG-MOIR, Josef. Když zpívá mládí. Praha: A. Bouček, 1906. 48 s. Dostupné online. Přístup k el. verzi po registraci a přihlášení. 
  6. a b ROSENZWEIG-MOIR, Josef. Zahrady žívota. Praha: vl. nákl., 1908. 48 s. Dostupné online. Přístup k el. verzi po registraci a přihlášení. 
  7. NKC - Úplné zobrazení záznamu. Studentský almanach aleph.nkp.cz [online]. Praha : Nákladem pořadatelstva Všestudentské slavnosti, 1904–1908 [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. 
  8. a b HAŠEK, Jaroslav. Počáteční program strany. www.svejkmuseum.cz [online]. [cit. 2020-02-07]. Politické a sociální dějiny Strany mírného pokrku v mezích zákona.. Dostupné online. 
  9. a b HAŠEK, Jaroslav. PO STOPÁCH STÁTNÍ POLICIE V PRAZE. www.svejkmuseum.cz [online]. Čechoslovan 6, 21.8.1916 [cit. 2020-02-07]. Dostupné online. 
  10. a b Píseň selského synka. Rudé květy [online]. 1906 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  11. Článek Vojna a naši literáti. Večer [online]. 1916 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  12. a b Badatelna.eu | Národní archiv – Židovské matriky. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2020-02-07]. Záznam o sňatku. Dostupné online. 
  13. JUDr. Josef Rosenzweig-Moir (1887-1944) – Historie českého anarchismu (1880–1939) [online]. [cit. 2020-02-07]. Dostupné online. 
  14. Věra Rosenzweigová | Databáze obětí | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  15. Až vody opadnou. Rozhled [online]. 1910 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  16. Bych mohl žíti již…. Horkého týdeník [online]. 1909 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  17. Co vyroste…. Nová doba [online]. 1915 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  18. Epištola přátelům. Besedy času [online]. 1911 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  19. Chtěl bych k Vám hovořit. Besedy času [online]. 1911 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  20. Kdybych teď říci měl…. Besedy času [online]. 1914 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  21. Když píseň míru zazní. Besedy času [online]. 1907 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  22. Masopustní noc. Besedy času [online]. 1911 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  23. Modlitba květnové noci. Kalendář česko židovský [online]. [cit. 2020-02-03]. Roč. 1915–1916. Dostupné online. 
  24. Píseň slunného dne zimního. Besedy času [online]. 1914 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  25. Před ránem. Rudé květy [online]. 1906 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  26. Ten jeden večer. Besedy času [online]. 1907 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  27. Ze šera klášterů. Volná myšlenka [online]. 1906 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  28. Zlý pohled smrti. Rozhled [online]. 1910 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  29. Česko- židovské hnutí na Moravě. Kalendář česko - židovský [online]. 1911-1912 [cit. 2020-02-03]. Dostupné online. 
  30. Episodky z venkova. Besedy času [online]. 1906 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  31. Kritika sbírky "Když zpívá mládí". Pražská lidová revue [online]. 12/1906 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online.