Přeskočit na obsah

Josef Müldner

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Josef Müldner
Rodné jménoJosef František Bedřich Müldner
Narození21. srpna 1880
Libeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. dubna 1954 (ve věku 73 let) nebo 14. srpna 1954 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
PovoláníUčitel, básník, prozaik
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Významná dílaPoslední kentaur
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Müldner (21. srpna 1880 Libeň[1] – 14. dubna 1954 Praha[1]) byl český učitel, prozaik a básník. Je považován za průkopníka české sci-fi literatury.[p 1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině libeňského lékárníka Josefa Müldnera (1851–1916) a jeho manželky Berty, rozené Schmiedtové (1857). U křtu dostal jméno Josef František Bedřich.[1] Měl starší sestru Bertu (1879).[2] Studoval na gymnáziu v Křemencové a gymnáziu v Truhlářské ulici. Po maturitě roku 1899 složil na Filozofické fakultě Karlovy univerzity státní zkoušky a dizertaci obhájil v roce 1906.[3]

Během studií (roku 1906) patřil s Romanem Haškem k redaktorům časopisu Letáky.[p 2] Později se stal členem (i členem výboru) Spolku českých spisovatelů beletristů Máj.

Po studiích byl středoškolským profesorem na gymnáziu v Uherském Hradišti a na gymnáziu Královské Vinohrady a na reálkách v Lounech a na Královských Vinohradech. První světovou válku prožil na srbské a italské frontě, kde setrval do roku 1918. Po návratu učil na vinohradské reálce až do roku 1939.

Procestoval řadu evropských zemí, ze sportů se věnoval šermu a jízdě na koni. Podporoval nárok Československa na Slezsko i myšlenku přístupu slovanských národů k Jadranu a Baltskému moři.[3][4]

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Josef Müldner byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil s Gabrielou, rozenou Reičovou (1892).[5]

Dne 25. 8. 1945 se v Horních Mokropsech oženil podruhé, s Marií Suchomelovou.[1]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Beneš Knüpfer: Poslední kentaur (repro Zlatá Praha, inspirace názvu románu)

Svůj názor o úpadku české literární kritiky vyjádřil v polemice Kritika kritiky slovy, že kritika „... je řemeslným zneužíváním svobody slova.“[6]

Příspěvky do periodik

[editovat | editovat zdroj]

Josef Müldner přispíval do řady deníků a časopisů jako Světozor,[7] Zlatá Praha a dalších. Často přispíval zejména do časopisu Zvon.[8]

Poezie

[editovat | editovat zdroj]
  • Návraty (kniha básní, v Praze, J. Müldner, 1901)
  • Stroskotání (verše, V Praze, nákladem časopisu Srdce, 1903)
  • Výčitky (Praha, nákladem vlastním, 1911)

Romány

[editovat | editovat zdroj]
  • Poslední Kentaur (román obrazu a života, inspirováno životem malíře Beneše Knüpfera, Praha, Ottovo nakladatelství, 1919); časopisecké vydání na pokračování Zlatá Praha[9][p 3]
  • Smutek políbených (povídky o milenkách, Praha, Unie, 1920)
  • Dopisy paní du Barry (Plzeň, K. Beníško, 1921)
  • Zpovědnice dona Juana (historie bolesti a touhy; Praha, Unie, 1922[10] a Osvětový odbor Družiny dobrovolců čsl. zahraničního vojska, 1934)
  • Blouznění mnicha Innocence (román - povídka; Praha, Strom, 1924 nebo 1925)
  • Dům u dvou bohyní (román třípatrového člověka; Praha, Unie, 1924 a Osvětový odbor Družiny dobrovolců čsl. zahraničního vojska)

1935)

  • Útok života (román mládí; Praha, Svátek, 1924)

Romány s utopickou tematikou

[editovat | editovat zdroj]
  • Zločin doktora Modrana (román živlů a hrůz r. 1999; V Praze, Šolc a Šimáček, 1922)

Ve Zločinu doktora Modrana předvídal Josef Müldner tragickou migrační vlnu v důsledku klimatických změn. Nikoliv však z jihu na sever jako důsledek nedostatku vody a jiných příčin, ale ze severu na jih, kdy lidé prchají do Afriky před vlhkem a mrazem, rozšiřujícími se od severu po Evropě. Román se odehrává v Praze roku 1999.

  • Hvězdná lavina (románová vidina budoucna; v Praze, Šolc a Šimáček, 1926)

Historická témata

[editovat | editovat zdroj]
  • Jan Myllner z Milhauzu – Dopisy a činnost úřední, Díl I. a II. (Praha, nákladem vlastním, distributor Osvětový odbor družiny dobrovolců, 1934)[11]
  • Po stopách baltických Slovanů (průvodce po sídlech a dějinách baltických Slovanů; Praha, nákladem vlastním, 1934)

Vzpomínky ze světové války

[editovat | editovat zdroj]
  • Zvířata a lidé ve válce 1914-1918 (Dvoudílné vzpomínky; V Praze, Družina čsl. legionářů, 1928)

Jiné

[editovat | editovat zdroj]
  • Joža Uprka – pohled do jeho života a práce (předneseno v přednáškovém večeru dne 25. února 1907; v Plzni, Spolek přátel vědy a literatury české v Plzni, 1907)
  • Organisační síla území ve vývoji států (Královské Vinohrady, Albert Malíř, 1910)
  • Území Československé republiky a moře (Praha, Vilímek, 1919)
  • Námořní společnost československá, její vznik a úkoly (v Praze, Námořní společnost československá, 1920)
  • Slovanský přístup k moři (Praha, Čsl. obec bývalých námořníků revolucionářů, 1926
  • Křižník Svatý Jiří (Praha, nakladatel není známý, 1927)
  • Riviéra – Průvodce po severní Italii a jižní Francii (v Praze, Výpravna družiny čsl. legionářů, 1928)
  • Náš stát ve vývoji světových dějin (Státotvorné vlivy přírodní, nezbytná úprava státních hranic; Praha, Josef R. Vilímek, 1946)

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

Podle vlastních údajů měl být Josef Müldner potomkem Petra Milnera z Milhauzů, člena stavovského direktoria během českého stavovského povstání. Věnování „Památce svého předka Petra Myldnera z Mylhausů ...“ uvedl v románu Zločin doktora Modrana, upravil však pravopis jména údajného předka do formy, která se v odborné literatuře nevyskytuje, ale je bližší pravopisu jeho vlastního příjmení.[12]

Písemné pozůstalosti dalšího představitele rodu Milnerů věnoval Josef Müldner publikaci Jan Myllner z Milhauzu – Dopisy a činnost úřední, Díl I. a II.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Továrna na absolutno Karla Čapka vyšla ve stejném roce jako Müldnerův Zločin doktora Modrana. Vědeckofantastické romány J. M. Trosky byly vydávány od konce 30. let 20. století.
  2. ↑ Letáky byly drobné časopisy vycházející v letech 1917–1920; hlavní obsah tvořila aktuální satirická píseň. Za nejvýznamnějšího redaktora je považován Eduard Bass. (Viz Lexikon č. literatury, 2/II, heslo Leták).
  3. ↑ Pod shodným názvem Poslední Kentaur vyšel knižně fejeton Vlasty Štáflové z Národní politiky 28. 2. 1934, jako premie spolku S. V. U. Myslbek s dřevoryty Otakara Štáfla, v upomínku umístění pamětní desky malíře moře Beneši Knüpferovi na jeho rodném domě. Jako motto je uveden citát z díla Josefa Müldnera, text je věnován malíři Knüpferovi.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Matrika narozených, Libeň, 1875–1880, Záznam o narození a křtu, pozn. o sňatku a úmrtí
  2. ↑ Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2022-05-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b DOKOUPIL, Blahoslav. Josef Müldner. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/I. M–O. S. 368–369.
  4. ↑ Po Dunaji k Černému moři. Národní politika. 24. 6. 1937, s. 2. 
  5. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 393, obraz 822, Müldner Josef 1880
  6. ↑ Josef Müldner: Kritika kritiky. Zvon. 51/1918-1919, s. 695–697. 
  7. ↑ Josef Müldner: Ty nevíš o mně. Světozor. 26. 1. 1944, s. 12. 
  8. ↑ Josef Müldner: Tři historické obrazy. Zvon. 1. 6. 1938, s. 505. Dostupné online. 
  9. ↑ Josef Müldner: Poslední Kentaur (první část). Zlatá Praha. 20/1913-1914, s. 230. Dostupné online. 
  10. ↑ Kritika knihy Zpovědnice dona Juana. Národní politika. 15. 10. 1922, s. 3 (příloha). 
  11. ↑ Kulturně historická malůvka z konce XVI. století (recenze). Národní politika. 16. 9. 1934, s. 4. 
  12. ↑ MÜLDNER, Josef. Zločin doktora Modrana. Praha: Šolc a Šimáček, 1922. Kapitola (Věnování před tit. str.). 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Müldner&oldid=24215684“