Josef Kout

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Kout
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSNS

Narození14. ledna 1907
Mnětice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. května 1970
Pardubice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťAurélie Šilhanová
DětiVěra, Zdeněk
Profeseherec a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Kout (14. ledna 1907 Mnětice8. května 1970 Pardubice[1]) byl český a československý politik, člen Československé strany národně socialistické, za kterou byl po roce 1945 poslancem Prozatímního Národního shromáždění. Po roce 1948 exilový politik.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval pardubickou reálku a od roku 1926 pracoval v Německém Brodě jako poštovní elév. V letech 19271929 absolvoval prezenční vojenskou službu. Pak znovu působil v poštovnictví. Pracoval v Tanvaldu a roku 1930 byl na vlastní žádost přeložen do Pardubic. Od mládí se politicky angažoval v národně socialistické straně. Zastával v ní post sociálního referenta, vzdělavatele, důvěrníka, později župního předsedy mládeže a župního jednatele. Působil i v odborovém sdružení poštovních zaměstnanců národně socialistické strany. V roce 1938 byl za národní socialisty zvolen do obecního zastupitelstva v Pardubicích. Členem zastupitelstva zůstal až jeho rozpuštění 7. listopadu 1942. Angažoval se i v kulturním a veřejném životě, měl blízko k ochotnickému divadlu. V srpnu 1940 absolvoval týdenní režisérský kurs v Hronově pod vedením Jaroslava Kvapila a režiséra Divadla na Vinohradech v Praze Františka Salzera.[2]

Za druhé světové války pracoval u vlakové pošty a ničil udání směřující na gestapo. Od jara roku 1945 spolupracoval s partyzánským oddílem Brigáda Jana Husa.[2] Po roce 1945 se politicky angažoval. V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946.[3] Byl rovněž krajským důvěrníkem národně socialistické strany a dočasně vedl redakci týdeníku Bratrství. V roce 1945 byl po dobu několika měsíců členem rady Místního národního výboru v Pardubicích. V parlamentních volbách 1946 kandidoval, ale nebyl zvolen do Ústavodárného Národního shromáždění. Místo něj poslanecký mandát získal František Přeučil.[2]

Po únorovém převratu v roce 1948 byl Josef Kout 28. února propuštěn z postu vrchního poštovního tajemníka v Pardubicích. Proti tomu se odvolal, ale odvolání zamítl jeho stranický kolega Alois Neuman, který patřil k frakci, jež převzala moc ve straně a podřídila se komunistickému režimu. Kout se pak chystal k odchodu do emigrace. 1. října 1948 byl ale zadržen na státní hranici. Podařilo se mu ovšem uprchnout z vazby v Domažlicích. Působil jako vedoucí zásobování IRA v uprchlickém táboře v Ludwigsburgu. Zde se roku 1950 stal předsedou oblastního výboru československých národních socialistů v Německu. Pak přesídlil do USA, kde byl v kontaktu s Petrem Zenklem a Radou svobodného Československa. V červnu 1957 mu bylo uděleno americké občanství. Pracoval jako vedoucí provozu Captain University Club v New Yorku a ve volném čase se věnoval ochotnickému divadlu. V listopadu 1969 uspořádal Český domov Astoria v New Yorku premiéru hry E. Bozděcha Světa pán v županu, ve které Josef Kout hrál titulní roli císaře Napoleona. Jeho rodina v Československu byla mezitím pronásledována komunistickým režimem. Bylo u ní provedeno několik domovních prohlídek. Manželka Aurélie byla roku 1950 odsouzena na dva roky odnětí svobody. Děti byly vyloučeny ze škol a povolání. V roce 1968 a 1970 Josef Kout mohl navštívit Československo. Při druhé z návštěv zemřel na infarkt v bytě své ženy v Pardubicích, v Hronovické ulici čp. 633.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Josef Kout [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. 
  2. a b c d Kotyk, Jiří: Poslanec Josef Kout [online]. kpp.iipardubice.cz [cit. 2011-12-27]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]