Josef Grňa

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Grňa
Narození11. srpna 1897
Předklášteří
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. června 1967 (ve věku 69 let) nebo 14. června 1967 (ve věku 69 let)
Kroměříž
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníBrno
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníadvokát
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm II. třída, in memoriam (1991)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Grňa (11. srpna 1897 Předklášteří – 8. června 1967 Kroměříž) byl český právník, profesor brněnské techniky, představitel domácího odboje za 2. světové války.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval[1] Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, poté nastoupil na Finanční prokuraturu v Brně, nejprve jako koncipient, později se stal vrchním komisařem, radou a v roce 1937 vrchním radou.[2] Roku 1932 se habilitoval pro obor civilního práva procesního a stal se soukromým docentem.[2] V březnu 1938 byl jmenován mimořádným profesorem věd právních na České vysoké škole technické v Brně.[2] Hned na počátku druhé světové války se zapojil do domácího odboje. Stal se členem odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ) na Moravě, patřil k jeho zemskému vedení.[2] Byl pověřen vybudováním sítě PVVZ na Moravě a navázáním kontaktů na Slovensku. Dne 2. října 1941 ho v Ratajích na Kroměřížsku přišlo zatknout gestapo, podařilo se mu však uniknout. Při přechodném utajení v Žarošicích a ve Zdravé Vodě mu pomohl místní statkář a mecenáš umění Josef Frydrych. Do konce války žil v ilegalitě. Patřil k autorům politického programu PVVZ, po zatčení všech zbývajících vedoucích osobností organizace PVVZ pokračoval v odbojové činnosti ve skupině Přípravný revoluční výbor.[2] V roce 1944 se podílel na vzniku odbojové skupiny Rada tří. Šlo o organizaci nekomunistického protifašistického odboje, která zajišťovala zejména formování partyzánských jednotek v prostoru Českomoravské vrchoviny a přijímání parašutistických výsadků ze Západu. Byl spoluzakladatelem a členem revoluční České národní rady.[2] Po skončení války působil jako profesor národního hospodářství na brněnské technice (v letech 1948–1950 byl děkanem odboru inženýrského stavitelství a zeměměřičského inženýrství). V roce 1951 byl odsouzen za údajné neoznámení protistátní činnosti na 2,5 roku vězení. Rehabilitován byl v roce 1965.[2] V roce 1991 se stal nositelem Řádu Tomáše Garrigue Masaryka II. třídy in memoriam.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Civilní soudce a správní akt. Bratislava, Právnická fakulta Univerzity Komenského, 1935.
  • Generál Jiskra“, Brno 1971.
  • Partyzánské historky. Brno, Klub Kounicových kolejí 1946.
  • Sedm roků na domácí frontě. Brno 1968.
  • Základy práva veřejného. Prozatímní nástin přednášek. 1949.
  • Zákony stavební. Brno 1949.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriky Univerzity Karlovy, Právnická fakulta Univerzity Karlovy – Grňa Josef 11. 8. 1897, Předklášteří
  2. ↑ a b c d e f g PERSTICKÁ, Dagmar. OSOBNOSTI. Nositelé Řádu Tomáše Garrigue Masaryka 1991 a 1992. Brno: Státní vědecká knihovna, 1993. 435 s. ISBN 80-7051-067-6. S. 74–77. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRYDRYCH, Karol. Významný představitel domácího odboje za 2. světové války – Josef Grňa (1897–1967). Věstník Historicko-vlastivědného spolku Žarošice, Žarošice, 2016, č. 25, s. 101–102. ISSN 2533-4247.
  • PERSTICKÁ, Dagmar. OSOBNOSTI. Nositelé Řádu Tomáše Garrigue Masaryka 1991 a 1992. Brno: Státní vědecká knihovna, 1993. 435 s. ISBN 80-7051-067-6. S. 74–77. 
  • PEŠA, Václav – ŠTĚPÁNEK, Zdeněk. Nezveřejněná část pamětí prof. dr. Josefa Grni. [Ed.]: Peša, Václav - Štěpánek, Zdeněk. Časopis Matice moravské 111, ročník: 1992, číslo: 2, strany: 315–324

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Grňa&oldid=22020532“