Josef Svatoň

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Svatoň
podplukovník (in memoriam generál) Josef Svatoň
podplukovník (in memoriam generál) Josef Svatoň
Narození8. března 1896
Dolní Roveň (okres Pardubice), Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. listopadu 1944
Paseky (součást obce Proseč; okres Chrudim), Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtízastřelen při úniku z obklíčení gestapem
Místo pohřbeníPomník generála Svatoně a kapitána Sošky (v parčíku generála Svatoně a kapitána Sošky) (49°47′23,12″ s. š., 16°7′7,18″ v. d.)
Národnostčeská
ObčanstvíRakousko-Uherské
Vzděláníměšťanská obchodní škola; vyučený řezník, uzenář[1]
Alma materměšťanská obchodní škola[1]
Povolánídůstojník prvorepublikové československé armády
Zaměstnavatelčeskoslovenská armáda
Znám jakoalias „Doubek“
Titulpodplukovník, generál (in memoriam)
Oceněníviz text
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kapitán Eduard Soška (alias „Eda“ nebo „Skřivánek“)
Profesor JUDr. Josef Grňa
Generál Vojtěch Luža
In memoriam generál Josef Robotka
Pomník generála Josefa Svatoně a kapitána Eduarda Sošky

Josef Svatoň (8. března 1896 Dolní Roveň (okres Pardubice) – 1. listopadu 1944 Paseky (součást obce Proseč; okres Chrudim)) byl příslušníkem československých legií na Rusi, vojákem z povolání (důstojníkem) prvorepublikové československé armády (hodnost podplukovník in memoriam povýšen na generála)[2] a dostihovým jezdcem.[2] Za protektorátu se zapojil do protiněmeckého odboje v řadách vojenské ilegální organizace Obrana národa (ON) a v Radě tří (R3).[1] Jako velitel partyzánů ve východních Čechách byl zastřelen při uniku z obklíčení gestapem.[2][3][4][5]

Život[editovat | editovat zdroj]

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Josef Svatoň se narodil 8. března 1896 v obci Dolní Roveň u Pardubic.[6] Ještě před vypuknutím první světové války se vyučil řezníkem.[2] V roce 1915 musel narukovat k vojenskému jezdectvu Rakousko-uherské armády a poté byl odeslán na ruskou frontu.[2] V hodnosti vojína strážmistra sloužil u 2. hulánského pluku, když u města Kremence dne 4. června 1916 padl (přešel dobrovolně[2]) do ruského zajetí.[1] V Kyjevě si v létě 1916 podal přihlášku do československých legií,[2] kam byl v hodnosti vojína zařazen 9. července 1916 k 1. střeleckému pluku.[1] Spolu s ostatními československými legionáři na Rusi se účastnil bitvy u Zborova (1. až 2. července 1917) a následně (během občanské války v Rusku) absolvoval s československými legiemi celou sibiřskou anabázi.[2] Svoje vojenské působení v řadách československých legií ukončil (v hodnosti kapitána služebně u 1. jízdního pluku) formálním vyřazením ke dni 2. srpna 1920.[1]

První republika[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Československa se zařadil do nově se formující československé armády[1] v hodnosti nadporučíka ověnčen několika vyznamenáními za svoji bojovou činnost.[2] Během své vojenské služby v prvorepublikové armádě vystřídal několik lokalit, sloužil v Terezíně, v Bratislavě a ve Vysokém Mýtě.[2][p. 1][p. 2]

Díky vynikajícím výsledkům v disciplíně „jízda na koni“ byl v roce 1935 nominován do příprav na olympijské hry 1936 v Berlíně.[2][7] Ještě před dokončením tréninku (vzhledem k zostřující se mezinárodně–politické situaci) byl (na vlastní žádost) uvolněn ze sportovní přípravy a olympiády v Berlíně v roce 1936 se neúčastnil.[2]


Protektorát[editovat | editovat zdroj]

Zapojení do odboje[editovat | editovat zdroj]

Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava (po 15. březnu 1939) a po rozpuštění prvorepublikové československé armády[7] se Josef Svatoň zapojil do odbojové činnosti v Obraně národa ve východních Čechách.[2][6] Poté, co v roce 1941 jen těsně unikl zatčení, ponořil se do ilegality[2] a v březnu 1942 se přesunul na Českomoravskou vysočinu.[6] (V odboji používal krycí jméno „Doubek“.) Od té doby žil jako psanec, nucen ukrývat se na různých místech v ilegálních bytech či skrýších.[2] V ilegalitě působil Josef Svatoň celkem tři roky.[2]

Do ilegální činnosti zapojoval hasičské spolky na Vysokomýtsku a Chrudimsku.[7] Postupně navázal spojení s ilegální organizací KSČ na Prosečsku, na jaře 1944 se napojil na Radu tří (profesor Josef Grňa)[7] a vešel do kontaktu s velitelem partyzánů Karlem Veselým-Štainerem na Českomoravské vysočině.[6] Během své protiněmecké „podzemní“ činnosti organizoval partyzánské jednotky, spolupracoval se členy paradesantních výsadků z Velké Británie a také pomáhal uprchlým sovětským válečným zajatcům.[2]

V Radě tří[editovat | editovat zdroj]

Byl jeden z předních činitelů odbojové organizace Rada tří (R3),[6] která vznikla v roce 1942 a v jejímž čele byli generál Vojtěch Luža a profesor JUDr. Josef Grňa.[8] R3 působila hlavně v oblasti Českomoravské vrchoviny (spadala do oblasti Chrudimska).[8] Jako člen R3 byl Josefem Grňou určen, aby ve vojenském vedení R3 (v celé oblasti Vysočiny[6]) zastoupil generála Vojtěcha Lužu poté, co byl Luža 2. října 1944 zastřelen v obci Hřiště u Přibyslavi.[7] Svatoň ale velení R3 (svoji moc) převedl obratem na vojenský kolektivní výbor tvořený Karlem Veselým-Štainerem, podplukovníkem Josefem Robotkou a kapitánem Eduardem Soškou.

Soumrak[editovat | editovat zdroj]

Na podzim 1944 se gestapu podařil průnik do ilegální sítě hasičských spolků a kruté výslechy zatčených osob poskytly německé státní tajné policii nové stopy.[7] Rada tří využívala k úschově ilegální vysílačky Milada (a k dočasnému úkrytu svých členů) objekt v Proseči, kde bydleli manželé Hartmanovi.[7] Ke konci října 1944 navštívil Hartmanovi jim neznámý muž (člen pardubického gestapa) Hubert Hanouske, znal odbojové tajné heslo („Pod dubem, za dubem“) a sháněl se po poštovním úředníkovi Janu Hartmanovi. Paní Hartmanová jej nasměrovala ke Křemenákům a Ehrenbergerům.[7] U Křemenáků gestapo nenašlo ani Hartmana a ani Svatoše a proto pokračovalo dále na Paseky nad Prosečí k nadlesnímu Ehrenbergerovi, jehož hájenku obklíčilo 1. listopadu 1944 v 7.00 hodin ráno celkem osm mužů.[7]

V obklíčení[editovat | editovat zdroj]

Gestapo vyzvalo hajného Ehrenbergera aby se vzdal (a otevřel) a do hájenky poslalo českého protektorátního četníka Protivínského.[7] Ehrenberger po krátkém výslechu přiznal, že na půdě hájovny někoho ukrývá.[7] Následoval výstup k půdě v pořadí Ehrenberger, Protivínský a člen gestapa.[7] Na půdě panovala tma, okno vedoucí do zahrady bylo zatemněné. Když skupina dosáhla posledního schodu uskočil hajný stranou a vzápětí nato uslyšel dvojí cvaknutí kohoutku. Protivínský skočil ze schodů dolů a spolu s ním padal i člen gestapa.[7] Svatoňovi nejspíše selhala pistole, ale v nastalém zmatku unikli spolu se Soškou oknem do zahrady a prchali úvozem pryč od hájenky.[7] Německá obsluha kulometu na ně zahájila střelbu.[7]

Poslední minuty[editovat | editovat zdroj]

Podplukovník Josef Svatoň byl zraněn a kapitán Eduard Soška, poté, co se mu podařilo dostat se mimo nebezpečný otevřený prostor, se pokusil pro Svatoně vrátit.[2] Palba z kulometu zasáhla Sošku, který ve svízelné situaci spáchal sebevraždu vlastní zbraní. Těžce zraněný Svatoň se živý do rukou gestapa rovněž nedostal.[2] Těla obou odbojářů nacisté převezli do pardubického krematoria, avšak tamní pracovníci popel hrdinů uchovali.[9][10] V místě přestřelky byl (o rok později) vztyčen památník věnovaný oběma vůdcům partyzánského odboje proti nacistům.[9][10] V jeho základech je uložen jejich popel.[7]

Ehrenbergerovi[editovat | editovat zdroj]

Hájovnu opustil oknem během zátahu i hajný Ehrenberger, který využil nastalého zmatku a zmizel opačným směrem než Svatoň se Soškou.[7] Ehrenbergerovi se podařilo z místa zátahu uniknout směrem k lesu, následně se přidal k partyzánům a do konce druhé světové války žil u Vomočilů ve Vidlaté Seči.[7] V hájovně zbyla Ehrenbergerova manželka (utrpěla psychický šok a ztratila vědomí) a její sestra.[7] Gestapo obě ženy, zatčeného Křemenáka a dvojici rakví odvezlo do Pardubic.[7] V Malé pevnosti Terezín se paní Ehrenbergerová a její sestra dočkaly konce druhé světové války.[7]

Hartmanovi[editovat | editovat zdroj]

V období od konce října 1944 do listopadu 1944 pozatýkalo gestapo asi třicet místních spolupracovníků odboje.[7] Zatýkání unikl jak poštovní úředník Jan Hartman, tak i jeho manželka a dcera.[7] Složitou cestou se Hartmanovi dostali na Moravu do Věstínku k Dvořákovým, kde ale jeden z partyzánů omylem při čištění zbraně jejich dceru zastřelil.[7] Na počátku 50. let 20. století byl Jan Hartman zatčen a v rámci komunistické akce „Malíř“ byl odsouzen k několika letům odnětí svobody.[7]

Dopad na odboj[editovat | editovat zdroj]

Rada tří byla smrtí podplukovníka Josefa Svatoně značně oslabena.[7][p. 3] Po Svatonově smrti se ilegální skupina, která kolem něj působila hlavně na Novoměstsku již od roku 1940, přejmenovala na skupinu „Generála Svatoně“.[11]

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Podplukovník Josef Svatoň byl in memoriam po druhé světové válce povýšen do hodnosti generála.[11][6]

Vyznamenání a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Připomínky[editovat | editovat zdroj]

  • Ve Vysokém Mýtě se nachází ulice generála Svatoně.[12]
  • V Proseči–Pasekách v místním parčíku generála Svatoně a kapitána Sošky u silnice číslo 357 vpravo u cesty (označen informační cedulí) se nachází osm metrů vysoký kamenná pomník Obětem 2. světové války respektive pomník věnovaný generálu Svatoňovi a kapitánu Soškovi. Autorem pomníku je architekt Jaroslav Mošek. Pomník byl slavnostně odhalen 1. listopadu 1945 (přesně rok po jejich smrti). V základech pomníku jsou uloženy urny s popelem obou jmenovaných odbojářů. Pomník připomíná místo, kde našli smrt oba vůdci partyzánského odboje proti nacistům. Na pomníku je nápis: HRDINŮM NÁRODNÍ REVOLUCE // ZDE PADLI 1.11.1944 / GEN. JOSEF SVATOŇ / KPT. EDUARD SOŠKA.[10][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ve Vysokém Mýtě byl Josef Svatoň členem Spolku přátel Junáka.[2]
  2. ↑ V československé armádě byl Josef Svatoň ve Vysokém Mýtě důstojníkem u 9. jezdeckého pluku (dragounů).[6][7]
  3. ↑ Kolem Žďáru a na Chrudimsku působily nejvýrazněji dvě odbojové skupiny: R3 a partyzánská brigáda Mistra Jana Husa, reprezentovaná jejím komisařem Miroslavem Pich–Tůmou.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g SVATOŇ JOSEF (* 8.3.1896, Dolní Roveň, okr. Pardubice – 1.11.1944, Paseky) [online]. web: Databáze legionářů (Legie 100; krev legionáře) [cit. 2022-09-15]. Databázi spravuje Československá obec legionářská na základě dat poskytnutých VÚA-VHA Praha. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac TVRDÝ, Petr. Svatoň Josef (* 8. 3. 1896 – † 1. 11. 1944) [online]. web: Hrdinové války cz, 2017-02-01 [cit. 2022-09-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ Josef Svatoň (* 8. 3. 1896 Dolní Roveň (okres Pardubice) - 1. 11. 1944 Paseky součást obce Proseče, (okres Chrudim)) – Odbojář za 2. světové války. Podplukovník a brigádní generál in memoriam. [online]. web: Databáze autorit NK ČR [cit. 2022-09-15]. Identifikační číslo: hka2011639416. Dostupné online. 
  4. ↑ SVATOŇ Josef 8.3.1896 - 1.11.1944 [online]. web: Biografický slovník českých zemí [cit. 2022-09-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ Josef Svatoň (* 8. 3. 1896, Pardubice – † 1. 11. 1944, Chrudim) [online]. web: IS abArt [cit. 2022-09-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h PPLK. JOSEF SVATOŇ (* 08. 03. 1896 Dolní Roveň (okres Pardubice) – 01. 11. 1944 Paseky (Proseč, okres Chrudim) [online]. web: Osobnosti regionů (Městská knihovna Ústí nad Orlicí) [cit. 2022-09-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab KUCHTOVÁ, Šárka. Hajný Ehrenberger ukrýval velitele odboje [online]. web: Pardubice rozhlas cz, 2021-05-09 [cit. 2022-09-15]. Lesníci a hajní v odboji. Dostupné online. 
  8. ↑ a b VANÍČEK, Lukáš. „Já už si ho najdu sám," řekl gestapák a odešel [online]. web: Deník cz (Pardubický kraj), 2015-06-03 [cit. 2022-08-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c KINCL, Jan; ŠUSTÁČEK, Vladimír. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2008-03-29 [cit. 2022-09-15]. GPS souřadnice: N49°47'23.69 E16°7'7.21; Centrální evidence válečných hrobů: CZE5304-6480. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c Pomník generála Svatoně a kapitána Sošky [online]. web: Mapy cz [cit. 2022-09-15]. Proseč - Paseky, Pardubický kraj, Česko. Dostupné online. 
  11. ↑ a b ROSECKÝ, Lukáš. Odbojové hnutí na Žďársku na konci 2. světové války. Pardubice, 2019 [cit. 2022-08-30]. 88 s. bakalářská. Univerzita Pardubice; Filozofická fakulta; studijní program: Historické vědy; Studijní obory: Historie, Ochrana památek. Vedoucí práce doc. PhDr. Jan Němeček, DrSc. (Ústav historických věd). s. 16, 67. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online.
  12. ↑ Ulice Generála Svatoně, Vysoké Mýto [online]. web: Mapy cz [cit. 2022-09-15]. GPS souřadnice: 49.9445836N, 16.1549642E. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NEPRAŠ, Jaromír. Smrtí boj nekončí: in memoriam generála Josefa Svatoně. Vydání 1. Svitavy: Okresní muzeum, 1990 151 stran + 16 stran obrazových příloh; ISBN 80-7005-026-8.
  • NEPRAŠ, Jaromír. Smrtí boj nekončí: in memoriam generála Josefa Svatoně. 2., rozšířené vydání. Proseč: Město Proseč, 2015; 151 stran + 24 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-80-260-9187-5.
  • TOMEŠ, Josef a kolektiv. Český biografický slovník XX. století. Praha: Nakladatelství Paseka s.r.o., 1999 3 svazky; (III. díl Q-Ž) ISBN 80-7185-248-1.
  • Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005; 348 stran; ISBN 80-7278-233-9.
  • ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc. 2. vydání Praha: Nakladatelství Laguna, 2003 až 2008; 3 svazky; ISBN 978-80-86274-80-5.
  • TROJAN, Emil. Tak přísahali-. Vydání 1. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2001; 380 stran; ISBN 80-86042-42-1.
  • PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Josef Svatoň, s. 488, 510, 609, 643, 644, 645, 648, 701. 
  • Osobní karta legionáře (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za první světové války)
  • Legionářský poslužný spis (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za první světové války)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Svatoň&oldid=23829727“