Josef Škalda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Škalda
Josef Škalda[1]
Josef Škalda[1]
Narození 15. srpna 1894
Malé Petrovice u Třebechovic,
okres Hradec Králové,Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 23. ledna 1942 (ve věku 47 let)
Berlín,Německé císařstvíNěmecké císařství Německé císařství
Příčina úmrtí popraven stětím
Bydliště Budečská 1026/14, Praha 2
Povolání krejčí, voják,
policejní úředník
Znám jako krycí jméno "Taťka"
Manžel(ka) Olga Škaldová - Koncičková [2]
Příbuzní bratr Václav Škalda,
tchán František Ducháček [2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Škalda (15. srpna 1894, Malé Petrovice u Třebechovic23. ledna 1942, BerlínPlötzensee) byl bývalý francouzský legionář a osobnost protinacistického odboje za protektorátu. [3]

Josef Škalda byl v první světové válce vojákem francouzské cizinecké legie a poté příslušníkem Československých legií ve Francii (příslušník československé roty "Nazdar"[1]). Během druhé světové války působil v protinacistickém domácím nekomunistickém odboji. Stál v čele odbojové organizace Družstvo v prvním sledu, byl v těsném kontaktu s vedoucími členy (první garnitury) předních protektorátních rezistenčních organizací. [3] V odboji působil především jako zakladatel a jeden z prvních vydavatelů ilegálního časopisu V boj. Kolem roku 1939 bydlel na Královských Vinohradech v Budečské ulici 1026/14 [3]. [p 1] Zde také vznikla první čísla této ilegální tiskoviny. [3] Za tuto svoji protiříšskou činnost byl odsouzen k trestu smrti a popraven v Berlíně-Plötzensee.

Stručný životopis do roku 1921[editovat | editovat zdroj]

Josef Škalda se původně vyučil krejčím. Před vypuknutím první světové války odešel do Francie, kde vstoupil dobrovolně 29. července 1914 do francouzské cizinecké legie. Téměř po celou dobu trvání první světové války sloužil v severní Africe. Tady se (mimo jiná místa) zúčastnil bojů v Alžírsku a Maroku. Po vzniku Československé legie ve Francii byl (26. května 1918) převelen do jejího 21. střeleckého pluku. Po pádu monarchie a vzniku Československa (po 28. říjnu 1918) bojoval proti Polákům na Těšínsku (v rámci tzv. Československo-polského sporu o Těšínsko [p 2]) a proti Maďarům na Slovensku (v rámci tzv. Maďarsko-československé války [p 3]). Tato etapa životní pouti Josefa Škaldy v roli vojáka skončila v roce 1921 demobilizací a od tohoto roku pak sloužil u policie. Zde pracoval jako civilním strážník (policejní agent) tj. byl příslušníkem sboru neuniformované stráže bezpečnosti. [5] Kolem roku 1939 se o něm hovoří jako o penzionovaném policejním úředníkovi a předsedovi vinohradské pobočky "Svazu československých záložníků a bývalých vojáků". [3] (Tento svaz byl složen vesměs z bývalých legionářů. [6])

Vojenská kariéra Josefa Škaldy[editovat | editovat zdroj]

Vojenská kariéra Josefa Škaldy[5]
Od Do Popis
29. července 1914   Příslušníkem 1. pluku Cizinecké legie (Nábor provden v náborovém středisku v kantonu Mézieres v departementu Ardeny. Přiděleno osobní číslo 16634.)
4. srpna 1914 28. listopadu 1914 Alžír
29. listopadu 1914 30. listopadu 1914 „Région Sahariene“ (saharský region)
1. prosince 1914   Účast v potyčkách (nebo válce) na straně Alžíru proti Maroku
16. listopadu 1916 16. listopadu 1916 Účast v boji u El Maadid
  listopad 1916 Umístěn v severní Africe
  1916 Hodnost voják 2. třídy (obdoba naší hodnosti vojín)
18. září 1917 18. září 1917 Uváděn jako český dobrovolník v 1. pluku Cizinecké legie
26. května 1918   Zařazen v Cognacu v hodnosti „sergent“ s matričním číslem 4559. Služba ve 2. rotě 21. československého střeleckého pluku. Účast v bojích v Alsasku, v Argone a u Teronu.
  31. prosince 1919 Konec zápočtu legionářské služby
  23. června 1920 Zproštěn legionářské služby
  2. května 1921 Propuštěn z legií v hodnosti četaře (demobilizační záznamy nesou data 10. května 1921 a 17. srpna 1921)

Vyznamenání z legií a první světové války[editovat | editovat zdroj]

Za aktivity ve francouzské cizinecké legii byl vyznamenán:

  • „Médaille Coloniale (Maroc)“ ("Koloniální medaile (Maroko)")
  • „Mutaj el Hafid“ (medaile "Mutaj el Hafid")
  • „Médaille Commémorative Coloniale 1914–1918“ ("Koloniální Pamětní medaile 1914-1918")

Po skončení první světové války obdržel vyznamenání:

Josef Škalda v letech 1939 až 1942[editovat | editovat zdroj]

Díky odbojářské aktivitě Josefa Škaldy a lidí soustředěných kolem něj (Josef Sejkora, Josef Krupička, Karel Lukeš, Jaroslav Straširipka a další[1]) vznikla odbojová skupina Družstvo v prvním sledu, jejíž hlavní náplní bylo vydávání ilegálního časopisu V boj (do listopadu 1939 vyšlo celkem 29 čísel[1]).

Podíl Josefa Škaldy na odbojové činnosti "Družstva" je podrobně zachycen v hesle Družstvo v prvním sledu.

Zatčení[editovat | editovat zdroj]

Když vydavatelé časpisu V boj Josef Škalda a Josef Sejkora v poledne dne 10. listopadu 1939 opustili (s balíky výtisků určených pro kolportéry) zadní trakt Hotelu Zlatá husa (dnes (2015) hotel Ambassador v dolní části Václavského náměstí – Václavské náměstí 840/5) byli uprostřed Václavskéno náměstí zastaveni gestapem. V pasáži Alfa došlo ke srážce. Škalda vytáhl revolver a namířil na gestapáka. Stiskl spoušť, ale rána nevyšla. Než stačil pálit podruhé, srazil mu jiný gestapák ruku a další pomocníci gestapa se Škaldy a Sejkory zmocnili. V pozadí celé akce stálo udání konfidenta gestapa Rudolfa Kotrbatého. Na Škaldově zatčení se podílel i konfident gestapa Jaroslav Nachtmann. [4]

Odsouzení a poprava[editovat | editovat zdroj]

Josef Škalda byl shledán vinným (a označen za "nepřítele Říše" [3]). Lidovým soudním dvorem byl (12. září 1941[1]) odsouzen k trestu smrti za spáchání velezrady (a "velezrádné štvavé psaní velkého rozsahu" [3]) a za pokus o vraždu úředníka pražské státní policie. Popraven byl stětím v pátek dne 23. ledna 1942 v 06.05 hodin[1] v Berlíně-Plötzensee.

Pamětní deska[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska s portrétem
Josefa Škaldy
(Praha 2, Budečská 1026/14)

Pamětní deska na domě na adrese: Praha 2, Budečská 1026/14 [p 5] nese text:

ZDE V BŘEZNU R. 1939
    JOSEF ŠKALDA    
S NĚKOLIKA SPOLUPRACOVNÍKY
ZALOŽIL ILLEGÁLNÍ ČASOPIS
    V BOJ    
DRUŽSTVO V PRVNÍM SLEDU

SVOJI PRÁCI PRO VLAST
    ZAPLATIL ŽIVOTEM
BYL SŤAT V BERLINĚ PLÖTZENSEE
    23. LEDNA 1942    

—pamětní deska [7] [8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V letech 1940 - 1945 "Humboldtova" (německy Humboldtstrasse); nyní (2015) Budečská 1026/14, Praha 2 [4]
  2. Po zániku Rakouska-Uherska vznikl mezi nově vzniklým Československem a Polskem spor o území Těšínska. Po krátkém vojenském střetnutí a Polskem odmítnutém plebiscitu rozhodla 28. července 1920 konference velvyslanců ve Spa o rozdělení sporného území mezi oba státy.
  3. Dne 28. října 1918 byl vyhlášen samostatný československý stát. Součástí Československa mělo být území Slovenska (tehdy Horních Uher), které dosud náleželo Maďarsku. Počátkem listopadu 1918 začalo docházet ke střetům mezi Maďary a československými vojenskými jednotkami. 2. prosince však francouzský podplukovník Vyx, který byl přednostou vojenské mise Dohody v Budapešti, upozornil Maďarsko, že československá armáda byla uznána za součást dohodového vojska. Též upozornil na to, že Slovensko je součástí Československé republiky, která má právo vojensky obsadit území Slovenska a Maďarsko má povinnost odtud svá vojska stáhnout. Tim však maďarsko-československé spory neskončily.
  4. Jednalo se nejspíše o Croix de guerre 1914–1918 tj. Válečný kříž za službu v 1. sv. válce. Obecně: Croix de guerre (Válečný kříž) je vyznamenání Francouzské republiky zavedené 2. dubna 1915. Jde o vyznamenání za chrabrost v boji s nepřítelem a uděluje se francouzským a spojeneckým vojákům.
  5. Pamětní deska: GPS Souřadnice: 50°04′27,169″ s. š., 14°26′31,833″ v. d.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Škalda na německé Wikipedii.

  1. a b c d e f ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Josef Škalda). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 92. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (19391941; 19411943; 19431945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 20032008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  2. a b JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy okolo ilegálního časopisu "V boj" 1939 - 1942 [online]. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická: 2011 [cit. 2015-07-23]. S. 1 až 80. Bakalářská práce, akademický rok 2010/2011; formát PDF, celkem 128 stran. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-25. 
  3. a b c d e f g Jan B. Uhlíř. Slovo historika: ZAPOMENUTÝ HRDINA JOSEF ŠKALDA. Noviny Prahy 2 [online]. [cit. 2015-08-06]. Roč. 14, rok 2012, čís. 12, s. 9. Ke stažení v PDF formátu. Dostupné online. 
  4. a b JIŘÍ, Padevět. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Škalda Josef + Družstvo v prvním sledu). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 291, 297, 339, 392, 393, 444, 577. 
  5. a b PANUŠ, Bernard. Škalda Josef [online]. Klub přítel pplk. Karla Vašátky [cit. 2015-08-05]. Dostupné online. 
  6. -RED-. V boj [online]. Encyklopedie Co Je Co, 2000-03-14, rev. 2006-10-16 [cit. 2015-08-12]. Dostupné online. 
  7. ŠTRUPL, Vladimír. Vojenská pietní místa v Praze 2 (strana 6) : Pamětní deska Josef Škalda [online]. Praha 2: Spolek pro vojenská pietní místa (archivní), 2008-04-05 [cit. 2015-08-05]. (spoluautorka Diana Štruplová). Dostupné online. 
  8. ŠTRUPL, Vladimír. Pamětní deska Josef Škalda [online]. Praha 2: Spolek pro vojenská pietní místa, 2008-04-05 [cit. 2015-08-05]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0002-18093. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŽÁČEK, Pavel. Ilegální časopis „V BOJ“. Odbojová organizace „Družstvo v prvním sledu“ v roce 1939 [online]. Praha: FSV UK Praha [cit. 2015-08-13]. Disertační práce; rok 2001; postgraduální studium v oboru masová komunikace a žurnalistika na FSV UK Praha (PhDr. Pavel Žáček, Ph.D. (* 1969)). Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-05. 
  • MAŠKA, Edvard. Josef Škalda [online]. I.. vyd. Praha: Orbis, 1946-01-01 [cit. 2015-09-07]. (KDO JE, svazek 21). Edvard Maška (* 13. března 1900 v Místku. Redaktor, prozaik, monografie významných osobností, návody k životnímu úspěchu); Digitalizovaný dokument; Číslo nár.bibl. cnb000394343; Systém. číslo 000394343; Vazba knihy: sešitová. Dostupné online.