Johannes Mathesius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Johannes Mathesius
Narození24. června 1504
Rochlitz
Úmrtí7. října 1565 (ve věku 61 let)
Jáchymov
Povoláníkněz, teolog, mineralog a duchovní
Alma materUniversität Ingolstadt (Bayern)
Tématateologie, církevní správa a mineralogie
DětiJohan Mathesius
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johannes Mathesius (24. června 1504 Rochlitz, Sasko7. října 1565 Jáchymov, Čechy) byl v Čechách naturalizovaný saský evangelický kněz, mineralog, teolog a rektor latinské školy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Učení a studia[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako třetí ze čtyř synů bohatého důlního podnikatele Wolfganga Mathesia, člena městské rady v saském Rochlitz, a Kristiny Scheuerfussové. Matka brzy zemřela a Johanna vychovala babička. Čtyři roky navštěvoval obecnou školu v Rochlitz a pokračoval na triviální škole. Ve věku deseti let jej otec poslal do učení na horníka do nově založeného uhelného dolu Rochlitzer Junkerberg a Vogelsang. Tam získal vztah k přírodě a první mineralogické a botanické znalosti. Důl se již v roce 1517 propadl. Od roku 1521 Johannes putoval podle tehdejšího zvyku po školách jako cestující student: V Norimberku žil s příbuznými, navštěvoval latinskou školu a živil se jako sborový zpěvák. Poznal osobnosti jako byl Albrecht Dürer nebo Adam Kraft. O dva roky později odešel do Ingolstadtu studovat teologii na univerzitě. Již v roce 1523 se však kvůli nedostatku peněz studia vzdal.

Praxe[editovat | editovat zdroj]

Nastoupil do zaměstnání v Mnichově do soukromé knihovny a poté jako učitel a vychovatel na zámku Odelzhausen (v okrese Dachau). Rozhodujícím okamžikem v Mathesiově životě bylo čtení kázání Martina Luthera. V roce 1529 odešel do Wittenbergu na univerzitu, kde se osobně seznámil s Lutherem a navštěvoval Lutherovy přednášky z teologie, ale studoval také fyziku a astronomii. S Lutherem odejel do Wormsu. Pak získal místo bakaláře v Altenburgu.

Jáchymov[editovat | editovat zdroj]

Mathesiova pamětní deska v Jáchymově

Roku 1532 poprvé přijel do Jáchymova a nastoupil jako rektor zdejší školy. V roce 1541 byl jáchymovskou radou povolán do duchovní služby jako evangelický kněz. Šířil zde Lutherovo učení. Téhož roku se oženil s měšťankou Sibyllou Richterovou, dcerou jáchymovského hutního úředníka. Na svatbě jim byli hosty i Jeroným a Jáchym Šlikové. Mezi jeho přátele zde patřili mineralog Georgius Agricola či kantor Nikolaus Herman. Hostil v Jáchymově wittenberského teologa Filipa Melanchthona.

Roku 1545 se stal pastorem a kázal v kostele sv. Jáchyma a sv. Anny, který se tehdy stal prvním luteránským kostelem v Čechách. Do svých kázání zařazoval mimořádné přírodovědecké a technické poznatky z mineralogie, hornictví, hutnictví a řemesel.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Mathesiovo dílo se šířilo v podobě tisků i po autorově smrti v prostoru německojazyčných evangelických zemí. Jeho duchovní odkaz se stal symbolem náboženské nesnášenlivosti.[zdroj?] Během rekatolizace byl jeho hrob znesvěcen a ostatky rozházeny v Mlýnském údolí (pod městem směrem k Ostrovu). Ve své hornické postile propojoval biblické příběhy s hornickými reáliemi a tyto texty byly v krušnohorské oblasti velmi oblíbeny.[1] Vedl též městskou kroniku.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • 30 svazků obsahujících 1 500 kázání
  • Sarepta oder Bergpostill – Sarepta nebo Hornická postila, ve dvaceti kázáních shrnul své poznatky o horninách, důlních dílech a těžbě ve spojení s biblickými příběhy; z let 1552–1562. Vyšlo tiskem v Norimberku, Lipsku. Do roku 1679 tato kniha vyšla 14x. Do češtiny přeložil Jan Urban roku 1981 (edice Národního technického muzea v Praze).
  • Kronika města Jáchymova – 1510–1565

Genealogie[editovat | editovat zdroj]

Ze sňatku, který Johannes uzavřel 4. prosince 1542 se Sybillou († 23. února 1555), dcerou jáchymovského horního úředníka Paula Richtera, vzešlo 5 synů a 3 dcery:

  1. Hieronymus Matthesius, lékárník v Hirschbergu
  2. Johannes (1544–1607)
  3. Paul (1548–1584)
  4. Eutichius (17. ledna 1552 – 24. prosince 1565)
  5. Kasper (* konec roku 1553/začátek r. 1554–1570)
  6. Sybilla, vdaná za Felixe Zimmermanna
  7. Christine, vdaná za Johanna Francka, syna Kaspara Franka
  8. Margarethe

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HLAVÁČEK, Petr. Johannes Mathesius. Opomíjený příběh wittenberské reformace. Praha: Lutherova společnost, 2019. ISBN 978-80-907557-0-3. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]