Přeskočit na obsah

Johann Gottfried Eichhorn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Johann Gottfried Eichhorn
Narození16. října 1752
Ingelfingen
Úmrtí25. června 1827 (ve věku 74 let)
Göttingen
Místo pohřbeníHřbitov Albani
Alma materUniverzita v Göttingenu
Povoláníteolog, vysokoškolský učitel, historik, literární historik a spisovatel
ZaměstnavateléUniverzita v Göttingenu
Univerzita Jena
Oceněníspolečník Americké akademie umění a věd
Nábož. vyznáníluteránství
DětiCarl Friedrich Eichhorn
Funkcerector of the University of Jena (1778)
rector of the University of Jena (1787–1788)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Gottfried Eichhorn (16. října 1752, Dörrenzimmern27. června 1827, Göttingen) byl německý protestantský teolog, osvícenec, historik, orientalista a biblista. Představitel tzv. göttingenské historické školy. Je považován za zakladatele moderní starozákonní kritiky.

Narodil se v Dörrenzimmernu, jež je dnes částí města Ingelfingen. Vystudoval na univerzitě v Göttingenu (1770–1774), byl žákem Johanna Davida Michaelise. V letech 1775–1788 byl profesorem orientálních jazyků na teologické fakultě univerzity v Jeně.[1] Během působení v Jeně napsal své zásadní dílo Úvod do Starého zákona (Einleitung in das Alte Testament), které způsobilo průlom v chápání biblických knih (později stejně přistoupil i k Novému zákonu). Všechny nadpřirozené události ve Starém a Novém zákoně vysvětlil přírodními zákony a pověrami své doby. Zdůraznil, že většina biblických knih nemá jednoho autora. Zpochybnil též autorství řady biblických knih, například Mojžíšovo autorství Pentateuchu nebo Pavlovo autorství prvního a druhého listu Timoteovi a listu Titovi. Razil teorii o ztraceném původním aramejském evangeliu, ze kterého vycházeli všichni synoptičtí evangelisté.[2] V roce 1776 založil první významný orientalistický časopis Repertorium für biblische und morgenländische Litteratur, který redigoval až do roku 1788. V roce 1788 byl zvolen řádným profesorem v Göttingenu, kde přednášel nejen orientální jazyky a exegezi Starého a Nového zákona, ale také politické dějiny. Jeho syn Karl Friedrich se stal slavným právníkem.

Vybraná bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Geschichte des Ostindischen Handels vor Mohammed (1775)
  • De rei numariae apud arabas initiis (1776)
  • Allgemeine Bibliothek der biblischen Literatur (1787–1801)
  • Einleitung in das Alte Testament (1780–1783)
  • Einleitung in das Neue Testament (1804–1812)
  • Einleitung in die apokryphischen Bücher des Alten Testaments (1795)
  • Commentarius in apocalypsin Joannis (1791)
  • Die Hebr. Propheten (3 vols., Göttingen, 1816–1819)
  • Allgemeine Geschichte der Cultur und Literatur des neuern Europa (1796–1799)
  • Literargeschichte (1. díl – 1799, 2. díl – 1814)
  • Geschichte der Literatur von ihrem Anfänge bis auf die neuesten Zeiten (1805–1812)
  • Übersicht der Französischer Revolution (1797)
  • Weltgeschichte (1819–1820)
  • Geschichte der drei letzten Jahrhunderte (1817–1818)
  • Urgeschichte des erlauchten Hauses der Welfen (1817).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Gottfried Eichhorn na anglické Wikipedii.

  1. Eichhorn, Johann Gottfried. Bibelwissenschaft.de [online]. [cit. 2024-03-11]. Dostupné online. (německy) 
  2. Johann Gottfried Eichhorn | Old Testament, Exegesis, Hermeneutics. Britannica.com [online]. 2024-02-29 [cit. 2024-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]