Jimmy Pedro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jimmy Pedro
James Pedro
James Pedro Jr.
Rodné jménoJames A. Pedro
Datum narození30. října 1970 (53 let)
Místo narozeníDanvers, Massachusetts USAUSA USA
StátSpojené státy americké
Přezdívka„Jimmy“
RodinaJim Pedro (otec)
Sportovní informace
Klub / DojoBrownova univerzita (uni. klub)
New York AC (klub, vrch.)
Pedro's Judo Club (klub.)
TrenéřiJim Pedro (osob.)
Mike Swain (repr. OH96)
Bob Berland (repr. OH04)
Kategorielehká váha
Úchoplevý
Oblíbená technikaseoi-nage, sode-curikomi-goši, osaekomi-waza, kansecu-waza, sukui-nage, uči-mata
Účast na LOH1992, 1996, 2000, 2004
Údaje v infoboxu aktuální k roku 2019
Přehled medailí
Olympijské kruhy Judo na LOH
bronz LOH 1996 lehká váha
bronz LOH 2004 lehká váha
Mistrovství světa v judu
zlato MS 1999 lehká váha
bronz MS 1991 pololehká váha
bronz MS 1995 lehká váha

James A. Pedro (* 30. října 1970) je bývalý americký zápasníkjudista a grappler, bronzový olympijský medailista z roku 1996 a 2004.

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal v Lawrence v Massachusetts, kde začal s judem v útlém dětství pod vedením svého otce Jima. Protože judo není součástí tělovýchovy na amerických středních školách, věnoval se aktivně i americkému tradičnímu (školnímu) zápasu. Na Brownově univerzitě byl kapitánem zápasnického týmu. V americké mužské judistické reprezentaci se pohyboval od roku 1988 v pololehké váze do 65 kg. V roce 1992 se kvalifikoval na olympijské hry v Barceloně, kde prohrál ve třetím kole na body (juko) s Japoncem Kendži Marujamou.

V závěru roku 1993 utrpěl zranění krční páteře ve finále korejského turnaje s Rusem Sergejem Kosmyninem a vynechal začátek sezony 1994. Po návratu přestoupil do vyšší lehké váhy do 73 kg. V roce 1996 se kvalifikoval na domácí olympijské hry v Atlantě. Ve třetím kole prohrál na ippon technikou seoi-nage s Mongolem Boldbátarem. V opravném pavouku se probojoval do souboje o třetí místo proti Brazilci Sebastianu Pereirovi. Začátkem druhé minuty chyboval v nástupu do techniky a po kontrachvatu Perreiry prohrával na yuko. Minutu a půl před koncem mu však vyšla kombinace tai-otoši+uči-mata, kterou ukončil zápas před časovým limitem na ippon a získal bronzovou olympijskou medaili.

V roce 1997 ho trápily natažené vazy v koleni, kvůli kterým vynechal mistrovství světa v Paříži. O dva roky později v Birminghamu se stal teprve druhým americkým mužským mistrem světa v judu. Na olympijské hry v Sydney odjížděl s ambicemi na zisk zlaté olympijské medaile, ale protaktizoval hned úvodní zápas s Jihokorejcem Čchö Jong-sinem na tresty (šida). Přes opravným pavouk se, ale probojoval do souboje o třetí místo proti Anatoliji Larjukovovi z Běloruska. Souboj o medaili nezvládl a po půl minutě se nechal hodit technikou kata-guruma na ippon. Obsadil dělené 5. místo. Frustrovaný neúspěch se rozhodl ve sportovní kariéře dále nepokračovat a pomáhat otci v budování nového judistického tréninkového centra (později známý jako TEAM Force) na předměstí Bostonu ve Wakefieldu.[1]

V roce 2004 se připravil na americkou olympijskou kvalifikaci a vybojoval čtvrtou účast na olympijských hrách v Athénách. Do Athén přijel výborně připraven. Ve druhém kole byl však nad jeho síly v životní formě bojující Jihokorejec I Won-hui, kterému podlehl minutu před koncem na ippon technikou seoi-nage. V opravném pavouku se probojoval do souboje o třetí místo proti Francouzi Danieli Fernandesovi. Zpočátku vyrovnaný zápas rozhodl v jeho druhé polovině, kdy nízkou volnostylařskou uči-matou dostal Francouze za wazari na zem a následně dopracoval v boji na zemi do submise držením. Získal bronzovou olympijskou medaili.

Po skončení sportovní kariéry převzal vedení americké judistické reprezentace. Jako manažer přivedl k zisku dvou zlatých olympijských medailí Kaylu Harissonovou. K jeho dalším úspěšným svěřencům patří Travis Stevens nebo Nick Delpopolo.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34
pololehká váha lehká váha
Olympijské hry úč. 3. 5. 3.
Mistrovství světa 3. 5. 3. 1.
Panamerické hry 3. 1. 1.
Panamerické mistrovství 2.[2] 3. 1. 1. 1. 1.
MS juniorů 3.

Olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

Rok Kategorie 1/64 1/32 1/16 čtvrtf. semif. finále o bronz opravy opravy opravy opravy
LOH 1992 pololehká váha výhra - 1:10/tos
Lichtenštejnsko W. Kaiser
výhra - 1:05/tos
Hongkong Au Wun-jiu
prohra - yuk/STA
Japonsko K. Marujama
LOH 1996 lehká váha volný los výhra - 2:03/son
Spojené království D. Kingston
prohra - 3:22/son
Mongolsko Ch. Boldbátarem
výhra - 3:38/uma
Brazílie S. Pereira
výhra - 1:59/son
Německo M. Schmidt
výhra - yuk/son
Gruzie V. Dgebuadze
výhra - 1:48/jg
Argentina S. Alquati
LOH 2000 lehká váha volný los prohra - yuk/shi
Jižní Korea Čchö J.-sin
prohra - 0:31/kgu
Bělorusko A. Larjukov
výhra - 0:51/ysg
Portugalsko M. Almeida
výhra - 3:17/(wip)
Japonsko K. Nakamura
výhra - 3:04/kke
Argentina S. Alquati
výhra - 3:50/son
Kyrgyzstán S. Sadykov
LOH 2004 lehká váha výhra - 3:55/keg
Kazachstán S. Sadykov
výhra - 4:16/ysg
Argentina R. Lucenti
prohra - 3:37/son
Jižní Korea I Won-hui
výhra - 3:16/ysg
Francie D. Fernandes
výhra - 4:27/keg
Portugalsko J. Neto
výhra - waz/shi
Ukrajina H. Bilodid
výhra - 5:43/shi
Bělorusko A. Larjukov

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Archivovaná kopie. www.nytimes.com [online]. [cit. 2015-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-27. 
  2. startoval v superlehké váze

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]