Jiřina Adamcová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiřina Adamcová
Jiřina Adamcová (2012)
Jiřina Adamcová (2012)
Narození 6. června 1927
Rudlice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 1. února 2019 (ve věku 91 let)
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání malířka
Ocenění Čestné občanství města Kyjova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiřina Adamcová (6. června 1927 Rudlice u Znojma1. února 2019) byla česká akademická malířka a grafička.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí prožila v Kyjově, kde navštěvovala reálné gymnázium. V letech 1946–1950 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze (Grafická škola prof. Vladimíra Pukla). Byla členkou Svazu čs. výtvarných umělců (od roku 1952), Unie výtvarných umělců a Asociace volné grafiky. V letech 1950–1952 byla výtvarnou redaktorkou časopisu Květy. Pracovala v oboru grafiky a ilustrace, věnovala se zejména technice volně řezaného plošného linorytu. Žila v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Na počátku své tvorby se kromě grafiky věnovala ilustrační tvorbě. V grafických technikách se jednalo zpočátku o dřevořez a dřevoryt, posléze o linoryt, kterému zůstala věrná.

Po roce 1960 se zaměřila na monumentální tvorbu. V rozmezí dvaceti let realizovala přes třicet děl pro interiéry i exteriéry. Vznikly realizace v různých materiálech, převážně v kamenné a sklo mozaice. Zároveň vypovídá o světě v rozměrných cyklech linorytů. Od začátku let osmdesátých se obrátila ke sdělení duchovního zaměření, k inspiraci z Bible, Starého a Nového zákona. V tomto světě nalezla své celoživotní poselství. Vznikly grafické cykly: Žalmy, Zázraky, Kázání na hoře. Vytvořila vlastní grafickou techniku, která směřuje k monumentálním formátům, realizovaným v cyklu Žalmy. Vystavovala v Památníku Terezín, který byl jejím magickým místem po celou etapu života a kam se vracela s dalšími velkými výstavami.

Po roce 2000 se věnovala převážně malbě a kombinovaným technikám. Inspirována mnohými cestami a setkáními s francouzskými katedrálami namalovala rozsáhlé cykly Okna k naději a Pocta katedrále. Na tomto cyklu pracovala několik let a vystavovala ho na mnoha výstavách doma i v zahraničí. Vystavovala další cykly maleb: Všichni jsme poutníci, Legendy o sv. Františkovi z Asissi, Andělé a Piety.

V letech 1958–2012 realizovala přes čtyřicet samostatných výstav. Její grafika a malby byly zastoupeny na mnoha výstavách v zahraničí.

Zúčastnila se řady mezinárodních výstav. Její díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie, krajských galeriích a mnoha institucích.

Přehled děl[editovat | editovat zdroj]

Mozaika Jan Želivský a jeho doba ve vestibulu stanice metra Želivského

Věnovala se volné tvorbě (cykly Z rodného kraje, 1980–1981) inspirované biblickými náměty (Žalmy) a vztahem člověka a kosmu (cyklus Planeta Země, 1981–1983).

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní výstavy skupinové[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]